Curtiss XPW-8A

Třatí prototyp XPW-8 (23-1203) si ponechali v továrně kvůli instalaci nových jednopříhradových křídel. Ta měla těžší nosník, takže byla dostatečně pevná i jen s jednou sadou vzpěr. Od předchozích prototypů se také lišila novým chladičem, tentokrát klasickým a zabodovaným naplocho do středu horního křídla, a směrovkou bez vyvážení. V této podobě dostal firemní označení Model 34 a armádní označení XPW-8A, a byl armádním letectvem převzat v září 1934. 4. října 1924 byl nasazen do závodu o Pulitzerův pohár, předtím byl ale stále ještě problematický chladič v křídle nahrazen novým, tunelovým umístěným pod přídí, po vzoru konkurenčního XPW-9. Takto upravený XPW-8A pilotovaný poručíkem Stonerem dosáhl třetího místa a rychlosti 270 km/h.


Během října 1924 pak proběhlo další kolo testů na McCook Field, kde byl nasazen XPW-8A proti XPW-9. Oba stroje při nich dosahovaly víceméně stejných rychlostí, rychlosti stoupání i střemhlavého letu, Boeing ovšem stále vedl co se týče obratnosti a ovladatelnosti, což přesvědčilo armádu k přiobjednání dalších sériových PW-9, a dokonce v prosinci navrhla Curtissu, aby zvážil úpravu svého stroje zástavbou lichoběžníkových křídel po vzoru Boeingu. Curtiss souhlasil, a XPW-8A tak dostal opět nová křídla o nestejném rozpětí, tentokrát s profilem Clark Y a půdorysem okopírovaným z fotografií Boeingova stroje, a dalšími menšími úpravami. Upravený stroj, nyní s označením XPW-8B, byl letectvem převzat v březnu následujícího roku.


S novou podobou již bylo letectvo dostatečně spokojeno, a 7. března 1925 byla od Curtissu objednána sériová výroba tohoto typu. V květnu 1924 se letectvo rozhodlo opustit komplikovaný a v praxi nefunkční systém sedmi stíhacích kategorií, a sériová verze XPW-8B se tak stala prvním typem, označeným podle nového schématu - P-1.