Douglas TBD-1 Devastator

     
Název:
Name:
Douglas TBD-1 Devastator
Originální název:
Original Name:
Douglas TBD-1 Devastator
Kategorie:
Category:
protiponorkový/protilodní letoun
Výrobce:
Producer:
03.08.1937-DD.MM.1939 Douglas Aircraft Co. Inc., El Segundo, California
Období výroby:
Production Period:
03.08.1937-DD.MM.1939
Vyrobeno kusů:
Number of Produced:
129 + 1 prototyp
První vzlet:
Maiden Flight:
15.04.1935 XTBD-1
Osádka:
Crew:
2 - 3
Základní charakteristika:
Basic Characteristics:
 
Vzlet a přistání:
Take-off and Landing:
CTOBAR - standardní vzlet, přistání s pomocí brzdících lan
Uspořádání křídla:
Arrangement of Wing:
jednoplošník
Uspořádání letounu:
Aircraft Concept:
klasické
Podvozek:
Undercarriage:
zatahovací
Přistávací zařízení:
Landing Gear:
kola
Technické údaje:
Technical Data:
 
Hmotnost prázdného letounu:
Empty Weight:
2804 kg
Vzletová hmotnost:
Take-off Weight:
4473 kg
Maximální vzletová hmotnost:
Maximum Take-off Weight:
4624 kg
Rozpětí:
Wingspan:
15,240 m
Délka:
Length:
10.670 m
Výška:
Height:
4.600 m
Plocha křídla:
Wing Area:
39.21 m2
Plošné zatížení:
Wing Loading:
114,078 kg/m2
Pohon:
Propulsion:
 
Kategorie:
Category:
pístový
Počet motorů:
Number of Engines:
1
Typ:
Type:
Pratt & Whitney R-1830-64 Twin Wasp o vzletovém výkonu 671 kW a 633 kW v h= 2 438 m
Vrtule trojlistá s nastavitelným úhlem náběhu Hamilton Standard o průměru 3 120 mm
Objem palivových nádrží:
Fuel Tank Capacity:
784 l (ve dvou křídelních nádržích)
Výkony:
Performance:
 
Maximální rychlost:
Maximum Speed:
331.5 km/h v 2438 m
Cestovní rychlost:
Cruise Speed:
206 km/h v 0 m
Rychlost stoupání:
Climb Rate:
3.7 m/s
Čas výstupu na výšku:
Time to Climb to:
15,5 min do 3048 m
Operační dostup:
Service Ceiling:
6005 m
Dolet:
Range:
700.1 1) km
Maximální dolet:
Maximum Range:
1152.3 2) km
Výzbroj:
Armament:
1x pevný kulomet Colt-Browning M2 ráže 12,7 mm (600 nábojů)
1x pohyblivý kulomet Browning (M2, Air) ráže 7,62 mm na konci kabiny (500 nábojů)

Pumový náklad:
1x torpédo Bliss-Leavitt Mark XIII ráže 533 mm o hmotnosti 544 kg nebo
2x 227 kg puma nebo
12x 45 kg pod křídly


- první sériové letouny (několik desítek letadel) měly pevný kulomet ráže 7,62 mm
- několika fotografiemi je doloženo použití dvojkulometu Browning (M2, Air) ráže 7,62 mm v střelišti na konci kabiny
Uživatelské státy:
User States:
Poznámka:
Note:
1) s podvěšeným torpédem
2) s pumovým nákladem 454 kg

pumy se zaměřovaly pomocí utajovaného zaměřovače Norden Mk.XV-3
Zdroje:
Sources:
Jacek Nowicki, Douglas TBD Devastator - SBD Dauntless, Wydawnictwo Militaria 119, Warszawa, Poland: Wydawnictwo Militaria, rok 2000, ISBN 83-7219-0747
Al Adcock, TBD Devastator in Action, Aircraft Number 97., Carrollton, TX: Squadron/Signal Publications Inc., rok- 1989, ISBN 0-89747-231-4.
Krzysztof Zalewski. Samolot torpedowy TBD-1 DevastatorNr. 5, str 31-33, Nowa Technika Wojskowa, rok 1992, ISSN 1230-1655
L+K 6/1968, Letadla 1939-45
https://www.aviation-history.com/douglas/tbd.html
https://tbd_devastator.tripod.com/tbdpage.htm
www.daveswarbirds.com
www.history.navy.mil
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Douglas-TBD-1-Devastator-t1092#300747Verze : 0
MOD
Douglas TBD-1 Devastator

