Kašpar, Miloslav

Miloslav Kašpar se narodil 12. února 1914 v Praze do rodiny Josefa a Marie, rozené Vavřičkové. Po ukončení obecné školy navštěvoval Vyšší reálné gymnázium v Praze, které absolvoval maturitou s vyznamenáním. Na studium zde navázal jednoročním abiturientským kurzem obchodní akademie. Jelikož hrál výborně kopanou, měla o něj zájem pražská Sparta, avšak on se rozhodl nastoupit do armády. V květnu 1934 byl dobrovolně odveden a prezentován u pěšího pluku 6 v Olomouci a v červenci byl přemístěn k brněnskému pěšímu pluku 43. Po absolvování Vojenské akademie v Hranicích byl v srpnu 1937 odvelen k bratislavskému pěšímu pluku 39. U toho to pluku sloužil jako velitel kulometné čety, polní pěší čety, zástupce velitele roty, velitel roty a velitel čety na škole pro výchovu záložních důstojníků pěchoty. V době mobilizace velel kulometné rotě.


Po německé okupaci utekl do Polska, kde přijal nabídku 2. oddělení Hlavního štábu polské armády ke zpravodajské činnosti. Absolvoval zpravodajský kurz v Katovicích a Sosnovci a poté byl se zpravodajskými úkoly vyslán na území protektorátu. Poté nastoupil krátce před vypuknutím druhé světové války do československé jednotky v Krakově, konkrétně k její 4. rotě. V Rakowci padli do sovětského zajetí, které strávil v Kamenci, Podolsku, Olchovci, Jarmolincích a Orankách. V dubnu 1940 vyrazil přes Krym na cestu do Francie. V květnu dorazil do Marseille, z něhož se přesunul do Agde. Odtud putoval k československému pěšímu pluku 1 1. československé divize, u něhož po krátkém čase převzal velení jedné z čet kulometné roty. S plukem prodělal boje na Loiře. Za dobře provedený odvážný přesun přes řeku pod nepřátelskou palbou mu byl udělen francouzský Válečný kříž. Po pádu Francie odplul do britského Plymouthu. Zde byl jmenován velitelem pěší čety 3. roty pěšího praporu 1 Československé smíšené brigády. U 2. praporu pluku London Scottish prodělal ve Walesu třítýdenní protiinvazní cvičení. Po čase převzal funkci osvětového důstojníka praporu.


Na přelomu let 1940-41 absolvoval kurs pro velitele rot ve Velitelské škole Západního velitelství v Doddingtonu. Po roce prošel zpravodajským kursem ve Zpravodajském výcvikovém středisku v Cambridge. Zde prodělal i výslechový kurs pro němčinu. Ve vojenském vzdělávání pokračoval - hned poté nastoupil do školy pro mladší důstojníky štábu v Oxfordu. Díky této kombinaci kurzů se mohl stát zástupcem a posléze i přednostou zpravodajského oddělení Československé samostatné brigády. V březnu 1943 nastoupil do funkce pobočníka velitele československé školy pro štábní důstojníky v Milton Hall. Od října 1943 do dubna 1944 prodělal předinvazní cvičení u 5. praporu Jihostaffordshirského pluku v Doveru. V květnu 1944 nastoupil ke zpravodajskému odboru Ministerstva vnitra v Londýně. V roce 1944 se oženil s Paulettou Peggovou, dcerou inspektora na Ministerstvu zdravotnictví. V březnu 1945 doprovázel československé politiky při cestě na osvobozené Slovensko. Zde následně nastoupil k 1. československému armádnímu sboru - převzal velení československého pěšího praporu 3 1. československé pěší brigády, s nímž prodělal osvobozovací boje na Moravě a v Čechách. Vyznamenal se při osvobozování Vsetína či když pomáhal rumunským jednotkám odvrátit německý útok.


Po válce nastoupil jako zpravodajský důstojník k 1. oddělení 1. divize v Postoloprtech. Za úkol dostal přípravu odsunu Němců. V srpnu byl přidělen Kanceláři náčelníka hlavního štábu a krátce poté nastoupil na VVŠ a to do III. ročníku. Od konce srpna následujícího roku zde vyučoval taktiku pozemního vojska - již v hodnosti majora generálního štábu. Avšak po únorovém puči 1948 byl odstaven. V polovině března téhož roku proto raději přešel hranice do Německa. Následně pracoval pro francouzskou rozvědku a poté pro britskou MI5. Nasazen byl ve Francii, v Rakousku, na Kypru a v Libanonu. V letech 1958-1978 se živil jako manažer u firem Ranco a Anglo-Nordic. Po odchodu do důchodu byl činný jako předseda Československé obce legionářské v zahraničí. V roce 1990 byl rehabilitován a jmenován do hodnosti generálmajora. Po roce 1989 svou vlast sice navštívil, avšak zbytek života strávil v Surrey a Oxfordshire. Zemřel 4. listopadu 2009. Zůstala po něm manželka a tři synové.


Z Kašparových vyznamenání uveďme Československý válečný kříž 1939, francouzský Válečný kříž a rumunský Řád rumunské hvězdy.



Zdroje:
Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945, Vojenský historický ústav Praha a Vojenský historický ústav Bratislava, Praha 2005
www.telegraph.co.uk