Curtiss F6C-3 Hawk

F6C-3 byla sériová varianta F6C-2, s úpravami doporučenými piloty VF-2. Úpravy zhruba odpovídaly armádním P-1A, přesněji P-1A používaly úpravy navržené pro F6C-3 a použité na dvou F6C-1 (A6970, A6972), přestavěných v roce 1926. Šlo o upravený chladič a palivové potrubí, prodloužený trup a další menší úpravy. Nově mohl být také pravý 7,62mm kulomet zaměněn za 12,7mm, jako tomu již dříve bylo u armádních strojů, a místo přídavné nádrže (používaly se 114 a 189litrové nádrže) mohl nést lehké pumy. Původně F6C-3 používaly stejný podvozek jako předchozí verze, poté co bylo v roce 1927 opuštěno používání podélných záchytných provazů, ale byl na strojích určených pro provoz na letadlových lodích nahrazen podvozkem používaným na F6C-4 a na strojích námořní pěchoty, sloužícími na pozemních základnách, podvozkem z F6C-1. Kromě toho bylo také možno podvozek nahradit plováky, a v roce 1928 krátkou dobu letka VB-1B používala plovákové stroje.


Prvním uživatelem se stala nově vytvořená letka VF-5 ("Red Rippers"), vytvořená v únoru 1927 v Norfolku a používající je až do roku 1929 (v té době se již jmenovala právě VB-1B). Kromě těchto 18 strojů dostaly F6C-3 také mariňácké letky VF-8M a VF-9M v Quanticu. Na konci 20. let se námořnictvo rozhodlo přejít pouze na typy poháněné vzduchem chlazenými motory a předalo své stroje také námořní pěchotě. Odtud byl poslední stroj, A7146, vyřazen v červenci 1932, s 1037 nalétanými hodinami.


F6C-3 prodělaly také závodnickou kariéru. Již první z nich, A7128, byl nasazen jako záložní stroj do Schneiderova poháru, který se konal 13. listopadu 1926 v Norfolku. Kvůli tomu dostal (kromě plováků) upravený motor D-12A, schopný vyvinout 378 kW, a zvětšenou pomocnou nádrž. Protože ostatní letouny námořnictva byly vyřazeny, byl A7128 i použit, a umístil se na čtvrtém místě s rychlostí 220,4 km/h. Další, A7144, byl natolik modifikován, že dostal i nové označení, F6C-6, pod kterým byl nasazen do Národních leteckých závodů 1929, kde dosáhl čtvrtého místa (ponižujícího, vzhledem k tomu, že 1. a 3. místo obsadily civilní stroje).


V roce 1928 plovákový F6C-3 A7147 námořní pěchoty, pilotovaný sedmačtyřicetiletým majorem Charlesem A. Lutzem, vyhrál Curtissův námořní pohár s rychlostí 253,6 km/h (soupeři mu byly dva F6C-4 námořnictva, a od této chvíle se každý ročník závodu proměnil v tvrdé soupeření mezi těmito dvěma složkami). Lutz několik týdnů po závodě zahynul při letecké nehodě. Pro ročník 1930 dostal A7147 upravené plováky, všechny hlavičky šroubů a spoje měl pečlivě přelepeny páskou a pomocnou nádrž pod břichem zakapotovanou do trupu. V této podobě na něm kapitán Arthur Page opět vyhrál, s rychlostí 264 km/h. Poté byl i tento stroj důkladně přestavěn a do závodu o Thompsonův pohár v září 1930 již nastoupil jako hornoplošný XF6C-6.

.