4540: 895 závod č. 1 3300 závod č. 18 345 závod č. 64
První vzlet: Maiden Flight:
18.04.1944 09.06.1944 dokončeny státní zkoušky
Osádka: Crew:
2
Základní charakteristika: Basic Characteristics:
Vzlet a přistání: Take-off and Landing:
CTOL - konvenční vzlet a přistání
CTOL - conventional take-off and landing
Uspořádání křídla: Arrangement of Wing:
jednoplošník
monoplane
Uspořádání letounu: Aircraft Concept:
klasické
conventional
Podvozek: Undercarriage:
zatahovací
retractable
Přistávací zařízení: Landing Gear:
kola
wheels
Technické údaje: Technical Data:
Hmotnost prázdného letounu: Empty Weight:
4650 kg
10251 lb
Vzletová hmotnost: Take-off Weight:
6300 kg
13889 lb
Maximální vzletová hmotnost: Maximum Take-off Weight:
6537 kg
14412 lb
Rozpětí: Wingspan:
13,400 m
43ft 11,5in
Délka: Length:
11,120 m
36ft 5,75in
Výška: Height:
4,180 m
13ft 8,5in
Plocha křídla: Wing Area:
30,00 m2
322.92 ft2
Plošné zatížení: Wing Loading:
210,0 kg/m2
43.01 lb/ft2
Pohon: Propulsion:
Kategorie: Category:
pístový
piston
Počet motorů: Number of Engines:
1
Typ: Type:
Mikulin AM-42 kapalinou chlazený vidlicový dvanáctiválec o vzletovém výkonu 1 471 kW (2 000 k) při 2 350 - 2 400 ot min, nominální výkon 1 302 kW (1 770 k) v h= 1 660 m Vrtule trojlistá stavitelná AV-5L-24 o průměru 3 600 mm.
Mikulin AM-42 twelve-cylinder liquid-cooled vee engine rated at 1,973 hp for take-off and nominal power 1,746 hp at 5,446 ft, driving a three-blade variable-pitch AV-5L-24 propeller of 11ft 10 in diameter.
Objem palivových nádrží: Fuel Tank Capacity:
730 l
160.6 UK gallons (192,8 US gallons)
Výkony: Performance:
Maximální rychlost: Maximum Speed:
551 km/h v 2300 m
342.4 mph in 7546 ft
Cestovní rychlost: Cruise Speed:
436 km/h v 1660 m
270.9 mph in 5446 ft
Rychlost stoupání: Climb Rate:
10,42 m/s
2051.2 ft/min
Čas výstupu na výšku: Time to Climb to:
5,0 min do 3000 m
5,0 min to 9843 ft
Operační dostup: Service Ceiling:
7250 m
23786 ft
Dolet: Range:
800 km
497.1 mi
Maximální dolet: Maximum Range:
2460 km
1528.6 mi
Výzbroj: Armament:
2x pevný kanón VJa-23 ráže 23 mm nebo 2x pevný kanón NS-23KM ráže 23 mm v křídlech, 150 granátů pro každý a 2x pevný kulomet ŠKAS ráže 7,62 mm v křídlech, 750 nábojů pro každý a 1x pohyblivý kulomet UBT ráže 12,7 mm nebo 1x pohyblivý kanón B-20T ráže 20 mm v zadním střelišti, 150 nábojů. Pumový náklad: do 600 kg (protipancéřové pumičky PTAB, tříštivé pumičky AO, pumy FAB-100 a FAB-250, neřízené rakety 8x RS-82 nebo 4x RS-132)
Two fixed forward-firing 0.91 inch VYa-23 cannon or two fixed forward-firing 0.91 inch NS-23 cannon mounted in the wings, 150 rp and two fixed forward-firing 0.3 inch ShKAS machine-guns mounted in the wings, 750 rpg and one flexible 0.5 inch UBT machine-gun or one flexible 0.79 inch Berezin B-20T cannon in rear turret. Bomb load: Up to 1,323 lb Bombs: six FAB-50 (110 lb) or four FAB-100 (220 lb) or two FAB-250 (550 lb). Rockets: eight RS-82 or four RS-132 In containers: small-piercing bombs PTAB or cluster bombs AO different caliber
Uživatelské státy: User States:
Poznámka: Note:
kód NATO: Beast
V roce 1952 převzal výrobu československý podnik Avia, který v letech 1952-1955 vyprodukoval kolem 1200 ks pod označením Avia B-33 a CB-33 (školní verze).
