>>Cateau Cambrésis

V roce 1971 napsal pan Měřička toto pojednání o napoleonských válkách, které věnoval svému příteli Karlu knížeti Schwarzenbergovi.
Já si dovolím po tak dlouhé době jediné, opsat tento článek jako poctu panu Měřičkovi a Karlu knížeti Schwarzenbergovi.
C A T E A U   C A M B R É S I S
Revoluční Francie vypověděla dne 20. dubna 1792 válku Rakousku a Prusku a dala příkaz svým armádám vtrhnout do Belgie, neboť se domnívala, že císařská armáda, v síle přibližně 40 000 mužů, není nijak připravena. Císařským vojákům v Belgii velel tehdejší místodržitel, princ Albert, vévoda těšínský, manžel nejstarší dcery císařovny Marie Terezie, arcikněžny Marie Kristiny.
Na sever pronikly dvě francouzské armády. Severní, v síle přibližně 35 000 mužů, druhá v síle 28 000 mužů pod markýzem Lafayttem, přes Sedan na Givet. Obě armády však narazily na houževnatý odpor a stáhly se ve značném nepořádku zpět do Francie. Mezitím se ale shromáždila početně silná armáda (82 000 mužů - z toho 42 000 Prušáků, 20 000 Rakušanů, 6000 hessenských a 14 000 francouzských emigrantů) pod Karlem, vévodou z Brunšvíku, v prostoru Luxemburgu a vtrhla na francouzské území. Tyto operace vojensky podporoval vévoda těšínský se svými 40 000 vojáky. Na levém křídle postupovali císařští pod knížetem Hohenlohe-Kirchbergem ve směru na Saarlouis a Diedenhoven.
Prusové pronikli dne 20. srpna k Lingey s novým vrchním velitelem Francouzů, generálem Dumouriezem. Akce u Valmy donutila Prusy k ústupu a i císařští pod Clerfaytem de la Croix ustoupili do Belgie. Koncem listopadu byli francouzští emigranti v prostoru Lüttich rozpuštěni. Zatím vévoda těšínský dne 8. září vyhnal Francouze z tábora Maulde a obklíčil Lille.
Po odchodu Prusů z Francie, postupovali Francouzi pod Kellermannem do Německa a generál Dumouriez, sám v čele 52 000 mužů, vtrhl do Belgie a porazil Alberta dne 6. listopadu v bitvě u Jemappes. Následně obsadil celou Belgii. Císařská vojska pod velením Clerfaytovým přešla do Nizozemí, zatímco Custine s Francouzi a rýnskou armádou obsadil Špýr a Frankfurt nad Mohanem. Rok 1792 skončil pro revoluční armády vítězně, i když se rýnská armáda trvale v dobytých městech neudržela a byla hesenskými vytlačena.
V roce 1793 se s Rakouskem a s Pruskem spojily v protifrancouzské koalici Anglie, Holandsko a Sardinie. Na jihu se připojilo Španělsko a uvnitř Francie došlo k povstání ve Vendée. Francouzi v únoru vtrhli do Nizozemí a obsadili Maastricht, ale již 1. března 42 000 Rakušanů pod princem Josiasem Koburgským překročilo Roeru, osvobodilo Maastricht z kleští a porazilo Dumourieze dne 18. března v bitvě u Neerwinden a znovu dne 22. března v bitvě u Löwen. Po porážce se francouzská armáda stáhla zpět do Francie a generál Dumouriez přešel k nepříteli. V těchto bojích se vyznamenal a poprvé na sebe upozornil bratr římského císaře, arcivévoda kníže Karel Ludvík, který tehdy jako generál-major obdržel dne 1. dubna 1793 velkokříž Vojenského řádu Marie Terezie.
Josias Koburský však nepostupoval urychleně za Francouzi, nýbrž vyčkával anglické a holandské pomocné oddíly a tak se nakonec, když se Angličané rozhodli pro akci u Dünkirchenu, musel spokojit s dobytím pevnosti Condé dne 13. července s obsazením Valenciennes. Francouzi pak pod Houchardem porazili Angličany u Hondschoote dne 6. září, přičemž jim způsobili velké ztráty. Císařští se pokusili oblehnout Maubeuge, ale vzdali tento pokus, když bitva u Wattignies dne 15.-16. října skončila proti Jourdanovi nerozhodně.
Zatím v Německu bojoval vévoda Brunšvický celkem úspěšně v bitvě u Pirmasenu dne 14. září, kde porazil francouzskou rýnskou armádu, zvítězil pak ještě jednou v listopadu u Kaiserslautern, ale i on byl nucen v Landau skončit svůj postup, když rakouský pomocný sbor pod Wurmserem byl poražen generálem Hochem u Weissenburgu v prosinci téhož roku. Obě koaliční armády se stáhly na pravý rýnský břeh, zatímco francouzská vojska pod Pichegruim přitáhla k Mohuči.
