Jagdtiger

Vznik
Během druhé světové války probíhal v Německu, kromě stíhače Elefant, ještě další vývojový program zaměřený na získání těžkého stíhače tanků. Jeho počátky lze vystopovat do roku 1942, kdy Adolf Hitler prosazoval urychlené dokončení vývoje taženého protitankového kanónu ráže 12,8 cm. Počátkem roku 1943 se objevuje návrh na umístění této mohutné zbraně na tankový podvozek. Podle propozic z 21.03.1943 ze zpočátku hovořilo o těžkém Sturmgeschützu, který by byl schopen ničit nepřátelské obrněné cíle na víc jak 3000 m. Dřevěná maketa stíhače tanků, na bázi tanku Tiger II byla představena armádní a stranické komisi ve východopruském Arysu 20.08.1943. Po té následovala výroba prvního prototypu. Jeho zkoušky byly oficiálně zahájeny 06.04.1944 v Kummersdorfu.Po ukončení zkušebního programu, který zanechal u členů komise příznivý dojem, byla objednána sériová výroba vozidel Jagdtiger. Program bedlivě sledoval sám Hitler, který produkce nařídil osobním rozkazem z 12.10.1944. První objednávka zněla na 150 strojů a měly být dodány po 30 kusech měsíčně. Náběh výroby byl však připraven již od července. Na produkci se podílely firmy: Friedrich Krupp, Bergische Stahlindustrie Remscheid, Eisenwerke Oberdonau a Oberhütten Malapane. Kompletace se prováděla v továrně Nibelungenwerke, což byl původně rakouský Steyr-Daimler-Puch. Nibelungwerke stavěla stíhače tanků v závodě Sankt Valentin. Vyrobené stroje byly testovány v rakouském Döllersheimu.


Konstrukce
Jak již bylo řečeno Jagdtiger vycházel z tanku Tiger II, respektive z jeho podvozku. Na jeho bázi pak vznikly dvě varianty, jedna Porscheho druhá Henschelova. Kdy dr.Ferdinand Porsche navrhnul dvojici externích torzních tyčí s jednotlivým zavěšením kol, zatímco Henschelova verze měla individuální interní torní tyče s dvojitými koly. Kola měla průměr 800 mm u Henschelova Jagdtigeru a 700 mm u Porscheho. Porscheho Jagdtiger byl o 1,2 tuny lehčí a vyžadoval si o 450 pracovních hodin méně, což činilo asi 404.000 ušetřených Říšských marek. Motor byl stejný jako u Tigeru II – vodou chlazený Maybach HL 230 P30 s výkonem 559,3 kW při 3000 ot/min. Maximální rychlost činila 41,5 km/h na silnici a v terénu se mohla snížit až na 17 km/h. Osádku tvořilo 6 mužů. V bojovém prostoru v přední části korby vedle sebe seděli řidič a radista/střelec z kulometu (stejně jako v Tigeru II). Do stroje vztupovali individuálními poklopy, umístěnými nad svými sedačkami. V interiéru nástavby měly své posty další čtyři muži – velitel, střelec a dva nabíječi, kteří mohli pro vztup do vozidla též využít zadní dveře na nástavbě, které sloužily pro nákládáni munice, případně v boji pro její vyhazování. Část produkce nesla na čelní desce korby sklopnou vidlici, jež během přepravy sloužila jako podpora hlavně. Pancíř byl vyhotoven z homogenní válcované niklové oceli.


Oficiální názvy



Výzbroj
Pro Jagdtiger byl vybrán protitankový kanón 12,8 cm PaK 44 L/55, což byla stejná zbraň jako u tanku Maus. Náměr zbraně se pohyboval od -7,5 do +15°, stranový odměr pak činil +10°. Zbraň měla maximální dostřel 22 410 m. Elektrické systémy kanónu pracovaly s napětím 12V a byla kryta mohutným odlévaným štítem Saukopfblende (celkem 4 typy). Pro kanón se převáželo 38-40 kusů dělené munice (projektil a patrona) a to typu: Panzergranate 39, Panazergranate 40/43 a Sprenggranate L/50. Pro přímou střelbu byl namontován Winkelzielfernrohr 2/1. Vedlejší výzbroj byla zajištěna kulometem MG 34, který se nacházel v kulovitém střelišti na pravé straně. Někdy se ve vozidle vozil ještě jeden kulomet, který bylo možno umístit na střechu vozu. Počet vyrobených Jagdtigeru není zcela jistý, ale přesný počet bude zřejmě 88 kusů, tabulka produkce pod článkem.


