Main Menu
User Menu

I.díl - Vznik stíhacích svazů SS - Jagdverbanden

Jageinsatz Slowakei 232 - Einhalt Josef - I. díl - Zrození


Stíhací svazy SS - takzvané Jagdverbande - byly zřízeny jako speciální jednotky pro boj proti partyzánům a guerillový boj v týlu nepřítele. Chceme-li se dostat co nejblíže k pravdě o jejich vzniku a fungování, musíme se nejprve seznámit s historií jejich mateřského oddílu, kterým byla divize Brandenburg.


Počátky formování tohoto armádního uskupení sahají do roku 1939. Kapitán Theodor von Hippel přišel s vizí malých specializovaných jednotek, jež měly působit v týlu nepřítele a provádět tam rozvědnou činnost, sabotáže a další vojenské akce. Vrcholní představitelé armády nebyli tomuto Hippelovu plánu nakloněni, a tak se ambiciózní důstojník obrátil na admirála Canarise, šéfa Abwehru.

Abwehr byl orgánem německé vojenské rozvědky, založeným v roce 1921 a používaným pro zpravodajskou činnost obranného charakteru. Jako samostatný úřad byl Abwehr zrušen po atentátu na Hitlera v roce 1944, kdy byly špičky této organizace zapojeny do plánování nebo věděly o připravovaném puči. Sám Canaris byl na Hitlerův rozkaz zatčen a později, 9. dubna 1944, popraven ve Flosenburgu.


Hippelova vize vycházela z jeho zkušeností z první světové války, kdy sloužil ve východoafrickém německém sboru generála Paula Emila von Lettow-Vorbecka, bojujícímu proti výrazné přesile britských a belgických koloniálních sil. Taktikou "udeř a zmiz" se Lettow-Vorbeckovi dařilo poměrně velmi dlouho vzdorovat nepříteli, a přestože byl nucen ustoupit a vzdát se, stal se německým národním hrdinou.

Hippel navrhoval, aby malé elitní jednotky, vysoce kvalifikované v sabotáži, špionáži, zacházení se zbraněmi (včetně nepřátelských) a plynně hovořící jazykem protivníka působily v nepřátelském týlu a poškozovaly tak zázemí a morálku na jeho straně fronty. Canaris povýšil Hippela na podplukovníka, zaměstnal ho jako vedoucího 2. oddělení Abwehru a dal mu volnou ruku k uskutečnění tohoto těžkého úkolu.


Vraťme se ale k Braniborským. Jednotka dostala krycí název "800. Bau.und Lehrkompanie Z.b.V 800"- (800. stavební a instrukční rota pro zvláštní účely). Jádro původního útvaru tvořili příslušníci praporu Ebinghaus, jehož členové se vyznamenali při vpádu do Polska, kdy vnášeli zmatek do týlu polských jednotek obsazováním mostů a znemožňovali plynulé manévrování zadních vojů polských vojsk. Dále ničili hlavní silniční a železniční uzly a pomáhali wehrmachtu při postupu zajištěním neporušených mostů a dalších strategických cílů.


Tento záškodnický útvar se dynamicky rozrůstal. Nejprve v lednu 1940 dosáhl početní stav síly praporu v síle čtyř pěších rot, jedné motocyklové čety a čety parašutistů. Ještě téhož roku v prosinci se jednotka rozšířila na Lehrregiment Brandenburg Z.b.V 800 (800. Instrukční pluk Brandenburg pro zvláštní účely). O něco později byla přejmenována na "800. Sonderverband" (Zvláštní svaz 800), kterému bylo podřízeno 5 výsadkových pluků a konečně za další rok vznikla Division Brandenburg.

Braniborští mezi sebou shromáždili vojenské specialisty na zbraně a výbušniny, tlumočníky, námořní a výsadkové oddíly, ale charakter a poslání této divize by se neobešly bez dobrovolníků - příslušníků zemí obsazených v průběhu 2. světové války, kteří plynně hovořili jazykem daného státu a mohli tak nerušeně plnit své "poslání". Teroristický styl Brandenburgu se nezapřel při bezpočtu akcí těchto "Braniborských komand" a příslušníci této divize se dopustili bezpočtu válečných zločinů a zločinů proti lidskosti.

Jednotky Braniborských působily téměř na všech frontách - při invazi do Polska, Dánska a Norska, v bitvě o Francii, v operaci Barbarossa, ve Finsku, v Řecku a při invazi na Krétu, v Rumunsku, Bulharsku a v Jugoslávii. Některé jednotky byly poslány infiltrovat spojeneckou Indii, Afghánistán a válčily též na Blízkém východě a v Jižní Africe.
Také se připravovaly na nikdy neuskutečněnou operaci Felix (plánované zabrání Gibraltaru) a operaci Lvoun (plánovanou invazi do Velké Británie). Jednotka měla velké úspěchy při obsazování strategických mostů, tunelů a železničních nádraží v Polsku a Nizozemí. To je ovšem jiný příběh. Pro naše vyprávění je důležité dění kolem Otty Skorzenyho, specialisty Třetí říše na sabotáže a teror.


V roce 1943 pověřil Heinrich Himmler právě SS Hauptsturmführera Ottu Skorzenyho, jenž původně patřil k Leibstandarte SS "Adolf Hitler", aby všemi dostupnými prostředky a za jeho plné podpory vybudoval oddíl agentů v síle praporu, který byl nazván SS Friedentahl Z.b.V a později přejmenován na 502. stíhací prapor. Skupina důstojníků z divize Brandenburg se pod velením npor. Adriana von Foelkersama dala dobrovolně k dispozici Skorzenymu, jako instruktoři a velitelé právě se tvořícího zvláštního útvaru.

