| Název: Name: | Gal | |
| Originální název: Original Name: | גל | |
| Kategorie: Category: | ponorka | |
| Přehled vyrobených plavidel: Summary of Built Boats: | INS Gal INS Tanin INS Rahav | |
| Posádka: Crew: | 22-23 | |
| Technické údaje: Technical Data: | ||
| Standardní výtlak: Standard Displacement: | 420 t | |
| Plný výtlak: Full Load Displacement: | 540 1) t | |
| Výtlak pod hladinou: Submerged Displacement: | 640 2) t | |
| Délka: Length: | 48.50 3) m | |
| Šířka: Beam: | 4.80 4) m | |
| Ponor: Draught: | 3.70 m | |
| Pohon: Propulsion: | ||
| Typ: Type: | 2x dieselový motor MTU 12V 493 AZ 80 1x elektromotor AEG | |
| Výkon: Power: | 810 5) kW při ? ot/min | |
| Šrouby: Propellers: | 1 | |
| Zásoba paliva: Fuel Load: | ? t | |
| Výkony: Performance: | ||
| Rychlost na hladině: Surfaced Speed: | 20.4 6) km/h | |
| Rychlost pod hladinou: Submerged Speed: | 31.5 7) km/h | |
| Dosah na hladině: Surfaced Range: | 4630 9) km při rychlosti 11.1 km/h | |
| Dosah pod hladinou: Submerged Range: | 194.5 10) km při rychlosti 11.1 km/h | |
| Maximální hloubka ponoření: Maximum Depth: | 200 m | |
| Výzbroj a vybavení: Armament and Equipment: | ||
| Výzbroj: Armament: | 8x torpédomet ráže 533 - torpéda Mk.37 - torpéda NT-37E - protilodní řízené střely UGM-84C Harpoon | |
| Vybavení: Equipment: | hladinový vyhledávací radar Kelvin 1006 aktivní/pasivní sonar IC-80 (později CSU 90) přehledový/panoramatický pasivní sonar STN Atlas Elektronik C.S.U. - 3 systém řízení palby Atlas Elektronik TFCS satelitní navigační systém pro ponorky Magnavox přijímač GPS vysílač-přijímač frekvencí HF, VHF, HVHF, UHF & U.W.T. | |
| Uživatelské státy: User States: | ||
| Poznámka: Note: | 1) alternativní údaj: 600 tun 2) alternativní údaj: 660 tun 3) alternativní údaj: 48.90 m 4) alternativní údaj: 4.90 m 5) pro dieselové motory MTU pro elektromotor AEG: 1320 kW při ? ot/min 6) maximální rychlost ekonomická rychlost: 11.1 km/h 7) maximální rychlost maximální rychlost při používání šnorchlu: 16,7 km/h ekonomická rychlost: 11.1 km/h 9) při ekonomické rychlosti dosah při maximální rychlosti: 3333.6 km při 20.4 km/h 10) při ekonomické rychlosti dosah při maximální rychlosti: 22.2-24.1 km při 31.5 km/h | |
| Zdroje: Sources: | http://www.israeli-weapons.com/ ; http://www.wikipedia.org/ ; http://www.submarines.dotan.net/ ; http://www.globalsecurity.org/ ; http://hnsa.org/ ; http://www.hazegray.org/ ; http://www.military.cz/ ; http://www.nti.org/ ; jakož i z publikace Jane’s Válečné Lodě (ISBN 80-7236-080-9) ; Válečné Lodě Současnosti (ISBN 80-86215-81-4) ; Ponorky - Válka pod vlnami (ISBN 978-80-206-0914-4) ; Ponorky Současnosti (ISBN 978-80-87087-00-8) ; a periodika atm | |
URL : https://www.valka.cz/ISR-SS-Gal-t67729#238839Verze : 0
FiBe
MOD
GAL
גל
Historie
Po neúspěších s ponorkami třídy Tanin (bývalá britská třída S) a třídy Leviathan (bývalá britská třída T), které byly ještě předválečné, resp. válečné konstrukce (rozuměj z 2. světové války), dostalo izraelském námořnictvo první skutečně moderní podmořské čluny. Tím se staly ponorky třídy Gal, které vznikly úpravami flexibilního německého Type 209. Výsledná třída dostala označení Type 640 (jiný zdroj Type 540) a ve známost vešla právě jako třída Gal (v překladu Vlna). Čluny byly zakoupeny ve druhé polovině 70. let 20. století ve Velké Británii, kde byly postaveny loděnicí Vickers Shipbuilding and Engineering Ltd. (VSEL), a to na základě konstrukčních plánů dodaných z německou společností Howaldtswerke-Deutsche Werft (HDW).
