Co je to pancíř ?

Složení, způsob výroby, druhy ...

ja se v pancirich moc nevyznam(to jsem ale sveta znaly technikar co? ),ale znam jednu zajimavustku:britsky mbt challenger ma pancir slozeny z nekolika prokladanych vrstev keramiky,kevlaru a specialnich oceli a to jej cini proti antitankweaponum takrka neznicitelnym-videl jsem na videu predvadecky-americky tow vystreleny z 200 metru se od nej normalne odrazil!!!!!!

Zatim obecne, casem najdu neco vic.


Obecne - je rozdil mezi tloustkou pancire a jeho efektivni odolnosti. Ta se navic lisi podle pouzite utocne munice. Ja zde budu uvazovat munici HEAT, ktera explozi vytvaruje paprsek, ktery prorazi pancir a zapaluje vnitrek tanku. V soucasnosti je nejbeznejsi. Popsal ji v jinem foru Jackal.


Jako vzor je obvykle brana homogenni (=neprerusovany kompaktni blok oceli) pancerova ocel (neplest s normalni oceli a hlavne se zelezem). I u ni je nutno si vsimnout praktickeho ucinku munice v zavislosti na uhlu dopadu. Pro kolmy dopad je ucinnost (zejmena kumulativni) munice idealni. Pri sikmem (pokud pomineme neinicializaci strely a jeji odrazeni se) dopadu je efektivni sila pancire vyssi (zavisi na uhlu dopadu, cim mene kolmo, tim je pancir "tlustsi" o vzduch na ceste, ktery ovsem take rozrusuje ucinny paprsek dnes pouzivane munice HEAT).


Krome toho ma na paprsek vliv i nehomogenita pancire, tedy skladba z vice vrstev. Jiz samotne serazeni vice vrstev oceli za sebou ma urcity ucinek (na rozhranich se paprsek rozsiruje a tim ztraci na pruraznosti), navic pokud pouzijeme moderni pancire s vlozenymi vrstvami keramiky (napr. skladba ocel-keramika-ocel-keramika-ocel), tak se pruraznost paprsku ve srovnani s normalni oceli vyrazne snizi (i o 50%). Jako jisty pravzor nehomogenniho pancire je mozno uvest kryty pred pasy nemeckych (a jinych) tanku za druhe svetove valky. Tyto kryty mely inicializovat vybuch hlavice, ktera tudiz "prorazila" pred vlastnim pancirem jeste peknych par centimetru vzduchu, cimz se jeji ucinek snizil (nebo zcela eliminoval).


Obavam se, ze s urcenim presneho slozeni budeme mit ponekud problem, nebot je peclive utajovano.


Posledni vec - reaktivni pancerovani. Vymysleno Izraelci (aspon myslim). Pri dopadu strely (nebo uz pri jejim priblizeni k panciri) je inicializovana naloz, ktera exploduje smerem proti strele. Tim silne poskodi prurazny paprsek, nebot ten je silne rozrusen a jeho pruraznost snizena ci eliminovana. Reaktivni pancerovani (ktere jiz ovsem mozna neni vhodne radit do pasivni ochrany tanku) je obvykle na tanky pridavano jako dodatecne a neni nedelitelnou casti trupu (ci veze) tanku.


V soucasnosti se jako protizbran pouzivaji tandemove kumulativni hlavice (prvni odpali reaktivni pancir, druha ma volnou cestu).

Reaktivní pancíř má ale jeden obrovský problém , má totiž při své činnosti naprosto devastující účinek na pěchotu i ve vzálenosti cca 100 m i více.

Pancier vo všeobecnosti t.j.pancierová oceľ v homogénnom prevedení ...oceľ s bohatými prímesami legovacích prvkov,spravidla valcovaná a povrchovo kalená...s istým laborovaním s množstvom uhlíka...legovacie prvky:chróm,nikel,molybdén,vanád...ochudobnený urán atď.

Podrobnosti jindy.
Ted jen na rychlo.


