Prototyp vznikl na základě požadavku LFT (Luftfahrtruppen) na vývoj moderního a výkonného bombardéru poháněného třemi motory. V srpnu 1915 byly osloveny firmy Lloyd, Oeffag a Phönix, kterým byly poskytnuty prostředky ke zkonstruování dvou prototypů bombardovacích trojplošníků. Stroj měl být poháněn jedním silnějším motorem v hlavním trupu a dvěma slabšími motory v postraních trupech. Dalším požadavkem byla nosnost 200 kg bomb a vytrvalost 6 hodin. Obrana letounu měla být zajištěna celkem čtyřmi kulomety, dva měly být v hlavním trupu a dva ve vedlejších trupech.
V lednu 1916 dodala firma Lloyd jako první výkresovou dokumentaci a specifikace dvou bombardovacích trojplošníků nazvaných Luftkreuzer I (typ LK I), pozdější Lloyd 40.08, a Luftkreuzer II (typ LK II), pozdější Lloyd 40.10. Stroj 40.08 byl dokončen 20. června 1916 a byl připraven k motorovým zkouškám na letišti v Aszódu. Ve startovní poloze byl letoun shledán těžký na nos a těžiště stroje bylo posazeno příliš vysoko. Během pozemních pojezdových zkoušek došlo k drobnému poškození přídě letadla, když se po uvolnění lan letoun převrátil na příď. Proto byla přepracována podvozková část - byla přidána třetí podvozková noha pod příď letadla. Po zapracování konstrukčních úprav v Aspernu byl letoun připraven v říjnu 1916 k prvnímu vzletu. Stroj měl pilotovat Oberleutnant Antal Lányi-Lanczendorfer. Neexistuje důkaz o tom, že by se letoun vznesl do vzduchu. Na začátku listopadu Flars (Fliegerarsenal) konstatoval, velké obtíže při letových zkouškách a začalo se uvažovat o snížení množství nesených bomb v zájmu snížení celkové vzletové hmotnosti letounu. Práce na vývoji sice probíhaly dále, ale již ve značně omezené podobě. V prosinci doporučil Flars namontovat na podvozek dodatečné masivní ližiny. Tyto byly umístěny za hlavní podvozková kola a zároveň došlo k odstranění ostruh pod ocasními plochami. Tato úprava byla realizována patrně v únoru 1917. V březnu byla podána žádost na přepracování letounu, byla však zamítnuta načež došlo k zastavení všech prací na vývoji letounu Lloyd 40.08 a kostra letadla byla uskladněna. V lednu 1918 byl vydán rozkaz k převezení zbytků letadla k likvidaci do Chebu.
Konstrukčně byl letoun navržen a postaven jako trojtrupý trojplošník nestejného rozpětí křídel. Horní křídlo mělo rozpětí 23,26 metrů a šířku 2,40 metrů, prostření délku 22,38 metrů a šířku 2,20 metrů a rozpětí spodního křídla činilo 16,84 metrů při šířce 2,00 metrů. Křídla byla potažena dýhou vyleštěnou do vysokého lesku. Prostřední křídlo bylo přichyceno ke spodní části hlavního trupu, horní a dolní bylo neseno systémem vzpěr a výztuh. Mezera mezi dvěma horními křídly byla 2,10 metru a mezi dvěma spodními 1,75 metru. Celková nosná plocha činila 110 čtverečních metrů. Pod hlavním trupem mezi horním a dolním křídlem byla umístěna aerodynamicky tvarovaná gondola, ve které mělo byt pravděpodobně (podle oken) stanoviště bombometčíka. V hlavním trupu byl umístěn dvanáctiválcový motor Daimler o výkonu 300 koňských sil, který poháněl dřevěnou dvoulistou tlačnou vrtuli. V přední značně převýšené části bylo stanoviště dvou střelců, kteří měly vynikající výhled do všech stran. Horní hrana střeleckého stanoviště byla totiž umístěna přibližně ve stejné rovině jako horní křídlo. Toto střelecké stanoviště bylo taktéž vybaveno oknem. V prvním provedení přídě bylo okno obdélníkového tvaru se zaoblenými rohy, po úpravách podvozku má okno v přídi již kruhový tvar. Za pracovištěm střelců byl pod horním křídlem umístěn kokpit pilota, kterému “střelecká věž″ bránila v přímém výhledu vpřed. Vedlejší trupy byly vytvořeny modifikací trupu letounu Lloyd C.II. V každem z nich byl namontován šestiválcový motor Daimler o výkonu 160 koňských sil, pohánějící tažnou dvoulistou dřevěnou vrtuli. Obě vrtule se otáčely stejným směrem. V každém z vedlejších trupů byl za odtokovou hranou křídla kokpit pro střelce. Ocasní plochy byly tvořeny dvěma horizontálními křídly a čtyřmi vertikálními plochami umístěnými mezi záděmi vedlejších trupů. První verze podvozku byla složena ze dvou hlavních podvozkových noh, na každé z nich byla čtyři kola s drátěným výpletem a dvojice ostruh pod ocasními plochami. Postupně byla přidána přední podvozková noha rovněž se čtyřmi koly umístěná na šikmém vpřed směřujícím nosníku a pomocné dřevěné ližiny za hlavními podvozkovými koly a naopak byly odstraněny záďové ostruhy.
I jako prototyp nesl stroj výsostné znaky Rakousko-Uherska. Černé rovnoramenné tlapaté kříže v bílém poli byly umístěné na špici stroje, na vnějších stranách vedlejších trupů, na obou stranách vnějších vertikálních ocasních ploch a na spodní straně dolních křídel. Umístění na horní ploše horního křídla lze předpokládat, z fotografií však není patrné. Vojenské označení 40.08 bylo provedené černou barvou pod oknem předního stanoviště střelců na centrálním trupu.
Použité prameny: [1] GROSZ, Peter, Austro-Hungarian Army Aircraft of World War One, Flying Machines Press, 2002, ISBN 1-891268-05-8
