Main Menu
User Menu

Jefferies-Latimer, Jerrard

     
Příjmení:
Surname:
Jefferies-Latimer
Jméno:
Given Name:
Jerrard
Jméno v originále:
Original Name:
Jerrard Jefferies-Latimer
Fotografie či obrázek:
Photograph or Picture:
Hodnost:
Rank:
-
Akademický či vědecký titul:
Academic or Scientific Title:
-
Šlechtický titul:
Hereditary Title:
-
Datum, místo narození:
Date and Place of Birth:
DD.MM.RRRR
Datum, místo úmrtí:
Date and Place of Decease:
15.04.1943 Sauvillers-Mongival
Nejvýznamnější funkce:
(maximálně tři)
Most Important Appointments:
(up to three)
-
Jiné významné skutečnosti:
(maximálně tři)
Other Notable Facts:
(up to three)
1. března 1941 si po sňatku změnil jméno z Jefferies na Latimer.
Související články:
Related Articles:

Zdroje:
Sources:
https://www.bbm.org.uk/airmen/Jefferies.htm
URL : https://www.valka.cz/Jefferies-Latimer-Jerrard-t64646#599337Verze : 0
MOD
     
Příjmení:
Surname:
Jefferies-Latimer
Jméno:
Given Name:
Jerrard
Jméno v originále:
Original Name:
Jerrard Jefferies-Latimer
Všeobecné vzdělání:
General Education:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Vojenské vzdělání:
Military Education:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Důstojnické hodnosti:
Officer Ranks:
DD.MM.RRRR
Průběh vojenské služby:
Military Career:
Automaticky vyplněné položky:
01.01.1941-07.07.1941 Velitel : 310. peruť RAF

Ručně vyplněné položky:
Vyznamenání:
Awards:

01.10.1940

Záslužný letecký kříž
Distinguished Flying Cross
-

10.01.1941

Československý válečný kříž 1939
Czechoslovak War Cross 1939
-

Poznámka:
Note:
-
Zdroje:
Sources:
https://www.bbm.org.uk/airmen/Jefferies.htm
URL : https://www.valka.cz/Jefferies-Latimer-Jerrard-t64646#599338Verze : 0
MOD
Squadron Leader Jerrard „Venca Fofr“ Jefferies-Latimer


RAF No. 39286


Jerrard Jefferies vstoupil do RAF v říjnu 1936 na základě krátkodobého služebního úvazku. Výcvik prodělal u 3. FTS v Granthamu a v srpnu 1937 byl poslán k 17. peruti. Jednotka byla v té době vyzbrojena dvouplošnými stíhačkami Gauntlet Mk.II a byla umístěna na základně Kenley. V červnu 1939 se konečně začala přezbrojovat na nové Hurricany Mk.I a po vypuknutí války se 9. září 1939 se přesunula do Debdenu. Až do začátku německé ofenzívy na západě podnikala defenzivní hlídky nad Británií, poté však začala provádět ofenzivní hlídky nad kontinent. A při jedné z nich se Jefferies poprvé utkal s nepřítelem.


Dne 11. května 1940 v 16:30 vzlétl tucet Hurricanů 17. perutě k hlídce nad Nizozemí, F/O Jefferies vedl zelený roj. Britové hlídkovali mezi Haggem a Rotterdamem a roje se rozdělily. V oblasti došlo k souboji s Messerschmitty Bf 109 od I./JG 51, po kterém si sice Britové nárokovali 3-2-0 vítězství, přišli však o čtyři Hurricany, dva piloti zahynuli a jeden byl zajat.


Jefferiesův zelený roj se však se stodevítkami nesetkal, ale narazil na dvojici pozorovacích letounů Henschel Hs 126. Jefferies si za cíl vybral bližší letoun a několika dávkami ho sestřelil. Po přistání hlásil:


„Pod sebou ve výšce 2000 stop jsem spatřil letoun a vedl svůj roj po něm. Stroj zatočil na jih, ale když jsem ho zachytil, obrátil zpět na sever. Začal střemhlavě klesat k zemi a kličkoval ze strany na stranu. Vypálil jsem tři krátké dávky, nepřátelský letoun havaroval na poli a rozpadl se na kusy.“


Druhý Henschel nárokoval Sgt. Wynn.


Němci po boji ohlásili pět sestřelených Hurricanů a přišli o dvě stodevítky a jednoho pilota.