1. dil.
Pancir sklada se z ruznych typu materialu, ktere maji za cil udrzet nicivy potencial zbrane mimo chraneny prostor.
Muze byt homogenni: Jeho vlastnosti jsou pak dany typem materialu a jeho tvarovanim. Nejcasteji se pouzivaji slitiny zeleza, hliniku a titanu.
Nicmene existuji i pancire z umelych hmot (zejmena aramidy - Kevlar, Spectra, Twaron a podobne (Zylon)).
Popripadne mezi homogenni pancire muzeme pocitat i kombinovane hmoty na mikroskopicke urovni. Napr. kompozity.


Zatim koncim, zitra snad dokoncim (vyhazuji me od netu)

2.dil.


Kompozity:
Skupina materialu hojne pouzivana ve vrstvenych pancirich, ale pouziva se i v homogennich. Zakladni typy pro pouziti v panciri jsou MMC (Metal Matrix Composites) a PMC (Plastic Matrix Composites). Jak uz napovidaji nazvy prvni (MMC) pouziva kombinaci kovoveho materialu jako zakladu a druhy typ (PMC) pouziva jako zakladu plasty. Tento zaklad je zpevnen zpravidla vlakny nejakeho velmi odolneho materialu (vysoka pevnost v tahu a tlaku). Pouzivaji se vetsinou uhlikova (nebo obecne keramicka), aramidova (a pribuzna) a skelna vlakna.
Vysledny material pak kombinuje vlastnosti obou latek ze kterych je slozen.
Jako material pro homogenni pancire se pouziva vetsinou MMC (nejcasteji kombinace hlinik + jakakoliv vyztuz). Vyhodou je nizsi hmotnost oproti klasickemu ocelovemu pancerovani.
PMC se prakticky zatim nepouzivaji, ale byly testovany na nekterych experimentalnich vozidlech v USA a Velke Britanii.
Vyhodou PMC kompozitu je jeste nizsi hmotnost nez u MMC (celkova hustota muze byt mensi nez 2g/cm3). Velkou nevyhodou je zatim nizka schopnost vydrzet vice zasahu. V angl. literature se vetsinou pouziva termin Multihit capabality. Zkratka material PMC je po zasahu kulkou znacne poskozen, a ma omezenou schopnost absorbovat dalsi zasah (v danem miste).

Teď mě jako naprostého netechnika a neznalce opravte, ale měl jsem jako jednu důležitou vlastnost (řekněme původních, starých) pancířů zafixované, že jde o ocelový plát, který je překládán a znovu slisováv (či skován, či co) a v tomhle vrstvení získává vyšší odolnost proti projektilům. Mělo by jít o obdobný postup, jako překládání ocele při výrobě samurajského meče. Ale vážně - opravte mě.

Pancíř obecně je jeden nebo více materiálů, jejichž chemické složení, tvar, rozměry, konstrukční řešení a vzájemná skladba mají minimalizovat působení zbraní protivníka na vlastní živou sílu, případně na vlastní technické nebo zbraňové systémy.


Poprvé se tento termín objevil myslím ve středověku i když již dříve poskytovaly jednotlivé části výstroje podobnou, byť parciální (myslím místně) úroveň ochrany svému nositeli.


Každopádně již tehdy narazili "konstruktéři" poprvé na věčné dilema...jak těžký může být pancíř, aby svému "nosiči" poskytoval dostatečnou ochranu a přitom neomezoval jeho pohyblivost na nulu.


A podobně na otázku: není nejlepším pancéřováním rychlost a pohyblivost?


Tehdy se samozřejmě jednalo o ochranu proti chladným zbraním, protože jiné nebyly.


S rostoucími požadavky na mobilitu bylo potřeba pancéřovat i dopravní prostředky, které ji zajišťovaly: koně, lodě, vlaky, auta, tanky, letadla


Stejně s rostoucí mechanizací bylo potřeba zajistit pancéřování bojové techniky: beranidel, obléhacích strojů, děl, pozorovatelen, velitelských stanovišť, bových hlavic řízených střel...


