Main Menu
User Menu

Heinkel He 118

přehled verzí

Přehledové fórum pro Heinkel He 118


He 118 V1 (Werk-Nr.1293, D-IKYM) později D-UKYM
He 118 V2 (Werk-Nr.1294, D-UHAH) později D-OVIE nakonec WL-OVIE
He 118 V3 (Werk-Nr.1295, D-UHUR)
He 118 V4 (Werk-Nr.1296, D-OMOL) - v Japonsku pod označením DXHe1
He 118 V5 (Werk-Nr.1850)
He 118 A-01 (D-OZEK)
He 118 A-02 (D-OLIP)
He 118 A-03 (D-OQYF)
He 118 A-04 (D-OSIS)
He 118 A-05 (D-OMIG)
He 118 A-06 (D-OSES)
He 118 A-07 (D-OXEF)
He 118 A-08 (D-OLAF)



Historie:

He 118 byl konkurentem letounu Junkers Ju 87 v konkurzu na střemhlavý bombardér. Konstrukci vedli bratři Walter a Siegfried Günterové pod vedením ing. Heinricha Hertela. Zároveň s tímto letounem byl vyvíjen He 112 a proto tento projekt dostal označení He 113, avšak kvůli pověrčivosti pilotů byl projekt přejmenován na Heinkel He 118. Konstrukčně se podobal letounu He 112 avšak byl robustnější a pevnější aby snášel přetížení vzniklé při vybírání střemhlavého letu. Letoun měl být poháněn motorem Daimler-Benz DB 600. Osádku tvořili dva lidé sedící v kabině zády k sobě. V trupu byla umístěná pumovnice na jednu pumu vážící 250 kg a v jednomístné verzi 500 kg. První prototyp He 118 V1 byl zalétán v zimě 1935/36. Stroj poháněl dvanáctiválcový kapalinou chlazený motor Rolls-Royce Buzzard o vzletovém výkonu 621 kW. Druhý prototyp He 118 V2 sestrojený o několi týdnů později poháněl motor Daimler-Benz DB 600 o vzletovém výkonu 640 kW. Letové zkoušky ukázaly že se musí provést menší úpravy kvůli stabilitě. Technický úřad si objednal deset předsériových prototypů od obou firem. Třetí prototyp He 118 V3 byl dokončen na jaře 1936 s již zmiňovanými úpravami a byl poháněn motorem Daimler-Benz DB 600C o vzletovém výkonu 669 kW.
Začátkem června 1936 ve výzkumném středisku v Rechlinu byly předvedeny Ju 87 V2 a He 118 V2 představitelům Technického úřadu a RLM (říšské ministerstvo letectví). He 118 pilotoval Flugkapitän Heinrich, avšak ukázka nebyla přesvědčivá, spíše tragická, úhel střemhlavého letu nepřekročil 50° zatímco Ju 87 při střemhlavém letu letěl prakticky kolmo k zemi. Proto se RLM a Technický úřad rozhodly pro sériovou výrobu letounu Junkers Ju 87. Avšak Heinkelův stroj si chtěl vyzkoušet Udet a 27. června 1937 na továrním letišti v Marienehe vzlétl. Po dosažení 4000m se pustil do střemhlavého letu, avšak zapoměl přestavit úhel vrtule a tím se zvýšily otáčky motoru a vrtule se utrhla. Udet skončil na padáku. Tím se definitivné rozhodlo u letounu Ju 87.
Heinkel chtěl svým letounem vzbudit zájem alespoň v zahraničí, což se mu povedlo u představitelů japonského námořnictva, kteří si objednali jeden prototyp s dodáním do února 1937. Dále přišla objednávka od japonské armády s termínem dodání do října 1937. Čtvrtý prototyp He 118 V4 poháněn motorem Daimler-Benz DB 601Aa o vzletovém výkonu 864 kW byl v bednách odeslán na lodi Kagu Maru do Japonska v únoru 1937, kde byl smontován pod označením DXHe1. Do konce roku obdrželo He 118 V5 také japonské armádní letectvo.
Na začátku roku 1938 byl He 118 V1 a He 118 V2 používány při zkouškách proudových motorů HeS 3A s novými označeními a He 118 V2 poté skončil v letecké škole A/B 41 ve Frankfurtu znovu s novým označením. Do konce roku 1937 Heinkel vyrobil zbytek letounů předsériové verze A-01A-08 s motory DB 601 A, které se účastnily různých zkoušek a později skončily v leteckých školách.
URL : https://www.valka.cz/Heinkel-He-118-t57083#206485Verze : 0