Curtiss Hawk IV

V roce 1935 si série leteckých nehod vynutila, aby se argentinské ozbrojené složky začaly zabývat modernizací svého letového parku, z velké části tvořeném ještě Dewoitiny D.21 a D.25 a Breguety 19. Smíšená komise složená ze zástupců vojenského letectva i námořnictva dostala k dispozici částku 22 milionů pesos, a obdržela nabídky od deseti firem z celého světa - Chance Vought, Blériot, SPW, Seversky, Curtiss-Wright, Koolhoven, Fokker, Fiat, North American a Breda. Z různých důvodů ale na základnu El Palomar dorazily pouze Vought V-143 a Curtiss Model 78 Hawk IV.

Hawk IV byl posledním pokusem firmy o modernizaci své osvědčené, ale staré řady stíhacích letounů Hawk, která ale vznikla již roku 1924. Šlo v podstatě o mírně upravený Hawk III, s motorem optimalizovaným pro větší výšky a hlavně s přepracovaným hřbetem a plně zakrytou kabinou, jejíž překryt byl odsouvatelný vzad. Šlo tedy o velice podivnou směs prvků - zatahovací podvozek a krytá kabina, celokovový trup, dřevěná křídla a dvouplošné uspořádání... Konkurent od firmy Vought byl již ovšem jako jednoplošník představitelem následující generace stíhacích letounů. Během letových zkoušek v září 1936 Vought V-143 zvítězil snad ve všech ohledech a získal 87,7 bodů oproti 69,5, které získal Hawk, byl ale nakonec zamítnut, protože mateřská firma neudělila povolení otestovat stroj bez použití protivývrtkového padáku. V prosinci 1936 tedy Argentina demonstrátor Hawku IV koupila, zatímco Vought se vrátil domů. Další stroje ovšem koupeny nebyly, místo toho byl vyhlášen nový konkurs. V něm se střetnul s nástupcem Voughtu 141 i zástupce úplně nové řady Hawk, jednoplošný Hawk 75H. Ten již zakázku získal.

Hawk IV byl přidělěn leteckému pluku 2, stíhací skupině 1, která již používala jeho předchůdce, Hawk III. Jeho kariéra byla ale krátká, 20. dubna 1937 sice překonal dosavadní jihoamerický rekord v dostupu, 26. října stejného roku byl ale zničen při havárii na střelnici la Hullera, při které zahynul i jeho pilot Myr. J. Capella. Během své argentinské služby Hawk IV něsl stejné zbarvení jako Hawky III, tedy nátěr hliníkovou barvou na všech plochách a trupové číslo 12. Výzbroj pravděpodobně tvořil 7,65mm kulomet Madsen, doplněný druhým kulometem stejného výrobce, ale ráže 11,35 mm.