NATO reporting name: Beast
Since 1952 was produced under license in Czechoslovakia in Avia factory designation B-33 and CB-33 (training version). In total there were produced a further 1,200 aircraft.
Zdroje: Sources:
Yefim Gordon and Sergey Kommissarov, Ilyushin IL-2 and IL-10 Shturmovik, Wiltshire, UK, The Crowood Press, 2004, ISBN 1-86126-625-1. William Green and Gordon Swanborough, The Annals of Ilyusha: Ilyushin's Proliferous Shturmovik Air Enthusiast, No. 12, April-July 1980, Bromley, Kent, UK, Pilot Press, 1980, ISSN 0143-5450. Hans-Heiri Stapfer, Il-2 Stormovik in Action, Aircraft No. 155., Carrollton, TX, Squadron / Signal Publications, Inc., 1995. ISBN 0-89747-341-8. L+K č. 21/1978, Letadla 39-45, Iljušin Il-10, Václav Němeček. http://www.airwar.ru/enc/aww2/il10.html www.militaryfactory.com http://www.airpages.ru/eng/ru/il10.shtml http://www.century-of-flight.net/Aviation%20history/.../Ilyushin%20Il%2010.htm archiv autora
Hlavňovou výzbroj původních "válečných" Iljušinů Il-10 tvoří dva 23 milimetrové kanóny VJa konstruktérů Volkova a Jarceva (zásoba munice po 150 nábojích na hlaveň) a dva kulomety ŠKAS ráže 7,62 mm (po 750 nábojích na hlaveň); tyto zbraně tvoří pevnou výzbroj, lafetovanou v křídle (zbraně střílí vně okruhu vrtule). Obranu zadní polosféry zajišťoval jeden velkorážový kulomet UBT kalibru 12,7 mm, se zásobou 150 nábojů (tři zásobníky po 50 nábojích), umístěný ve střelišti VU-8.
Stroje z pozdějších sérií mají stejnou výzbroj v křídle (tj. dva kanóny VJa a dva kulomety ŠKAS ), obranu zadní polosféry zajišťuje kanón BTN-20E kalibru 20 mm, se 150 náboji. Tato zbraň je lafetována ve střelišti VU-9M.
U nás vyráběné B-33 (v továrně Avia v Praze Čakovicích) dostaly odlišnou výzbroj. Obranu zadní polosféry zajišťuje opět kanón BTN-20E ve střelišti VU-9M, pevnou hlavňovou výzbroj představovala čtveřice kanónů Nudelman-Suranov NS-23 (ráže 23 mm), které měly zásobu munice po 150 nábojích na hlaveň.
Tyto kanóny mají ve srovnání s kanóny VJa nižší úsťovou rychlost, jen 690 m/s (oproti 900 m/s kanónů VJa; náboj pro kanón VJa je 23×151K, "K" označuje dosedací nákružek nad vytahovací drážkou; kanón pro NS-23 pak vznikl na náboj 23×115 mm). Kadence obou zbraní je srovnatelná — 600 výstřelů za minutu u typu VJa, 550 u NS-23. Hmotnost kanónu VJa se udává 66 kg, 37 kg u kanónu NS-23.
Pro čtveřici kanónů NS-23 se udává hmotnost munice celkem 220 kg (celkem 600 nábojů v pásech).
Na počátku roku 1943 začalo být velení sovětského letectva jasné, že bitevní letouny Iljušin Il-2 bude potřeba brzy nahradit typem daleko výkonnějším. Protože bitevní letouny zajišťující přímou leteckou podporu bojujícím jednotkám byly v taktice používané sovětskými vojsky nenahraditelné, vydal v květnu roku 1943 J.V.Stalin příkaz zkonstruovat letoun, který by mohl nahradit typ Il-2 ve výzbroji frontového letectva. V požadavcích na nový letoun bylo uvedeno, že musí dosahovat vyšších výkonů než jeho předchůdce, unést 600 kg pum a osm neřízených raket a také že musí nést převážně kanónovou výzbroj. Letectvem byl požadován dvoumístný jednomotorový pancéřovaný bitevní letoun ( koncepčně navazující na Il-2 ), určený výhradně k přímé podpoře pozemních jednotek. Na základě těchto specifikací nakonec vznikl letoun Il-10, který ale oproti předpokladům do bojů druhé světové války zasáhl pouze v závěru a jen okrajově. Zúčastnil se ale také například války v Koreji a tvořil páteř poválečného bitevního letectva několika států.