Modifikace a úpravy
Asi nejvěší modifikací co se konstrukce týče byla již zmíněná „dvojverznost“ - Porsche vs. Henschel. Na Fgst.Nr. 305003 a Fgst.Nr. 305004 byly namontovány ochrany výfuku a na stroje Fgst.Nr. 305003 - Fgst.Nr. 305010 byl aplikován Zimmerit, ikdyž ne nadlouho a na Henschelovy Jagdtigery nebyl aplikován vůbec. Od února 1945 byl nahoru na nástavbu montován jeřáb. Další úpravy se povětšinou týkaly výzbroje. Některé Jagdtigery byly opatřeny kulometem MG-42 na motorovém krytu, jako ochrana proti letadlům, ale s největší pravděpodobností nebyl k tomuto účelu užíván, jelikož jak napsal jeden autor „...jen sebevražedný maniak by v otevřeném terénu střílel z kulometu na Typhoon či Mosquit.“ Stroje vybavené tímto kulometem byly: Fgst.Nr. 305020, Fgst.Nr. 305058 a Fgst.Nr. 305083. Kvůli nedostatku kanónů ráže 128 mm, bylo pár strojů vybavevo kanóny typu 8,8 cm PaK 43/3 L/71, vozy vybavené touto zbraní se pak označovaly: PanzerJäger Tiger mit 88 mm PaK 43/3 (Sf) nebo Jagdtiger D. V listopadu 1944 Krupp navrhnul pro Jagdtiger delší kanón - 12,8 cm PaK L/66, nástavba by přesahovala přes kryt motoru, aby mohla být vůbec zbraň nabita, projekt nebyl realizován. Rovněž bylo zamýšleno vyzbrojit Jagdtiger zbraní 8,8 cm KwK 43 L/71, tento projekt nebyl též realizován stejně jako třetí projekt, kdy Adolf Hitler chtěl Jagdtigery přebudovat na plamenometné tanky.