Dne 17. května 1940 byl Jefferies přeložen k 85. peruti, která byla součástí 60. křídla AC a bojovala ve Francii. Na jejích Hurricanech se okamžitě zapojil do intenzivní bojové činnosti. Další vítězství si připsal dva dny po svém příchodu.


Kolem 10:00 se v oblasti letiště Lille/Marcq, kde měla 85. peruť svou základnu, objevila formace stodevítek od 2.(J)/LG 2 a II./JG 26. Na letišti byl okamžitě vyhlášen poplach, pro dva Lysandery 4. perutě, které zrovna nacvičovaly vzlet a přistání, však bylo pozdě a oba byly sestřeleny. Mezitím se nad letiště vrátila ranní hlídka a jako první na stodevítky zaútočila. Velitel roje P/O Lew Lewis sestřelil dva z útočníků, jeho číslo F/O Jefferies nárokoval jedno pravděpodobné vítězství. Poté se do souboje zapojily další letouny jednotky a Hurricany sesterských perutí 87. a 504. Stíhači RAF nakonec při ztrátě tří stíhaček nahlásili 8-6-0 vítězství.


Utkání se vůbec nevyvedlo II./JG 26, která přišla o tři Bf 109, ještě horší pro ní však bylo, že jediným padlým byl Gruppennkommandeur Hpt. Herwig Knüppel. A aby toho nebylo dost zraněn byl též Staffelkapitän 4./JG 26 Hptm. Karl Ebbinghausen. Druhá německá jednotka nárokovala šest vítězství, ale přišla o Oblt. Friedricha von Wngerova, který zahynul v troskách své stodevítky. 1)



Pro Jefferiese to bylo poslední vítězství ve Francii. Dne 22. května se peruť vrátila do Británie na letiště Debden.


Po pádu Francie se v Británii shromáždilo velké množství letců ze zemí okupované Evropy, kteří posléze u RAF vytvořili vlastní národní perutě. Dne 10. července 1940 tak byla založena i první peruť složená z československých stíhačů. Bylo jí přiděleno číslo 310. a byla umístěna na letišti Duxford. Velitelské posty u jednotky byly dublované, britsko-české. Veliteli se tak stali S/Ldr George Blackwood – S/Ldr Alexander Hess. Do čela leky A byli postavení F/Lt Gordon Sinclair a F/Lt Jaroslav Malý, letku B vedli od 85. perutě převelený a povýšený F/Lt Jefferies a F/Lt František Rypl.


Alexander Hess Jefferiese popsal následovně:


„Jedinečný stíhací pilot, byl příslovečný tím, jak dbal na to, aby se všechny rozkazy prováděly přímo střelhbitě. Naši chlapci mu proto dali přezdívku „Venca Fofr“, ale v tom právě bylo vidět, že si získal jejich obecné sympatie a že ho měli rádi.“


Personál jednotky okamžitě začal s intenzivním výcvikem, ke kterému byly využívány letouny Avro Tutor, Miles Master a také stíhací Hurricany Mk.I, které dostala peruť do výzbroje. Vzhledem k tomu, že ve většině případů se jednalo o zkušené předválečné piloty, šel výcvik poměrně rychle a největším problémem tak byla angličtina. Ale i tento problém byl brzy překonán a 17. srpna 1940 byla jednotka prohlášena za operační.


Poprvé se piloti perutě na britském nebi s Luftwaffe potkali 20. srpna. V 18:45 vzlétl na poplach tříčlenný roj, který vedl F/Lt Jefferies. Čísla mu dělali P/O Göth a P/O Kredba. U Aldeburgu piloti narazili na Do 17, pravděpodobně od 7./KG 2, který pátral po britském konvoji. Německý bombardér jim však zmizel v mracích a tak se trojice vrátila s nepořízenou.


K prvnímu souboji s Němci tak došlo až 26. srpna, kdy se piloti perutě utkali s formací Do 17, která útočila na letiště Debden a Hornchurch. Po přistáni hlásili stíhači tři vítězství, dva Hurricany však byly zničeny a dva další poškozeny.


První vítězství u 310. perutě si Jefferies připsal poslední srpnový den roku 1940. Třistadesítka se opět utkala s bombardéry, které mířily na Hornchurch. Čechoslováci na nepřítele narazili asi v 13.20, jednalo se o Do 17 Z od II./KG 3 s ochranou nebezpečných stodevítek, a okamžitě se na něj vrhli. Po přistáni nahlásili 6-1-0 vítězství, Messerschmitty byl však sestřelen a zabit P/O Jaroslav Štěrbáček, který se tak stal prvním padlým Čechoslovákem u RAF.


