Heinkel He 112 B-1

Dalším testovaným strojem řady He 112 ve Španělsku byl prototyp verze B, He 112 V9. Dle dostupných fotografií je velice pravděpodobné, že po celou dobu své přítomnosti na španělském nebi létal nastříkán světle šedou barvou RLM 63 na všech plochách. Snímky také prozrazují neobvyklé začernění plechu kolem výfuku, které se na jiném stroji neopakovalo. Bílá svastika v černém kruhu byla osobním znakem Hauptmanna Harro Hardera, který s tímto strojem létal jako první ihned po dodání. Později, když letoun pilotovali jiní piloti, svastika z černého kruhu zmizela.

Fotografie z továrního letiště zachytila i celošedivé stroje s tímto neobvyklým kódem. Bližší podrobnosti ale chybějí.

Během své krátké služby v rámci Luftwaffe u IV./JG 132 v roce 1938 létaly stroje ve standardním zbarvení ostře lomených ploch černozelené RLM 70 a tmavě zelené barvy RLM 71 na horních a bočních plochách. Přesně určit zbarvení spodních ploch je ale obtížnější. Je velice pravděpodobné, že zůstaly v původní světle šedé barvě RLM 63, čemuž nasvědčuje tovární volací kód HE JA patrný na spodních plochách. Mohly být ale také nově natřeny světle modrou barvou RLM 65 jak uvádí některé zdroje.

Při předávání nových strojů rumunským pilotům probíhal na továrním letišti Rostock - Marienehe krátký seznamovací výcvik. Během něj létaly stroje nastříkány na všech plochách světle šedou barvou RLM 63 doplněné novým typem výsostných znaků umístěných dle předpisu roku 1939. Jednotlivé stroje dostaly veliké černé identifikační číslice.

Heinkely He 112 B dodané z Německa do Španělska byly zbarveny světle šedou barvou (RLM 63) na horních a bočních plochách, spodní plochy kryla světle modrá barva (snad RLM 65). Na mnoha fotografiích je rozdíl mezi barvami téměř neznatelný. Žluté doplňky na směrovce a vrtulovém kuželu označovaly příslušnost k 2a escadrille, Grupo de Caza 5-G-5 počátkem roku 1939.

Během oprav dostaly všechny He 112 B operující v severní Africe nové zbarvení sestávající z ostře lomených polí čokoládové hnědé, olivově zelené a pískové barvy. Spodní plochy byly zbarveny světle modrou barvou. Od léta 1939 se také začaly používat nové, červeno-žluto-červené kokardy na křídlech, kde nahradily dřívější černé kruhy s bílým Svatoondřejským křížem. Směrovku zdobí černý znak 27° Grupo.

V době probíhající kampaně na Balkáně v létě 1941 dopinily běžnou kamufláž Heinkelů v Maďarsku, sestávající z nepravidelných ploch tmavě zelené, tmavě hnědé a středně pískové barvy na horních a bočních plochách, světle modrých spodních ploch, rozměrné žluté doplňky. Nakreslený stroj měl opavené pohyblivé části křídla a výsostný znak již na ně nebyl domalován.

.

.

.

Letoun V.302 se ještě prokazatelné dočkal aplikace nových výsostných znaků MKHL zavedených 1. března 1942.

Heinkely He 112 B-1 určené pro Japonsko, Letiště Oschatz, všimněte si že letouny nemají individuální čísla na trupech, v době anexe Rakouska zařazeny do IV./JG 132.

Heinkel He 112 B-2 rumunského letectva. Stroje He 112 B-1 a B-2 sloužily v řadách Escadrile 51 a 52 v Bukurešti až do začátku roku 1944. Několik strojů přežilo druhou světovou válku, po níž byly v roce 1946 sešrotovány.

A7He1 Navy Type He / Jerry

Kategorie

Jednoplošný přepadový stíhací letoun Typ He

Původní označení

Heinkel He-112 B-0

Nasazení

V roce 1937 měla japonská komise možnost zhlédnout He-112V-9 při předváděcím letu, letoun na Japonce udělal dojem, a tak byla brzy sjednána předběžná zakázka na nákup 30 letadel He-112B, s dodatkem, že tato zakázka může být rozšířena až na celkových 100 kusů.


Do Japonska se dostal v roce 1938 jako první He-112V-5 a 11 letadel předsériové verze He-112B-0. Pod označením A7He1 je zkoušelo námořní letectvo.


Japonské pojetí stíhacího letadla však bylo zcela odlišné, největší důraz byl tehdy kladen na vysokou obratnost stíhacích letadel. Doba, kdy se v Japonsku dostalo slyšení i názorům, které kladly důraz na rychlost, stoupavost a mohutnou výzbroj, ještě nenastala. Není proto divu, že u německých letadel byla kritizována neobratnost a malá ovladatelnost.


V testech se ve cvičném souboji utkal Heinkel s A5M2a, což byl typický stíhač japonského pojetí. Heinkel nemohl tento letoun vymanévrovat a nic nepomohl ani fakt, že bylo o 65 km/h rychlejší.


Tyto testy přinesly také konec dalšího importu Heinkelů He-112 do Japonska. Zakázka na další stíhačky již nebyla sjednána a Japonci využili zdržení 18 dalších letadel z původní zakázky, ty na přechodnou dobu zabavila Luftwaffe v době Mnichova, po jejich uvolnění byly již Japonskem odmítnuty. Zřejmě ani jedno z dvanácti dodaných letadel nebylo nikdy testováno u bojových jednotek. Všechny letouny byly používány pouze k výcviku.


Zajímavostí je, že se několik letadel dochovalo nepoškozených až do kapitulace. Jeden Heinkel byl Američany nalezen a odzbrojený se dostal do USA.


Letoun měl spojenecké kódové jméno Jerry.

Zdroje:
http://avia.russian.ee/air/germany/he-112.html
http://rwebs.net/avhistory/acdesig/japanese.htm
http://wp.scn.ru/ru/ww2/f/228/65/0 - kamufláž
http://en.wikipedia.org/wiki/Heinkel_He_112
http://www.j-aircraft.com/faq/A7He1.htm
www.arthistoryclub.com
www.search.com
archiv autora

Nahoře je jeden z He-112B-0 a dole je He-112V-5

Zdroj uveden výše

He 112 B-1 pilotovaný kpt. Miguel García Pardo velitelom 2ª Escuadrilla, Grupo 5-G-5, kotrá bola doslokovaná počiatkom roku 1939 v Balaguer. Bol jediným pilotom s víťazstvom s He 112 počas občianskej vojny. 19.01.1939 zostrelil s týmto strojom republikánsky I-16. Všetky stroje Grupo 5-G-5 mali na zádi emblém Escuadry Morato.

V Japonsku po konci války Američany nalezený He-112.