Po nezdařeném Stauffenbergově atentátu na Hitlera byla struktura celého Abwehru, a logicky tedy i divize Brandenburg, změněna rozsáhlou reorganizací. Špionážní a sabotážní úřad OKW pro zahraniční obranu byl podřízen přímo Himmlerovi, který jej převzal jako úřad Mil do svého RSHA - hlavního říšského bezpečnostního úřadu. V úřadu Mil spadala sabotáž, diverze a rozvracení nepřítele do oblasti vojenského oddělení Mil D, jehož šéfem se stal Skorzeny, kterého mezitím osobně povýšil Hitler na SS-Obersurmbannführera a několikrát jej vyznamenal za jeho akce. Například osvobození Mussoliniho či únos syna admirála Horthyho.

V úzké spolupráci s generálním štábem Wehrmachtu, zvláště generálem Jodlem, zformoval Skorzeny pro tzv. nárazové operace a sabotážní akce v týlu nepřítele "Stíhací oddíly". Během roku 1944 přešlo dalších asi 1800 mužů různých hodností z divize Brandenburg dobrovolně k těmto oddílům, pojmenovaným SS - Jagdverbande. Zbytek byl přiřazen k divizi SS Grossdeutschland, kde tito vojáci bojovali až do konce války.


V červenci a srpnu byla německá místa znepokojena situací na Slovensku. Byla si velmi dobře vědoma, že se na tomto území organizuje partyzánský boj v takovém měřítku, že by mohla mít německá armáda při ústupu velké problémy. Nehledě na to, že Němci měli velmi dobré zprávy od zpravodajské sítě, že ve slovenské armádě existují velmi silné protiněmecké nálady, které mohou vést až k ozbrojenému vystoupení. Vnitřní události byly bedlivě sledovány především SD.

Jak již bylo naznačeno, potřebovali Němci v zázemí klid, a proto začali činit přípravy k likvidaci partyzánského hnutí. Velkou naději vkládali Němci v důstojníky a poddůstojníky Brandenburské divize, kteří měli být vyškoleni pro instruktorskou činnost a pověřeni úkolem, aby na Slovensku vybrali a naverbovali vhodné osoby znalé češtiny a slovenštiny, provedli s nimi výcvik a nasadili je proti partyzánům.


Již začátkem léta 1944 bylo uloženo poručíkovi Pawlovskému, sudetskému Němci z Horního Benešova, aby vedl válečnou školu - Kampfschulle v Badenu u Vídně, kde měl vyškolit výše uvedené poddůstojníky a důstojníky v instruktorském řemesle. Brandenburští v Badenu podstoupili také protipartyzánský a sabotážní výcvik, aby byli připraveni na blížící se úkoly.

Němci byli stále více znepokojeni situací na Slovensku a nečinností tamních orgánů, a proto dostal Pawlovský 22. 7 1944 rozkaz ke zřízení "Stíhacího svazu Slovensko". K tomuto účelu mu byli přiděleni dva velmi zkušení lidé, z nichž jedním byl SS-oberscharführer Kurt Werner Tutter.

Německý poradce Hlinkovy gardy podplukovník Nageller tlačil na Pawlovského, aby urychlil výcvik, protože tušil, že dojde k povstání. Situace na Slovensku se stále více přiostřovala. Dne 26. 8. 1944 německý generál na Slovensku, generál pancéřové vozby von Hubitzki, na návrh Pawlovského, nařídil nasazení Jagdeinsatz Slowakai do Bratislavy, aby zabránil převzetí moci. Příslušníci oddílů SS byli v síle 80 mužů určeni k ostraze vládních budov a dalších strategicky významných objektů.

28. 8. 1944 byl celý útvar převelen do blízkosti Bratislavy, neboť podle rozkazu "budou síly použity proti nebezpečí puče". O den později vypuklo SNP. Povstalci měli během několika dnů pod kontrolou téměř celé území Slovenska. Výjimkou byla Bratislava a nejvýchodnější části Slovenska.

Stíhací svaz Slovensko byl, jako první německý oddíl na Slovensku, nasazen 30. 8. do Bratislavy k předem určeným úkolům strategického charakteru. Jednotka zpočátku působila, jakoby se jednalo o příchod silnějších svazů, projížděla městem stále dokola a plnila nejrůznější úkoly. Těžištěm bylo hlídání prezidentského paláce, obsazení ministerstva národní obrany a asistence při odzbrojování slovenských vojsk. Velitelem těchto akcí byl dr. Ervín Reidl - bývalý státní návladní v Šumperku, který se stal osobním strážcem tehdejšího prezidenta Tisa.


Jednotka se stále rozrůstala a dne 21. 9. byla včleněna do Stíhacích svazů SS. Těchto svazů bylo vytvořeno několik. Jejich důstojníci a poddůstojníci pocházeli, jak již bylo zmíněno, z divize Brandenburg. Mužstvo bylo získáno náborem v mnoha státech, na jejichž území se německé jednotky zdržovaly, a to tak, aby na daném území působili proti tamnímu odboji s využitím znalosti mateřského jazyka, což byl jedinečný předpoklad k provokačním a infiltračním akcím. Příslušníci těchto jednotek byli cvičeni, aby mohli pracovat proti přísunu a zpravodajskému dění nepřítele v týlu pravidelných nepřátelských skupin a armád. Obvykle byli vojáci nasazováni do týlu na dobu třech měsíců a pak se vraceli ke své jednotce.

Stíhací svazy SS byly formovány jiným způsobem než řadové vojsko. Velitelem těchto svazů byl pplk. SS Otto Skorzeny, jinak také vedoucí Amt VI. RSHA (Hlavního říšského bezpečnostního úřadu).