Jefferies v této šarvátce zaútočil na jeden z bombardovacích Dornierů, který poté začal s motorem v plamenech klesat k zemi, což potvrdil P/O S. Zimprich, a Jefferiesovi byl přiznán jistý sestřel.


Jeho obětí mohl být Do 17 Z-2 (W.Nr.3456, 5K+EM) od II./KG 3, který se s jedním zraněným dokázal vrátit na své letiště, identifikovat konkrétní soupeře ve velkých bitvách je však velmi obtížné.


Další úspěch si Jefferies připsal o tři dny později, kdy formace 54 bombardérů Do 17 od KG 2 úspěšně bombardovala letiště North Weald. Do cesty odlétajícímu protivníkovi se však postavilo i deset Hurricanů 310. perutě, kterou vedl právě Jefferies. Na nepřítele narazili kolem půl jedenácté a okamžitě zaútočili. Narazili však na skupinku Messerschmittů Bf 110 z doprovodu.


Jefferies si za cíl vybral jednu ze stodesítek a přesně ji zasáhl. Německý letoun poté zamířil kolmo k zemi, s mladým Angličanem stále za ocasem, a asi 15 kilometrů severně od North Wealdu vrazil do země.


I ostatní piloti perutě si vedli dobře a ohlásili 5-1-0 vítězství nad Bf 110 a 1-1-0 nad Do 17. Stodesítky pocházely od II./ZG 2, která v souboji s třistadesítkou přišla pravděpodobně o tři stroje. Němcům se však podařilo sestřelil Hurricane Mk.I P8811/NN-F, jehož pilot Sgt. Josef Kopřiva byl lehce popálen v obličeji.


Další stodesítku poškodil Jefferies 7. září 1940 nad Temží.


Svůj nejúspěšnější den měl Jefferies 15. září 1940. Již dopoledne se k Británii blížilo 25 Do 17 Z od I. a III./KG 76. Jejich cílem byl Londýn. Jedenáctá skupina poslala proti vetřelcům všechny své stíhací perutě a požádala sousední 12. skupinu o pomoc. V 11.25 tak dostalo povel ke startu pět perutí Baderova (Velkého) křídla, 310. peruť byla jednou z nich. Padesát šest stíhaček Hurricane a Spitfire nabralo směr k Graversendu. Asi po půl hodině letu narazili severně od Londýna na nepřítele a okamžitě zaútočili. Jefferies vedl do boje svou letku B. Sám si vybral nejbližší bombardér a přesnou dávkou mu zapálil levý motor. Poté zaútočil na další dva Dorniery a hlásil, že jejich osádky opustili letouny na padácích. Po přistání nárokoval tři vítězství ve spolupráci a všechna mu byla přiznána. První společně s Sgt. Hubáčkem, druhé s Sgt. Kauckým a poslední s Sgt. Půdou.


Prvním německým letounem, na který Jefferies zaútočil, byl Do 17 Z (W.Nr.2361, F1+FH) od 1./KG 76. Letoun pilotoval Oblt. Robert Zehbe a během pár minut se stal terčem asi deseti spojeneckých stíhačů. Ránu z milosti mu pak chtěl uštědřit Sgt. Raymond Holmes od 504. perutě, neodhadl však rychlost útoku a do zmrzačeného bombardéru vrazil. Způsobil tak jeho konečnou zkázu, ale musel zároveň svůj Hurricane opustit na padáku. Dornier se poté ve vzduchu rozpadl a jeho části dopadly v oblasti nádraží Victoria, narychlo odhozené pumy pak dopadly do okolí Buckinghamského paláce. V troskách letounu zahynuli Uffz. Hans Goshendorfer a Uffz. Gustav Hubel. Na padáku e zachránili a do zajetí padli Ogefr. Ludwig Armbrurster a Uffz. Leo Hammermeister. Jako poslední letoun opustil zraněný Zhebe, jehož padák donesl do Keningtonu. Zde se však stal obětí lynčování místních dělníků a před smrtí ho zachránili až dorazivší vojáci. Zehbe ale zakrátko svým zraněním podlehl. Sestřelení tohoto Dornieru bývá někdy označováno za nejslavnější vítězství Bitvy o Británii.


