Petro Dorošenko - kozácký politický a vojenský vůdce, Hejtman pravobřežní Ukrajiny
(1627 - 1698)
Petro Dorošenko se narodil v Čyhyryně, v urozené kozácké rodině. V průběhu Chmelnyckého povstání se Dorošenko přidal k povstalcům a dosáhl hodnosti plukovníka, kterou zastával i za jeho nástupce Ivana Wyhowského. V letech 1657-1658 pomáhal Wyhowskému potlačit proruské povstání Jakova Barabaše-krvavý bratrovražedný konflikt, který byl završen 50 000 mrtvými.
V roce 1663 hejtman Pavlo Teteria jmenoval Dorošenka hlavním esaulem. Dorošenko se stal vůdcem staršiny (sbor starších důstojníků) a představitelem odpůrců Perejaslavské smlouvy z roku 1654. V roce 1665 pak s podporou krymského chána a Osmanské říše porazil proruské kozácké bandy a stal se hejtmanem pravobřežní Ukrajiny.
V roce 1667 Dorošenko odmítl Andrušovskou smlouvu, kterou si Polsko a Rusko rozdělily Ukrajinu. Jednal s ruským carem, aby ho učinil hejtmanem celé Ukrajiny nezávislé na Polsku a spojené s Ruskem. Když byly jeho návrhy odmítnuty, vpadl na ruskou stranu Dněpru. Jeho jednotky však byly záhy poraženy Střelci vojvody Romodanovsého.
V posledním zoufalém pokusu zachovat svou moc na Ukrajině uzavřel Dorošenko smlouvu s Mehmedem IV., která učinila z kozáckého hejtmanátu vazalský stát Osmanské říše. Tento krok se však vzhledem k tomu že většina kozáků byli až fanaticky zbožní pravoslavní křesťané rovnal politické sebevraždě. Mnoho kozáků přeběhlo na ruský břeh a také Polsko se tímto krokem cítilo ohroženo a jednotky Jana Sobieského vtrhly na Ukrajinu. Polská hrozba byla sice zažehnána příchodem turecké armády, která oblehla Kamenec a Lvov, ale to byl pouze odklad. V roce 1674 kozáci vedení proruským hejtmanem Samojlovičem a s podporou Grigorije Romodanovského dobyli Čyhyryn a Dorošenko byl odvezen do Ruska a nedaleko Moskvy uvězněn.
O dva roky později požádal cara Fjodora III. o milost a přísahal mu věrnost. Roku 1679 byl jmenován vojvodou ve Vjatce (dnešní Kirov) a roku 1698 nedaleko Volokolamsku zemřel.
(1627 - 1698)
Petro Dorošenko se narodil v Čyhyryně, v urozené kozácké rodině. V průběhu Chmelnyckého povstání se Dorošenko přidal k povstalcům a dosáhl hodnosti plukovníka, kterou zastával i za jeho nástupce Ivana Wyhowského. V letech 1657-1658 pomáhal Wyhowskému potlačit proruské povstání Jakova Barabaše-krvavý bratrovražedný konflikt, který byl završen 50 000 mrtvými.
V roce 1663 hejtman Pavlo Teteria jmenoval Dorošenka hlavním esaulem. Dorošenko se stal vůdcem staršiny (sbor starších důstojníků) a představitelem odpůrců Perejaslavské smlouvy z roku 1654. V roce 1665 pak s podporou krymského chána a Osmanské říše porazil proruské kozácké bandy a stal se hejtmanem pravobřežní Ukrajiny.
V roce 1667 Dorošenko odmítl Andrušovskou smlouvu, kterou si Polsko a Rusko rozdělily Ukrajinu. Jednal s ruským carem, aby ho učinil hejtmanem celé Ukrajiny nezávislé na Polsku a spojené s Ruskem. Když byly jeho návrhy odmítnuty, vpadl na ruskou stranu Dněpru. Jeho jednotky však byly záhy poraženy Střelci vojvody Romodanovsého.
V posledním zoufalém pokusu zachovat svou moc na Ukrajině uzavřel Dorošenko smlouvu s Mehmedem IV., která učinila z kozáckého hejtmanátu vazalský stát Osmanské říše. Tento krok se však vzhledem k tomu že většina kozáků byli až fanaticky zbožní pravoslavní křesťané rovnal politické sebevraždě. Mnoho kozáků přeběhlo na ruský břeh a také Polsko se tímto krokem cítilo ohroženo a jednotky Jana Sobieského vtrhly na Ukrajinu. Polská hrozba byla sice zažehnána příchodem turecké armády, která oblehla Kamenec a Lvov, ale to byl pouze odklad. V roce 1674 kozáci vedení proruským hejtmanem Samojlovičem a s podporou Grigorije Romodanovského dobyli Čyhyryn a Dorošenko byl odvezen do Ruska a nedaleko Moskvy uvězněn.
O dva roky později požádal cara Fjodora III. o milost a přísahal mu věrnost. Roku 1679 byl jmenován vojvodou ve Vjatce (dnešní Kirov) a roku 1698 nedaleko Volokolamsku zemřel.