Letecký pozorovatel K. u K. Luftfahrtruppe a pilot Československého vojenského letectva
V rakousko-uherské armádě dosáhl hodnosti Leutnant (in der Reserve).
Josef Hamšík se narodil 7. března 1895 v moravských Zádveřicích, jako nejstarší ze tří synů (bratři Timoteus a Jan - viz poznámky). Po obecní škole studoval učitelský ústav v Hradci Králové kde v roce 1914 odmaturoval. Poté krátce působil jako pomocný učitel na obecné škole. V únoru 1915 narukoval do Rakousko - Uherské armády a byl poslán do důstojnické školy. V září 1915 ji úspěšně absolvoval a byl poslán jako velitel čety k 51. pěšímu pluku na ruskou frontu. Od srpna 1916 je příslušníkem 3. pěšího pluku. V květnu 1917 se s plukem zapojuje do bojů na italské frontě. V listopadu 1917 již jako Leutnant (poručík) slouží znovu s 3. pěším plukem na ruské frontě. Na třetí pokus je 1. května 1918 převelen k letectvu a poslán do kurzu pozorovatelů v Wiener Neustadt do vídeňské Fliegeroffiziersschule. Po absolvování je poslán k bombardovací Flik 102G na italské frontě poblíž Roveredo v jižním Tyrolsku (do konce 1. světové války náleželo Rakousku, dnes v Itálii).
Po rozpadu fronty na konci října 1918 se spolu s pilotem Melcherem pokusil odletět do Čech. Pro nepříznivé počasí nouzově přistáli u Slovinského Brodu (nedaleko Terstu), letoun Hansa Brandenburg C.I (Ph) 429.33 jim byl zabaven. Domů se dostal 8. listopadu 1918. A již 10. listopadu 1918 se hlásí do Leteckého sboru (předchůdce Československého vojenského letectva), je přijat v hodnosti Poručíka letectva.
Po krátkém přidělení v Brně, je přidělen k 1. polní letecké setnině, která byla založena 21. listopadu 1918 na polním letišti Mařatice u Uherského Hradiště, které velel nadporučík Pašek. S dvěma bojeschopnými letouny (dvoumístný Brandenburg C.I a stíhací Aviatikem D.I ) podporovali Československé jednotky při akcích na jižním Slovensku. Jednotka na přelomu ledna a února 1919 byla nasazena na Opavsku při konfliktu s Polskem. Zde pravděpodobně podnikla jen jeden průzkumný let.
V červnu 1919 po vypuknutí bojů na Slovensku, byl poslán k eskadře Bre 590 (spolu s poručíkem Gustav Geyerem a kapitánem Robert Ellnerem - pozdější plukovník letectva a velitel Leteckého pluku 1 v letech 1938-1939). Eskadra Bre 590 byla francouzská jednotka pod velením francouzského Capitaine (kapitán) Lachmana, která byla francouzskou vládou dána k dispozici ČSR. Jednotka se od 6. června 1919 ze slovenských letišť zapojila do bojů, s pěticí bombardérů Bréguet XIVA.2 a jedním stíhacím Spadem VII. Zde se poručík Hamšík účastnil mnoha bojových letů. Často s pilotem nadporučíkem Bedřichem Starým, který za 1. světové války létal u francouzského letectva a do vlasti vrátil právě eskadrou Bre 590. Později létal s Lieutenant (poručík-nadporučík) Josephem Poulliquenem. S nadporučíkem Bedřichem Starým dopoledne 8. června 1919 bombardovali nádraží města Levice. Z kabiny pozorovatele ručně shodil dvě 10kg pumy, které vybuchly v kolejišti. Poté pro poruchu motoru rychle vyházel další tři, nestačil je však odjistit. Odpoledne podnikl s nadporučíkem Starým další bombardovací nálet. Dalším náletem z 13. června 1919 na železniční stanici Parkan (dnes Štúrovo) s nadporučíkem Starým, zasáhli pumou maďarský obrněný vlak. Pro skvělé výkony v těchto a dalších dnech získal 19. června 1919 pochvalnou citaci v rozkaze "Velitelství Západní slovenské skupiny" vedenou francouzským generálem Mittelhauser.
Konec bojů s Maďary díky nátlaku dohodových spojenců na Maďarskou stranu nastal 24. června příměřím. Za bojové akce nad Slovenskem obdržel poručík Hamšík Československý válečný kříž 1918.