Další letouny, ne které Jefferies střílel se nepodařilo identifikovat, KG 76 však v této bitvě přišla o šest Do 17, další čtyři byly poškozeny, dva z toho neopravitelně.


Zhruba o dvě hodiny později se Luftwaffe nad Londýn vrátila, tentokrát s ještě větší silou. Tentokrát na metropoli Británie mířilo přes 130 bombardérů Do 17 a He 111 se silnou stíhací ochranou. I proti těmto útočníkům bylo z Duxfordu vysláno Baderovo křídlo. Na Němce narazilo 46 stíhačů východně od Londýna asi v půl třetí odpoledne. Třistadesítka opět zaútočila na bombardéry a Jefferies za nepřetržité palby proletěl celou formací. A měl dobrou mušku, protože se mu podařilo zapálit motor jednomu letounu z prvního roje. Tento letoun mu byl uznán jako zničený.


Ziskem 1+3 jistých vítězství tak pro Jefferiese skončil den, který je dnes připomínán jako „Den Bitvy o Británii“.


Další úspěch si připsal 18. září. Nejprve kolem čtvrt na tři odpoledne ohlásil nad Londýnem pravděpodobné vítězství nad Do 215. Větší úspěch však zaznamenal až večer, kdy bylo Baderovo křídlo posláno opět do prostoru Londýna. Asi po hodině hlídkování spatřili piloti nad sebou formaci německých bombardérů, které byly identifikovány jako Do 215 či He 111. Jednalo se však o Ju 88 od III./KG 77. Tato jednotka byla zasažena opravdu tvrdě, přišla o 9 strojů. Třistadesítka si připsala 6-1-0 vítězství, všechny tři perutě Hurricanů křídla si jich nárokovali přes 20, Jefferies přispěl jedním bombardérem, který po jeho útoku havaroval u ústí Temže.


Tento souboj byl posledním velkým utkáním Baderova křídla s Němci. Přestože i poté Jefferies zasahoval do bojů Bitvy o Británii, žádné další vítězství si nepřipsal.


Další dramatickou událost tak zažil až 5. listopadu. Třistadesítka tehdy vzlétla v 10:30 na hlídku do prostoru Dover – Canterbury. Zhruba po hodině ji však ze slunce zaskočila skupinka Bf 109 od I. a III./JG 26, které vedl Hptm. Gerhard Schöpfel. Jejich úder byl rychlý a drtivý. Sgt. Půda musel svůj letoun V6619 opustit na padáku, Sgt. Mlejnecký převrátil svůj V7597/NN-D po srážce s cisternou v Duxfordu, Sgt. Dvořák (P2795/NN-M) havaroval ve Fowlmere a i Jefferies to schytal a musel se zasaženým motorem a chladičem svého Hurricanu R4089/NN-R přistát na břicho v Hornchurchu. Nouzově přistál i Sgt. Jiroudek, kterého trefilo vlastní protiletadlové dělostřelectvo. Němci celkem přesně ohlásili 4 vítězství.


Dne 14. prosince 1940 dostal Jefferies, společně s S/Ldr Blackwoodem a F/Lt Sinclairem, Čs. válečný kříž 1939 a v poslední den roku 1940 se ujímá velení 310. perutě. Někdy v té době se také oženil a změnil si jméno na Latimer.


Další pocty se dočkal 16. ledna 1941, kdy jemu a A. Hessovi král Jiří VI. udělil DFC.


V březnu 1941 se peruť začala přezbrojovat na Hurricany Mk.IIA a Latimer na něm byl poprvé úspěšný sedmadvacátého téhož měsíce, kdy piloti jednotky prováděli ochranu konvojů v Severním moři. Během hlídky asi 50 kilometrů východně do Great Yarmouthu narazil Latimer společně s P/O Kimličkou na průzkumný Ju 88, který se zrovna chystal k útoku na konvoj. Stíhači mu tuto snahu překazili a zahnali ho do mraků, kde osádka Junkersu nazdařbůh vysypala své pumy do moře. Následovala krátká honička, při které byl letoun několikrát zasažen a následně nadobro zmizel směrem k Francii. Piloti si tak na své účty připsali polovinu poškozeného Ju 88.


