Lockheed XFC-130H Hercules

Lockheed Hercules XFC-130H

Po neúspěšné misi Eagle Claw na záchranu rukojmí z americké ambasády při krizi v Íránu, byl vypracován plán druhé záchranné mise nazvané Credible Sport, jejíž součástí bylo přistání modifikovaného stroje C-130 Hercules na stadionu Amjadieh v Teheránu poblíž americké ambasády, vysazení týmu Delta Force a záchrana rukojmí. Následně měl stroj vzlétnout a na závěr přistát na letadlové lodi (již dříve se v listopadu 1963 prováděly zkoušky, v jejichž průběhu přistál na palubě USS Forrestal (CV-59) stroj USMC KC-130F).
K modifikaci byly vybrány tři stroje z 463. taktického přepravního křídla (463rd Tactical Airlift Wing), které měli pilotovat osádky strojů MC-130 Combat Talon, které se účastnily předchozí operace Eagle Claw.

Modifikace strojů probíhala pod přísným utajením na pomocném letišti #1 (Wagner Field) základny Eglin. Požadavek na úpravu byl předán Lockheedu 27. června 1980. Nejdříve se uvažovalo použití 58 jednotek JATO (jet-fuel assisted take off), což se ukázalo jako nedostatečné. S pomocí Námořní letecké zbrojní stanice China Lake (Naval Air Weapons Station China Lake) se hledalo další řešení za použití dostupných raketových motorů. Lockheed pokračoval v zesilování trupu strojů.

Výsledkem byla instalace třiceti raketových motorů v pěti setech:
osm motorů z raket ASROC ve čtyřech dvojicích mířících vpřed pro zastavení letadla
osm z raket Shrike instalovaných na bocích podvozkových šachet k zamezení pádu za nízké rychlosti
osm raket Mk-56 ze střel RIM-66 Standard MR na zádi pro urychlení při vzletu
dva páry z raket Shrike na pylonech křídel pro zabránění převrácení při startu
dva z raket ASROC na zádi, které měly zabránit přetočení letadla vpřed a zasáhnutí země nosem letadla

Dále úpravy zahrnovaly instalaci dvou hřbetních a dvou břišních plůtků (ploutví) na zadní části trupu, dvouštěrbinové klapky, zvětšená křidýlka, nový radom, záďový hák pro přistání na letadlové lodi a avioniku zahrnující radar pro sledování terénu s varovným systémem (Terrain Following/Terrain Avoidance radar), Dopplerův radar a GPS provázané s inerciálním navigačním systémem a obranná protiopatření.

Testovací stroj (s/n 74-2065) vzlétl poprvé 18. září 1980. První plně modifikovaný stroj (s/n 74-1683) byl dodán 17. října 1980.
Testy klapek a další dílčí testy proběhly bezproblémově, proto byl naplánován plný test na 29. říjen. Vzhledem k tomu, že inženýři Lockheedu chtěli ještě zkalibrovat počítačem řízené zažehávání raketových motorů, byly zážehy při této zkoušce řízeny ručně. Letový inženýr na palubě však během přistání, oslepen zažehnutými horními páry brzdících raket, spustil spodní pár brzdících raket příliš brzy. Raketové motory směřující dolů, které měly brzdit pád, nestačily zareagovat a stroj, který prakticky zastavil ve vzduchu, tvrdě dopadl na zem. To vedlo k zlomení křídla a následnému požáru. Požár se naštěstí podařilo zvládnout a posádka vyvázla bez zranění. Stroj 74-1683 byl však zničen a z bezpečnostních důvodů byl na místě rozebrán.
Později se objevily hlasy, že za předčasný zážeh dolního páru brzdících raket a nezažehnutí raket brzdících pád mohla závada na elektoinstalaci či počítači.
Další stroj byl krátce před dodáním, ale vítězství Ronalda Reagana ve volbách a další okolnosti vedly k zrušení plánů na záchranou misi. Rukojmí byli propuštěni v lednu 1981.
Zbylé stroje byly zbaveny raketového vybavení, stroj 74-2065 se vrátil zpět do běžné služby a stroj 74-1686 byl odeslán na základnu Robins, kde byl v červenci 1981 přeznačen na YMC-130H a využit pro testování vývoje typu MC-130H Combat Talon II v projektu Credible Sport II. V roce 1988 byl umístěn v expozici muzea letectví na základně Robins.

Zdroj:
en.wikipedia.org
en.wikipedia.org
www.youtube.com (video ze zkoušek s osudnou havárií)