FBA Type C

FBA Type C

Na konci roku 1915, po potopení Lusitanie ponorkou U-20, stoupl zájem o protiponorková letadla. André Beaumont byl proto opět uvolněn námořni ctvem a vyslán do Argenteuil, aby pomohl vyvinout nový protiponorkový hydroplán. Prototyp FBA typ C se objevil v září 1915. Vzhledově se od typu B příliš nelišil, pouze směrovkou s oblou náběžnou hranou a motorem Clerget o výkonu 130 koní. Typ C byl rychlejší než béčko, na úrovni moře zvládl 110 km/h a vystoupal do výšky 3500 m za 30 minut. Postaven byl ve větších počtech než oba předchozí modely FBA dohromady a sloužil i po skončení války, na výcvikových základnách Aéronavale. Kvůli usnadnění provozu na základnách byla křídla nově sklopná. Výzbroj tvořil pohyblivý kulomet na přídi a střelec/pozorovatel měl také na starost čtyři pumy typu B nebo D o 22 kg.

Hrozba ponorek v kanálu La Manche a Severním moři byla natolik velká, že admiralita 1. listopadu 1915 objednala prvních 50 FBA C a v létě následujícího roku dalších 50. To umožnilo masivní zvětšení počtu perutí námořnictva a také základen. K čtyřem stanicím námořního letectví otevřeným v letech 1914-1915 přibylo ještě v roce 1916 šest dalších, mimo jiné v Marseille a Lorientu, a v roce 1917 11 včetně Cherbourgu, Dieppe a Alžíru. Ačkoli ve své původní roli FBA Type C nepotopily žádnou ponorku, rozhodně několika zchladily jejich nadšení. Několik strojů mělo údajně sloužit také na nosiči hydroplánů Campinas, sloužícím v oblasti egyptského Port Saidu. Když 25. března 1917 zřídilo ministerstvo námořnictva výcvikové základny v Saint-Raphaël, Rochefortu a Hourtinu, bylo jim přiděleno také velké množství FBA type C, které tou dobou byly již v prvoliniové službě nahrazeny výkonnějšími Type H. V říjnu 1918 v Hourtinu sloužilo hned 80 céček a v Saint-Raphaël také. Ostatně v roce 1917 tvořila více než polovinu všech francouzských výcvikových hydroplánů. Po válce byly u výcvikových jednotek používány ž do roku 1924, kdy je nahradily FBA Type 17 a Lioré et Olivier H-13.

Pro francouzské námořnictvo bylo postaveno 180 strojů. Francie ale nebyla jediným uživatelem – velké množství strojů zakoupila Itálie, která je používala jako protiváhu rakouským Lohnerům. Ty paradoxně vznikly jako kopie Donnet-Leveqů, jejichž dalším vývojem vznikla řada FBA… Italové převzali až 120 kusů, několik dalších pak měla postavit italská společnost SIAI, než přešla na výkonnější FBA Type H. Dalším uživatelem bylo Rusko, které mělo zakoupit 20 strojů. Jak je popsáno v historii FBA Type B, kolem služby létajících člunů FBA v imperiálním námořnictvu panují velké neshody. Pro ruská céčka je dostatek fotografické evidence, naopak chybí jakékoli důkazy pro licenční výrobu, přesto James Davilla tvrdí že Lebeděvův závod postavil 34 strojů – a to samé o FBA typu B. V každém případě ruské FBA sloužily u Baltické flotily.

Továrna FBA pokusně přestavěla jeden stroj na dvoumotorový, se dvěma 100 k motory Gnome v tlačném uspořádání. Kromě toho dostal nové ocasní plochy se směrovkou tvaru "čárky", tedy "," a s pomocnými svislými plochami umístěnými mezi křídly. To se neosvědčilo, další vývoj šel cestou použití motoru o větším výkonu, konkrétně Hispano-Suiza 8Aa o 150 koních. Tak vznikl FBA typ H. Prameny uvádějí, že v závodech v Argenteuil a Vernonu bylo mezi koncem roku 1915 a počátkem roku 1918 postaveno přes 330 FBA Type C. V roce 1916 typicky v Argenteuil postavili 35 strojů měsíčně.

Davilla, James J. Soltan, Arthur M. French Aircraft of the First World War. Flying Machines Press, Stratford 1997. ISBN 0-9637110-1-0.
Treadwell, Terry C. British & Allied Aircraft Manufacturers of the First World War. Amberley Publishing, Stroud 2011. ISBN 978-1848688131.
Маслов, Михаил. Русские самолеты 1914-1917. Цейхгауз, Москва 2006. ISBN 5-9771-0005-1.
Шавров, В. Б. История конструкций самолетов в СССР до 1938г. Машиностроение, Москва 1986.
https://kiplinginfrench.free.fr/bolides.pdf
https://www.hydroretro.net/etudegh/beaumont.pdf