Své poslední vítězství nejen v řadách 310. perutě, ale jak se později ukázalo i poslední vůbec, si připsal v noci z 8. na 9. duben 1941. Té noci vyslala Luftwaffe téměř tři stovky svých bombardérům proti Coventry a Portsmouthu. Proti nim vzlétlo 251 stíhačů RAF, kteří hlásili celkem 7-2-3 vítězství.


S/Ldr Latimer vzlétl k hlídce v 00:36 z letiště Fowlmere na Hurricanu Mk.IIA Z2693. Byl naveden do prostoru města Coventry, kde v 1:00 narazil na bombardovací Ju 88, na který zaútočil. Německému pilotovi se prudkými manévry podařilo po nějaké době Hurricane setřást, pozemní hlásky však potvrdily zásahy a letoun byl Latimerovi přiznán jako pravděpodobně zničený. Jednalo se zároveň o jediný noční úspěch 310. perutě.


Naposled si Latimer na německý letoun však vystřelil až 15. května 1941, kdy byl společně s velitelem letky B F/Lt Daviesem na hlídce nad konvojem poblíž Harwichu a narazili na letoun, který následně identifikovali jako Do 17. Jako první zaútočil Davies a zapálil letounu pravý motor, poté zaútočil i Latimer, letoun však již byl v smrtelné křeči a padal do moře. Vítězství tak bylo připsáno jen Daviesovi, jehož obětí se stal Bf 110 E-1 (W.Nr.3972, S9+GH) od I./SKG 210. Jeho osádka zahynula.


S/Ldr Latimer v čele 310. perutě zůstal do 8. července 1941, kdy se přesunul na letiště Tangmere, kde se ujal velení vznikající 1455. letky. Peruť tak opustil skoro po ročním působení a se 5+3-3-1+1 vítězstvími se stal jejím nejúspěšnějším pilotem a také jediným esem, které nějaká čs. peruť měla. 2)


Jeho nová jednotka byla rozhodně zajímavá. Byla vyzbrojena lehkými bombardéry Douglas Havoc, které byly upraveny instalací radaru ale hlavně byl do přídě instalován světlomet Helmore/GEC Turbinlite. Tyto letouny měly létat společně s jednomotorovými stíhačkami, kterým měly v noci vyhledávat cíle a poté je světlometem osvítit. Taktika však nebyla moc úspěšná a světlomety se ukázaly být nebezpečné více vlastním stíhačům než nepřátelským bombardérům. Latimer jednotku opustil v lednu 1942 a nedočkal se tak jejího rozšíření na 534. peruť v září téhož roku.


Následoval konečně zasloužený odpočinek, po kterém byl Latimer poslán k 1660. (těžké) přeškolovací jednotce. Ta vznikla 7. října 1942 sloučením několika přeškolovacích letek a zabývala se přechodem pilotů na těžké čtyřmotorové bombardéry. Latimer se u ní naučil létal s Lancasterem, který se mu měl stát osudným. Po skončení výcviku byl totiž, pravděpodobně na jaře 1943, poslán k 106. peruti, která s tímto typem létala operačně a které v té době velel legendární W/Cdr Guy Gibson. Zde se stal velitelem letky a začal pomalu létat operačně.


Na svou poslední bojovou misi vzlétl S/Ldr Latimer 15. dubna 1943 v 22:00 z letiště Syerston jako druhý pilot 3) bombardéru Lancaster Mk.III ED752/ZN-H. Ostatními členy osádky byli F/Lt Les C. J. Broderick, P/O J. A. Burns, RCAF, Lt. G. Muttrie, RNVR, Sgt. H. Buxton, Sgt. W. McLean, Sgt. H. Jones a Sgt. G. W. Hancock. Jejich cílem byl Kiel, který úspěšně bombardovali. Poté se však rozhodli, že vracet se budou v malé výšce, aby unikli pozornosti nočních stíhačů. Nad Francií se však jejich Lancaster stal cílem lehké protiletadlové palby a byl sestřelen. Z osmi mužů na palubě bombardéru se zachránili jen pilot Broderick, navigátor Burns a Sgt. Jones, ostatní přišli o život.


Tělo S/Ldr Latimera bylo pohřbeno na hřbitově ve vesnici Sauvillers-Mongival, která se nachází asi 22 kilometrů jihovýchodně od Amiensu.


Pro úplnost jen dodejme, že Les Broderick se podílel na Velkém útěku ze zajateckého tábora Sagan, naštěstí pro něj byl zajat krátce po útěku a vrácen zpět do tábora a nebyl tak mezi 50 na Hitlerův rozkaz popravenými letci.



