Squadron leader hrabě Franz Ferdinand Colloredo-Mansfeld, DFC & bar
"Starý kumpán" z Clostermannovy knihy Velký cirkus
Franz Ferdinand Colloredo-Mansfeld se narodil 1. března 1910 jako syn rakouského diplomata, hraběte Ferdinanda Colloredo-Mansfelda a jeho ženy, hraběnky Colloredo-Mansfeldové (původem Američanky jménem Nora Iselin). Část dětství strávil u příbuzné větve Colloredo-Mansfeldů ve Zbirohu u Rokycan v západních Čechách, ale jinak většinu mládí až do odchodu celé rodiny do USA pobýval ve Vídni (díky působení rodiny v USA a americké matce je Colloredo-Mansfeld některými prameny počítán za Američana). Ve Spojených státech studoval Harvardskou univerzitu, kterou zdárně ukončil v roce 1932. Během studií se též seznámil se svou ženou Mabel Bradleyovou, z níž se po sňatku stala další hraběnka Colloredo-Mansfeldová a která do manželova odchodu do Velké Británie porodila tři děti. Tímto se Colloredo-Mansfeld liší od většiny ostatních pilotů, kteří sloužili v RAF, neboť zejména Britové byli, jak známo, hlavně mladí „zajíci″ bez rodin a tudíž bez výrazných závazků, které by je nutily chránit především sebe. O to více vyniká Colloredo-Mansfeldova odvaha, když po Anšlusu Rakouska (1938) odchází do Velké Británie sloužit jako pilot v RAF, v kontrastu s drtivou většinou svých krajanů, kteří bojovali vesměs v řadách Luftwaffe (např. Walter Nowotny, Maximilian Stotz, Hartmann Grasser a další).
V roce 1942 je zařazen do stavu 72. peruti z letiště Biggin Hill, ve které 5. června 1942 dosáhne prvního úspěchu sestřelením (bylo mu uznáno jako pravděpodobné) Messerschmittu Bf 109. Krátce poté byla peruť přezbrojena ze Spitfirů Mk. Vb, resp. Mk. Vc na nové Mk. IX a na konci roku přes Gibraltar přesunuta do Severní Afriky.
Colloredo-Mansfeld zůstává v Anglii, je povýšen na Flight Lieutenanta a přeřazen do stavu 611. peruti, v níž si vydobyl pověst esa s vůdčími schopnostmi. V té době již RAF začínala zřetelně přecházet do ofenzivy a podle toho se také měnila úloha stíhačů, z nichž byla většina užívána k ochraně bombardérů útočících na Německo. Nejinak tomu bylo u 611. perutě, jejíž náplní byly doprovody tak dobře popsané v Clostermannově knize. 13. ledna 1943 Colloredo-Mansfeld sestřeluje svůj první Focke-Wulf Fw 190. V zápisu se o průběhu boje dozvídáme:
„Letěl jsem jako žlutá 1. Když jsme se nacházeli jižně od Abbeville, C.O. sdělil, že byly bombardéry napadeny. Peruť se prudce stočila směrem k přístavu a pokračovala v prohledávání oblasti. Ve výšce přibližně 12 000 stop jsem zahlédl tři Fw 190 letící zhruba v 5000 stopách pode mnou směrem k přístavu. Upozornil jsem C.O., stočil se zády ke slunci a zaútočil střemlav ze slunce. Zahájil jsem palbu na 500 yardů, ale nebyl jsem si jist výsledkem. Poté se dva z Fw 190 se otočily od přístavu a já jsem sledoval třetího, který se nevyhýbal akci. Na 300 yardů jsem zahájil palbu a pokračoval až do těsné blízkosti, kdy jsem musel kvuli nebezpečí srážky prudce potlačit a uniknout vpravo nahoru. Fw 190 pokračoval v pádu a nechával za sebou černý kouř. Sledoval jsem ho asi do 5000 stop. Neviděl jsem ho vybuchout, ale vše potvrdil S/Ldr. Armstrong (Červená 1). Nárokuji tedy sestřelení jednoho Fw 190.″
Další úspěchy následovaly celkem pravidelně: 5. února 1943 poškodil Fw 190, hned další den mu byl další Fw 190 přiznán jako pravděpodobné vítězství, 14. března přiznáno poškození Fw 190, 17. května přiznán jako pravděpodobný a později potvrzený sestřel opět Fw 190. 10. června sestřelil další Fw 190: „Letěl jsem jako bílá 1. Během hlídkování za bombardéry jsem si všiml dvou Fw 190 asi 1000 stop pod sebou. Mírnou pravou klesající zatáčkou jsem se otočil na záda a vypálil vteřinovou dávku ze vzdálenosti 200 yardů ve chvíli, kdy zadní nepřátelský letoun začal prudce stoupat. U kořenů křídel mu vyšlehly plameny šlehající proti kabině až do kabiny. Nepřátelský letoun klesal nejprve mírně, ale postupně více až do pádu a silně se za ním kouřilo. Bílá 4 viděl, že pilot vyskočil. Nárokuji sestřel Fw 190.″ Přesto mu byl i tento sestřel uznán jen jako pravděpodobný. Nejúspěšnější den coby pilota mu byl dopřán 27. července 1943, kdy sestřelil jeden Bf 109 a další poškodil.