Autor: Daniel Gargulák
Leden 2012



Zdroje:
Archiv bezpečnostních složek fond 325/39/1
Julius Mader: Zabijáci číhají, Naše vojsko, Praha 1962
Wikipedie
I.díl - Vznik stíhacích svazů SS - Jagdverbanden - Různé znaky divize Brandenburg

Různé znaky divize Brandenburg
URL : https://www.valka.cz/I-dil-Vznik-stihacich-svazu-SS-Jagdverbanden-t125359#425708Verze : 0
JEDNOTKA JOSEF – II. díl - Formování a hlavní postavy


Jednotka „Josef“, byla krycím označením jedné z částí „Stíhacího svazu Slovensko“, stejně jako Edelweiss (Protěž) – velitel hrabě mjr. THUN a Scheewittchen (Sněhurka) – velitel por. Schindler. Stíhací svaz Slovensko – podléhal – Stíhacímu svazu jiho-východ pod vedením mjr. Benesche.


Velitelem "Josefa" byl nadporučík Walter Pawlovski 14.12 1913 – sudetský Němec z Horního Benešova. Studoval na filosofické fakultě německé univerzity v Praze. Nejpozději od dubna 1943 byl v hodnosti poručíka příslušníkem divize Brandenburg. V roce 1944 by povýšen a v hodnosti nadporučíka byl ustanoven velitelem takzvané Kampfschule této divize v Badenu u Vídně. Koncem roku 1944 se stal velitelem speciální jednotky „Einhait Josef“. Tato jednotka byla určena k teroristickým, diversním a zpravodajským úkolům v týlu nepřítele. Byla složena většinou ze slovenských Němců a Slováků, především z členů Hlinkovy mládeže a částečně, hlavně ve velitelských funkcích ze sudetských Němců. Jednotka byla jako součást divize Brandenburg podřízena SS, respektivě RSHA. Nejprve měla stanoviště v Bratislavě, odkud se 5.10 1944 přesunula do Rarborku u Malacek, kde také získala označení Pi.Ers.u.A.kp 675 – číslo polní pošty 23 222 a oficiální název potom zněl SS Jagdverbande 232 Einhait Josef. Byla podřízena veliteli svazu Jihovýchod. Číslo polní pošty 23222 zachováno.
Tou dobou byla soustředěna celá jednotka v táboře v Rarborku v ochranném pásmu, aby se podrobila na tamějším vojenském cvičišti speciálnímu výcviku pro agenty a seznámila se s třaskavinami a sabotážními prostředky také s formou proti partyzánského boje. V Bratislavě zůstala malá náborová kancelář, jako opěrný bod pro styk se slovenskými dobrovolníky.
Kvůli výcviku byla jednotka rozdělena na čtyři čety, které měly tvořit základ pro budoucí stíhací komanda. Výcvik v Rarborku trval až do 30.10 1944, avšak jednotka se tam zdržela delší dobu, jelikož výzbroj byla dodána opožděně a nevyhovující s vážnými nedostatky například - stenguny se špatnými zásobníky, pistole Nagant bez nábojů, ruční granáty bez zapalovačů atd. Z přítomnosti těchto cizích zbraní je patrné, že byli frekventanti seznamováni i s výzbrojí protivníka a také se s ní učili zacházet a měli ji ve výzbroji. Kromě Stenů to byly PPŠ-41,43, Mosiny, čs.lehké kulomety ZB-24,26-, ale v arzenálu jednotky se nacházely zbraně různé provenience kupříkladu německé, maďarské, italské a další. Stejné to bylo s uniformami. Používali jednak civilní ošacení při simulaci partyzánského života, často nosili též slovenské armádní uniformy, ale na ostré akce například na Ploštině a v Prlově byli oblečeni ve stejnokrojích Waffen SS.
Nasazení v proti partyzánské činnosti
Zasazení v potírání partyzánské činnosti byla vlastně ze strany němců druhem jakési školy pro nové frekventanty a příprava na plnění hlavního úkolu a to přechodu fronty a působení v týlu nepřítele. Dne 31.10 1944 byla skupina přesunuta do Sekul v ochranném pásmu. Dne 3.11.1944 byla soustředěna 4 stíhací komanda v Trenčianských Teplicích v jednom ze středisek partyzánské činnosti.
Jednotka byla nasazena podle těchto hledisek:



