Curtiss F7C-1 Seahawk

Zatímco F6C byly původem pozemní stroje upravené podle potřeb námořnictva, v roce 1927 již byly jeho požadavky natolik konkrétní, že podle nich mohl vzniknout specializovaný stroj. Nový stroj měl být mimo jiné schopen provozu z pozemních základen, stejně jako v plovákové podobě startovat z katapultů bitevních lodí a nahradit tak Voughty VU-1. Curtiss na vlastní náklady vyvinul Model 43 (jak byl označen dodatečně v roce 1935), konkurenty byly Boeing XF3B-1 a Eberhart XFG-1. Nový Curtiss neměl nic moc společného se svým předchůdcem. Konstrukce trupu nebyla svařovaná, ale nýtovaná z ocelových a hliníkových profilů místo svařované, jako tomu bylo u dvoumístných Falconů. Podobně mělo horní křídlo nový tvar, s vnějšími panely ubíhajícími dozadu. Úplnou novinkou bylo umístění nádrží do boků přídě. Podvozek místo gumových bloků k odpružení používal pružiny v discích kol, mezi podvozkové nohy bylo možno umístit vodorovnou vzpěru nesoucí háky pro podélná palubní záchytná lana. Firma nový stroj pojmenovala Seahawk, a přestože námořnictvo mu žádné označení ještě nepřidělilo, dostal na ocas napsáno to očekávané, F7C-1.


Po zahájení testů a vyloučení XFG-1 byly stroje Boeingu a Curtissu vráceny k úpravám, a oba dostaly nová křídla o větším rozpětí (Curtiss měl původně pravděpodobně rozpětí 9,35 m a někdy je uváděno že původní křídlo bylo rovné, to ale není pravda). V této podobě prototyp již dostal oficiální označení, BuNo A7653 a 26. srpna 1927 bylo objednáno 17 sériových strojů. Prototyp poté sloužil k experimentální práci, byl zapůjčen NACA k testům nových motorových krytů, a v roce 1929 na plovácích vyhrál Curtissovu námořní cenu s rychlostí 261,5 km/h. V této době samozřejmě přišel o svůj původní obří vrtulový kužel, který pak nedostaly ani sériové stroje. Krátce sloužil u letky námořní pěchoty VF-5M (a později znovu, když již tato letka nesla jméno VF-9M) v Quanticu, a v roce 1932 také u experimentální peruti námořnictva VX-1 na NAS Hampton Roads, vybavený klasickým záchytným hákem. 15. května 1932 byl poškozen při nehodě a poté vyřazen.


Během stavby sériových strojů bylo upuštěno od používání plovákových stíhačů na bitevních lodích, takže všechny F7C-1 byly Dokončeny jako pozemní, s novým mohutnějším podvozkem. Ten byl navíc vybaven olejopneumatickými tlumiči umístěnými v předních vzpěrách a později dostaly F7C-1 také brzdy. Na rozdíl od konkurenčních a mnohem početnějších Boeingů F3B-1 nebyly nikdy nasazeny na letadlových lodích, místo toho šlo jedenáct z nich přímo k námořní pěchotě, letce VF-5M na MCAS Quantico, ostatní se k nim připojily po krátké službě u námořnictva. Stroj A7655 byl pozdržen v továrně k experimentálním účelům, byla na něm například testována zdvojená vrtule Curtiss-Reed (v podstatě dvě vrtule těsně za sebou). Na jiném stroji, A7656, byly zase testovány automatické klapky na náběžné hraně křídel. Podobně jako F6C-4 dostaly u námořní pěchoty některé stroje motorové prstence Townend. Poslední Seahawk, A7661, byl uzemněn v srpnu 1933 s 934 nalétanými hodinami.