Maximální vzletová hmotnost: Maximum Take-off Weight:
? kg
? lb
Rozpětí: Wingspan:
8,000 m
26ft 2,95in
Délka: Length:
6,690 m
21ft 11,38in
Výška: Height:
2,870 m
9ft 4,98in
Plocha křídla: Wing Area:
16,88 m2
181.69 ft2
Plošné zatížení: Wing Loading:
44,43 kg/m2
- lb/ft2
Pohon: Propulsion:
Kategorie: Category:
pístový
piston
Počet motorů: Number of Engines:
1
Typ: Type:
Micubiši Mongoose, vzduchem chlazený hvězdicový pětiválec o vzletovém výkonu 97 kW. Vrtule dřevěná dvoulistá s pevným úhlem náběhu.
Mitsubishi Mongoose, five-cylinder air cooled, radial engine rated at 130 hp for take-off, driving two-blade wooden fixed-pitch propeler.
Objem palivových nádrží: Fuel Tank Capacity:
?
?
Výkony: Performance:
Maximální rychlost: Maximum Speed:
158 km/h v 1250 m
98.2 mph in 4100 ft
Cestovní rychlost: Cruise Speed:
120 km/h v 1250 m
74.6 mph in 4100 ft
Rychlost stoupání: Climb Rate:
? m/s
? ft/min
Čas výstupu na výšku: Time to Climb to:
20,25 min do 3000 m
20,25 min to 9843 ft
Operační dostup: Service Ceiling:
3320 m
10892 ft
Dolet: Range:
? km
? mi
Maximální dolet: Maximum Range:
? km
? mi
Výzbroj: Armament:
žádná
Unarmed
Uživatelské státy: User States:
Poznámka: Note:
V květnu roku 1929 začaly zkoušky plovákového letounu Yokosho 2-Go, zkoušky proběhly na ponorce I-21 a trvaly až do září 1931.
Letová vytrvalost: 4,4 h
The float plane Yokosho 2-Go in May 1929 was handed over for trials on the submarine I-21, lasting unitil September 1931.
Endurance 4 hours 24 minutes
Zdroje: Sources:
Tadeusz Januszewski, Japanese Submarine Aircraft, Mushroom Model Magazine Special, No 5103, Red Serie, p. 20-27, Mushroom Model Publications, Redbourn, UK, 2002, ISBN 83-916237-0-9 Tadeusz Januszewski a Kryzysztof Zalewski, Japońskie samoloty marynarski 1912-1945, díl 1., Lampart, rok 2000, ISBN: 83-86776-50-1 http://www.airwar.ru/enc/other1/e6y.html http://www.regulus-missile.com/SubmarineWings.htm archiv autora
Historie tohoto plovákového letounu začíná na konci roku 1928, kdy úspěšně proběhly zkoušky předchozího typu Yokosuka 1-go (v podstatě šlo o kopii letounu Caspar U-1, které Japonsko zakoupilo na začátku dvacátých let ). Letoun byl úspěšně zkoušen v letech 1927-1928 a právě po zdařilých testech se v továrně Yokosuka ( Yokosho ), rozhodli postavit letoun vlastní konstrukce. Je ovšem s podivem, že Yokosuka i přes úspěšné zkoušky předchozího prototypu 1-Go, znovu sáhla k určitému kopírování jiného stroje. Prototyp Yokosuka 2-Go konstrukčně vycházel ze stroje britské provenience Parnall Peto. Britové se po neúspěchu zkoušek stroje Parnall Peto (kdy se v roce 1932 za nevyjasněných okolností potopila ponorka i s prototypem) do dalšího vývoje těchto typů letadel nepouštěli.
Situace v Japonsku však byla naprosto odlišná, po úspěchu již zmíněného předchozího typu, se Yokosuka rozhodla pokračovat ve vývoji a výsledkem této snahy byl plovákový letoun Yokosuka 2-go. Stroj byl jednomístný dvouplošník se dvěma plováky, měl smíšenou konstrukci, kdy trup a plováky byly kovové a zbytek konstrukce plátěný, s určitými duralovými součástmi. Byl poháněn pětiválcovým motorem Hitachi Kamikaze 1 o výkonu 130 koní. Křídla se mohla demontovat, tak aby se letoun dal složit do hangáru na palubě ponorky. Prototyp byl postaven v roce 1929 a až do roku 1931 probíhaly intenzivní zkoušky na ponorce I-21. V roce 1931 byl postaven druhý prototyp Yokosuka 2-Go Kai, který měl shodné rozměry jako prototyp první. Snad jen váha stroje byla o něco nižší. Hlavní změnou byla výměna motoru za výkonnější typ sedmiválec Gasu Denki Kogyo "Jimpu" o výkonu 160 koní.
