Japonský mezinárodní letecký průmysl a.s. [1941-1945]

Společnost Nippon Kokusai Koku Kogjó KK vznikla roku 1937 jako Nippon Koku Kogjó KK, Japonský letecký průmysl a.s. s cílem stavět letadla a vrtule. Její první výrobní závod byl postaven o rok později v Hiracuce v prefektuře Kanagawa. Jejím prvním a jediným produktem byl lehký dvoumotorový dopravní letoun Teradakoken TK-3, navržený pro ministerstvo spojů, který se dostal do sériové výroby v upravené podobě pro armádní letectvo jako Ki-67. V době kdy se začala rozebíhat kratinká sériová výroba tohoto stroje se již firma sloučila s další, také maličkou, firmou Kokusai Kogjó K.K. a tak získala své finální mírně bombastické jméno.


Ve stejné době také začala rozšiřovat své prostory, nejprve zřízením továrny v bývalé textilce v kjótské čtvrti Kamigjó-kuktterá sloužila pro výrobu trupů, a krátce na to v Ókubu, části města Udži nedaleko Kjóta. Tato nově postavená továrna se soustředila na licenční stavbu Bü-131 pro armádní letectvo pod názvem Ki-86 a na samém konci války z dovezených dílů sestavlila menší množství bombardérů Ki-67, zatímco původní továrna v Hiracuce stavěla převážně dopravní letadla a kluzáky domácí produkce. Pro podporu těchto dvou továren vznikly ještě pomocné závody, opět v bývalých tkalcovnách a textilkách, v Sonobe (kde byla firemní škola), Kanzaki (motory), Fukui (vrtule), Harue (části vrtulí) a Jodogawě (překližkové části trupu). Peníze na toto rozšíření firmě poskytla Japonská průmyslová banka. Na rozdíl od mnoha jiných firem Nippon Kokutai až do konce války operovala jako soukromá společnost, pouze pod státním dohledem.


V době největšího rozmachu v únoru 1945 firma zaměstnávala 25962 lidí. Krátce poté začal podobně jako jinde program rozptýlení produkce. Produkce v kjótských závodech byla ukončena ještě v březnu 1945, Hiracuka skončila provoz v červnu a Fukui na počátku července. Vybavení a často i části budov samotných potom byly rozptýleny do škol, opuštěných silničních tunelů, prázdných továrních objektů i nových budov skrytých v lesích, obvykle v nejbližším okolí původních továren, ale část hiracuckého závodu byla přesunuta o 260 km na sever do prefektury Niigata. Tento přesun vybavení efektivně vyřadil firmu z další výroby, nepomohly ani spojenecké nálety, které touto dobou část továren zasáhly. Než se mohla rozeběhnou produkce v nových lokalitách, válka skončila a s ní i existence firmy Nippon Kokusai. Společnost byla rozpuštěna, většinu jejího majetku pak v roce 1946 převzala nová firma Nikkoku Kogjó, později jako součást koncernu Nissan přejmenovaná na Karosárnu Nissan (Nissan Shatai).