Hukvaldy

Hukvaldy


Jedná se o jeden z nejrozsáhlejších hradů, byť se nám ve velké míře dochoval pouze jen jako zřícenina. Nachází se na mohutném hřebenu nad stejnojmennou obcí.
Dříve spekulované založení hradu před polovinou 13. století, lze dnes již zavrhnout. První písemnou zmínku máme z roku 1285, přitom hrad vznikl nedlouho předtím. Hradní jádro bylo protáhlé tvaru zalamovaného oválu a s okrouhlou štíhlou věží v čele hradu. Zakladatelem byl Jindřich z Příbora a Hukvald, který byl leníkem biskupa olomouckého Dětřicha z Hradce. V následujícím století, ještě před jeho polovinou byla obvodní hradba kolem hradu zvýšena spolu s palácem, čímž vznikl parkán. Dnes ho máme z části dochován na východní straně, ovšem na straně jižní musel ustoupit pozdějšímu pozdně gotickému předhradí.
V 15. století byl u věže vystaven dvoutraktový palác, budova vysunuta do parkánu a stavení se vstupní branou předhradí. Ještě do poloviny 15. století, byla do patra paláce vestavěna kaple s pětibokým arkýřem. Bylo vybudováno i předsunuté opevnění – tzv. Kulatina. Výrazně se o tyto stavební činnosti zasloužil Dobeš Černohorský z Boskovic. Kulatina je dozajista počinem Dobešovým, jelikož velice podobnou stavbu máme z Nového hradu u Adamova. Toto předsunuté opevnění zaujalo výrazný pahorek, kde máme doloženo osídlení již ve století 13., ale nelze klást spojnici mezi toto osídlení a tuto obranou stavbu. Roku 1466 se hrad vrátil ze zástavy biskupovi, který jej učinil hlavním centrem statků, jež v okolí náležely olomouckému biskupství.
Po následující dva století, se hrad dále mocně rozrůstal a v 17. století již byl pevností, tak jako např. Mírov či Sovinec. Během působení Stanislava Thurza na biskupské stolici, došlo k rozšíření jižního předhradí s půlválcovou baštou. Před příkopem bylo vybudováno předbraní, jehož nedílnou součástí je 4. věžovitá hradní brána. Toto by mělo být dokončeno do roku 1540. V polovině 16. století nechal zřídit biskup Khuen na hradě vězení pro kněze. Pro tento účel bylo vystavěno severní spojovací křídlo. V té době vzniklo stejné vězení i na Mírově. Roku 1580 začal se stavebními pracemi Stanislav Pavlovský, jeho prvním počinem byla studna. Do té doby byl hrad závislý na několika cisternách. Na západní straně pak začal budovat velké předhradí, čímž zároveň spojil hrad s Kulatinou. Toto opevnění sestávalo z pěti dělových bašt, střílny pak byly vystavěny ve dvou řadách.
Za Třicetileté války byl hrad blokován nejdříve Dány a posléze dvakrát obléhán Švédy. Přitom se osvědčilo zvláště právě opevnění vystavěné za Stanislava Pavlovského. Přes tento úspěch opevnění dal vylepšit biskup Leopold Vilém Habsburský, který dal roku 1653 zajistit čelo, opyš a samotný průchod hradem barokní fortifikací.
Na konci 17. století byla přestavěna jedna z bašt na kapli. Hrad byl dále využíván až roku 1762, kdy vyhořel. Od té doby spíše pustl. Zvláště až ve 20. století se přistoupilo i k rozsáhlejším pracím. Avšak ne všechny byly s těch šťastných. Kromě toho, že např. narušují tvář hradu historicky i esteticky, tak např. zastřešení paláce sice přímo zamezilo působení dešťové vody, ale naproti tomu přineslo problémy jiné, jako je např. sražení vody atd.


Zdroje:
Plaček, M. 1996: Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku. Praha.