Gruzínský ministr pro reintegraci země Temur Jakobašvili během své bruselské návštěvy prohlásil, že jeho země je na pokraji války s Ruskem. Zpráva je to nesmírně důležitá a týká se bytostně všech zemí potenciálně ruské sféry vlivu, tedy i České republiky. Říká se, že do Ruska dojde z Evropy každý politický či filosofický směr přibližně se sedmdesátiletým zpožděním - a jak to tak vypadá, tato situace není výjimkou. Bohužel, chtělo by se říci, tuhle kapitolu mohli Rusové radši vypustit. O jakou jde? To, jakým způsobem Rusko tlačí na Gruzii a Ukrajinu, se totiž vůbec nijak neliší od tlaku hitlerovského Německa na Československo a Polsko. Hitlerovo zneužití vnitročeskoslovenského problému se sudetskými Němci k nátlaku na zemi, stejně jako provokace ve slezských Gliwicích použitá pro rozpoutání druhé světové války útokem na Polsko, to všechno používá současná ruská politická reprezentace proti Ukrajině a Gruzii, které si dovolily onu "strašnou opovážlivost", a sice že hodlají vstoupit do NATO. Obě země se zdánlivě potýkají s podobným problémem, s jakým se potýkalo Srbsko v případě Kosova (na to se často poukazuje, že precedens "Kosovo" pomohl Rusku ve snahách odtrhnout Abcházii a Jižní Osetii od Gruzie), ale opravdu jde jen o zcela zdánlivou podobnost. Ani Ukrajina, ani Gruzie totiž nikdy v celé své historii Rusko nenapadly, natož aby započaly s exodem a genocidou ruských občanů, kterými Abcházci a Osetinci ve velké většině jsou tak, jako se to stalo v Kosovu. Přesto, pokud budeme důsledně trvat na precedentech, mohu Gruzii, stejně jako Ukrajině, poradit totéž, co Srbsku ve vztahu ke Kosovu - aby se vzdali separatistických území, protože to skýtá řadu výhod. Abcházie i Jižní Osetie jsou území, která nejsou svou rozlohou tak velká, aby jejich odtržení způsobilo Gruzii příliš velké strategické problémy, přesto však uznání jejich nezávislosti může být ze strategického hlediska pro Gruzii velmi příznivé. Proč? .....
více na: neviditelnypes.lidovky.cz
více na: neviditelnypes.lidovky.cz