S rozvojem zbraní se měnily materiály používané na pancéřování, nejprve se vycházelo z ocelí, postupně přišly další materiály.


Vždy bylo, je a bude cílem udělat co nejlehčí pancíř poskytující co nejvyšší stupeň ochrany.


Vždy se jedná o pancéřování proti konkrétní zbrani, proti níž je poskytovaná ochrana nejlepší.


Proti dalším je ochrana většinou méně učinná.


Jistého pokroku lze dosáhnout, kombinací váce druhů materiálu, různých tvarových a konstrukčních řešení, ale vždy je nutné vycházet z konkrétní zbraně a jejich účinků, proti kterým má pancíř chránit.


Řešení mohou být různá, viz. problém kumulativních hlavic, jejichž účinek lze oslabit:
- představným ocelovým pancířem (Schurtzen - Němci)
- jiným představným pancířem (pytle s pískem - Američané)
- vrstveným pancířem s keramickými vložkami (Chobham a jeho klony - Britové)
- výbušným pancířem (ERA Blazer - Izrael)
případně kombinací uvedených řešení


Ale rozbor problematiky je tak na několik knih

to daidalos, poněkud jsi mne překvapil tím "překládáním. Po pravdě pancíře (myslím homogení pancíře WWI a WWII) byly obvykle normální výrobek který prošel válcováním ale nikoli podobnými hejbli jako samurajský meč. Šlo o vysoce kvalitní materiál se specifickými vlastnostmi, nicméně těch bylo dosaženo buď složením nebo povrchovou úpravou (kalení, cementování ...) nikoli složitými a v praxi v podstatě nemožnými operacemi. Důležité je si uvědomit že se zde sice bavíme především o tancích (nevím proč) ale pancíře se původně vyvinuli pro válečné lodi a teprve následně byly užity na vozidlech pevnostních prvcích a letadlech. některé pancéře byly dokonce lité (třeba věže některých tanků) takže představa neustálého překládání dost trpí.
Základním problémem je sladit tvrdost (ta s sebou nese křehkost) s houževnatostí, to není nikterak snadné a proto se složení a technologie utajovaly. Dost obecný názor že němci v tomto byli jedni z těch lepších třeba tvrdí že speciální pancéř (WOTAN) byl srovnatelný s pancířem britským silnějším o cca 35% to má samozřejmě výhodu v tom že mohu použít tenčí desky a tím buď opancéřovat více částí (třeba lodi) nebo ušetřit váhu a použít silnější (a těžší) děla.

No i technologií výroby je celá řada a měnila se s dobou, požadavky na stupeň ochrany, který měl pancíř poskytovat, technologickými možnostmi každého státu, požadavky na rychlost výroby apod.


Jiné to bylo:
- když si někdo nechal udělat pancíř (zbroj) na zakázku
- když se nouzově opancéřoval náklaďák nebo tarktor, protože jiná vozidla nebyla
- když se vyráběla pancéřová paluba nebo obšívka pro loď
- když se pancéřovalo letadlo
- když se přidával představný pancíř proti kumulativním střelám (schurtzen)
- jiné když se přidával představný pancíř proti průbojným (aplique)
- když byla hlavním požadavkem rychlost výroby, protože fronta polykala tanky po stovkách


- pancíře se vyrábějí kováním, válcováním, litím, lisováním v dnešní době i lepením


co se kvality týká...i tady je generalizování velmi ošidné...záviselo na konkrétním státě a konkrétním období


třeba i za WWII kromě asi USA kvalita pancíře v jednotlivých zemích značně kolísala podle toho jak byly k dispozici legovací přísady a kolik bylo času na "provaření" vsázky vysoké pece

samozřejmě pancíř jednotlivce (používali se i za WWII ) se výrobně poněkud liší od toho co se dává třeba na bitevní loď . Technologie výroby vždy odpovídá dobovým možnostem a samozřejmě i ceně (představa že vymyslím dokonalý pancíř a prostředek jím opancéřovaný bude třeba 10x dražší než ten srovnatelný z druhé strany je lichá, prostě se vyplatí vyrobit těch věcí víc). Samozřejmě je rozdíl v období míru kdy se dá technologicky lépe (a déle) dotyčný pancíř "vypiplat" a obdobím války kdy se některé operace prostě vypouští. Můj příspěvek ale směřoval jdnoznačně proti nesmyslné představě monohokrát překládané desce, takhle to prostě nefungije a nefungovalo, tohle se dá dělat u výroby třeba damaskové čepele, ale ne u sériové výroby.