Ponorky byly průběžně modernizovány. Uskutečnily se 2 významné bloky modernizací. První zahrnoval novou schopnost odpalovat z torpédometů moderní torpéda NT-37E a také protilodní řízené střely Harpoon, a uskutečnil se v 1. polovině 80. let 20. století. Druhá proběhla v polovině let 90. a zahrnoval především modernizaci sonarového vybavení, elektronické soustavy a systému řízení palby.
Na přelomu tisíciletí, po příchodu ponorek třídy Dolphin a jejich následném zařazení do služby u izraelského námořnictva, byly ponorky třídy Gal vyřazeny (rok 2000). O vyzařené ponorky projevilo zájem Thajsko (resp. thajské námořnictvo), které chtělo odkoupit 2 ponorky a Jihoafrická Republika, která měla zájem o 1 ponorku, avšak jako turistickou atrakci. Mezi potencionální zákazníky se zařadily i státy jako Ekvádor, Polsko, Srí Lanka či Indie (resp. válečná námořnictvo těchto států), avšak z obchodu sešlo a Izrael se rozhodl, že ponorky neprodá. INS Gal byl přesunut do námořního muzea ve městě Haifa.
První, INS Gal, byla aktivována v prosinci 1976. Druhá, INS Tanin, a třetí, INS Rahava, byly aktivovány v červnu, resp. prosinci 1977.
Popis
Třída Gal, pojmenována po 1. plavidlu třídy, vychází z upravené německé třídy Type 209 (a samozřejmě i ze staršího Type 206A). Označována je jako Type 209/640, kde číslo za lomítke udává přibližnou hodnotu maximálního výtlaku plavidla pod hladinou. Jedná se tedy o nejmenší odvozenou konstrukci z nejrozšířenější exportní německé třídy Type 209. Ve své době se jednalo o velmi moderní diesel-elektrickou ponorku, která se vyznačovala velmi dobrou pohyblivostí a manévrovatelností, a to zejména v pobřežních vodách.
Ponorka má doutníkovitý trup s velmi výraznou a neforemnou přídí, která ukrývá rozměrné sonarovou výstroj. Plavidlo je klasické koncepce s vnitřním tlakovým trupem o délce 33 metrů) a vnějším proudnicovitým trupem o délce 48-49 metrů. Ve středu plavidla se nachází relativně rozměrná (dlouhá) velitelská věž. Řídící směrová kormidla jsou umístěna na zádi ve standardním tvaru znaku znaku +.
Posádka i velikost ponorky byla 1/3 oproti předešlé třídě Leviathan (jednalo se o upravená oceánská plavidla britské třídy T). Prostory pro posádku byly plně klimatizovány. Tu tvořilo 22-23 důstojníků a členů mužstva izraelského námořnictva. Plavidla také prováděla výsadky námořní jednotky zvláštního určení - Shayetet 13. Ponorka ale něměla volné prostory k přechodnému pobytu komanda na palubě, a proto byly ubytovány na úkor pohodlí svého i členů posádky plavidla.
Pohon na hladině (nebo pod hladinou za pomocí šnorchlu) obstarávají 2 dieselové motory německé výroby MTU 12V 493 AZ 80. Jejich výkon je přenášen na 2 elektrické generátory střídavého proudu - alternátory (tzv. sestava diesel-agregát). Dodávku energie pod vodou zajišťují 3 sady akumulátorů (3x 120 článků). Těmi je ponorka poháněna při činnostech pod vodou (v případě nepoužívání šnorchlu). Ponorka má jednu lodní hřídel zakončenou lodním šroubem, která je poháněna elektromotorem AEG. Dodávku elektrického proudu pro něj zajišťují buď diesel-agregáty nebo akumulátory.
