Curtiss JN-3

První ve větších počtech vyráběná verze řady JN a přímý předchůdce slavné Jenny vznikl na počátku roku 1915. JN-3 měly stejný trup, motor a podvozek jako JN-2, dostaly ale nová křídla, s horním křídlem o výrazně větším rozpětí, než mělo spodní křídlo. Změněna byla také směrovka, s pevnou kýlovou plochou a ve tvaru kapky, více méně shodným jako u pozdějších JN-4 (směrovka JN-3 ale mírně přesahovala i pod trup), a ovládání bylo nahrazeno systémem Deperdussin - volant ovládal křidélka a pedály směrovku.


Hlavním zákazníkem bylo britské námořnictvo, které postupně objednalo 91 strojů, z nichž první byly Britům předány v březnu 1915. Šlo o stroje čísel 1362-1367 a 3345-3423. Curtiss kvůli velikosti objednávek dokonce založil kanadskou filiálku, která pro britskou admiralitu postavila dalších dvanáct strojů, 8392-8403, a šest strojů pro Curtissovu leteckou školu na torontském letišti Long Branch. JN-3 se od námořnictva dostaly i k RFC, např. k 22. peruti.


Mnohem pozoruhodnější život měly dva stroje dodané americkému spojovacímu vojsku (s pořadovými čísly 52 a 53). Ty byly v září 1915 dopraveny do Fort Sill v Oklahomě, kde je převzala 1. letecká eskadrona. Ta již vlastnila všech osm JN-2 postavených pro armádu, a krátce nato všech šest přeživších strojů vybavila křídly a směrovkami z JN-3. Přestože byly od tohoto okamžiku označovány jako JN-3, ponechaly si své původní ovládání, tj. pokud chtěl pilot zatočit, naklonil se na příslušnou stranu a tím pohnul pákou, dotýkající se jeho ramene. 1. peruť pak s těmito stroji absolvovala začátek trestné výpravy generála Pershinga, která následovala po Pancho Villově přepadu města Columbus v Novém Mexiku. Peruť zajišťovala letecký průzkum, a důkladně prověřila hranice použitelnosti JN-3. Ty byly, stejně jako jejich předchůdce, pro podobné úkoly výrazně podmotorované, a byly sotva schopné operovat v horkém podnebí mexických hor, často ve výšce kolem 3000 metrů.


Kromě toho samozřejmě vždy hrozilo nebezpečí od místních obyvatel, pro které byl Pancho Villa často hrdinou, či prostě neměli rádi Američany. Fotografie nahoře dokumentuje případ, kdy byly stroje č. 43 a 45 (oba původem JN-2) vyslány do města Chihuahua s poštou pro místní konzulát. Zatímco přistání čísla 45 proběhlo bez problémů, 43 přistál na opačné straně města a způsobil mezi místními veliký rozruch, kteří na letadlu hned začali projevovat své sympatie k severnímu sousedovi. Velitel peruti, kapitán Benjamin Foulois, který letěl jako pozorovatel, se pokusil dostat do města, zatímco pilota, poručíka Darguea, poslal s letadlem za druhým strojem. Na startující stroj spustila palbu přihlížející jednotka rurales, jízdní policie, a poté co po zákroku Fouloise přestala střílet, se zapojil dav pomocí kamení. Foulois byl zatčen, naštěstí až poté, co se mu podařilo poslat vzkaz na konzulát, a Dargue, donucený s poškozeným strojem opět přistát, mezitím zdržoval u letadla pomocí místního fotografa, před kterým se dav držel zpět, dokud z konzulátu nedorazila pomoc.


Podnebí a problematické zásobování (Pershing, kterému mexická vláda nepovolila použít místní železniční síť, byl odkázán pouze na stále nepříliš spolehlivé nákladní automobily) si vybraly svou daň a na konci dubna 1916, po měsíci nasazení, již byla většina JN-3 zničena nebo opuštěna. I č. 43 bylo zničeno 19. dubna při nepovedeném nouzovém přistání na úpatí hor západně od města Chihuahua, nicméně pilotu, opět Darqueovi, a pozorovateli poručíku Willisovi se podařilo po několika dnech dostat do San Antonia de los Arenales a nakonec dohnat Pershinga. 20. dubna Pershing nařídil 1. letecké eskadroně přesunout se zpět do amerického Columbusu, kde na ni čekaly nové letouny. Oba přeživší Curtissy, č. 45 a 53, zde byly odstrojeny a zničeny. Do Mexika se peruť vrátila s podstatně výkonnějšími Curtissy R–2.