Například ve WWII používali němci povrchově kalené pancéřové pláty. Tvrdý povrch byl sice křehký, ale způsoboval rozbití střely při dopadu, vnitřní materiál pancíře byl houževnatý. Na každý pancíř se rychle vyvine střela, která ho dokáže překonat, v případě zmíněných německých pancířů stačilo na hrot střely nasadit balistickou čapku z měkkého kovu. Podobná situace je u všech typů známých pancířů používaných jak v minulosti, tak i těch moderních.


Historie vývoje pancířů a protipancéřových střel ukázala, že vůbec nejlepší ochrana je nebýt vůbec zasažen. Proto se dnes utrácí mnohem větší prostředky na vývoj systémů bránících zasažení, než vylepšování nebo vývoji nových materiálů pro pancíře. Jedná se o systémy aktivní ochrany APS (Active Protection System). Elektronické systémy sledují "co kolem lítá" a snaží se střely zarušit nebo odklonit z dráhy letu (soft kills - rušiče, oslepovače, klamné cíle), nebo přímo fyzicky zničit (hard kills - třeba z lodí známý systém Phalanx, na tancích DROZD, Arena, TAPS, atd.).

plus v pripade tanku pochopitelne elektromagneticka a elektricka ochrana, explozivni "pancerovani" a podobne

Elektricka ochrana - myslíš speciální vrstva na pancíři, která funguje jako kondenzátor a při zásahu kumulativní hlavicí s měděnou (nebo obecně elektricky vodivou) vložkou elektrickým výbojem v řádu desetitisícovek voltů "odpaří" formovaný tlouk? Překonání je velmi snadné - vložka se udělá z nevodivého materiálu, a máš po ptákách. Už za WWII němci experimantovali se skleněnou vložkou (nedostatek mědi), dnes se najde spousta vhodnějších materiálů.


Explozivní pancéřování? Dnes snadno překonatelné běžnou tandemovou hlavicí.


Atd. atd. atd.

jasny, jen jsem to dodaval k tem moznostem "jak nenechat strelu zasahnout pancir", pochopitelne na kazdou metodu obrany se brzy najde protivaha v utocne zbrani, ktera ji tak nebo onak prekona.

Často nejprimitivnější prostředek je nejúčinější, příkladem je třeba sovětský přístup k věci za WWII, zatímco třeba britové nebo němci pracovali na zlepšení výkonu kanonu tím že zvyšovali rychlost střely, vyvíjeli speciální projektily, sověti šli jinudy, použili kanon výrazně větší ráže (122 mm) a střelu normální, ta sice neprobila pancíř ale díky své kinetické energii (dobře předané vetší plochou) devastovala nepřátelské stroje, nepotřebovali pak náročné technologie a zásadní problém který řešili byl jen ve váze zbraně (s tím je spojen průměr věnce věže) a rychlostí střelby

tak, tak, ono je to vždy o místě, čase a konkrétní zbrani (-ích), které má protivník k dispozici


ERA lze sice překonat tandemovou hlavicí, ale přesto ho Izrael hojně používá, stejně jako jednotky v Iráku


Tam je totiž stále největším nebezpečím RPG-7 se starou (netandemovou) hlavicí


tento boj pancíř x protizbraň trvá stovky let

Ovšem v poslední válce proti Hizballáhu Merkavy narazily na teroristy vyzbrojené RPG-29 s tandemovými hlavicemi a to už byl problém. Rovněž britské tanky v Iráku už měly co dočinění s touto zbraní v rukách teroristů.

