Linke-Crawford, Frank

Oberleutnant Frank Linke-Crawford


pilot eso císařského a královského letectva (k.u.k. LFT)


Narozen: 18. srpna 1893, Krakow
Zemřel: 31. července 1918, Guia (KIA)
Jednotky: Flik 22, Flik 12, Flik 41J, Flik 60J
Letadla: Hansa-Brandenburg C.I, Hansa-Brandenburg D.I, Albatros D.III, Phönix D.I, Aviatik D.I
Vítězství: 27 z toho 2 balóny + 1 neuznané


Použité prameny:
[1] www.theaerodrome.com
[2] CHANT, Christopher, Austro-Hungarian Aces of World War 1: Osprey Aircraft of the Aces 46, Osprey Publishing, 2002, ISBN 1 84176 376 4

Frank Linke-Crawford


Frank Linke-Crawford se narodil 18. srpna 1893 v Krakově. Jeho otec Adalbert Linke byl majorem, matka byla původem Angličanka (Lucy Crawford). V roce 1910 nastoupil mladý Frank do Vojenské akademie ve Wiener-Neustadtu. Studium ukončil v roce 1913 v hodnosti leutenanta a byl zařazen k Dragoner-Regiment Nr. 6. Na začátku války byl s touto jednotkou nasazen na východní frontě. Do října 1915 byl několikrát vyznamenán, ale rovněž byl několikrát hospitalizován s dysenterií a malárií.


Podal si žádost o přeložení k letectvu a v prosinci 1915 byl poslán do školy pro letecké pozorovatele ve Wiener-Neustadtu. Po ukončení výcviku byl v březnu 1916 převelen k jednotce Flik 22, které velel hauptman Loconcsy. V září 1916 nastoupil znovu do školy, tentokrát k pilotnímu výcviku. Po jejím absolvování byl v lednu 1917 převelen k jednotce Flik 12, dislokované v severovýchodní Itálii. Zpočátku létal ve dvoumístných strojích na průzkumné a bombardovací mise, později létal jako stíhací doprovod na jednomístných letounech. Při jednom z dálkových průzkumných letů byl napaden italským stíhacím letounem SPAD, po přistání napočítali v Linke-Crawfordově letounu Hansa-Brandenburg C.I 68 průstřelů. Při doprovodné misi 2. srpna byl se svým letounem Aviatik C.I sestřelen, ale sám zůstal nezraněn.


Dva dny poté - 4. srpna - byl převelen ke stíhací jednotce Flik 41J, které velel hauptman Godwin Brumowski. Jednotka létala na strojích Hansa-Brandenburg D.I a Albatros D.III a měla základnu východně od Terstu. Své první vzdušné vítězství si připsal 21. srpna 1917, když ve svém letounu Hansa-Brandenburg D.I číslo 28.40 sestřelil nedaleko Monte Santo italský letoun Nieuport. Ihned následující den 22. srpna sestřelil italský letoun Savoia Pomilio u Gorzia. Následovalo vítězství opět nad italským letounem Savoia Pomilio u Bate z 23. srpna. Čtvrté vítězství získal 26. srpna v souboji s letounem SPAD nedaleko Monte San Gabriele. Mezi stíhací esa se zařadil 23. září v odpoledních hodinách, po vítězství nad italským hydroplánem v zátoce u Terstu. V této době létal Linke-Crawford na letounech Albatros D.III. Svůj první balón sestřelil 9. října u Shobba Estuary. Další italský letoun Savoia Pomilio sestřelil 23. října nedaleko Hermada. První "double" získal 5. listopadu sestřelením letounu Macchi L3 patřící k italské 292a Squadriglii, který havaroval na pevnině a vzápětí sestřelil tentýž typ letounu, který se zřítil do moře nedaleko pobřeží západně od Latisana. Další "double" si připsal 23. listopadu, když se svým Albatrosem D.III číslo 153.11 sestřelil dva jednomístné letouny Nieuport u Cortellazza a Casca di Fananza. První tucet svých vítězství uzavřel Frank Linke-Crawford 10. prosince 1917 nedaleko Monastier di Treviso sestřelením letounu Sopwith. Rok 1917 ukončil svým třináctým vítězstvím symbolicky 13. prosince, když v blízkosti Meolo sestřelil balón. V tomto období s oblibou létal v červené letecké kukle a proto měl mezi kamarády přezdívku "červená hlava".