Historie:
V polovině roku 1934 americké námořní letectvo vypsalo soutěž na nový torpédový letoun, který měl na palubách letadlových lodí nahradit zastarávající dvouplošníky Martin BM-2 a Great Lakes TG-2. US Navy požadovalo letoun, který by byl schopen provádět jak torpédový útok, tak i klasické bombardování.

Na toto zadání odpověděla továrna Great Lakes dvojplošníkem XTBG-1, tento výrobce byl těsně před úpadkem a neměl ani peníze na vývoj skutečně moderního stroje, a tak pouze na svůj letoun nainstaloval zatahovací podvozek. Dalším letounem v soutěži byl dvoumotorový plovákový letoun Hall XPTBH-1 a konečně vítězné dílo Douglasova konstruktéra E. H. Heinemanna, celokovový jednoplošník XTBD-1.

První prototyp XTBD-1 vzlétl 15. dubna 1935 na základně Clover Fieldu, zkoušky se konaly Anacostii a v Norfolku a od pátého prosince také na palubě letadlové lodi USS Lexington. Letoun zde během tohoto měsíce provedl třináct vzletů a přistání, koncem měsíce se vrátil do továrny k odstranění zjištěných nedostatků. Nejviditelnější změnou byl vypouklejší kryt kabiny, který osádce umožňoval lepší výhled a vyšší SOP. 16. ledna 1936 přijat typově přijat do výzbroje amerického námořního letectva a dne 3. února 1936 byla sjednána objednávka na 114 letadel. Prototyp zůstal ve vlastnictví továrny a byl do roku 1943 používán k testům.

První sériový letoun vzlétl 25. června 1937, všechny sériové stroje byly poháněny motorem Pratt & Whitney R-1830-64 (prototyp byl poháněn motorem Pratt & Whitney R-1830-60). První jednotkou, která dostala do své výzbroje Devastator (což bylo bojové jméno), byla jednotka VT-3 na palubě USS Saratoga (7. 10. 1937). V roce 1938 sloužily Devastatory na palubách letadlových lodí USS Lexington, USS Saratoga, USS Ranger, USS Wasp, USS Hornet, USS Yorktown a USS Enterprise. Zařazením těchto letadel do výzbroje letadlových lodí byl jistě krok správným směrem a oproti dosud používaným dvouplošníkům to znamenalo velké posílení námořního letectva. Přechod od dvouplošníků k jednoplošníkům se neobešel, tak jako jinde, beze ztrát a tak koncem roku 1938 US Navy doobjednala dalších 15 letadel, které doplnily operační stav.

Velkou chybou amerického námořnictva bylo, že se nepostaralo o další vývoj tohoto letounu, nebo o jeho včasnou výkonnější náhradu. Devastatorům se potom stalo totéž, co mnoha japonským letounům z tohoto období - vyhovoval svými vlastnostmi a výkony pouze předválečné době. Devastatory vypadaly bojechtivě, jejich fotografie se objevovaly v novinách a časopisech, byly poměrně dobře ovladatelné a obratné, ale podvěšené torpédo snížilo maximální rychlost o 30 km/h, což z Devastatora udělalo velmi snadný cíl pro stíhače i protiletadlové dělostřelce. V tomto ohledu byli Japonci mnohem pružnější, když v roce 1939 zařadili do výroby novou a především výkonnější verzi svého torpédového bombardéru B5N2 Kate. US Navy nevěnovalo žádnou pozornost holandskému požadavku, Holanďané projevili zájem o Devastatory pro holandské letectvo, ale požadovali montáž výkonnějších devítiválcových motorů Wright GR-1820-G105A. Po porážce Holandska z objednávky sešlo.

