Nejvýznamnější funkce: (maximálně tři) Most Important Appointments: (up to three)
- vrchný veliteľ vojsk protivzdušnej obrany ZSSR - náměstek ministra obrany - zástupce vrchního velitele vojsk Varšavské smlouvy
- Commander-in-Chief of the US Air Defense Forces - Deputy Minister of Defence - Deputy Commander-in-Chief of Armies of Warsaw pact
Jiné významné skutečnosti: (maximálně tři) Other Notable Facts: (up to three)
- najúspešnejší sovietsky stíhač lietajúci na stíhacích lietadlách typu Jakovlev - stíhacie eso: 46 samostatných zostrelov + 1 v skupine - dvojnásobný nositeľ titulu Hrdina Sovietskeho zväzu
- the most successful Soviet fighter flying on Yakovlev-type fighters - fighter ace: 46 individual claims + 1 in a group - double holder of the Title Hero of the Soviet Union
Glavnij maršal aviaciji Alexandr Ivanovič Koldunov
- dvojnásobný hrdina Sovětského svazu
Narodil se 20. září 1923 ve vesnici Moščinovo ve Smolenském kraji (ruské národnosti). Do armády byl povolán v roce 1941. V roce 1943 absolvoval Kačinskou vojenskou leteckou školu.
V květnu 1943 byl převelen k 866.IAP, vyzbrojeném Jakovlevy Jak-1, ve kterém se stal velitelem roje, zástupcem velitele a velitelem letky. Svůj první letecký souboj absolvoval v květnu 1943 nad Donbasem, kde ve dvojici doprovázel Il-2 letící na průzkumný let do prostoru Kramatorsku. V průběhu dalšího doprovodného letu transportních Lisunovů Li-2, které měly shodit zásoby pozemním jednotkám, Koldunova „šestice“ vstoupila do boje s 12 stíhacími letouny Luftwaffe. Ruským pilotům se podařilo ubránit Li-2, přičemž Koldunov sestřelil 2 německé stíhačky.
Na začátku května 1944 v hodnosti kapitan a ve funkci zástupce velitele eskadrilji 866.IAP vykonal 223 bojových letů, účastnil se 45 leteckých bojů, ve kterých sestřelil 15 soupeřů samostatně a další 1 ve spolupráci.
K 2. srpnu 1944 byl vyznamenán titulem Hrdiny Sovětského svazu poprvé. V tu dobu měl již na svém kontě 20 sestřelů. Létal na Jakovlevu Jak-3. Začátkem roku 1945 byl na rozkaz velitele letecké armády zařazen do šestičlenné skupiny stíhacích pilotů se zvláštním určením (tzv. „skupiny pro čištění vzduchu“). Společně s piloty Gurjevem, Sidorenkem, Surněvem, Šamonovem a Šišovem se jim do konce války podařilo docílit 32 sestřelů. Z tohoto celkového počtu 15 poslal k zemi Koldunov.
V průběhu války vykonal celkem 412 bojových letů, účastnil se 96 leteckých bojů, ve kterých dosáhl celkem 46 vítězství.
Po válce absolvoval v roce 1952 Vojenskou leteckou akademii a Vojenskou akademii generálního štábu OS SSSR K. J. Vorošilova (1960). V roce 1975 byl jmenován prvním zástupcem velitele a v období 1978-1987 hlavním velitelem vojsk PVO a zástupcem ministra obrany SSSR. V roce 1984 byl povýšen do hodnosti glavnyj maršal aviaciji.
Z velitelské funkce byl odvolán po neuvěřitelném přistání německého mladíka Mathiase Rusta se sportovním letadlem nedaleko Rudého náměstí v Moskvě v roce 1987 a odeslán do výslužby.
S tímto stíhačem je i spojen zajímavý incident - sestřel amerického P-38 Lightning.
B. A. Smirnov v knize Něbo mojej mladosti popisuje incident takto:
Dne 7. 11. 1944 skupina sovětských vojsk oznámila letectvu, že se k ní blíží 2 skupiny nepřátelských letadel - cca 25 - 30 strojů. Jedna část zaútočila na vojska, druhá své kolegy kryla ze vzduch. Sovětská obrana proti nim vyslala 8 stíhačů pod vedením Hrdiny SSSR, kapitana A. I. Koldunova. Sovětští piloti sice identifikovali útočníky jako Američany, nedokázali se však s nimi spojit. Neznali vlnové rozsahy, používané Američany, a nebyl čas je zjišťovat. Koldunov se proto rozhodl navázat optický kontakt, vyletěl jim naproti a předváděl svá výsostná označení. Američané v zápalu boje jeho signály nepochopili a považovali Koldunovův let začelní útok. Střet byl nevyhnutelný. Trval jen několik sekund, protože skupina útočící na pozemní vojska svůj útok přerušila a odlétla. Stíhači si vyměnili několik dávek a také se od sebe odpoutali. Výsledkem souboje byly štyři sestřelené P-38 a dva Sověti. Na zemi byla zabita řada vojáků, včetně velitele 6. gardového střeleckého sborugeneral-lejtěnantaG. P. Kotova.
Následovalo vyšetřování, při kterém se věci vyjasnily. Celý souboj byl výsledkem nešťastné náhody a omylu. V troskách jednoho z P-38 byly nalezeny letové doklady, které ukazovaly, že si Američané spletli místo útoku. Namísto k městu Niš se dostali k 84 km vzdálenému městu Priščina, které již od Němců bylo osvobozeno. Takovéto omyly v navigaci se čas od času stávaly. Incident skončil smírně, obě strany se navzájem omluvily.
Koldunov byl oceněn za rozvahu a bylo konstatováno, že svým zásahem zabránil ještě větším ztrátám na sovětské straně, neboť Američané útok přerušili a odlétli. Někteří účastníci souboje pak jeden ze sestřelených P-38 připisují Koldunovovi. Tento sestřel je pak jako jistý uváděn i některými autory (např. my.tele2.ce)