Zkoušky se prováděly na ponorkách I-21 a I-5. Na jejich základě ústřední štáb letectva rozhodl zahájit sériovou výrobu. Letounu bylo po přijetí přiděleno označení Yokosuka E6Y1 a začala jeho sériová výroba. V letech 1932-1934 se v továrně Kawanishi vyrobilo pouhých 8 kusů, z nichž některé vykonávaly aktivní službu ještě v roce 1943. Letoun Yokosuka E6Y1 se tak vlastně stal prvním na světě vyráběným strojem určeným ke službě na ponorkách.
Zdroje : T. Januszewski, Japanese Submarine Aircraft, Stratus 2002, ISBN 83-716327-2-5 R. Mikesh a S. Abe, Japanese Aircraft 1910-1941, NI Press 1990, ISBN 83-716327-2-5 K. Zalewski-T. Januszewski, Japonskie samoloty marynarki 1912-1945, Lampart 2000, ISBN 83-86776-00-05
Zkoušky první verze - letounu 1-Go - probíhaly v létech 1927 - 1928 na palubě ponorky I-21. Jedním z hlavních problémů byly jednak poměrně velké rozměry - a s tím spojené potíže s hangárováním - a jednak fakt, že vyjmutí letounu z hangáru a jeho uvedení do letuschopného stavu netrvalo 5 lidem plánovaných 16 minut, ale celých 40.
Na základě zkušeností s 1-Go pak Jokosuka Kaigun Ko-Šo (Arzenál Námořního letectva v Jokosuce) rozvinul program výzvědných letadel pro ponorky, ze kterého vzešel Jokosuka 2-Go. Malý jedenapůlplošník se 2 plováky, vybavený japonskou verzí motoru Armstrong Siddeley Mongoose o 130 ks. Trup byl z ocelových trubek a potažený plátnem, křídla dřevěné konstrukce byla rovněž potažena plátnem. Křídla i oba plováky byly snadno demontovatelné, během plavby měla být celá sestava umístěna ve vodotěsném hangáru na palubě ponorky. Vyjímání letounu z vodní hladiny zajišťoval jeřáb. Rozměry letounu byly limitovány právě tímto hangárem o délce 7 m a výšce a šířce 3,5 m. První prototyp měl proto pro omezení výšky směrové kormidlo umístěné pod trupem.
Stavba byla ukončena v květnu 1929 a poté zahájeny testy na palubě ponorky I- 21, trvající až do září 1931. Z nich vzešla specifikace 6-Ši, jejímž výsledkem byl druhý prototyp, označený 2-Go Kai. Ten byl vybaven radiálním sedmiválcovým motorem Gasuden Jimpu o 160 ks. Směrové kormidlo bylo již téměř konvenční - zasahovalo titiž nad i pod trup - a jeho výška byla sjednocena s výškou mezikřídelních vzpěr. Stroj byl zkoušen až do konce r. 1931 nejprve na palubě ponorky I- 21, potom na palubě ponorky I- 5. Vzhledem k tomu, že start prováděný spuštěním letadla na vodu jeřábem byl příliš pomalý a neoperativní, bylo rozhodnuto upravit vše pro starty za pomoci katapultu. Testy katapultového vzletu byly provedeny z paluby ponorky I-5. (Ruský pramen uvádí označení pokusné ponorky jako I-51)
Sériové stroje byly označovány buď jako "Výzvědný hydroplán námořní model 1 typ 91" nebo jako "E6Y1 typ 1". Mezi léty 1933 až 1934 vyrobila firma Kavaniši celkem 8 strojů. Ty sloužily na palubách ponorek I- 5, I- 6, I- 7 a I- 8 až do 1938, kdy je nahradily modernější dvojplošníky Watanabe E9W. Podle některých pramenů se angažovaly v tzv. Šanghajském incidentu, a později i v r. 1937 v japonsko- čínské válce. Poslední letadlo bylo odepsané z výzbroje v r. 1943.