Na konci roku byl převelen k nové jednotce Flik 60J jako její velitel. Jednotka měla svoji základnu nedaleko Grigna v bažinaté kotlině obklopené horami asi 100 km severně od Benátek a byla vyzbrojena letouny Phönix D.I. Své účinkování v této jednotce zahájil svým třetím dvojitým vítězstvím 10. ledna 1918, když ve svém stroji Phönix D.I číslo 228.16 sestřelil letouny Nieuport a SAML 2 [1] (Sopwith [2]) nedaleko Valstagna. Své šestnácté vítězství si připsal 29. ledna nad letounem SIA 7b u Monte Lambara. Blíže neidentifikovaný dvoumístný letoun sestřelil 2. února u Campolongo. Následující den získal své osmnácté vítězství zničením letounu Nieuport jižně od Monte Pertica. Následoval vítězný souboj s italským letounem Savoia Pomilio 24. února východně od Cismon a své dvacáté vítězství nad letounem Sopwith dosáhl Linke-Crowford 11. března jižně od Monte di Val Bella. Bylo to jeho poslední vítězství, kdy pilotoval letoun Albatros D.III. V březnu 1918 byla jednotka Flik 60J přeložena na kvalitnější letiště ve Feltre asi 25 km východně od Grigna. Na konci března obdržela jednotka Flik 60J nové letouny Aviatik D.I série 115 a později ještě letouny Phönix D.II a Phönix D.IIa série 122 a 422. Své další dvojité vítězství získal 10. května již s novým strojem Aviatik D.I číslo 115.32, když se mu v ranních hodinách podařilo poslat k zemi v plamenech letoun Bristol F.2b v blízkosti Levico a později během dne přidat vítězství nad dalším letounem nedaleko Barcarola. Dopoledne 11. května sestřelil Sopwith Camel u Feltre a 1. června další Sopwith Camel u Visone. Dvacáté páté vítězství získal 15. června v souboji s letounem Sopwith nedaleko Rocca. V dopoledních hodinách 21. června sestřelil u Val Stizzone letoun Sopwith Camel. Své poslední vítězství si připsal 29. července 1918, když nedaleko Valstagna sestřelil britský letoun Bristol F.2b. Ke svému poslednímu letu odstartoval Frank Linke-Crawford dopoledne 31. července 1918 spolu se svými třemi dalšími kolegy. V souboji se třemi letouny Sopwith Camel 45. Squadrony RAF se oddělil od ostatních a s poškozeným letounem se pokoušel dolétnout k vlastním liniím. Poté byl znovu napaden dvěma italskými letouny Hanriot HD.1 patřícími k 81a Squadriglii, po několika zásazích se jeho Aviatik ještě ve vzduchu rozpadl na kusy a dopadl nedaleko Guia. Sestřel byl připsán Aldo Astolfimu a bylo to jeho jediné vzdušné vítězství. Linke-Crawford byl pochován ve městě Porbersch (Marburg), ale když bylo toto v roce 1919 připojeno k Jugoslávií bylo jeho tělo přemístěno a znovu pochováno v Salzburgu.


Se svými 27 potvrzenými vítězstvími se stal Frank Linke-Crawford čtvrtým nejúspěšnějším rakousko-uherským stíhacím letcem. V očích svých spolubojovníků to byl dobrý letec a dobrý člověk, velmi inteligentní muž s chrabrým srdcem a železnou vůlí.


Vyznamenání:
Záslužný vojenský kříž III. třídy (1917), Řád Železné koruny III. třídy s válečnou dekorací a meči (1917), Zlatá medaile Za Chrabrost pro důstojníky (16. března 1918). [3]


Letadla:
Na podzim roku 1917 létal s letounem Albatros D.III číslo 153.11, který měl na stranách trupu černého sokola v letu. V létě 1918 létal s letounem Aviatik D.I, který měl standardní kamufláž "Tarnstoff" a za kabinou v černém (červeném) pásu bíle lemované písmeno L.


[1] www.theaerodrome.com
[2] CHANT, Christopher, Austro-Hungarian Aces of World War 1: Osprey Aircraft of the Aces 46, Osprey Publishing, 2002, ISBN 1 84176 376 4
[3] aces.safarikovi.org