Junkers Ju 287 V1

Junkers Ju 287


Projekt Junkers Ju 287 vznikl jako součást studií, vedených s cílem vytvořit těžký bombardér, který by svými výkony překonal nejen současné, ale i budoucí stíhače potencionálních protivníků. Využití šípového křídla bylo v Německu i tak trochu módou a v této době již i zpracováváno poměrně solidními teoretickými pracemi.


Myšlenka dopředného šípu se stala pro tuto firmu typickou. Vývoj Ju 287 začal na podzim 1942 pod vedením ing. Wockeho. Ing. Wocke si od dopředného šípu sliboval řadu předností - zlepšení letových charakteristik při nízkých rychlostech, lepší proudění vzduchu na křídlech, které se u "klasického" šípu řešilo mohutnými aerodynamickými plůtky, zlepšení účinnosti křidélek… Současně očekával, že proudění za takto tvarovaným křídlem by nemělo tak výrazně ovlivňovat účinnost ocasních ploch. Letoun měl dostat i proudové motory, které slibovaly vyšší rychlosti něž pohon klasický.


Konstrukční práce byly doprovázeny jak pečlivými teoretickými výpočty, tak řadou pokusů s ofoukáváním modelů i jednotlivých částí ve snaze dosáhnout co nejlepších výsledků.


Vývoj probíhal velmi komplikovaně, laborovalo se s různými tvary a úhly křídla, kombinace různého počtu motorů a jejich umístění. Klíčovou roli nesly modely pro aerodynamický tunel. Modely nesly označení EF (Entwicklungsflugzeug, tedy pokusné letadlo) a vzniklo jich cca 12 -


EF-55 : bezmotorový jednoplošník, určený pro výzkum vlastností křídla s dopředným
šípem
EF-56 : bezmotorový jednoplošník s klasickým šípovým křídlem
EF-57 : bezmotorový jednoplošník s dopředným šípem, vzepětí do V
EF-58 : jednoplošník s dopředným šípem, křídla oválného tvaru, motory pod křídly
EF-59 : 2 motory pod trupem, 2 pod křídly za odtokovou hranou
EF-66 :dopředný šíp, 2 motory pod křídlem - na něj navazuje model EF 122
EF-67 : 2 motory v trupu
EF-68 : určeno specielně pro výzkum různého umístění motorů
EF-116 : další model pro výzkum šípového křídla
EF-122 : závěrečná podoba vývojové řady, nejlepší výsledky, předpokládaný vzor pro
stavbu skutečného prototypu Ju-287 V1.
EF-125 : poslední známá modelová verze, koncepcí podobný prototypu V3 a typu EF-140


Pravděpodobně existoval i sériový model pro ofoukávání, tedy model Ju 287ve skutečné velikosti, určený pro aerodynamické zkoušky, který nesl 2 motory Jumo 012 nebo BMW 018. Rozpětí křídla 19, 40 m.


EF-125 byl velmi podobný pozdějším EF-140. Pečlivá práce s modely umožnila poměrně rychlý postup stavby prototypů. Ju-287-V1 byl konstruován pro ověření konfigurace křídla EF-122.


Začátkem r. 1943 zahájila práce skupina kolem prof. Hertela. Je již známou historkou, že pro co nejrychlejší stavbu prvního prototypu Ju-287 (RS+RA) bylo využito množství již hotových dílů z jiných strojů - trup z Heinkelu He177A-3, ocasní část z Junkersu Ju-188 G-2, podvozek dokonce ze sestřeleného amerického B-24 z licenční výroby u Convairu.


RLM objednalo celkem 6 prototypů:
Ju-287-V1 = 1. prototyp
Ju-287-V2 = shodný s V1.
Ju-287-V3 = nejznámější. Trup z Ju-288, pod křídly 2 gondoly po trojici motorů BMW 003 A1, po jedné pod každým křídlem. Velmi podobný EF-131 rozvíjeném v Rusku s šesticí motorů RD-10.
Ju-287-V4 = Shodný s V3.
Ju-287-V5 = Shodný s V3, zkoušen s kulometnou věží na zádi trupu.
Ju-287-V6 = Shodný s V5.


Křídlo mělo negativní úhel 19,9° nosníků, úhel odtokové hranyčinil -23,5°, rozpětí 20,10 m při nosné ploše 58,30 m2. Toto křídlo neslo 2 motory Jumo 004B-1, ale obrovský pokusný stroj potřeboval ještě další pohonné jednotky. Proto byly na boky trupu na přídi zavěšeny další 2 motory. Protože ani tento výkon nestačil pro start, dostal prototyp ještě raketové startovací motory Walter HWK 501 o tahu 500 kgp, zavěšené pod podkřídelními gondolami proudových motorů. Tato raketové motory se po startu odhazovaly.


Prototyp se zkoušel na letišti Lipsko-Brandis, protože dráhy v Dessau byly příliš krátké. 16 srpna 1944, jen krátce po prvním na světě proudovém bombardéru Ar-234, provedl pilot Siegfried Holzbaur první let Ju-287 V1. Letové pokusy byly úspěšné a potvrdily použitelnost koncepce pro praxi. Stroj se velmi dobře choval jak ve standartních letových režimech, tak i připomalém letu, včetně přistání. Po provedení 17 letů z Brandis byl prototyp přesunut na zkušební základnu Rechlin.


Konstruktéři byli ale nespokojeni s dosaženou rychlostí, dosažená nejvyšší rychlost Mach 0,7 neodpovídala vypočteným hodnotám Mach = 0,85. Výzkumníci v Rechlinu předpokládali, že při využití silnějších pohonných jednotek dosáhne stroj hodnot Mach = 0,92. To si - mimo jiné - vyžádalo i namontovat brzdící padáky pro snížení rychlosti při přistávání.
Během stavby druhého prototypu se RLM nejprve rozhodlo program zastavit, později - v březnu 1945 - bylo rozhodnutí přehodnoceno a RLM objednal stokusovou sérii. Výrobcem měl být Allgemeine Transportanlagen GmbH v Lipsku. Sériové stroje měly být vybaveny motory Jumo 012.


V lednu 1945 byl Ju-287 V1 vyfotografován v Rechlinu průzkumný Mosquitem RAF. Následoval nálet, během kterého Ju-287 V1 vážně poškozen. Do konce války pokračovaly výzkumné práce jak s opraveným V1 a dokončeným V2, tak především s V3, což byl již od základu nově stavěný prototyp, určený coby předobraz sériové produkce k letovým zkouškám. Prototyp V4 měl posloužit při pozemních statických zkouškách.


Na konci války padla řada strojů i se svými tvůrci do rukou Rudé armády a vývoj se přemístil do SSSR. Viz. https://www.valka.cz/topic/view/9421/


prameny:
www.arms.ru
http://xplanes.free.fr/

Junkers Ju 287 V1 detail

Několik snímků z http://prototypes.free.fr .

Jen tak pro zajímavost. Na Aubiho fotografii jsou dobře vidět malé proužky látky (někdy kousky popruhů či silnějšího papíru) používané pro výzkum aerodynamického proudění na letounech. Obvykle byly snímány filmovou kamerou či fotoaparátem.