V Rarbocku byli již zařazováni čerstvě rekrutovaní slovenští dobrovolníci a ti zde absolvovali výcvik pod vedením por.Sonnbergera a prap.Tuttera. Později byla z důvodů utajení přemístěna do Sekul. V říjnu se větší část jednotky i se štábem přemístila do Trenčianských Teplic, odkud začala plnit zpravodajské a bojové úkoly proti partyzánům v rámci svého výcviku. V této jednotce byl zřejmý rozšířený výcvik v oblastech sabotáží, provokací, řízeného rozhovoru a dalších zpravodajských technik oproti dalším dvěma Slovensko – německým jednotkám Edelweiss a Scheewittchen, jež byly spíše jen dobrovolnými bojovými jednotkami SS.
Členové jednotky Josef také museli podepsat takzvaný „Sippenhalt“ což znamenalo, že pokud by vyzradili tajemství týkající se plánů jednotky zaplatí to životem celá rodina frekventanta. Dále probíhal nábor nových členů z řad říšských i slovenských Němců a Slováků, příslušníků Hlinkovy gardy, Pohotovostních oddílů HG a Hlinkovy mládeže.
V době přesunu do Trenčianských Teplic bylo ve zprávě o činnosti ze dne 28. února 1945 u jednotky 10 poddůstojníků, 372 mužů německé národnosti a 125 slovenských dobrovolníků. I v Trenčianských Teplicích se pokračovalo v doplňování stavu jednotky. Jeden příklad za všechny ukazuje získání jistého Ladislava Hudce, Slováka z Banské Bystrice, jenž byl získán jako spolupracovník SD ( Sicherheitsdienstu). Po příjezdu do T.Teplic dostal Hudec od Tuttera úkoly aby zjišťoval mezi obyvatelstvem protiněmecké nálady a hlásit takové osoby přímo Tutterovi. Později byl Hudec jediným slovenským držitelem Železného kříže II. třídy.
Kurt Werner Tutter narozený v 4.12 1909 v Praze. Byl to velmi vzdělaný člověk, hovořící deseti jazyky, povoláním strojní inženýr. Vystudoval tento obor na německé technice v Praze. Již před válkou byl aktivní v hnutích rozbíjejících Československou republiku. Byl odpovědným redaktorem henleinovského časopisu „Der Ruf“. Konrád Henlein byl dokonce kmotrem jeho dětí.Po okupaci se stal zaměstnancem říšského úřadu pro propagandu – Reichspropagandaamt v tzv. Sudetlandu v Liberci. V roce 1942 byl členem SS a SD s hodnosti untersturmführera. Za zásluhy o rozbití Československé republiky obdržel vyznamenání „Zur Erinnerung an den 1.Oktober 1938“.
Tutter se účastnil akcí divize Brandenburg po celé Evropě, například v Norsku, Itálii, Jugoslávii, Turecku a úkoly plnil také v severní Africe.
Posléze však zavinil smrt člověka, byl souzen za zabití při autonehodě, kdy od ní ujel a byl degradován a se zaraženým postupem poslán na frontu. Díky znalosti ruštiny se podílel v Pjatigorsku na Kavkaze na protisovětské propagandě mezi muslimským obyvatelstvem této oblasti. Později byl raněn a po rekonvalescenci se přihlásil do Kampfschule divize Brandenburg ve Freiburgu, kde prošel speciálním bojovým a zpravodajským výcvikem. Tam pravděpodobně poznal poručíka Pawlovského se kterým se údajně velmi sblížil a který jej získal pro spolupráci na projektu speciálních komand SS. Prodělal speciální zpravodajský a bojový výcvik a poté působil jako instruktor u výše zmíněné bojové školy „Kampfschule“ divize Brandenburg. Tutter byl vysoce vzdělaný, velmi schopný zpravodajský důstojník, ovládající deset jazyků včetně hebrejštiny. To, že dělal instruktora v bojové škole nasvědčuje, že nebyl ani špatný voják. Jeho nadřízený SS-obersturmfürer Dr. Walter Pavlovski krycím jménem Dr. Ryba byl přímo pověřen sestavením speciálního oddílu, jenž měl být vycvičen v intencích partyzánského boje v týlu Rudé armády po přechodu fronty. Například:
VALKO – poručík SS, 1915
Podle rozkazu německého velitelství ze dne 12.2 1945, byl jmenován velitelem součásti jednotky „Josef“ opatření KATTER. Byla to německá partyzánská jednotka, která byla vysazena padáky do prostoru průsmyku Beskydského a Vereckého v počtu 30 SS – manů a 20 dobrovolníků cizí národnosti – (slovenské) – obdoba Commandos nebo Rangers. Operace spočívala v rušení přísunu osvobozovacích jednotek.
Dne 28.2 1945 převzal vedení slovenské skupiny kurzu v KAMPSCHULE v Sekulích, teroristického kurzu jednotky „Josef“ – polní pošta č. 23 222 – podle tohoto čísla byla jednotka také nazývána „SS Jagdverband Josef 232“.
Ze Sekul přechází spolu s Tutterem, Pawlovským, Michalským a dalšími vrahy do Trenčianských Teplic. Zde jsou zakládány partyzánské jednotky zvané "EIGENE GEGEBANDEN", složené ze slováků, rusů, němců, ukrajinců.
Pod německým velením prováděli škodlivou činnost na vrub povstalců a následně partyzánů. Zařazení Valka potvrzuje v protokolární výpovědi Štefan Lörincz. Uvedl, že v únoru 1945 byl jedním z velitelů v Sekulích pak v T.Teplicích a nakonec ve Vizovicích. Ve vizovicích přednášel topografii a to ve slovenském jazyce i když pocházel ze Štýrského Hradce, pravděpodobně otec nebo dědeček byli ze Slovenska. Prováděl také výcvik s pancéřovou pěstí. Byl držitelem tří vyznamenání a stříbrné spony.


Autor: Daniel Gargulák



Zdroj: ABS - 325/39/1
Archiv autora
I.díl - Vznik stíhacích svazů SS - Jagdverbanden - Sturmbannführer Benesch - / Benesch zřejmě není pravé jméno velitele, ale více jmen u těchto jedotek, to bylo velmi běžné/Velitel SS JAGDVERBAND SUDOST

Sturmbannführer Benesch - / Benesch zřejmě není pravé jméno velitele, ale více jmen u těchto jedotek, to bylo velmi běžné/Velitel SS JAGDVERBAND SUDOST
URL : https://www.valka.cz/I-dil-Vznik-stihacich-svazu-SS-Jagdverbanden-t125359#462040Verze : 0
III. díl SS Jagdgruppe 232 EINHAIT JOSEF



