Maximální vzletová hmotnost: Maximum Take-off Weight:
30164 kg
66500 lb
Rozpětí: Wingspan:
42.140 m
138ft 3in
Délka: Length:
29.740 m
97ft 7in
Výška: Height:
7.480 m
24ft 6,5in
Plocha křídla: Wing Area:
200.21 m2
2155 ft2
Plošné zatížení: Wing Loading:
139.15 kg/m2
28.5 lb/ft2
Pohon: Propulsion:
Kategorie: Category:
pístový
piston
Počet motorů: Number of Engines:
4
Typ: Type:
Pratt & Whitney R-2180-S1A1-G Twin Hornet o výkonu 1081 kW Vrtule: trojlisté kovové se stavitelným úhlem náběhu
Pratt & Whitney R-2180-S1A1-G, power 1450 hp three-bladed variable-pitch propeller
Objem palivových nádrží: Fuel Tank Capacity:
?
?
Výkony: Performance:
Maximální rychlost: Maximum Speed:
394.3 km/h v 2134 m
245 mph in 7000 ft
Cestovní rychlost: Cruise Speed:
321.9 km/h v ? m
200 mph in ? ft
Rychlost stoupání: Climb Rate:
6 m/s
1175 ft/min
Čas výstupu na výšku: Time to Climb to:
? min do ? m
? min to ? ft
Operační dostup: Service Ceiling:
6980 m
22900 ft
Dolet: Range:
3540.6 km
2200 mi
Maximální dolet: Maximum Range:
? km
? mi
Výzbroj: Armament:
-
-
Uživatelské státy: User States:
-
-
Poznámka: Note:
-
-
Zdroje: Sources:
L+K 26/1986 M.Cvrkal Douglas DC-4E Francillon, René J. McDonnald Douglas Aircraft since 1920 Volume I. Putnam Aeronautical Books, London 1988, ISBN 0 87021-428-4.
V továrně Douglas se začalo pracovat na projektu nového dopravního letadla DC-4E "Super Mainliner" jž v roce 1936. Byl to samonosný celokovový dolnoplošník s poloskořepinovou konstrukcí z alcladu. Prostorný oválný trup pro pětičlennou osádku, kabinou 42 - 52 sedících cestujících nebo pro 30 lůžek v patrovém uspořádání, k dispozici byla kuchyně, toalety a šatny. Letoun neměl přelakovou kabinu, ale továrna Douglas tvrdila, ža je přetlakování možné s minimálními náklady. Křídla byla vybavena štěrbinovými vztlakovými a brzdicími klapkami. Pro pohon byly vybrány čtyři nové dvojhvězdicové motory Pratt & Whitney R-2180 Twin Hornet o výkonu 1 450 koní. Letoun přinesl několik nových konstrukčních prvků a to byl zřejmě hlavní důvod pro jeho nepřijetí, letecké společnosti měly obavu z nevyzkoušených novinek. Přednost dostal Boeing 307 Stratoliner s odůvodněním, že jeho trup je hermetizovaný. Super Mainliner byl uvolněn k exportu a tak je kupuje japonská letecká společnost Nipon Koku Kabushiki Kaisha, která jej přepravuje do Japonska, zde je letoun označen LXD1 a je předán továrně Nakajima, která jej použíla jako základ pro vývoj bombardéru G5N1 Shinzan.