Další velkou nevýhodou amerických Devastatorů oproti japonským bombardérům Kate bylo americké letecké torpédo Bliss-Leavitt Mark XIII. Tento typ torpéda byl špatný ve všech ohledech, malá rychlost umožňovala nepřátelským lodím provedení úhybného manévru, torpéda měla malý akční rádius a zanechávala za sebou zřetelnou a lehce viditelnou stopu, po odhození často opsala velký oblouk "bezpečně" se vyhnula cíli a neškodně se potopila. Shoz torpéda se prováděl maximálně z výšky 30 m a při maximální rychlosti do 190 km/h. Musíme si uvědomit, že pilot musel takto letět několik set metrů, aby zamířil celým letounem na cíl, potom se z něj stal takřka ideální cíl pro každého protiletadlového dělostřelce. Pokud tedy torpédo zamířil a odhodil, cílová loď se torpédu nevyhnula, a torpédo směřovalo k cíli, byla velká šance, že cíl podpluje nebo při nárazu selže detonátor. Pravým opakem byla japonská "Dlouhá kopí" torpéda typ 91, která byla spolehlivá, měla velký dosah a velkou rychlost, jejich stopa byla velmi nezřetelná, díky vstřebávání plynu do vody. Jeden příklad za všechny - při útoku na Salmaua na Nové Guineji dne 10. 3. 1942 Devastatory zničily jednu nákladní loď, shodily však 23 torpéda, která dílem nevybuchla a dílem minula cíl.

Počátkem druhé světové války v Tichomoří byly Devastatory na palubách sedmi letadlových lodí v počtu 69 letadel. Piloti Devastatorů se odhodlaně pustili do boje proti Japoncům. První akcí byl útok proti Marshallovým a Gilbertovým ostrovům dne 1. února 1942, útoku se účastnily letouny z USS Enterprise a USS Yorktown. 24. února USS Enterprise zaútočila na Japonci právě obsazený ostrov Wake. 10. března 1942 Devastatory USS Yorktown a USS Lexington útočí na zařízení a lodě na základnách v Lae a Salamaua, svrženo 23 torpéd, z nichž většina selhala. V květnu následuje bitva v Korálovém moři, zde se osádky Devastatorů podílely na potopení letadlové lodi Shoho a konečně v červnu došlo k bitvě o Midway. Zde byly ztráty přímo katastrofální a výsledky žádné, krom toho, že stíhací Zera z ochrany letadlových lodí musela doplnit palivo a munici, a to v tom nejnevhodnějším okamžiku. Naposledy Devastatory zasáhly do bojů 6. června 1942, tehdy se účastnily akce proti těžkým křižníkům Mikuma a Mogami. V srpnu roku 1942 vzlétaly k z paluby USS Ranger k hlídkovým letům v Karibiku.

Musím se ještě zmínit o zásadní úpravě Devastatoru na plovákový letoun (druhá fotografie od admina). Úprava byla označena TBD-1A, kolový podvozek byl odstraněn a pod trup byly namontovány dva celokovové plováky. Letoun měl operovat z přístavišť a ze zátok na tichomořských ostrovech. Již tak malá rychlost poklesla o 30 km/h. Námořnictvo další vývoj zrušilo a letoun byl používán k dalšímu neúspěšnému vývoji torpéda Bliss-Leavitt Mark XIII.