V historii se jednotka Josef dostávala do pozadí jiných podobných jednotek, hlavně sesterského oddílu Edelweiss, jenž se neslavně uvedl hlavně u Kremničky na Slovensku popravami civilistů včetně dětí a starých lidí.
SS – Jagdwerbande Einhait Josef sehrála v historii mnohem výraznější úlohu, nežli se doposud vědělo, nebo tyto nové skutečnosti zůstávaly v úzkém akademickém okruhu těch nejsečtělejších historiků novodobých dějin Československa. Tedy v historii našich zemí, čímž myslím Čechy, Morava a Slovensko. Nejen, že byla první jednotkou německé branné moci na území Slovenského štátu a dostala za úkol střežit nejdůležitější objekty v Bratislavě a dokonce i osobní ochranu Josefa Tisa.
Naproti tomu byla Abwehrgruppe 218 – Edelweiss, byla skupinou dobře vycvičených vrahů, kteří se dali dobrovolně na tu nesprávnou stranu v čase, kdy už bylo jasné, že to OSA a s ní i klerofašistická část slov.národa, podílející se na tzv. Slovenském štátu má válku prohranou a tito „dobrodruzi“ se nechali zlákat vidinou vysokého žoldu a dalších lákadel, které jim zkušení verbíři – náboráři umně vmanipulovali.
Tím nechci omlouvat řadu válečných zločinů, kterých se příslušníci SS Jagdverbande Slowakei dopusili. Tady chci podotknout, že i když osobně lituji rozdělení republiky v roce 1992, nemám žádné antipatie proti novému Slovensku a mám tam plno dobrých kamarádů.
Zajímavá je u „Protěže“(volný překlad Edelweiss), osobnost velitele majora SS Thuna von Hohenstein( vlastním jménem Erwin Sigmund von Thun-Honenstein. První světovou válku odsloužil jako hulán a do zálohy šel v hodnosti poručíka. Jeho charakteristiku je možné vystihnout jako velmi dobrého jazykového specialistu, zejména na slovanské jazyky, češtinu, slovenštinu, perfektní byla jeho ruština a výborně ovládal také různá kavkazská nářečí, jejichž znalost mu byla prospěšná k verbování kozáků mezi sovětskými válečnými zajatci. V roce 1940 vstupuje do speciálního pluku Brandenburg, který byl znám pod krycím názvem „800. Bau. und Lehrbatalion Z.b.V“ ( 800. Stavební a instrukční rota pro zvláštní účely) a připravovali se ke speciální operaci Felix ( dobytí Gibraltaru, neuskutečněno).
V roce 1941 se účastní vyvražďování židů v Lvovské oblasti a jako velitel úderného a sabotážního praporu „Slavík“(Nachtigall), složené převážně z ukrajinských nacionalistů a kozáků.
Ale speciální školení jako „Josefovci“, kteří byli pečlivě vybíráni ze sudetských nebo slovenských Němců nebo dobrovolníků HG a HM a bylo požadováno i určité vzdělání, neměli.
Vedle toho byli pečlivě prověřováni a kromě požadovaného dobrovolnictví byla složena přísaha tzv. „Sippenhalt“ což znamenalo, že vyzrazení poslání jednotky, sběhnutí, nebo lehkovážné zajetí nepřítelem, postihlo celou rodinu příslušníka jednotky Josef.
Velení SS Jagdverbande – Einhalt Josef byly podle výpovědi Kurta Wernera Tuttera v úzkém spojení se slovenskými vládními kruhy, hlavně s Otomarem Kubalou po vypuknutí povstání velitelem HG a německým vojenským poradcem na Slovensku SS – Sturmbannführerem Nagellerem.


Jádrem jednotky byli absolventi Freiburské záškodnické školy jako například npor. Dr. Pawlowski a ti poté sami typovali vhodné jedince pro službu v jednotce, jenž měla mít velmi neobvyklé poslání. Tedy neobvyklé pro německou armádu. 28. Února 1945 bylo u jednotky 500 mužů.
Kurzy Raborku v Sekulích a Trenčianských Teplicích prošlo k 28.2 1945, pro jednotku Einhalt Josef 125 slovenských dobrovolníků, kteří tvořili samostatnou rotu.



