Italsko-německá medaile Za africké tažení.
Medaille für den Italienisch-Deutschen Feldzug in Afrika
Medaile byla založena na návrh italské vlády jako odměna a viditelné ocenění pro vojáky a důstojníky německé armády v Africe. Tato medaile byla udělována jen příslušníkům německé armády. K prvnímu udělení dochází již v roce 1942. Medaile byla určena opravdu všem složkám německému sboru, tedy i ženám (viz obrázek), které sloužily jako zdravotní sestry, pracovnice logistiky a štábu sboru.
První medaile jsou raženy z čistého kovu (bronzu), což se však jednak neosvědčilo, ale i vlastní ražba byla drahá a problematická. Další medaile jsou již raženy ve slitinách různé kvality, objevují se dokonce i ražby z náhradních kovů podobných slitině zinku (válečný kov).
Na přední straně medaile jsou zobrazeny dvě postavy gladiátorů, kteří bojují s krokodýlem
(krokodýl je zde symbolem nepřátelské Anglie).
Zadní strana medaile, kde ve středu se nachází starobylá brána či aréna, které má po stranách symboly fašistické Itálie a nacistického Německa. Autor chtěl takto demonstrovat nerozbornou jednotu dvou národů, dvou fašistických států, které bojovaly v Africe proti Anglii a později i jednotkám USA a Francie. Zcela dole na spodní hraně medaile se nachází symbol Savojské dynastie. Na okraji medaile je umístěn nápis v překladu: Italsko-německé tažení v Africe a to u svastiky německy a u liktorských svazků italsky. Nadpis je od sebe nahoře i dole oddělen dvěmi siluetami spletených lístků.
Medaile se nosila na stuze s typickými italskými barvami (viz obrázek) zeleno-bílo-červenými pruhy a jedním pruhem černé barvy.
Výrobce: Firma LORIOLI MILANO. Medaile byla také ražena v Německu a Rakousku. V samotné Itálii bylo výnosem zakázáno nošení medaile dnem 23. března 1944.
Po kapitulaci italské armády v září roku 1943 němečtí vojáci medaili dále mohli na svých uniformách nosit. Posléze, po 29. březnu roku 1944 však byl vydán doporučující příkaz medaili na protest nad zradou spojence odložit.
Pro potřebu veteránu, bývalých vojáků bojujících v Africe se medaile opět razila a v našich sbírkách je proto i často zastoupená. Vzácné jsou první typy medailí ražené z bronzu s dekretem, prokazujícím udělení. Medaile nesměla být však nošena ani po roce 1957 a to ani u aktivních vojáků Itálie či Německa.
Literatura:
Taras D.A.:Válečné vyznamenání německých spojenců v období 2.světové války,Minsk 2003
Klietmann K.G.:Pour le Mérite und Tepferkeitsmedaille,Berlín 1966
Medaille für den Italienisch-Deutschen Feldzug in Afrika
Medaile byla založena na návrh italské vlády jako odměna a viditelné ocenění pro vojáky a důstojníky německé armády v Africe. Tato medaile byla udělována jen příslušníkům německé armády. K prvnímu udělení dochází již v roce 1942. Medaile byla určena opravdu všem složkám německému sboru, tedy i ženám (viz obrázek), které sloužily jako zdravotní sestry, pracovnice logistiky a štábu sboru.
První medaile jsou raženy z čistého kovu (bronzu), což se však jednak neosvědčilo, ale i vlastní ražba byla drahá a problematická. Další medaile jsou již raženy ve slitinách různé kvality, objevují se dokonce i ražby z náhradních kovů podobných slitině zinku (válečný kov).
Na přední straně medaile jsou zobrazeny dvě postavy gladiátorů, kteří bojují s krokodýlem
(krokodýl je zde symbolem nepřátelské Anglie).
Zadní strana medaile, kde ve středu se nachází starobylá brána či aréna, které má po stranách symboly fašistické Itálie a nacistického Německa. Autor chtěl takto demonstrovat nerozbornou jednotu dvou národů, dvou fašistických států, které bojovaly v Africe proti Anglii a později i jednotkám USA a Francie. Zcela dole na spodní hraně medaile se nachází symbol Savojské dynastie. Na okraji medaile je umístěn nápis v překladu: Italsko-německé tažení v Africe a to u svastiky německy a u liktorských svazků italsky. Nadpis je od sebe nahoře i dole oddělen dvěmi siluetami spletených lístků.
Medaile se nosila na stuze s typickými italskými barvami (viz obrázek) zeleno-bílo-červenými pruhy a jedním pruhem černé barvy.
Výrobce: Firma LORIOLI MILANO. Medaile byla také ražena v Německu a Rakousku. V samotné Itálii bylo výnosem zakázáno nošení medaile dnem 23. března 1944.
Po kapitulaci italské armády v září roku 1943 němečtí vojáci medaili dále mohli na svých uniformách nosit. Posléze, po 29. březnu roku 1944 však byl vydán doporučující příkaz medaili na protest nad zradou spojence odložit.
Pro potřebu veteránu, bývalých vojáků bojujících v Africe se medaile opět razila a v našich sbírkách je proto i často zastoupená. Vzácné jsou první typy medailí ražené z bronzu s dekretem, prokazujícím udělení. Medaile nesměla být však nošena ani po roce 1957 a to ani u aktivních vojáků Itálie či Německa.
Literatura:
Taras D.A.:Válečné vyznamenání německých spojenců v období 2.světové války,Minsk 2003
Klietmann K.G.:Pour le Mérite und Tepferkeitsmedaille,Berlín 1966