Prototypy nového bitevníku :
V době vydání specifikací na nový bitevní letoun pro přímou podporu vojsk již Iljušinova konstrukční kancelář pracovala na vývoji nástupce letounu Il-2. Za základ nového typu byl vybrán motor AM-42 o výkonu 1491 kW. Konstruktéři se pokusili pro výkonnější motor upravit drak letounu Il-2. Instalací nového motoru do mírně zvětšeného a zesíleného Il-2 vznikl typ Il-8, který byl vyroben ve dvou prototypech. Letové zkoušky ale jasně ukázaly, že pouhá úprava původní konstrukce stačit nebude. Celkové chvění trupu a horší letové vlastnosti odsoudily tento projekt k nezdaru. Konstruktéři tedy sáhly po jiném projektu své konstrukční kanceláře, kterým byl jednomístný těžký stíhací typ značený jako Il-1. Ten byl původně určený hlavně k boji proti nepřátelským bombardovacím a transportním letounům. Základní uspořádání a koncepce se velmi podobala typů Il-2. Z konstrukčního hlediska se ale jednalo o zcela jiný stroj. Zejména jeho aerodynamika byla mnohem jemnější a vytříbenější. Byl také celkově menší než testovaný Il-8. Letoun dostal nové křídlo a podvozek zatahovaný na plocho do křídla. Byl též nainstalován pancéřovaný prostor střelce. Kabina byla zakončena otočnou střeleckou věžičkou. Nový stroj byl označen jako Il-10 a 19.dubna 1944 byl poprvé zalétán. Za jeho řízením seděl slavný zkušební pilot V.K.Kokkinaki. Ten při záletu prototypu zjistil a konstruktéry upozornil na některé nedostatky, které musely být odstraněny. Ke státním zkouškám byl prototyp předán v polovině května 1944. Na jejich základě státní zkušební komise připustila typ do sériové výroby.
Sériová výroba nových bitevních letounů označovaných jako Il-10 byla zahájena na podzim 1944. Do konce války se podařilo vyrobit kolem 500 ks Il-10, z nichž se části strojů ( asi 100 ks ) ještě podařilo zapojit se do konečných bojů v Evropě. Potvrzeno je jejich nasazení do bojů kolem Berlína a na Moravě. V srpnu 1945 si tento typ zabojoval v Mandžusku při bojích proti Japoncům. Výroba Il-10 pak běžela až do roku 1949. Celkem bylo vyrobeno 4966 ks Il-10 ( celková čísla se v pramenech mírně liší ) a cca 200 ks cvičné verze UIl-10 ( Il-10UT ). Nejzajímavějším rozdílem mezi jednotlivými výrobními bloky tohoto letounu je nejspíše změna ve složení výzbroje. Podstatně silnější střelecká výzbroj byla do letounů instalována od roku 1947. První výrobní bloky opouštěly výrobní závod s dvojicí kanónů VJa-23 ráže 23 mm + dvojicí kulometů ŠKAS ráže 7,62 mm v křídle a střeleckou věží VU-8 s kulometem UBT ráže 12,7 mm. Od roku 1947 tvořily výzbroj Il-10 čtyři kanóny NS-23 ráže 23 mm v křídle a střelecká věž VU-9M s kanónem BT-20 ráže 20 mm. Od roku 1951 byla zahájena výroba modifikované verze označované Il-10M.
Sériové stroje Il-10M
Letouny Il-10 si zabojovaly nejen v Evropě, ale byly nasazeny i během války v Koreji. Zkušenosti z bojů byly sovětskou stranou pečlivě zkoumány a analyzovány. Na základě těchto informací a hodnocení bylo rozhodnuto znovu zahájit produkci letounů tohoto typu, ale v podstatně modifikovaném provedení. Nová verze dostala upravené křídlo a mírně se pozměnilo pancéřování. Čistější tvary dále vylepšily aerodynamiku letounu. Došlo také k zesílení některých konstrukčních uzlů trupu. V souvislosti s tím vzrostla hmotnost letounu a mírně poklesly výkonové parametry. Byla ale také zvýšena zásoba pohonných hmot, což přineslo cca o 270 km delší dolet. Střelecká výzbroj strojů Il-10 vyráběných po roce 1947 ( 4 x K r.20mm, 1 x pK r.20mm ) byla hodnocena jako dostatečná a tak zůstal zachován jak počet kanónů, tak i jejich ráže. Nezměnil se ani motor, takže verzi M poháněl také AM-42. Sériová výroba nových bitevních letounů označovaných jako Il-10M byla zahájena v roce 1951. Výroba tohoto typu byla definitivně ukončena v roce 1954. Celkem bylo vyrobeno 1890 ks strojů Il-10M. V té době ale stále ještě probíhala licenční výroba strojů Il-10. Pod označením B-33 se v Československu vyráběly do roku 1955.
