Dříve na tomto místě stával dřevěný kostel. Na jeho místě byl postaven v letech 1869 až 1870 nový neorenesanční kostel, řešený jako jednolodní, s průčelní věží. Roku 1958 byl vyzdoben nástropními malbami, které znázorňují vyjevy bible a jsou dílem akademického malíře Josefa Drhy. V kostele jsou umístěny i sochy, které se nacházely ve starším již zmíněném dřevěném kostele. Ty pocházejí z konce 18. století. Roku 1995 kostel dostal tři nové bronzové zvony.
Něbrojova kaple, která je zasvěcena sv. Isidorovi, byla vybudována roku 1860. Něbrojovou kaplí se nazývá po dětmarovickém fojtovi z 19. století. Kaple se má nacházet poblíž pohřebiště z třicetileté války.
Ves se poprvé připomíná v soupisu daňových povinností knížat těšínských roku 1305. Roku 1362 těšínský kníže Přemek prodal polovinu Dětmarovic Držkovi z Věřnovic a druhou polovinu si ponechal ve svém vlastnictví. Od té doby se Držkové z Věřnovic píší z Dětmarovic. Po Držcích z Dětmarovic se majitely stali páni z Březovic. Později polovinu vsi získal orlovský klášter. Tento majetek si pak roku 1560 zabral kníže Adam, když probíhal spor o nástupce zemřelého opata. Tehdy se obec opět majetkově scelila. Dětmarovice se staly součástí fryštátského panství. V období kolem poslední čtvrtiny 17. století se pak staly součástí dolnolutyňské panství taafů. V roce 1792 se stal majitelem Dětmarovic Jan Larisch, poté co je koupil a následně je připojil ke svým karvinským statkům. Tento stav trval až do zrušení poddanství roku 1848. Nicméně rod Larisch-Mönichů zde měl vlastnická práva k pozemkům až do pozemkové reformy z let 1924 až 1927. Část majetků jim zde však zůstala až do roku 1945. Mezitím v letech 1872 až 1875 byla k Dětmarovicím připojena obec Koukolná. Tu máme poprvé zmíněnu až roku 1447. První světová válka si z řad Dětmarovických občanů vybrala 61 obětí. Po vyhlášení samostatných států Československa a Polska, se Dětmarovice nacházely na území o které tyto země vedly spor, který skončil krátkou válkou. Za sedmidenní války byly Dětmarovice obsazeny čs. vojsky a staly se součástí Československa. Bylo zde vybudováno lehké opevnění o dvou liniích, které se dodnes z velké části zachovalo. Polsko pak v rámci obsazení Záolší zabralo Dětmarovice dne 9. října 1938. Této své trofeje si však dlouho neužilo, jelikož zde německá vojska vkročila již první den války. Záolší bylo vyklizeno prakticky bez boje. Někteří Dětmarovičtí občané se dostali dokonce do německé armády. K osvobození Rudou armádou došlo 1. května 1945. I tato válka si z řad občanů vybrala svou krutou daň. Dozajista největší investicí v existenci obce se stala výstavba tepelné elektrárny Dětmarovice spalující černé uhlí.