jojo, například "bird cage" proti RPG hlavicím kolem korby Strykera (ten má ve skutečnosti pancíř korby slabší než 8mm). Donedávna sem si myslel že to funguje podobně jako "schurzen" - odpálí hlavici před pancířem, ale není to pravda. U moderních hlavic byste to museli odpálit ve vzdálenosti víc než 10 metrů od pancíře aby to mělo nějaký efekt. Tohle funguje jinak. Je to svařené z ocelové pásoviny, pásy jsou vodorovně a mezi nima cca 15cm mezery. Hlavice prostě "uvízne" mezi tím a k odpalu vůbec nedojde. Resp. dochází k odpalu ve velmi malém počtu případů (kalkulované riziko). Srovnejte pořizovací cenu "bird cage" s jinými systémy.


Samozřejmě je to jen ochrana proti RPG (lítá relativně pomalu = malá kinetická energie), není 100%ní a nechrání před jinými typy munice.

Pro lidi méně znalé problematiky je často překvapením že pancíř "nechrání stoprocentně". V reálu každá ochrana (i prezervativ ) má jen určité procento úspěšnosti, vždy je to boj mezi vahou, cenou a dalšími faktory a procentem ochrany, zásadní problém je že nad určité procento (dosti vysoké) je ochrana o každé další procento násobně dražší a samozřejmě i většinou těžší. To pochopitelně vadí a tak se prostě nemůže udělat nikdy na "všechno" prostě by to chráněný objekt neuvezl uvedený "bird cage" je pěkný příklad, nízká váha umožní lepší manévrování a tím menší šanci stroj zasáhnout (takže se vyrovnává nižší vlastní účinek).
Je třeba si uvědomit že většina strojů je záležitost komplexní a tedy nelze jen porovnávat "sílu pancéře" jednak je při stejné síle odolnost různá dle kvality a složení a druhak malé a rychlé vozidlo (loď letadlo...) je hůře zasažitelné než velké a pomalé.

Na tohle je dobrý příklad třeba A-10


1. snaha minimalizovat možnost zásahu palivových nádrží...jsou v trupu, tam mají menší plochu, než když jsou "placaté" v křídlech, potrubí je vedeno po horní straně (je kryté zbytkem draku) a je co nejkratší


2. Když už se trefí, nemělo by to chytit ... důsledná drenáž od zbytků paliva, samosvorný obal, pěna uvnitř nádrží a hasící systém


3. aby to doletělo musí fungovat aspoň jeden motor ... proto jsou daleko od sebe...malá pravděpodobnost, že budou vyřazeny oba jedním zásahem


4. Od motoru většinou vyhoří i zbytek draku a vysokou teplotou dojde ke zborcení v důsledku strukturálních poruch (motory jsou na pylonech)


5. pod pancíř se dá jen to co se jinak chránit nedá (pilot)

Nu zírám, škoda že tu nefungují "citační indexy" jako na u vědeckých časopisů, to bych se měl)) Vážně jsem nečekal, že to vyvolá takovou odezvu a jsem rád, že jsem to tu svým bludem trochu rozhýbal. Popravdě fakt netuším, kde jsem k tomu přišel, jestli mohlo jít o nějakou techniku užívanou i v Evropě k výrobě brnění, kterou jsem si pro sebe zgeneralizoval na pancíře obecně.
Ovšem to, co tu je popisované, tedy různé vrstvy různých funkčních typů, či kompozit, ze kterých je ten pancíř (alespoň modernější), skládán, je v zásadě obdobou samurajského meče)))

Radku,s bodem 3) bych si možná dovolil trochu nesouhlasit.Motory jsou sice poměrně dost daleko od sebe ale jejich nevýhodou je absence jakéhokoli stínění případného výbuchu.Při poslední válce v Iráku měla být jedna A-10 zasažena IR střelou do pravého motoru,který vybuchnul a tlak exploze "odmontoval" i druhý motor takže pilot najednou seděl v kluzáku (zajímavé je že řízení zůstalo nadále funkční).Obdobná situace měla nastat i při zasažení A-10 nad Jugoslávií kdy ale druhý motor nebyl odtržen ale na krátkou chvíli se zastavil.