Koncem léta je znovu přeložen a jako třicetitříletý veterán povýšen na Squadron Leadera - tj. velitele 132. perutě „City of Bombay″ sídlící na 125. letišti v Detlingu, které sdílí se 184. perutí a „Clostermannovou″ 602. perutí, jak se Pierre Clostermann zmiňuje v zápisku z 28. září 1943. Podobně jako 602. tvoří i 132. peruť zajímavé „mezinárodní″ složení a společný mají i úkol - obligátní doprovody bombardérů. V jejích řadách dosahuje dalších dvou úspěchů v podobně jednoho pravděpodobného sestřelu a jedné poškozené nepřátelské stíhačky, když ho 14. ledna 1944 štěstí opouští. Nejpravděpodobnější průběh jeho posledního boje, rekonstruovaný z britských a německých pramenů, byl tento: Při doprovodu bombardérů B-26 na jeho Spitfire Mk. IX (MH978) nad Doullens ve Francii zaútočilo německé eso, major Walter Matoni. Colloredo-Mansfeld je zasažen, ale uniká a otáčí poškozený stroj nejkratší cestou k Anglii a snaží se přeletět Kanál. U Berck-sur-Mer je ale znovu zasažen flakem a jeho hořící stroj dopadá na pláž. Pilot v troskách letounu umírá.
Squadron leader Franz Ferdinand Colloredo-Mansfeld je pochován nedaleko místa svého posledního letu na vojenském hřbitově Boulogne Eastern Cemetery blízko Boulogne-sur-Mer. Jeho hrob nese nápis: SQUADRON LEADER / COUNT / F.F. COLLOREDO-MANSFELD / D.F.C. & BAR / PILOT / ROYAL AIR FORCE / 14TH JANUARY 1944. AGE 33. Count Franz Ferdinand Colloredo-Mansfeld - "son of Count Ferdinand Colloredo-Mansfeld and of Countess Colloredo-Mansfeld (nee Iselin); husband of Countess Colloredo-Mansfeld, of Welham, Massachusetts, U.S.A (Velitel perutě hrabě F.F. Colloredo-Mansfeld, DFC s proužkem, pilot RAF, 14.leden 1944, 33 let, syn hraběte Ferdinanda Colloredo-Mansfelda a hraběnky Colloredo-Mansfeldové, z Welham, Massachusetts, U.S.A.)
Spitfire Mk.IX MH978 (FF-M) byl jedním ze strojů, které RAF získala díky sbírce pořádané organizací Bombay War Gifts Committee. Tato organizace shromáždila celkem 246 035 liber, za což pořídila celkem 30 spitfirů, které šly přednostně ke dvěma Bombay Squadronám (122 a 132). Z toho důvodu nesl pod kabinou darovací nápis CITY OF BOMBAY. Zbrusu nový letoun, který právě opustil výrobní linku továrny v Castle Bromwich převzala 3.9. 1943 servisní jednotka No. 33, odkud o deset dní později stroj převzala No. 405 a 22.9. jej břebrala No. 132 sqn. Colloredo-Mansfeld jej používal jako osobní stroj přinejmenším od října r. 1943. Stroj byl sestřelen 14.1. 1944.
Zdroj: Jiří Rajlich: Colloredo-Mansfeldové ve druhé světové válce, Historie a vojenství 2008 č.1
Flt Lt HJL Hallowes at Turnhouse with “City of Bombay” another Indian gift Spitfire given to No. 122 Squadron, RAF. The aircraft is BM 252, MT-E.
www.bharat-rakshak.com
Sám se zajímám o tohoto konkrétního pilota. Mám však problém. Nedaří se mi identifikovat jeho letadlo u No. 72 squdron, kde létal v r. 1942. V té době měla Spitfiry Mk.Vb a před odchodem na Středomořské válčiště byla přezbrojena na Mk.Vc. U No. 611 je mu sice přisuzován Spitfire Mk.IX (FY-B EN133), ale ten byl již 14. března 1943 sestřelen i s J.H. Slater, (jako velitel roje).Na letounu létal i náš pilot Jiří Maňák Až do jeho odchodu z 611 tak musel létat úplně na jiném stroji a nebo na novém přiděleným jednotce. U No. 132 prokazatelně létal na Mk.IX (FF-M MH978). Bohužel jsem tento Spitfire našel pouze s invazními pruhy. Když uvážím že byl tento letoun sestřelen již 14. ledna tak je to podivné. Našel jsem také označení u minulé jednotky OU-Z No.485 RNZAF. Také jsem našel bokorys toho samého letadla ale bez seriového čísla, takže je možné, že jde pouze o špatnou identifikaci a spitfire s ivazními prihy je úplně jiný. Nově zařazený k No. 132 Více informací je v časopise Vojenství a historie číslo 1. 2008, ale ještě se mi ho nepodařilo sehnat. Budu vděčný za pomoc a odpověď. http://www.markstyling.com/americaneagles3.htm http://www.luchtoorlog.be/spit_vf3.htm www.arcforums.com http://www.raf.mod.uk/dday/rafu.html www.museum-explorer.org.uk francecrashes39-45.net
No s osobními letouny u RAF je to těžké. Mívali je přiděleni až velitelé perutí a výše, neznamená to ale, že by ostatní letci nepreferovali určitý letoun. Většinou se ale o něj dělili s dalšími členy jednotky. A i s těmi velitelskými létali další piloti.
Jak je patrné z přehledu jeho vítězství, také Colloredo-Mansfeld u 611. perutě používal mnoho letounů.
Jeho osudný MH978 mohl v lednu 1944 opravdu mít těžko invazní pruhy.
Ano, je jen škoda, že na letounu který mu je nejvíce přisuzován u No. 611 nedocílil žádný sestřel, ale díky vaší informaci se mi snad podaří najít podobu jednoho ze strojů na kterých sestřel dosáhl a tedy prokazatelně létal. Ještě zjistit ten od No. 72 a bylo by to výborné.