V roce 1920 absolvoval v Chebu pilotní výcvik a obdržel pilotní diplom s číslem 133. V roce 1923 absolvoval taktéž v Chebu výcvik stíhacího pilota a kurs nočního létání. V dubnu 1924 velí Letecké rotě 32 (od května 1924 přejmenována na Letku 32) na letišti Praha-Kbely s výzbrojí 6 stíhacích letounů Letov Š-4. V listopadu 1924 v hodnosti kapitána převzal velení náhradní letky Leteckého pluku 1 na letišti Praha-Kbely. V roce 1927 se stal velitel stíhací školy Chebu. Na tomto postu zůstal až do roku 1932.
V roce 1929 se oženil. Jeho žena Eliška, rozená Hartmannová rok předtím 27. srpen 1928 složila pilotní zkoušky.
V roce 1932 absolvoval velitelský kurs a byl ustanoven velitelem stíhací perutě III/1 taktéž v Chebu. V únoru 1934 byla celá peruť přesunuta letišti Praha-Kbely, od září 1934 do března 1935 velel stíhací Letecké peruti I/4 a poté od května 1935 opět peruti III/1. Od září 1937 do února 1938 již jako podplukovník velí Letecké peruti I/4 a znovu za mobilizace od dubna do konce října 1938. Ta se za mobilizace přetvořila v stíhací Polní peruť I/4, operovala z polního letiště Horních Měcholup. Polní peruť I/4 se na letišti Praha-Kbely vrátila začátkem října. Letecká peruť I/4 (Polní peruť I/4) se skládala z letky 40, 41 a 42, s 33 stíhacími letouny B-534 a 55 piloty.
Po okupaci republiky se Svaz letců Republiky Československé jehož členem podplukovník Hamšík byl, přetransformoval v odbojovou skupinu Svazu letců. Ta začala organizovat odchody letců do zahraničního odboje. Byl v kontaktu i z odbojovou skupinou Obrana národa. Německé policii - Gestapu se však podařilo rozbít odbojovou skupinu Svaz letců. Rozhodl se proto i s bratrem Janem utéct do zahraničí 13. února 1940. Nepodařilo se jim však přejít hranici na Slovensko. Podplukovník Hamšík se vrátil do Prahy, kde byl v noci z 19. na 20. března 1940 zatčen gestapem. Po mnoha výsleších a soudu v Berlíně byl o tři roky později 8. dubna 1943 popraven.
V Československé armádě získal hodnost podplukovníka letectva, po druhé světové válce byl 28. ledna 1946 posmrtně povýšen na plukovníka letectva.
Jako reprezentant Československého letectví se účastnil mnoha leteckých soutěží a získal několik světových leteckých rekordů a provedl několik dálkových letů po celé Evropě. Například 20. září 1925 se stal vítězem III. ročníku rychlostního závodu o cenu prezidenta republiky v kategorii A na dolnoplošné Avii BH-10 (L-BONO). V září 1926 se školním letounem Letov Š-18 podnikl propagační dálkový let na trase Praha-Olomouc-Varšava-Kovno-Riga-Reval (3000 km). Dne 26. července 1927 na BH-10 (L-BONO) ustanovil nový mezinárodní dálkový rekord na uzavřené trati. Dne 9. září 1927 ustanovil mezinárodní dálkový rekord na přímé trati. Ve dnech 7. května až 10. června 1928 s rekonstruovanou cvičnou BH-29 L-BONQ letěl na velkou okružní předváděcí cestu Evropou.
Poznámky: 1) Oba mladší bratři se také stali důstojníky a piloty.
2) Timoteus Hamšík přešel do Polska 8. dubna 1939, později do Francie. Padl 14. května 1940 u Sedanu jako příslušník stíhací jednotky GC I/5.
3) Jan Hamšík byl pravděpodobně zadržen na hranicích Slovenska, byl vězněn v koncentračním táboře, ale válku přežil.
Zdroje: Vlastní archiv Chebská křídla, Luděk Matějíček, Svět křídel 2006, ISBN-80-86808-27-0 Rajlich Jiří, Sehnal Jiří: Vzduch je naše moře, Naše Vojsko, Praha 2002, ISBN 80-206-0589-4 http://www.fronta.cz/josef-hamsik-letec-a-odbojar www.valka.cz