Myslím že v tomto ohledu je lépe řešená Su-25 kde jsou navíc mezi motorovými gondolami a trupem navařené pancéřové desky,které zároveň stíní palivové nádrže v trupu.Tohle řešení se ukázalo jeko velmi dobré v Afghánistánu kde se piloti nejednou vraceli s motorem vystřeleným Stingerem z gondoly.Měly by existovat mě nedostupné fotky zkušebně nasazených prvních Su-25 kdy pilot grače dotáhl na základnu s levým motorem,který vybuchnul a vzal sebou nejen zadní části gondoly ale i velkou část levého křídla.Trup byl ale téměř nedotčený (podotýkám že v té době nebyla ještě používána ochranná pancéřová vana pravého motoru) a po měsíční opravě měl letoun znovu létat.


No,trochu jsme se odchýlili od tématu takže to napravím alespoň konstatováním že pancíř Su-25 (vana pilotního prostoru,vana pravého motoru,palivová čerpadla,...) je tvořena z titanové slitiny prokládané ve dvou vrstvách (pouze u Su-25 v SSSR,naše Su-25 a všechny Su-25UB/UBK měly jednu vrstvu) keramickými destičkami.Odolnost pancéřování je udávána 20mm/500m u jednovrstého pancíře a 30mm/500m u dvouvrstvého pancíře (dle informací od technika našich Su-25K a Su-25UBK).

Daidalos: nejstarší využití kompozitní technologie v Evropě je přes dva tisíce let staré- a šlo o krátké luky východoevropských a středoasijských kočovníků, skládané z několika vrstev rohoviny a dřeva. Ty meče nejsou nic zase tak neobvyklého.

K pancierom:


Homogénny pancier - teda pancierová doska - môže byť valcovaná alebo odlievaná. Kovaním sa spracovávajú pancierové prvky len výnimočne a menších rozmerov.
Nemecké panciere tankov za druhej svetovej vojny boli vyrábané prevážne valcovaním. Dôvody bol v tom, že nemecko nemalo dostatok legovacích prísad pre výrobu ocelí pre liate panciere (na výrobu odlievaných častí panciera treba násobne väčší podiel legovacích prísad - chrómu, vanádu, mangánum niklu...). Na druhej strane, vďaka vyspelejšej technologickej základni a strojnému vybaveniu zvládali nemci ohýbanie pancierových plátov značnej hrúbky a s vysokou presnosťou. Valcovanie tiež poskytuje o čosi kvalitnejší pancier, predovšetkým z hľadiska vrubovej húževnatosti. Nevýhodou je vysoká pracnosť a náročnosť na kvalifikovaných robotníkov.
Naopak, liate panciere používali hlavne sovieti a američani. Výhodou je relatívne jednoduchšia výroba - nie sú potrebné rozmerné valcovacie stolice, výroba je rýchla, relatívne nenáročná na kvalifikáciu personálu, dajú sa vyrábať aj relatívne zložito tvarované dielce. Nevýhodou je predovšetkým vysoká spotreba legovacích prísad pre prípravu ocelí s potrebnými vlastnosťami.