Konstrukční změny a úpravy



Operační historie
První jednotka, která obdržela Jagdtigery byla schwere PanzerJäger Abteilung 653, jako náhradou za stroje Elefant. Jednotka byla organizována do štábní kompanie a tří kompanií vyzbrojených vozidly Jagdtiger. Každá kompanie se tabulkově skládala ze tří Zug, po třech vozidlech Jagdtiger a navíc vlastnila další dva stroje Jagdtiger jako velitelská vozidla.
Jednotka byla poslána do Fallingbostel, kde se cvičila na užívání Porscheho Jagdtigeru. První stroje přišli v září 1944, kdy jednotka měla stále několik Elefantů (ty byly zařazeny do 2.Kompanie a Jagdtigery nastoupily jejich místo v 1.Kompanii). První tři stroje, které jednotka obdržela byly: Fgst.305006, Fgst.305007 a Fgst.305008. V říjnu 1944 sPzJägAbt653 opustila toto místo a byla přiřazena k 17.Armee v Polsku, ve stejný čas i 3.Kompanie obdržela několik Jagdtigerů. Produkce byla pomalá a v listopadu 1944 měla jednotka pouze 12 strojů a během tohoto měsíce obdržela dalších 6 strojů. V prosinci 1944 bylo plánováno, že se část Jagdtigerů zúčastní ofenzívy v Ardenách. 16 Jagdtigerů bylo naloženo na vlaky a dva ze tří vlaků byly vyloženy 50 km za frontou, jako část 6.SS Armee. Některé zdroje, ale uvádí že se Jagdtigery ofenzívy v Ardenách vůbec nezúčastnily a jako důvod uvádějí logistickou situaci zhoršenou právě ofenzívou, počasím a že neexistují fotografie, ne kterých jsou Jagdtigery v Ardenách. Nu přeber si jak chceš... Během prosince 1944 a ledna 1945 byla Jagdtigery vybavena i 2.Kompanie. V lednu 1945 se několik Jagdtigerů zůčastnilo operace Nordwind, jako součást 17.SS-Panzergrenadier Division, ale s.Pz.Jg.Abt.653 byla stále naložena na vagónech, když operace začala. 9.1.1945 byl první Jagdtiger zničen bazookou. Užití Jagdtigerů bylo limitováno a zprávy o vysokých počtech poruch byly posílány Hitlerovi. Několik Jagdtigerů bylo zajmuto spojeneckými jednotkami a je ironií, že většina Jagdtigerů byla nalezena v dobrém stavu, když ale posádky své stroje zničily, byly nalezeny v takovém stavu, že se z nich nedalo již nic použít. Uprostřed ledna 1945 byla 3.Kompanie Jagdtigerů stále na Maginotově linii. Na začátku února 1945 měla s.Pz.Jg.Abt.653 41 Jagdtigerů, z toho 19 potřebovalo opravu. Jednotka byla přemístěna do Hagenauského lesa 18.2.1945, kde byla použita jako nepřímé dělostřelectvo na vzdálenost okolo 20 km. Na konci února 1945 většina jednotek Jagdtigerů čekala ve skrytých pozicích očekávajíc spojenecké útoky. Během začátku března 1945 byla s.Pz.Jg.Abt.653 „ozdravena“ opravenými Jagdtigery a čekala na rozkazy. 11.3.1945 jednotka dosáhla maximální kapacity. V noci z 15.-16.3.1945 byla s.Pz.Jg.Abt.653 zapojena do těžkého boje, kdy spojenci bombardovali a později útočili na německé pozice a s.Pz.Jg.Abt.653 byla poslána do protiútoku. Spojenci i Němci utžili těžké ztráty. Jagdtigery udělaly těžké ztráty spojeneckým tankům a pěchotě, ale spojenecké dělostřelectvo začalo pálit a Němci následně potřebovali poslat 21 Jagdtigerů pryč. O měsíc později bylo dokázáno, že Jagdtigery jsou schopny ničit nepřátelské tanky na vzdálenost i víc jak 4000 m; celá kolona tanků Sherman byla zničena v těžké palbě, zatímco jejich posádky panikařily. Po přivolání vzdušné podpory začala s.Pz.Jg.Abt.653 ustupovat, hned po té co se na obloze objevily P-47. 5 Jagdtigerů bylo zasaženo, z toho 4 byly zničeny. s.Pz.Jg.Abt.653 byla stažena z fronty, aby nedošlo k dalším ztrátám. Několik dalších Jagdtigerů bylo zničeno spojeneckou pěchotou a tanky, z toho jeden byl třebas zničen až razantní palbou tří Shermanů. U Neustadtu 3 Jagdtigery zvládly zničit 25 M 10 a Sherman, ačkoli dostali několik zásahů, neutrpěli žádné ztráty a byly schopni se stáhnout. Na začátku dubna 1945 zůstalo jednotce pouze 24 Jagdtigerů. Po prvních devíti dnech toto číslo kleslo na 17 a některé posádky byly poslány do Nibelungenwerke. 24.4.1945 byl pouze 1 Jagdtiger schopen operovat a 14 čekalo na opravy. V květnu 1945 s.Pz.Jg.Abt.653 ustoupila do Rakouska k Nibelungenwerke, během cesty se porouchalo 10 Jagdtigerů a posádky je vyhodily do vzduchu. Po té co dorazily k cíli, bylo spojeneckými letouny zničeno 8 Jagdtigerů shromážděných na výrobních pásech (zřejmě to byly stroje s 88 mm PaK 43/3). Jednotka pokračovala v odporu do 7.5.1945, kdy se s.Pz.Jg.Abt.653 vzdala. V některých publikacích lze nalézt zmínku o střetu Jagdtigerů se sovětskými těžkými tanky IS-2, k boji došlo zřejmě na rakouském území v rámci této jednotky.


