Manching

Manching


Keltské oppidum, které se nachází při Ingolstadtu v Horním Bavorsku. Založeno na úzké terase jižního břehu Dunaje při ústí řeky Paary. Jeho vznik je kladen do 2. století př. n. l., zánik pak ke konci 1. století př. n. l., tehdy se Předalpsko dostalo pod římskou nadvládu. Badatelé uvažují, že bylo sídlem keltského kmene Vindeliků. V tomto období byla řeka Dunaj, jakož i se zde nacházející močály přirozenou ochranou. Přesto byla vybudována hradba 7,8 km dlouhá, která chránila oblast o rozloze 380 ha. Dříve byl vystavěn jako murus gallicus, poté co byl zničen, byl nahrazen kamennou hradbou, ale též i jinými dřevěnými opevněními. Minimálně víme o čtyřech branách. Východní byla klešťovitou branou s věžovitou stavbou a dvěma podjezdy. Pod dlažbou cesty byla nalezena kostra dítěte, která je interpretována jako rituální oběť. Před věží pak stál sloup, jenž byl interpretován jako kultovní. Brána na jihu je dobře viditelná, zbylé dvě, tedy západní a severní, které jsou v terénu spíše předpokládány. Osídlení za hradbami se koncentrovalo v protáhnuté jádro rozprostírající se v ose západ – východ. Hustota osídlení směrem k okrajům klesala. Inundační území vyhrazené valem, nemělo stálého osídlení. Zjištěna zástava sestávala z řady typů dřevěných příbytků. Byla zjištěna řada komunikací, které se stahovaly k hlavní cestě (cestám). Při stěžejní komunikaci stáli převážně malé domy, nejspíše náležející s převahou řemeslníkům, tyto měly i malé dvory a k sobě těsně přiléhaly. Charakteristickým pro Manching pak jsou velké ohrazené areály s vnitřní plánovitou zástavbou, která je rozlišena na obytnou a hospodářskou část. Dále jsou typické zásobnicové jámy a studny s výdřevou. Poté, co ztratili svůj původní účel, byly sekundárně zasypány odpadem (keramika, kosti apod.). Nicméně hlavní hospodářskou základnou oppida byl obchod, k čemuž se právě pozice na Dunaji hodila. Tedy ovládnutí a kontrola dunajského přechodu a plavby po Dunaji. Dalším hospodářsky důležitou činností bylo zhutňování a zpracování železa jižně a východně oppida. Z těchto činností se zachovala řada pecí na tavbu železa. Byla nalezena řada železných nástrojů svědčících o velkém objemu zpracování železa, ale i dřeva a jiných materiálů. Doloženo máme i sklářství a to produkty jakými jsou skleněné perly či náramky. Rovněž zde razili vlastní mince. Pochopitelně byla zjištěna výroba hrnčířská, ať to je již keramika malovaná, tuhovaná hřebenová nebo tuhovaná hladká keramika, kterou máme zastoupenou celou škálou typů a tvarů. Hrnčíři zde pracovali na hrnčířském kruhu. Ale máme doloženu i keramiku v ruce dělanou, či importovanou. Velmi dobře jsou zpracovány zvířecí kosti, ať již s ohledem na určení druhu, stáří či výškových a váhových poměrů. Při určení konzumovaných jatečních zvířat, tedy o přibližném množství masa z nich získaného se pak dá i přibližně odhadnout početní stav populace Manchingu. Zjištěno také bylo laténské pohřebiště ze střední doby laténské. Z okolí pak jsou známy depoty z pozdní doby laténské. V Irschingu byl nalezen poklad mincí, v Leisenhartu, který se nachází uvnitř oppida, byl také nalezen zajímavý depot.
V době římské zde vznikla cestovní stanice a později vojenský opěrný bod, který byl nazván Vallatum. Tento název by měl připomínat keltské valy, ovšem to bylo prakticky vše, co tehdy mohli vidět z kdysi velkého oppida. Roku 1955 byl náhodně objeven depot stříbrných předmětů, které byly částí římského servisu, ten sestával z talíře, mísy, naběračky, 2 šálků a 3 lžiček. Uložení depotu se klade do souvislosti s vpádem Alamanů roku 233 n. l.
Jeden z prvních největších výzkumů proběhl v letech 1937 až 1938, kdy zde bylo stavěno letiště, přitom byla porušena část valů. Roku 1955 začal velké systematické výzkumy W. Krämer. Do roku 1974 bylo odkryto 70 000 m2, tedy 2% celkové plochy a 8% vnitřní rozsáhle osídlené vnitřní plochy, která má 80 ha. Byla přitom aplikována či i vytvořena cela řada nových postupů.


Zdroj:
Novotný, B. a kol. 1986: Encyklopédia Archeológie. Bratislava.