Predstavné panciere - pancierové dosky malej hrúbky postavené v určitej vzdialenosti pred vlastný pancier tanku, majú za úlohu priviesť muníciu (kumulatívnu, ale nielen) k výbuchu pred dopadom na vlastný pancier.
Efekt účínnosti proti kumulatívnym strelám spočíva v tom, že pre každú kumulatívnu nálož existuje optimálna predstavná vzdialenosť, pri ktorej je rezací/prebíjací účinok najvyšší. Lúč potrebuje určitý voľný priestor, aby sa plne sformoval, na druhej strane materiál v kumulatívnom lúčí "tečie", rôzne časti lúča ako po dĺžke, tak aj v priereze lúča, majú rôznu rýchlosť a existuje tam prúdenie nezanebateľnej intenzity. Výsledkom je, že po preletení určitej dráhy sa lúč začne trhať na časti a tým prudko klesá jeho priebojnosť. Optimálnu predstavnú vzdialenosť zabezpečuje priamo konštrukcia strely, preto majú kumulatívne strely rôzne "sosáky", u riadených striel je nálož miestnená až za motorom a podobne.
Pokiaľ teda dôjde k predčasnej iniciácii strely na predstavnom pancieri, predstavná vzdialenoť je väčšia ako optimálna a súčasne sa prejavia ďalšie dva efekty - pri prebíjaní tenkej prekážky sa naruší čelo lúča a súčasne musí lúč letieť voľným priestorom. Keďže mechanizmus formovania lúča udeluje materiálu lúča nielen rýchlosť v smere pohybu lúča, ale aj zložku rýchlosti kolmú na tento smer, lúč zvyšuje svoj priemer, čo opäť znižuje jeho priebojnosť. Pri optimálnom prenikaní pancierom tento jav nehrá až tak významnú úlohu, dutina vznikajúca v pancieri tieto časti lúča vedie ako trubica.


Účinok predstavných pancierov proti plnorážovým a podkalibrovým jadrovým priebojným strelám spočíva v tom, že pri dostatočnej pevnosti predstavného panciera je strela mechanicky poškodená - môže dôjsť k poškodeniu makarovovej protipancierovej čapice (alebo jej odtrhnutiu), k predčasnému uvoľneniu priebojného jadra a podobne a na vlastný pancier už nedopadá v optimálnej zostave a polohe. Tieto efekty sa prudko zvyšujú, pokiaľ nie je dopad strely na predstavný pancier kolmý.
Proti šípovitým podkalibrovým strelám je hlavný efekt predstavného panciera v rozkmitaní strely - odklon od kolmice tento efekt prudko zosilňuje, dokonca až po rozpadnutie strely vibráciami.
Je to dané tým, že každá strela dopadajúca na šikmý pancier je pôsobiacimi silami pri prenikaní pancierom stáčaná do smeru kolmého k povrchu panciera. Pri dostatočne rýchlosti (a dĺžke) strely a dostatočnej hrúbke panciera môže dôjsť až k zlomeniu plnorážovej priebojnej strely alebo priebojného jadra.
U plnokalibrových priebojných striel s dnovým zapalovačom a výbušnou náplňou môže dôjsť k predčasnému výbuchu trhacej náplne strely.


Úlohu predstavných pancierov plnia aj bočné kryty pásov. Všimnite si, že mnoho modernejších typov tankov má tieto kryty aspoň v prednej časti pevné, nezriedka aj dosť masívne.

Predstavné rošty a podobné prvky:
Jedným za najstarších príkladov použitia ľahkých predstavných ochrán sú niektoré ruské tanky použité v berlínkej operácii. Na vežia a na bokoch nesú pružinové rošty z postelí navarené na konzolách. Účelom bola ochrana proti obávaným nemeckým pancerfaustom. Strela buď vybuchla na predstavnom rošte s podstatne menším priebojným účinkom, alebo dokonca ani nevybuchla - pružinový rošt je zbrzdil jemnejšie, než bolo potrebné na aktiváciu zapalovača - a odhodil preč.


S ochrannými sieťami a roštami sa experimentovalo aj v povojnovom období, existujú snímky sovietskeho tanku so skladacou sieťou (ako dáždnik) upevnenou na hlavni kanónu a podobné perličky. Mrežové rošty boli používané na ochranu BTR proti strelám RPG počas prvej a druhej čečenskej vojny (išlo zrejme o experiment alebo improvizáciu - mrežové ochrany na vozidlách Striker sú dopracovanou verziou tohto nápadu. Je možné, že pôvodný nápad pochádza z Izraelu, ale nie som si istý.