Zvláště kurz v Trenčianských Teplicích, prioritně určený pro slovenské Němce a nejfanatičtější slovenské dobrovolníky spadající pod SS, byl ohavnou školou založenou na provokačních metodách, teroru, zpravodajských her a sabotáží. Poprvé se setkáváme se jmény některých slovenských dobrovolníků, kteří se prokazatelně podíleli na vraždění na Ploštině a v Prlově. Pro jednotku „Einhalt Josef“je získává dr.Ryba /což je pseudonym Waltera Pawlowského/,který osobně rekrutoval mladé muže ve slovenských městech.
Za všechny uveďme v minulém článku již zmiňované Ladislava Hudce, Kamila Gaala a Miroslava Perglera.
Podobně jako Pawlovski na tom byl i Kurt Werner Tutter, který měl v kurzech na starost výuku legendy, zpravodajské práce prostě byl mistrem ve špionážní hře. Tak jako v případě Hudce v Banské Bystrici, kde jej naverboval nebo chcete-li získal pro spolupráci Pawlowský, při sklence vína nebo něčeho ostřejšího v nějakém místním lokálu.
Stejně postupoval i Tutter a to především v Bratislavě, Žilině, Zvolenu, Banské Štiavnici, Povážské Bystrici jednoduše tam kde se nacházela gymnázia nebo fungovaly jiné typy středních škol.
Přes existující ľudáckou síť informátorů, nebo drobným úplatkem získávali povědomí o mladých mužích těsně předvojenského věku a nejlépe odmaturovaných, tedy se středoškolským vzděláním, které předpokládalo inteligentní osoby, ale vzhledem k věku snadno manipulovatelných. S těmito adepty si dávali schůzky nebo se nechali představit známým, nebo učitelem, jak uvádí historik Luděk Navara, ve své knize Smrt si říká Tutter, jeden takový případ.
„Zajímavý, ale tragický příběh o mladém muži Štefanu Pazderovi a jeho kamarádu Štefanu Kučerovi. Tutterovi Pazderu představil jeho profesor ze školy a na Tutterův účet spolu vypili pohár červeného vína, přičemž se Tutter choval velmi přátelsky, působil neškodným, empatickým dojmem a zmiňoval o možnosti dalšího vzdělávání ve speciálních kurzech. O jaké kurzy jde, se již nezmínil. Jednoduše, zneužíval svého intelektu a vzdělání a lákal mladého muže do řad budoucích vrahů. Naštěstí Pazdera odmítl s tím, že má vážnou známost, ale smutnou tečkou za příběhem je fakt, že několik dnů po té mladí frekventanti jednotky Josef u Zvolena, zajali čtyři povstalce. Jednoho mladého partyzána Štefana Kučeru, shodou nešťastných okolností kamaráda Štefana Pazdery, nešetrně přivázali drátem ke stromu, na krk mu dali výbušninu a odpálili! Toto byla část náplně praktických cvičení speciálních Kampfschülle, jež se stěhovaly z místa na místo. Osud dalších tří byl podobný.“
Druhý kurz příslušníků Einhait Josef v Sekulích byl rozdělen do dvou rot. První rota se skládala z příslušníků německé národnosti a byla rozdělena do 4 čet. Tato rota cvičila odděleně od druhé, jenž byla celá složena z mladých mužů slovenské národnosti a tito byli naverbováni až po vypuknutí SNP. Pocházeli hlavně z řad luďácké Hlinkovy mládeže a do jednotky vstoupili z vlastní vůle - dobrovolně. Kurz trval sedm týdnů a jeho frekventanti prodělávali základní vojenský výcvik. Podstoupili pyrotechnický kurz, cvičili střelbu ze zbraní jak německých tak i anglických a sovětských – naučili se používat pancéřové pěsti obou druhů jak Panzerfaust, tak Panzershrek. Nepostradatelnou složkou kvalitního výcviku byl boj zblízka – muže proti muži a nakonec získávali zkušenosti v proti- partyzánském boji. 22.2.1945 přísahala slovenská rota věrnost prezidentu Tisovi a Slovenskému štátu, ale „papírově“ podléhali vojskům SS, konkrétně již zmiňovanému SS JAGDGRUPPE SÜD-OST, pod vedením SS – Standartenführera Benesche ( možné krycí jméno) a ten podléhal SS JAGDGRUPPE MITTE, které podléhalo SS-Obersturmbanführerovi Otto Skorzenymu německému specialistovi na sabotáže a teror.
Velitelem slovenské roty, kterou byla jednotka „Josef“ byl por. SS Valko, jeho zástupcem a velitelem první čety por .SS Mattel. Druhou četu vedl německý četař ROSCHIK a německý četař velel i další četě a to čet.Barčay. Z Trenčianských Teplic byli převeleni příslušníci „JOSEFA“ do Němšic při Půchove, odkud byli odesláni do Bratislavy provádět sabotážní činnost a na konci působení skončili ve Vizovicích na Moravě s krátkým intermezzem v Třešti na Moravě, kde si provokativní akcí též zašpinili ruce krví. Rotník BEUTEL a čtrnáct jeho druhů si hráli na sběhy ze slovenské armády a dva mladí partyzáni z organizace RE-VÍ /Revoluce zvítězí/to zaplatili životem.
Po vražedném týdnu mezi 16. A 23. Dubnem 1945 se ve Vizovicích jednotka Josef 25.4. 1945, rozpouští s tím, že každý frekventant dostal pistoli s náboji 1500 korun a 100 rublů spolu s půl kg třaskavin, na plnění sabotážních úkolů. Akce byly předem plánovány i když některé jako SCHWEIN byla odvolána tak další jako STIER, HENGST, LEBER, WIDDER, KATER.
Akce SCHWEIN
(PRASE,SVINĚ) byla vypracována již v lednu 1945 a předložena 31.1.1945. Zvláštní úkol SCHWEIN měl z vybraných příslušníků jednotky „Josef“ sestavit partyzánskou skupinu, jako základnu pro pozdější odbojové hnutí na území osvobozeného Slovenska. Příslušníci SS, podílející se na akci se měli převlnit (přejít frontu) přes území bojů, během německého pstupu a zůstat přes zimu v horách jiho východně od Zvolena. Zde měli navázat spojení s agenturní sítí a potom na rozkaz provádět sabotáže na železnici v prostoru Kremnice-Senice – Zvolen – B.Bysltrica. Na jaře se měla jednotka posílit, jelikož zima v horách umožňovala pobyt jen malým skupinám. Velitelem byl určen poručík SS Sonnberger a dále se mělo zúčastnit akce 10 poddůstojníků SS a mužů německé národnosti a šest Slováků. Důvěrníků bylo k dispozici asi 50. Skupina byla finančně dobře zabezpečena. Disponovala 500 000 Ks pro uplácení důvěrníků a 300 000 ,měli pro svoji potřebu. K tomu měli ještě 100 000 rublů a 100 000 nových Kč a patery slušné hodinky. Na původním dokumentu s hlavičkou SS JAGDVERBAND SÜDOST- JAGDEINSATSZ SLOWAKEI se nachází modré razítko „Geheime Kommandosache“ – tajná věc komanda- je bez podpisu s nečitelným podpisem. Akce Schwein byla zrušena pro zběhnutí několika slovenských dobrovolníků, což celou složitou konspiraci ohrožovalo natolik, že si nacisté nedovolili riskovat a plýtvat silami.
AKCE STIER – BÝK
Tato akce se měla týkat rušení přísunu vojenského materiálu na trati Prešov – Nový Sandec a prozatímní ochromení dopravy. Současně měly být rušeny ostatní karpatské průsmyky a tím se mělo docílit ochromení přísunu zásob RA přes Karpaty. Plán počítal s tím, že se ke členům „Býka“ přidají další agenti, výsadkáři a gardisté jenž byli vysazeni buď letecky, přijeli nějakým způsobem po vlastní ose nebo už na daném území působili jako civilní osoby nebo již coby příslušníci oddílů EIGENE GEGEBANDEN, německých partyzánských oddílů. Zahájení mělo být v květnu 1945. Skupina STIER byla o něco větší než SCHWEIN. Tvořilo ji 30 elitních členů SS a 20 slovenských dobrovolníků. Pro své působení měli k dispozici 400 000 Sk, 250 000 rublů, 250 000 nových Kč, 100 000 nových polských zlotých a 500 anglických liber.
Akce Eber – Kanec
Velitelem byl rtm.SS ing.K.W.Tutter nám dobře známý kandidát na Engelchena z románu Ladislava Mňačka. „Kanec“ byl početně totožný z akcí „Býk“, lišili se jen působením, Tutter a jeho lidé měli operovat na trati Humenné –Sanok a ochromit v této oblasti železniční dopravu. Skupina měla být vysazena začátkem května 1945 letadlem a měla k dispozici 250 000 rublů, 250 000 Kč, 100 000 nových zlotých a 500 liber šterlinků.
Další akce totožné nebo téměř stejné
WIDDER – Beran
- Velitel por. SS. Michalski – stejný počet mužů 30 němců 20 slováků, stejné finanční krytí. Vysazení mělo být provedeno letecky v oblasti Užhorod – Sambor
- KATER – Kocour – Por.SS Valko – totožné vybavení i počet. Úsek Mukačevo – Strij.
- Kromě těchto výsadků byly připravovány ještě akce KATZCHEN, kde měla být v prostoru Ružomberok slovenská telefonistka se sítí důvěrníků. Některé skupiny měly za úkol zjistit co je s tajnou vysílačkou v Gelnici, která ztratila se skupinou Josef spojení.
- Akce KUH – uvedené akce nám jasně předestírají co bylo smyslem JAGDVERBANDEN, speciálně vyškolených „Brandenburáků“, kteří měli jako partyzáni působit v týlu rudé armády. Její síly byly ovšem tak obrovské a spolu s novou Československou republikou nedovolila podobným živlům, řádit. Vyskytly se tzv. Wehrwolfové, ale to už je jiná historie.