Druhou jednotkou, která obdržela Jagdtigery byla schwere PanzerJäger Abteilung 512. Její příběh začíná v lednu 1945, kdy byla zformována, ale teprve v únoru 1945 obdržela první Jagdtigery a to kvůli časové tísni. Jednotka začínala s 5 Jagdtigery, oficiálně přiřazenými 30.1.1945. Největší počet Jagdtigerů, které jednotka vlastnila bylo 33 kusů. Dalších 6 strojů obdržela též v únoru 1945. Během první poloviny března 1945 2.Kompanie stále prodělávala výcvik. Protože většina osádek byla cvičena na užívání tanku Tiger, neměla Jagdtiger právě v oblibě a to kvůli chybějící věži, malé přizpůsobivosti atd. Jednotka chtěla udělat klínovou průrvu do fronty k Rýnu, ale měla mnoho logitických problémů a nebyla tedy schopna přijet k cili v čas. Ačkoli měla s.Pz.Jg.Abt.512 příhodný čas udeřit, nedokázala toho využít, namísto toho ztratila 2 Jagdtigery po té co posádka zpanikařila a opustila svoje stroje, zřejmě kvůli nepřátelským letounům. 24.3.1945 bylo 5 Jagdtigerů užito jako „stráž“ zadního voje po neúspěšném spojeneckém útoku. 1.Kp./s.Pz.Jg.Abt.512 měla malé úspěchy, sice zničila 2 Shermany, ale ztratila 4 Jagdtigery pro mechanicé závady. Po té na konci března 1945 obdržela 4 Sturmgeschütz III a 4 Pz.Kpfw. IV. Po malém boji byly Jagdtigery odveleny k Unně na pomoc Gen.Polnímu Maršálovi Modelovi. 3.Kp./s.Pz.Jg.Abt.512 proděla malou akci u Paderbornu, kde jednotka zvládla zadržet spojence a vrhla je zpět spolu s několika Tigery I a Tigery II za linii fronty, ale nakonec byla zničena. Během dubna 1945 se s.Pz.Jg.Abt.512 účastnila několika skvělých akcí. Zvláště 9.4.1945, kde 1.kompanie vedla bitvu s množstvím Shermanů a jiných vozidel z pozice „nástavba pod“. 4 Jagdtigery, 4 StuG III Ausf.G a 3 Pz.Kpfw.IV otevřenou palbou zničily 11 tanků a dalších 30 strojů. Některé nepřátelské tanky byly zasažany i na více jak 4000 m! Jednotka ztratila pouze 1 Jagdtiger, opět po příletu P-47. 1.Kompanie ještě zničila 5 Shermanů než se vdala u Iserlohnu. 2.Kompanie pokračovala v boji, ale již s malými výsledky. 15.4.1945 se s.Pz.Jg.Abt.512 bez boje vzdala na Schillerplatzu v Iserlohnu americké 99th Infantry Division.
Je nejisté, zda byly Jagdtigery i v jiných jednotkách, často se uvádí tyto:
3.Kompanie Panzerjäger LehrAbteilung 130
schwere Panzer Abteilung 510 (2 Jagdtigery?)
schwere SS Panzer Abteilung 501 (4-6 Jagdtigerů – duben/květen 1945)
Panzer-Kompanie Kummersdorf (1 ks)


Závěr
Jagdtiger byl zcela jistě impozantní a spojeneckým tankovým posádkám strach nahánějící výtvor. Na druhou stranu musím položit otázku, zda to nebylo plýtvání ocelí a pracovní silou, která mohla být využita třeba na stavbu stíhače Jagdpanther nebo tanku Tiger II? Malý počet vyrobených strojů již nemohl mít vliv na průběh války. Mnoho Jagdtigerů bylo zničeno vlastními posádkami pro mechanické závady a další zničené stroje si na vrub připsalo zejména nepřátelské letectvo. Mimo jiné v létě 1945 americká armáda zkoušela zajmutého Jagdtigera, který byl schopen prorazit čelní pancíř tanku M 26 "Pershing" na vzdálenost 2100 m.


Dodnes přeživší Jagdtigery

Heavy Jagdpanzer Development-Production-Operations, Walter J. Spielberger, Hilary L.Doyle, Thomas L.Jentz, Schiffer Military History, 2007, ISBN 978-0-7643-2625-7
Combat History of the Schwere Panzerjäger Abteilung 653, Karlheinz Munch, Fedorowicz (J.J.) Publishing, 1997, ISBN-13: 978-0921991373
Elefant Jagdtiger Sturmtiger: Rarities of the Tiger Family, Wolfgang Schneider, Schiffer Military History, 1990, ISBN-13: 978-0887402395
Jagdtiger: Design, Production and Operations, Christopher Meadows, Leandoer & Ekholm Publishing, 2011, ISBN-13: 978-9185657018

Statistika produkce a jiné údaje

Penetrace při vertikálním sklonění pancíře 30°

http://www.freeweb.hu/gva/
http://www.quarry.nildram.co.uk/ammotable7.htm
www.tarrif.net

Moderátor Jiří Tintěra, brano