Ponorka má k dispozici hladinový-vyhledávací radar Kelvin 1006 (I-Band, pásmo X), trupový aktivní-pasivní sonar IC-80, který byl později nahrazen novým CSU 90, a dále přehledovým (panoramatickým) sonarem STN Atlas Elektronik C.S.U.-3, pracujícím v pasivním režimu. K dispozici jsou též dva periskopy od společnosti Kollmorgen a to modely Type 901 a Type 902, což je útočný, resp. přehledový periskop. Další elektronické vybavení zahrnují satelitní navigační systém pro ponorky Magnavox, přijímač globálního pozičního systému (GPS) a radiovysílač / radiopřijímač frekvencí HF, VHF, HVHF, UHF & U.W.T. Řízení palby obstarává systém Atlas Elektronik TFCS.
Výzbroj ponorky je stejně jako v případě německých Type 209 (nebo Type 206A) soustředěna do přídě a je tvořena 8 standardními 533 mm torpédomety (dle jiných zdrojů pouhými 6). Ponorky byly původně vybaveny torpédy Mk.37, po modernizaci bylo možné též odpalovat protilodní řízené střely UGM-84D Harpoon a novější modernizovaná torpéda NT 37E. Plavidla mohla pravděpodobně nosit a i klást miny.
Informace, jakož i níže uvedené obrázky byly (jsou) čerpány z internetových stránek - http://www.israeli-weapons.com/ ; http://www.wikipedia.org/ ; http://www.submarines.dotan.net/ ; http://www.globalsecurity.org/ ; http://hnsa.org/ ; http://www.hazegray.org/ ; http://www.military.cz/ ; http://www.nti.org/ ; jakož i z publikace Jane’s Válečné Lodě (ISBN 80-7236-080-9) ; Válečné Lodě Současnosti (ISBN 80-86215-81-4) ; Ponorky - Válka pod vlnami (ISBN 978-80-206-0914-4) ; Ponorky Současnosti (ISBN 978-80-87087-00-8) ; a periodika atm
גל
Historie
Po neúspěších s ponorkami třídy Tanin (bývalá britská třída S) a třídy Leviathan (bývalá britská třída T), které byly ještě předválečné, resp. válečné konstrukce (rozuměj z 2. světové války), dostalo izraelském námořnictvo první skutečně moderní podmořské čluny. Tím se staly ponorky třídy Gal, které vznikly úpravami flexibilního německého Type 209. Výsledná třída dostala označení Type 640 (jiný zdroj Type 540) a ve známost vešla právě jako třída Gal (v překladu Vlna). Čluny byly zakoupeny ve druhé polovině 70. let 20. století ve Velké Británii, kde byly postaveny loděnicí Vickers Shipbuilding and Engineering Ltd. (VSEL), a to na základě konstrukčních plánů dodaných z německou společností Howaldtswerke-Deutsche Werft (HDW).
Ponorky byly průběžně modernizovány. Uskutečnily se 2 významné bloky modernizací. První zahrnoval novou schopnost odpalovat z torpédometů moderní torpéda NT-37E a také protilodní řízené střely Harpoon, a uskutečnil se v 1. polovině 80. let 20. století. Druhá proběhla v polovině let 90. a zahrnoval především modernizaci sonarového vybavení, elektronické soustavy a systému řízení palby.
Na přelomu tisíciletí, po příchodu ponorek třídy Dolphin a jejich následném zařazení do služby u izraelského námořnictva, byly ponorky třídy Gal vyřazeny (rok 2000). O vyzařené ponorky projevilo zájem Thajsko (resp. thajské námořnictvo), které chtělo odkoupit 2 ponorky a Jihoafrická Republika, která měla zájem o 1 ponorku, avšak jako turistickou atrakci. Mezi potencionální zákazníky se zařadily i státy jako Ekvádor, Polsko, Srí Lanka či Indie (resp. válečná námořnictvo těchto států), avšak z obchodu sešlo a Izrael se rozhodl, že ponorky neprodá. INS Gal byl přesunut do námořního muzea ve městě Haifa.
První, INS Gal, byla aktivována v prosinci 1976. Druhá, INS Tanin, a třetí, INS Rahava, byly aktivovány v červnu, resp. prosinci 1977.