Dle výpovědi Bedřicha Klímy – příslušníka SS Jagdgruppe Einhalt Josef, kde sloužil jako překladatel a částečně jako úředník,měla tato skupina do velikonoc 1945, 650 členů, které vykazoval na stravu. Ke stejnému datu činily ztráty za celou dobu bojového nasazení 45 mužů.



STRUKTURA SS JAGDVERBANDEN



SS-Jagdverband "Mitte" Stab Fp. 04377


– Velitel SS- Obersürmbannführer Otto Skorzeny v té době představený Amt VI.RSHA – a po atentátu na Hitlera 20.7 1944, byl Abwehr prakticky pod kontrolou SS. A stíhací svazy byly včleněny do Ausland-Abwehr (mil.AMT-D)

Zástupce velitele:SS-Hauptsturmführer Karl Fucker


4 pěší a jedna motorizovaná rota
4 roty legionářů z perfektní znalostí angličtiny

SS-Jagdverband "Nordwest" Fp. 05561
Velitel :SS-Hauptsturmführer Hoyer
SS-Hauptsturmführer Dethier
4 pěší roty
4 roty cizích dobrovolníků z oblasti Francie,Belgie,Holandska, Dánska a Skandinávie
Jagdeins. Skandinavien Fp. 06535
Jagdeins. Dänemark Fp. 10235
Jagdeins. Niederlande Fp. 07612
Jagdeins. Belgien Fp. 11412



SS-Jagdverband "Ost" Fp. 20336


SS-Sturmbannführer Adrian von Foelkersam


Jagdeins. Ostland Fp. 24242
Jagdeins. Rußland Fp. 35181
Jagdeins. Polen Fp. 13025




SS-Jagdverband "Südost" Stab Fp. 48927


SS-Haupsturmbannführer Benesch
SS-Hauptsturmführer Alexander Auch

SS -Jagdeins. Slowakei Fp. 23222 - Velitel SS- Obersturmbannfürer Dr. Walter Pawlovski
SS -Jagdeins. Ungarn Fp. 66177 SS - Hauptsturmführer Wolfram Kirchner
SS -Jagdeins. Serb-Kroat. Fp. 64081 SS-Obersturmführer Schlau
SS-Jagdeins. Bulgarien Fp. 67665 SS-Obersturmführer Werg
SS-Jagdeins. Albanien Fp. 33408
SS -Jagdeins. Rumänien Fp. 65637 SS-Hauptsturmführer Müller
SS-Jagdeinsatz Donau - SS-Hauptsturmführer Primer




SS-Jagdverband "Südwest" Stab Fp. 67010


Velitel - SS-Hauptsturmführer Gerlach


SS -Jagdeins. Südfrankreich Fp. 17514
SS-Jagdeinsatz Italien
SS-Jagdeinsatz Nordfrankreich


Zdroje: Archiv autora -Daniel Gargulák 2012, ABS - FOND 325,
URL : https://www.valka.cz/I-dil-Vznik-stihacich-svazu-SS-Jagdverbanden-t125359#470123Verze : 0
Diskuse
Předpokládám, že jste chtěl napsat Slowakei a ne Slovakai, dále pak Einheit a nikoli Einhalt, Jagdverband (singulár) a nikoli Jagdwerbande (plurál), Jagdeinsatz a nikoli Jagdeinsatsz, SS-Obersturmbannführer a nikoli SS-Obersürmbannführer a tak bych mohl pokračovat dále. Příspěvek obsahuje řadu dalších překlepů či nesprávností...

Prosím, přečtěte si text dříve, než jej odešlete.