Dne 20. srpna 1793 byla ve Francii vyhlášena všeobecná branná povinnost a provedena velká reorganizace armády. Starý systém francouzských pluků byl zrušen a na jejich místo nastoupily nové taktické jednotky tvořené třemi prapory pěchoty a čtyřmi jízdními eskadronami ve formě půlbrigád. Tímto způsobem postavila Francie koncem roku 1793 do pole 730 000 mužů. Na začátku roku 1794 stála na severu armáda Pichegruova v síle 270 000 mužů proti 140 000 mužům spojených vojsk rakousko-anglicko-holandských. Rakousko postavilo v Nizozemí a na Rýně do boje celkem 200 000 vojáků, Prusko s anglicko-holandskou pomocí 62 400 mužů, Anglie sama dalších 26 000, Hannover 18 000, Hesensko 12 000 a Brunšvicko 2000 vojáků.
Císař František II. se dostavil osobně počátkem dubna 1794 do Belgie, aby byl přítomen bojům. Akce byly zahájeny pochodem na francouzskou pevnost Landrecies. Hlavní těžiště bojů se ale přeneslo na prostor Cateau Cambrésis, kde císařští dne 17. dubna zvítězili a tak obležená pevnost dne 30. dubna kapitulovala. U Tourcoingu sice utržili spojenci dne 18. května značné ztráty, tyto však vyrovnali 22. května u Toutnay. Zatím Jourdan postoupil se svou armádou z prostoru řeky Mosely směrem na řeku Sambru a zvítězil dne 26. června nad Josiasem Koburgským u Fleurusu. Tímto okamžikem se dostali Francouzi do ofenzivy, obsadili Brugge a Mons, v říjnu celou Belgii s Kolínem, Bonnem a Koblenzem.
Dne 4. listopadu dobyli Francouzi Maastricht. Mezitím generál Pichegru, který postupoval na sever a utkal se s anglickými sbory, kterým velel anglický vévoda Bedřich z Yorku a z Albany, dobyl Crevecoeur, Herzogenbusch a Venlo.
Dne 3. listopadu se zmocnil Nimwegenu a obsadil celou zemi až k řece Waalu. Vévoda z Yorku se vzdal velení a předal je hannoverskému generálu Walmodenovi. Pichegru, který onemocněl, byl vystřídán novým francouzským generálem Moreauem, který zahájil další ofenzivu a dobyl postupně do 10. ledna 1795 celé Holandsko. Důsledkem těchto, pro koalici nešťastných akcí, je uzavření basilejského míru dne 5. dubna 1795 mezi Pruskem a Francií. Protože pak Prusko bylo hlavním partnerem války proti Francii, je skončeno toto první období koaličních válek, aniž se podařilo přes nesmírné obětí, vnutit proti revoluční Francii vojenské rozhodnutí a tím i její porážku. Naopak, nizozemské pozice byly ztraceny.
Vrátíme se nyní zpět k událostem z dubnu roku 1794, kdy se těžiště bojů přeneslo do prostoru Landrecies a vstoupilo do dějin pod jménem bitvy u Cateau Cambrésis. Jak jsem již uvedl, přibyl na belgické bojiště dne 9. dubna 1794 sám císař František II. Po návštěvě Bruselu se císař ocitnul dne 14. dubna u armády ve Valenciennes, tedy v bezprostřední blízkosti obležení pevnosti Landrecies. Císařští čítali přibližně v tomto prostoru 67 000 mužů. Celku velel Josias Kobugský, pomocným sborům anglický generál, vévoda z Yorku, holandským princ Oranžský potomní holandský král Vilém I.
Vlastní bitva se rozvinula mezi 17. až 26. dubnem. Dne 17. dubna zvítězili císařští u Cateau Cambrésis i u Landrecies. Dne 20. dubna dobyli francouzský tábor na levém břehu Sambry a tím dokončili uzavření pevnosti Landrecies. Dne 21. dubna se císař odebral do Bruselu, aby již večer dne 23. dubna byl znovu s arcivévodou Karlem Ludvíkem v hlavním stanu Josiase Koburgského v Catillonu. V té době se anglické pozice rozkládaly na pravém křídle od Cateau Cambrésis až k řece Sambře.
Uprostřed u Priches velel hrabě Kinský, na levém křídle v prostoru Maroilles polní zbrojmistr Alvinczi.
Dne 24. dubna 1794 při jedné z menších akcí, byl císař František II. osobně očitým svědkem jedinečné jezdecké ataky, kterou provedli s velkou odvahou a bravurou příslušníci 15. anglického švališerského pluku (Cheveaux-legres). Stalo se tak u obce Villiers en Couche. Angličané pod velením podplukovníka 15. švališerského pluku Williama Ayletta, vrhli se na početně silnějšího nepřítele a za divokého pokřiku je rozšavlovali. Celá tato bitevní scéna netrvala déle než 10 minut, přesto se však jednalo o jednu z nejlépe provedených jezdeckých atak. Císař František II. byl tak nadšen a potěšen, že založil pro 8 anglických jezdeckých důstojníků, kteří se tolik v akci u Villiers en Couche vyznamenali, mimořádné vyznamenání a to:
ZLATOU PAMĚTNÍ MEDAILI
Medaile je ražena ze zlata a představuje na líci z pravé strany zobrazené poprsí císaře Františka II. hledící k levému okraji medaile (heraldicky). Kolem poprsí je opis :
IMP. CAES. FRANCISVS II. P.F. AVG.F.