Prameny:
Rajlich J.: Na nebi hrdého Albionu, 1. část, Ares, Praha, 1999
Rajlich J.: Na nebi hrdého Albionu, 2. část, Svět křídel, Cheb, 2000
Shores C., Williams C.: Aces High, Grub Street , London, 1994
Shores C.: Aces High, volume 2, Grub Street , London, 1999
Cull B. – Lander B. – Weiss H.: Twelve days in May, Grub Street, London, 1999
Caldwell D.: Válečný deník JG 26 1939-42, Silverbird, Plzeň, 1999
Foreman J.:RAF Fighter Comand victory claims of WW2, Red Kite, Walton-on-Thames, 2003
Forman J.: Fighter Command War Diaries, volume 2, Air Research Pub., Walton-on-Thames, 1998
Voice G.: The Men of Burgges Hill 1939 to 1946, www.roll-of-honour.com
www.valka.cz



1) Popis boje podle britských pramenů, Caldwell uvádí, že tyto ztráty utrpěla II./JG 26 až večer kole 20:00. V té době však nárokovala vítězství ( 0-2-0 ) jen 615. peruť, ovšem na neznámém místě. Pro 85. peruť to byl však velmi úspěšný den, protože nárokovala celkem 14-2-1 vítězství a přišla o 3 letouny a jednoho pilota.
2) Otmar Kučera také dosáhl u čs. perutí 5-1-1 vítězství, část však u 312. a část u 313. perutě.
3) Jiné prameny uvádějí, že letěl jako pozorovatel.
URL : https://www.valka.cz/Jefferies-Latimer-Jerrard-t64646#230600Verze : 0
MOD
J. Jefferies-Latimer - tabulka vítězství


datumčasjednotkastrojprostorprotivník
11.05.1940
17:00
17. peruť
Hurricane I N2403
Delft - Haag
Hs 126 jistě
19.05.1940
10:30
85. peruť
Hurricane I
Francie
Bf 109 E pravděpodobně
31.08.1940
13:00
310. peruť
Hurricane I R4089/NN-R
J Hornchurch
Do 17 Z jistě
03.09.1940
10:40
310. peruť
Hurricane I P3142/NN-M
15 km S North Weald
Bf 110 jistě
07.09.1940
17:15
310. peruť
Hurricane I R4089/NN-R
ústí Temže
Bf 110 poškozen
15.09.1940
12:05
310. peruť
Hurricane I R4089/NN-R
Londýn
1/2 Do 17 Z jistě
15.09.1940
12:05
310. peruť
Hurricane I R4089/NN-R
Londýn
1/2 Do 17 Z jistě
15.09.1940
12:05
310. peruť
Hurricane I R4089/NN-R
Londýn
1/2 Do 17 Z jistě
15.09.1940
14:40
310. peruť
Hurricane I R4089/NN-R
V Londýn
Do 17 Z jistě
18.09.1940
14:15
310. peruť
Hurricane I
mezi Londýnem a pobřežím
Do 215 pravděpodobně
18.09.1940
17:15
310. peruť
Hurricane I R4089/NN-R
ústí Temže
Ju 88 jistě
27.03.1941
08:25
310. peruť
Hurricane IIA Z2693
S.moře, 50 km V G.Yarmouth
1/2 Ju 88 poškozen
09.04.1941
01:00
310. peruť
Hurricane IIA Z2693
V Coventry
Ju 88 pravděpodobně

Celkem:5+3-3-1+1 vítězství
URL : https://www.valka.cz/Jefferies-Latimer-Jerrard-t64646#230605Verze : 0
MOD
Diskuse
Hello,
I am new to this forum and would like to know if anyone has any informationa about this Squadron Leader Jerrard "Venca Busy" Jefferies-Latimer (www.armedconflicts.com).
In the text of this post, it is quoted that he and Lt Davies shot down a Bf 110 E-1 (W.Nr.3972, S9+GH) from I./SKG 210 on April 15th., 1941.
My father's cousin was the radio operator on this airplane and I need more information about him and this airplane, only for genealogical research reasons.
Any comment will be wellcome.
I thank in advance for any information that could be provided for me.
URL : https://www.valka.cz/Jefferies-Latimer-Jerrard-t64646#630076Verze : 0