Popis
Třída Gal, pojmenována po 1. plavidlu třídy, vychází z upravené německé třídy Type 209 (a samozřejmě i ze staršího Type 206A). Označována je jako Type 209/640, kde číslo za lomítke udává přibližnou hodnotu maximálního výtlaku plavidla pod hladinou. Jedná se tedy o nejmenší odvozenou konstrukci z nejrozšířenější exportní německé třídy Type 209. Ve své době se jednalo o velmi moderní diesel-elektrickou ponorku, která se vyznačovala velmi dobrou pohyblivostí a manévrovatelností, a to zejména v pobřežních vodách.
Ponorka má doutníkovitý trup s velmi výraznou a neforemnou přídí, která ukrývá rozměrné sonarovou výstroj. Plavidlo je klasické koncepce s vnitřním tlakovým trupem o délce 33 metrů) a vnějším proudnicovitým trupem o délce 48-49 metrů. Ve středu plavidla se nachází relativně rozměrná (dlouhá) velitelská věž. Řídící směrová kormidla jsou umístěna na zádi ve standardním tvaru znaku znaku +.
Posádka i velikost ponorky byla 1/3 oproti předešlé třídě Leviathan (jednalo se o upravená oceánská plavidla britské třídy T). Prostory pro posádku byly plně klimatizovány. Tu tvořilo 22-23 důstojníků a členů mužstva izraelského námořnictva. Plavidla také prováděla výsadky námořní jednotky zvláštního určení - Shayetet 13. Ponorka ale něměla volné prostory k přechodnému pobytu komanda na palubě, a proto byly ubytovány na úkor pohodlí svého i členů posádky plavidla.
Pohon na hladině (nebo pod hladinou za pomocí šnorchlu) obstarávají 2 dieselové motory německé výroby MTU 12V 493 AZ 80. Jejich výkon je přenášen na 2 elektrické generátory střídavého proudu - alternátory (tzv. sestava diesel-agregát). Dodávku energie pod vodou zajišťují 3 sady akumulátorů (3x 120 článků). Těmi je ponorka poháněna při činnostech pod vodou (v případě nepoužívání šnorchlu). Ponorka má jednu lodní hřídel zakončenou lodním šroubem, která je poháněna elektromotorem AEG. Dodávku elektrického proudu pro něj zajišťují buď diesel-agregáty nebo akumulátory.
Ponorka má k dispozici hladinový-vyhledávací radar Kelvin 1006 (I-Band, pásmo X), trupový aktivní-pasivní sonar IC-80, který byl později nahrazen novým CSU 90, a dále přehledovým (panoramatickým) sonarem STN Atlas Elektronik C.S.U.-3, pracujícím v pasivním režimu. K dispozici jsou též dva periskopy od společnosti Kollmorgen a to modely Type 901 a Type 902, což je útočný, resp. přehledový periskop. Další elektronické vybavení zahrnují satelitní navigační systém pro ponorky Magnavox, přijímač globálního pozičního systému (GPS) a radiovysílač / radiopřijímač frekvencí HF, VHF, HVHF, UHF & U.W.T. Řízení palby obstarává systém Atlas Elektronik TFCS.
Výzbroj ponorky je stejně jako v případě německých Type 209 (nebo Type 206A) soustředěna do přídě a je tvořena 8 standardními 533 mm torpédomety (dle jiných zdrojů pouhými 6). Ponorky byly původně vybaveny torpédy Mk.37, po modernizaci bylo možné též odpalovat protilodní řízené střely UGM-84D Harpoon a novější modernizovaná torpéda NT 37E. Plavidla mohla pravděpodobně nosit a i klást miny.
Informace, jakož i níže uvedené obrázky byly (jsou) čerpány z internetových stránek - http://www.israeli-weapons.com/ ; http://www.wikipedia.org/ ; http://www.submarines.dotan.net/ ; http://www.globalsecurity.org/ ; http://hnsa.org/ ; http://www.hazegray.org/ ; http://www.military.cz/ ; http://www.nti.org/ ; jakož i z publikace Jane’s Válečné Lodě (ISBN 80-7236-080-9) ; Válečné Lodě Současnosti (ISBN 80-86215-81-4) ; Ponorky - Válka pod vlnami (ISBN 978-80-206-0914-4) ; Ponorky Současnosti (ISBN 978-80-87087-00-8) ; a periodika atm
URL : https://www.valka.cz/ISR-SS-Gal-t67729#238840Verze : 0
FiBe
MOD
Reklama
Pro možnost odpovídání na příspěvky a zakládání nových témat je třeba se zaregistrovat a přihlásit.