Pokud neuvádíte zdroje, je třeba příspěvek odeslat jako diskusní.
URL : https://www.valka.cz/I-dil-Vznik-stihacich-svazu-SS-Jagdverbanden-t125359#470124Verze : 0
MOD
Až na záverečnú časť (STRUKTURA SS JAGDVERBANDEN) ide zväčša o kópiu článku z panzernet - www.panzernet.net autora Daniela Garguláka. Vzhľadom k tomu, že nick REDTIGER tu už jeden topic podpísaný ako Daniel Gargulák vložil ( https://www.valka.cz/viewtopic.php/t/125359 ), tak je možno autorom textu na panzernente a zdroje "zabudol" skopírovať (alebo ide o nedokončený článok).
URL : https://www.valka.cz/I-dil-Vznik-stihacich-svazu-SS-Jagdverbanden-t125359#470140Verze : 0
MOD
Omlouvám se za překlepy a chyby, které jsou zapříčiněny nedostatkem času v poslání - šířit povědomí o II. odboji, který je u nás nedoceněný. Opravdu jsem zapoměl zkopírovat zdroje, ale ze sedmdesáti procent to píši přímo do rozhraní z hlavy a jen u jmen si vypomáhám knihami nebo googlem.
URL : https://www.valka.cz/I-dil-Vznik-stihacich-svazu-SS-Jagdverbanden-t125359#470163Verze : 0
Otto Skorzeny nebyl "v té době představený Amt VI.RSHA".
Vedoucím Amt VI. RSHA, Ausland-SD, byl od června 1941 do konce války Walter Schellenberg.
URL : https://www.valka.cz/I-dil-Vznik-stihacich-svazu-SS-Jagdverbanden-t125359#470168Verze : 0
MOD

Citace :

800. Bau. und Lehrbatalion Z.b.V



zřejmě je myšlen Bau-Lehr-Bataillon z.b.V. 800 "Brandenburg" - což byl prapor nikoli rota


Citace :

SS JAGDGRUPPE SÜD-OST, pod vedením SS – Standartenführera Benesche ( možné krycí jméno) a ten podléhal SS JAGDGRUPPE MITTE



zřejmě je myšlen SS-Jagdverband Südost a SS-Jagdverband Mitte


Citace :

Omlouvám se za překlepy a chyby, které jsou zapříčiněny nedostatkem času v poslání - šířit povědomí o II. odboji, který je u nás nedoceněný.



Není kam spěchat Smile Lepší je napsat kvalitní článek než toto, kdy překlepy, nepřesnosti a chyby kvalitu článku dost podstatným způsobem devalvují. Dle mého názoru např. nelze směšovat pojem "Brandenburgští" a SS-Jagdverbande, ne každý příslušník jednotek Abwehru (Brandenburg) posléze vstoupil do Skorzenyho SS-Jagdverbande. Ti, kdo této nabídky "nevyužili, sloužili dále u vojskové Divize tankových granátníků Brandenburg. Nutno též poznamenat, že Kurt Werner Tutter byl po válce ve službách StB.
URL : https://www.valka.cz/I-dil-Vznik-stihacich-svazu-SS-Jagdverbanden-t125359#470177Verze : 0
MOD
O Tutterovi píši v souvislosti s vypálením Prlova, odkud pocházím - je to ostuda ČSSR.
Za další - Brandenburg s krycím jménem 800. Lehr ..... - prošel vývojem, z malého útvaru, až po divizi.
Opravdu to byla nejdříve četa a teprve potom se začal Brandenburg rozrůstat. Doporučuji navštívit Archiv bezpečnostních složek a prostudovat si fond 325, kde je i zmínka o tom, že byl Skorzeny šéfem Amt VI RSHA - do jaké míry měli naši rozvědčíci přesné informace, to již jde mimo mne. Může být sto autorů, jenž mají každý na jednu věc odlišný názor:-)
URL : https://www.valka.cz/I-dil-Vznik-stihacich-svazu-SS-Jagdverbanden-t125359#470187Verze : 0
Mou prioritou je spíše diskuse o jejich zločinech o vypálení Prlova, Ploštiny. O tom je třeba diskutovat a ne o podružných drobnostech, které jsou sice důležité, to uznávám, ale pokusím se to i při nedostatku času dát do podoby,kdy nebude moci nikdo nic kritického poznamenat:-)
URL : https://www.valka.cz/I-dil-Vznik-stihacich-svazu-SS-Jagdverbanden-t125359#470188Verze : 0
Přidal jsem tam dokument, kde je jasné, že po reorganizaci v po atentátu na Hitlera, byl Skorzeny šéfem Amt. VI.
Ještě k výtce, že slučuji Brandenburské s Jagdverbande. Je to přirozené, vždyť to nejkvalitnější, důstojníci a poddůstojníci přešli dobrovolně pod Stíhací svazy SS - např Volkersam, Thun von Hohenstein - a propo musíte mne omluvit v němčině, kterou jsem nestudoval, angličtinu a ruštinu, latinu ano, ale němčinu teprve začínám, právě kvůli bádání o pozapomenutých zločincích menšího formátu, kteří sice jen vykonávali rozkazy, ale brutálně a s nebývalou ochotou.
Ještě jednou se omlouvám za překlepy, ale příště již budu postupovat tím způsobem, že si článek předpřipravím.
URL : https://www.valka.cz/I-dil-Vznik-stihacich-svazu-SS-Jagdverbanden-t125359#470189Verze : 0
Ještě jednou k tomu Skorzenymu. Podle mně měli naši rozvědčíci špatnou představu o struktuře RSHA. Skorzeny byl sice šéfem Amt.VI, ale sekce S /sabotáže/ vzniklé v roce 1942. Kdo by to mohl ještě upřesnit budu mu vděčný. Nezabývám se nějak zvlášt německou armádou, kromě jednotek, jenž se podílely na brutálních vraždách u nás v Prlově. Ještě jednou k těm překlepům. Těch pár písmenek nijak neovlivnilo obsah, ktrý jsem chtěl sdělit,jestli jste nikdy neudělali překlep. Jediná větší chyba byla se záměnou Jagdgruppe za JAGDVERBAND.
URL : https://www.valka.cz/I-dil-Vznik-stihacich-svazu-SS-Jagdverbanden-t125359#470190Verze : 0