Curtiss XF12C-1

Specifikace č. 113, vydané námořnictvem na počátku roku 1932, se zabývaly dvoumístným palubním stíhačem - kategorie, se kterou námořnictvo zatím příliš úspěch nemělo. Podle těchto specifikací vznikly typy Douglas XFD-1 a Vought XF3U-1, kromě těchto dvouplošníků ale námořnictvo současně objednalo u firmy Curtiss-Wright stavbu parasolu XF12C-1. Tento stroj, objednaný 20. června 1932, z velké míry vycházel z pozorovacího typu O-40 Raven, jehož zkušební série byla právě předávána armádnímu letectvu. Křídlo bylo až na rozpěry skoro stejné, s klapkami Handley-Page po celé náběžné hraně a klasickými klapkami na odtokové hraně, a poprvé v historii námořnictva, kvůli rozpětí příliš velkému pro stísněné prostory letadlových lodí, bylo možno vnější panely křídla manuálně sklopit vzad, i s hlavními vzpěrami. Trup, stále ještě nesoucí podobu s O-40, obsahoval dvoumístnou plně zakrytou kabinu, a nový podvozek, zatahovatelný do trupu a v podstatě shodný s podvozkem použitým na BF2C-1. Konstrukce byla celokovová, potažená plechem, plátno bylo použito pouze na ovládacích plochách. Vyboulené "břicho", ukrývající zatažený podvozek, v kombinaci s dvouhvězdicovým motorem R-1510 o malém průměru dávalo letadlu dost podivné vzezření.


XF12C-1, továrním označením Model 73, poprvé vzlétl v červenci 1933. Výkony byly poměrně uspokojivé, stroj byl rychlý, přistávací rychlost byla díky klapkám pouhých 103 km/h, stoupavost byla ale špatná a také nebyl zrovna obratný. Nespolehlivý motor R-1510-92 byl na podzim zaměněn za podstatně výkonnější, ale stejně nový a nevyzkoušený 578kW motor R-1670, který byl ale také brzy vyměněn. V prosinci 1933 se námořnictvo rozhodlo, že se typ hodí lépe pro pozorování, a byl přejmenován na XS4C-1. Nový motor, podstatně větší osvědčený jednohvězdicový Wright Cyclone, pomohl zlepšit jeho letové vlastnosti (nehledě na jeho vizáž), námořnictvo, experimentující s novou kategorií lehkých palubních bombardérů, ale mezitím opět změnilo názor. V lednu 1934 byl tedy opět přejmenován, na průzkumný bombardovací XSBC-1. V červnu 1934 XSBC-1 havaroval, ale byl brzy opraven a vrácen námořnictvu. Nové požadavky ale počítaly i se schopností střemhlavého bombardování, a to byl problém. Během jednoho z testů v září 1934 při střemhlavém letu selhala křídla a stroj se zapíchl do země, pilotovi se ale podařilo včas vyskočit na padáku. Námořnictvo ale vycítilo potenciál, který stroj měl, ovšem již nevěřilo jeho hornokřídlé koncepci, a povolilo stavbu nového nyní dvouplošného prototypu XSBC-2. Ten, od počátku zamýšlený jako průzkumný bombardér, se stal prototypem vcelku úspěšného SBC-3/SBC-4 Helldiver. Prototyp prvního jednoplošníku pro námořnictvo se tak stal prototypem jeho služebně posledního dvouplošníku...