Reaktívne pancierovanie:
Tiež dynamická ochrana.
Pokusy s konštrukciou reaktívnej ochrany začali v ZSSR v 50. rokoch, ale pri ukážke pre armádne velenie došlo po zásahu k nehode a explodovaly všetky schránky súčasne. Tank bol zničený a tento neúspech zastavil bádanie na dlhé roky. V 60. rokoch prebiehal podobný výskum v Nemecku. Prvý krát bola dynamická ochrana tankov prakticky použitá v Izraeli, počas vojny v roku 1982 a konštrukcia vychádzala z nemeckých výskumov. Prvá generácia reaktívnej ochrany bola účinná len proti kumulatívnym strelám, druhá generácia je účinná aj proti kinetickým šípovým podkalibrovým strelám. V súčasnosti sa zavádzajú reaktívne ochrany tretej generácie.
Bloky dynamickej ochrany sú tvorené kovovými schránkymi v ktorých je medzi dvomi kovovými doskami vložená vrstva trhaviny. Schránky sú rozmiestnené na veži a trupe tanku, predovšetkým v najviac ohrozených miestach a smeroch (obvykle nepokrývajú celý povrch tanku). Môžu byť integrované do povrchu tanku alebo namontované dodatočne. Výbušnina v schránke tesne po zásahu kumulatívnou strelou vybuchne (alebo je odpálená detektorovým systémom) a tlaková vlna výbuchu vymrští kovovú dosku proti kumulatívnej hlavici strely, kumulatívnemu lúču alebo penetrátoru kinetickej priebojnej strely. Kovová doska sa pohybuje šikmo voči kumulatívnemu lúču a ten ju musí prerezať "po dĺžke", navyše v nevhodnej polohe, čo spolu so splodinami výbuchu narúša proces formovania kumulatívneho lúča a výrazne znižuje jeho prebíjaciu schopnosť voči pancieru tanku. Kinetická šípová strela je po zásahu kovovou doskou priamo zničená (zlomená, ohnutá), alebo odchýlená tak, že už nemá potrebný prierazný účinok. Reaktívna ochrana znižuje priebojnosť kumulatívnych striel 1,8 až 2,2 krát, kinetických striel 1,9 až 2,8 krát.


Prebiehajú aj výskumné práce na inom ako výbušnom spôsobe vymrštenia kovovej alebo keramickej dosky v systéme reaktívnej ochrany. Jednou z možností je vymrštenie dosky proti strele pomocou elektromagnetického poľa. Iné výskumné a vývojové práce smerujú k systémom, ktoré kombinujú vlastnosti reaktívnej a aktívnej agresívnej ochrany, napríklad systémy, ktoré odpaľujú bloky reaktívnej ochrany v predstihu pred dopadom strely na základe povelov detektorového systému aktívnej agresívnej ochrany.

Nehomogénne alebo vrstvené panciere
Keďže sa o ne nezaujímam podrobne, tak len veľmi stručne - prienik kumulatívneho lúča prostredím pancieru sa riadi zákonitosťami podobnými zákonom optiky, pričom úlohu indexu lomu hrá hustota materiálu. Pri prechode rozhraním dvoch materiálov s rôznou hustotou sa kumulatívny lúč ohýba a rozptyluje. Zvláštnosťou ale je, že kumulatívny lúč, ako hmotný objekt má aj zotrvačnosť
Dráha lúča v nehomogénnom pancieri sa predlžuje a deformuje, lúč (v dôsledku vlastnej zotrvačnosti) pri prenikaní vytvára dutinu s podstatne väčším objemom, než v homogénnom prostredí - to sa samozrejme prejaví na priebojnosti.

to Daidalos píšeš : "různé vrstvy různých funkčních typů, či kompozit, ze kterých je ten pancíř (alespoň modernější), skládán, je v zásadě obdobou samurajského meče"
Ne není, u tebou stále citovaného meče, jde o stejnorodý materiál (ocel) který je upraven danou technologií, u kompozitních nebo dalších složených pancířů jde o sestavu různých materiálů (kovových i nekovových) které nejsou homogení. Nemá to s tebou uváděnou technologií (ostatně používanou spíše vzácně) nic společného.

Sieť a štíty ako predstavný pancier