Vývojem nového bitevního letounu, který měl nahradit ve výzbroji letectva typ Iljušin Il-2 nebyla pověřena jen Iljušinova konstrukční kancelář. Až do konce státních zkoušek nebylo jisté, který letoun typ Il-2 vlastně nahradí. Konkurenčním strojem byl Suchoj Su-6-III. Jednalo se také o jednoplošný dvoumístný bitevní letoun, který využíval stejnou pohonnou jednotku jako jeho konkurent. Byl vybaven motorem Mikulin AM-42, který poháněl třílistou stavitelnou vrtuli. Výzbroj Su-6 v době zkoušek byla stejná jako u Il-10. Útočnou výzbroj tvořily dva kanóny a dva kulomety, které byly umístěny v křídle. Pro obranu zadní polosféry byl vybrán pohyblivý kulomet r. 12,7 mm. Unesl 400 kg pum nebo bylo možné podvěsit až 10 neřízených raket. Stroj byl také pancéřován a v rychlosti, doletu a dostupu výrazně nezaostával a ani výrazně Il-10 nepřekonával. Pozn. TTD obou typu porovnává tabulka. Do porovnávacích testů, které se konaly v létě roku 1944 tedy nastoupily dva sobě velice blízké letouny. Po důkladných zkouškách komise dospěla k rozhodnutí zařadit do výzbroje letectva Iljušinův Il-10. Dodnes není přesně známo proč tomu tak bylo. Kdyby se totiž u letounu Su-6 projevily nějaké výrazné problémy a potíže, jistě by se tím zdůvodnilo vítězství Iljušinovy konstrukční kanceláře a jejího Il-10. U neúspěšného typu totiž nebylo potřeba tajit fakta. Konečný výsledek soutěže byl jasný, ale její průběh a konečné znění hodnotící zprávy jsou dodnes zahaleny tajemstvím.
TTD Il-10 a Su-6-III – při porovnávacích testech
Typ - název:
Iljušin Il-10 / Suchoj Su-6-III
Kategorie:
jednoplošné bitevní letouny
Osádka:
2 / 2
Motor:
1 x AM-42 o výkonu 1 470 kW ( 2 000 k ) - oba
Vrtule:
třílistá stavitelná / čtyřlistá stavitelná
Hmotnost prázdného letounu:
4 680 kg / 4 370 kg
Hmotnost vzletová:
6 535 kg / 6 200 kg
Rozpětí:
13,40 m / 13,6 m
Délka:
11,12 m / 9,5 m
Výška:
4,18 m / 4,2 m
Nosná plocha:
30,00 m2 / 28,00 m2
Max. rychlost při zemi:
497 km/h / 480 km/h
Max. rychlost ve výšce:
531 km/h / 520 km/h
Dostup operační:
7 100 m / 8 100 m
Dolet:
800 km / 972 km
Výzbroj Il-10:
2 x kanó ráže 23 mm 2 x kulomet ráže 7,62 mm 1 x pohyblivý kulomet ráže 12,7 mm
Výzbroj Su-6:
2 x pevný kanón ráže 23 mm 2 x pevný kulomet ráže 7,62 mm 1 x pohyblivý kulomet ráže 12,7 mm
![Iljušin Il-10 [kód NATO: Beast] -]()
![Iljušin Il-10 [kód NATO: Beast] -](/attachments/121/VAL0169.jpg)
Modrá světlá / Light Blue
Zelená / Green
Bílá / White
Červená / Red
![Iljušin Il-10 [kód NATO: Beast] -](/attachments/1062/VAL0165.jpg)
Zelená tmavá / Dark Green
![Iljušin Il-10 [kód NATO: Beast] -](/attachments/217/Il-10_3D_view.gif)
![Iljušin Il-10 [kód NATO: Beast] - Iljušin Il-10 versus Suchoj Su-6](/files/il-10mxsu-6_238.jpg)
![Iljušin Il-10 [kód NATO: Beast] - Source : http://basilzolotov.com](/attachments/121/il-10-4-x.png)
![Iljušin Il-10 [kód NATO: Beast] - Iljušin Il-10 Beast](/files/il-10-_.02_302.jpg)
![Iljušin Il-10 [kód NATO: Beast] - Fotografie zveřejněna s laskavým svolením Trevora Bartletta](/attachments/993/Il-10_83_or_25.JPG)