Po bitvě u Midway skončila půlroční válečná role tohoto torpédového bombardéru, zbývající Devastatory byly postupně vyřazeny z operační služby a převedeny k výcviku. V této roli se udržely až do roku 1944.
URL : https://www.valka.cz/Douglas-TBD-1-Devastator-t1092#301070Verze : 0
MOD
Trojpohledový náčrtek


URL : https://www.valka.cz/Douglas-TBD-1-Devastator-t1092#301068Verze : 0
MOD
Ještě přidám Devastatora na zemi a se sklopeným křídlem


Zdroj:
https://www.airwar.ru/other/draw/tbd.html


URL : https://www.valka.cz/Douglas-TBD-1-Devastator-t1092#301124Verze : 0
Letecké jednotky vyzbrojené Douglas TBD-1 Devastator


Obdobie / Period
Jednotka / Unit
Poznámka / Note
10.01.1942-XX.08.1942
Torpédovacia peruť 4 (VT-4)





Zdroj: Grossnick, Roy A.: Dictionary of American Naval Aviation Squadrons Volume I - The History of VA, VAH, VAK, VAL, VAP and VFA Squadrons; Naval Historical Center, Department of the Navy, Washington, D.C., 1995
URL : https://www.valka.cz/Douglas-TBD-1-Devastator-t1092#333178Verze : 0
MOD
.

TBD-1 Devastator, jenž roku 1939 sloužil u letky VT-3 (šlo o první letoun čtvrtého roje) na letadlové lodi Saratoga. Letoun nese pestrou předválečnou antikamufláž. Stroj v barvě kovu s černými doplňky, ocas bílý, horní plochy křídel žluté s červeným diagonálním pruhem.
URL : https://www.valka.cz/Douglas-TBD-1-Devastator-t1092#415655Verze : 0
MOD
.

Devastator TBD-1 letky VT-8 z letadlové lodi Hornet. Letoun se zúčastnil 4. 6. 1942 bitvy u atolu Midway. Pilotoval jej Ensign (podporučík) George H. Gay, jediný příslušník VT-8, jenž (ač sestřelen a zraněn) přežil zkázu své jednotky. Jeho stroj, stejně jako většina jiných letounů jeho letky, byl atypický použitím dvojkulometu v zadním střelišti. Letoun nesl standardní kamufláž, kde na horních a bočních plochách se nacházela námořní modř (Blue Gray) a spodní kryla světlá šedá (Light Grey). Námořní modrá se nacházela i na vnějších částech spodní plochy křídla.


URL : https://www.valka.cz/Douglas-TBD-1-Devastator-t1092#416272Verze : 0
MOD
.

Devastator TBD-1, patřící letce VT-6 z letadlové lodi Enterprise, se 24. 2. 1942 účastnil náletu na atol Wake. Letoun nesl standardní kamufláž, kde na horních a bočních plochách se nacházela námořní modř (Blue Gray) a spodní kryla světlá šedá (Light Grey). Námořní modrá se nacházela i na vnějších částech spodní plochy křídla. Letoun ještě nesl starší verzi výsostného označení.
URL : https://www.valka.cz/Douglas-TBD-1-Devastator-t1092#416277Verze : 0
MOD
TBD-1 Devastator z letadlové lodi USS Enterprise nad ostrovem Wake během náletu na japonské cíle dne 24. února 1942.



TBD-1A s plováky během zkouškách shozu torpéda, říjen 1941.




TBD-1 Devastator z výzbroje torpédové perutě VT-6, cca 1938.
URL : https://www.valka.cz/Douglas-TBD-1-Devastator-t1092#194812Verze : 0
MOD
banner 1 top banner 5 top banner 6 top

Rozpočet

Rozpočet valka.cz 2019 : 85.000,- Kč
Příjmy doposud : 64.741,- Kč

♡ Chci přispět

HLEDÁME NOVÉ KOLEGY

Server valka.cz neustále hledá nové kolegy, kteří jsou ochotni pomoci s rozvojem a doplňováním obsahu, koordinací a kontrolou práce, moderováním příspěvků a další činností. Neváhejte a zapojte se do tvorby valka.cz v duchu hesla Čtenáři sobě :)

Přidejte se k nám!