Kříž Chrabrých atamana Bulak- Balachoviče.
„Cross of the Brave“ of ataman Bulak- Balakhovich
S.N. Bulak-Balachovič byl osobou a vojákem zcela bez charakteru, poněkud podivnou postavou, která se vynořila v době občanské války v Rusku. Bojoval se svými věrnými nejprve s bílými proti rudým, aby pak bojoval na straně bolševiků proti bílým a opět s bílými proti bolševikům. Svůj život ukončil na ulici Varšavy, kde byl za bílého dne v roce 1940, zastřelen neznámou osobou. (gen. Paškov uvádí rok 1941)
Ataman Bulak-Balachovič sloužil u jezdecké jednotky ruské armády v hodnosti rotmistra, což odpovídá hodnosti kapitána řadové pěchoty ruské armády. Tento důstojník neměl žádné vyšší či specializované vzdělání, které by jej předurčovalo na zodpovědný velitelský „post“.
Generál Judenič atamana vyzvedl ve funkci a dokonce jej povýšil nejprve na plukovníka a vzápětí na generál-majora. Povýšení zdůvodnil statečnosti jednotek Bulak-Balachoviče v boji proti bolševikům. Vojáci této jednotky se vyznačovali mimořádnou chrabrostí i krutostí, bojovali statečně neb si byli vědomi toho, že v případě zajetí milost nedostanou a budou na místě popraveni.
Bulak-Balachovič velel svému partyzánskému oddílu nejprve v rámci vyšší jednotky generála A.P. Rodzianka v podřízenosti Zvláštního oddílu Severní armády ( OKSA) a později jako součást Severozápadní armády generála Judeniče. V této době se však již z partyzánské jednotky stává „divoký oddíl“, který se více než boji s rudými gardami věnoval plnění, loupení, znásilňování a banditismu. Proto byl z příkazu gen. Judeniče ( číslo 20 ze dne 24. srpna 1919 ) i se svým oddílem vyloučen ze sestavy bojovníků Bílé armády. Ataman proto se svými věrnými odchází do Estonska a později do Polska. V Polsku mu byla hodnost generála uznaná a Bulak-Bulakovič se stává generálem Polské armády. Jistě i z toho důvodů se problematice dekorace tohoto rozporuplného člověka a vojáka věnují především sběratelé v Polsku.
Generál Bulak-Balachovič pro své věrné spolubojovníky zakládá pamětní dekoraci s názvem :
KŘÍŽ CHRABRÝCH
Popis kříže:
Kříž je vyroben z obecného kovu a patinován do barvy starého stříbra. Tvarově vychází z řádu Sv. Jiří. Na středu kříže je položen kulatý medailon opět v barvě matového stříbra. Zde se nachází lebka s mečem a pochodní. Medailon je obklopen vavřínovým věncem , který je v dolní části převázaný stuhou. Velikost kříže je 35 x 35 mm.
Zadní strana je hladká, celostříbrná a zde se vyrývalo pořadové číslo. Kopie kříže se vyrábějí již od padesátých let a mnohdy jsou právě tyto starší kopie, původem z Polska vydávané za ověřené originály.
Stuha:
Kříž byl určen k nošení na klasické stuze řádu Svatého Jiří.
Literatura :
Gen. Paskov: Orders and Badges in the Civil War 1917-1922
Alender Kuzněcov : O Bílé armádě a jejich vyznamenáních 1917-1922
„Cross of the Brave“ of ataman Bulak- Balakhovich
S.N. Bulak-Balachovič byl osobou a vojákem zcela bez charakteru, poněkud podivnou postavou, která se vynořila v době občanské války v Rusku. Bojoval se svými věrnými nejprve s bílými proti rudým, aby pak bojoval na straně bolševiků proti bílým a opět s bílými proti bolševikům. Svůj život ukončil na ulici Varšavy, kde byl za bílého dne v roce 1940, zastřelen neznámou osobou. (gen. Paškov uvádí rok 1941)
Ataman Bulak-Balachovič sloužil u jezdecké jednotky ruské armády v hodnosti rotmistra, což odpovídá hodnosti kapitána řadové pěchoty ruské armády. Tento důstojník neměl žádné vyšší či specializované vzdělání, které by jej předurčovalo na zodpovědný velitelský „post“.
Generál Judenič atamana vyzvedl ve funkci a dokonce jej povýšil nejprve na plukovníka a vzápětí na generál-majora. Povýšení zdůvodnil statečnosti jednotek Bulak-Balachoviče v boji proti bolševikům. Vojáci této jednotky se vyznačovali mimořádnou chrabrostí i krutostí, bojovali statečně neb si byli vědomi toho, že v případě zajetí milost nedostanou a budou na místě popraveni.
Bulak-Balachovič velel svému partyzánskému oddílu nejprve v rámci vyšší jednotky generála A.P. Rodzianka v podřízenosti Zvláštního oddílu Severní armády ( OKSA) a později jako součást Severozápadní armády generála Judeniče. V této době se však již z partyzánské jednotky stává „divoký oddíl“, který se více než boji s rudými gardami věnoval plnění, loupení, znásilňování a banditismu. Proto byl z příkazu gen. Judeniče ( číslo 20 ze dne 24. srpna 1919 ) i se svým oddílem vyloučen ze sestavy bojovníků Bílé armády. Ataman proto se svými věrnými odchází do Estonska a později do Polska. V Polsku mu byla hodnost generála uznaná a Bulak-Bulakovič se stává generálem Polské armády. Jistě i z toho důvodů se problematice dekorace tohoto rozporuplného člověka a vojáka věnují především sběratelé v Polsku.
Generál Bulak-Balachovič pro své věrné spolubojovníky zakládá pamětní dekoraci s názvem :
KŘÍŽ CHRABRÝCH
Popis kříže:
Kříž je vyroben z obecného kovu a patinován do barvy starého stříbra. Tvarově vychází z řádu Sv. Jiří. Na středu kříže je položen kulatý medailon opět v barvě matového stříbra. Zde se nachází lebka s mečem a pochodní. Medailon je obklopen vavřínovým věncem , který je v dolní části převázaný stuhou. Velikost kříže je 35 x 35 mm.
Zadní strana je hladká, celostříbrná a zde se vyrývalo pořadové číslo. Kopie kříže se vyrábějí již od padesátých let a mnohdy jsou právě tyto starší kopie, původem z Polska vydávané za ověřené originály.
Stuha:
Kříž byl určen k nošení na klasické stuze řádu Svatého Jiří.
Literatura :
Gen. Paskov: Orders and Badges in the Civil War 1917-1922
Alender Kuzněcov : O Bílé armádě a jejich vyznamenáních 1917-1922