Na rubní straně medaile je čtyřřádkový nápis :
FORTI BRITANNO / IN EXERCITV FOED / AD CAMERACVM / XXIV. APR. MDCCXCIV.
V překladu :
Císař František II. Zbožný, Šťastný, Vznešený / Statečnému Britu - Vojenskému spojenci - Kamarádovi - 24. dubna 1794
V dolní části medaile jsou umístěny dvě zkřížené větvičky vavřínu. Ouško kruhové, naletované, řetěz ze zdvojených zlatých kruhových článků, do sebe vzájemně spojených. Medaile má průměr 60 mm a váží i s řetězem 140 g., tj. 40 dukátů. Vyznamenaní důstojníci měli právo nosit v knoflíkové dírce stužku Vojenského řádu Marie Terezie. Celkem bylo vyznamenáno 8 britských důstojníků :
l. Podplukovník Wiliiam Aylett
2. Major Robert Pochlington (jehož vyznamenání bylo ve sbírce prof. Fattovitsche)
3. Major Edvard Ryan
4. Major Cranby Calcrafr
5. Major William Kier (též Keir)
6. Major Edward Butler
7. Major Robert Wilson
8. Kapitán Charles Blount
Všichni byli příslušníky britského královského 15. švališerského pluku. Cheveaux-legers byli lehkou jízdou, původně francouzskou, z dob krále Jindřicha III. a tato byla vždy tvořena jednou švadronou začleněnou k obyčejnému jezdeckému pluku.
Poznámka:
Osobní vyznamenání jednoho z osmi anglických důstojníků, majora Roberta Pochlingtona. Vzácná medaile z roku 1794 na zlatém řetěze a původní rytířský kříž Vojenského řádu Marie Terezie z roku 1800. Obě vyznamenání se nachází (nacházela ?) v jedinečné sbírce dr. Giovanniho Fattoviche v Benátkách. Obrázek je převzat z publikace pana Měřičky.
Cateau Cambrésis, hlavní město kantonu Cambrésisi v arondissementu Cambrai, francouzský departement Nord, známé z bitvy dne 17.-26. dubna 1794, kde vojska Josiase Koburgského bojovala proti Francouzům.
URL : https://www.valka.cz/Cateau-Cambresis-t87320#323653 Verze : 1
CATEAU CAMBRÉSIS
II. část
Dne 31. prosince 1799 byli velkokřížem Vojenského řádu Marie Terezie vyznamenání první cizinci. Stalo se tak při šedesáté druhé řádové promoci a vysoké vyznamenání obdržel Konstantin Pavlovič, ruský velkokníže a bratr ruského cara Alexandra I. a jako druhý, ruský generalissimus hrabě Alexandr Suvorov-Rymnický, kníže Italský. Téhož dne obdržel komturský kříž řádu ruský generálporučík kníže Petr Bagration a rytířský kříž 7 ruských důstojníků:
Generálporučík kníže Alexej Gorčakov
Generálmajor kníže Ondřej Gorčakov
Carův pobočník a generálmajor hrabě Suvorov-Rymnický (syn knížete Suvorova)
Pobočník Suvorovův, plukovník Kušnikov
Pobočník a major Řehoř svobodný pán Rosen
Pobočník, štábní kapitán Stavrakov
Pobočník, hrabě major Romanzov
Když se o vyznamenání ruských důstojníků dozvěděli Angličané, vyznamenaní císařskou zlatou medailí za akci u Villiers en Couche požádali kapitulu Vojenského řádu Marie Terezie o přiznání práva, nosit také tento vysoký vojenský řád. Císař vyhověl jejich žádosti a tak dne 7. listopadu 1800, v šedesáté čtvrté řádové promoci, obdrželo všech 8 výše jmenovaných britských důstojníků rytířský kříž Vojenského řádu Marie Terezie. V roce 1815 pak obdržel, tehdy již generál, Sir Robert Wilson komturský kříž téhož řádu.
Poznámka:
Konstantin Pavlovič, syn cara Pavla I. a carevny Marie Feodorovny, mladší bratr cara Alexandra I. Narozen 08.05.1779, zemřel 27.06.1831 ve Vitebsku.
Alexandr Vasilijevič Suvorov-Rymnický, kníže Italský, polní maršál a generalissimus carských armád. Narozen 25.11.1729 ve Finsku, upozornil na sebe při likvidaci vzpoury Jemejlana Pugačeva, dále v roce 1788 v bitvě u Očakova a v těžkých bojích u pevnosti Ismailu v roce 1790. V roce 1799 řídil slavné tažení do Itálie. Zemřel 18.05.1800 v Petrohradě.
Petr Bagration, kníže gruzínského původu, ruský generál pěchoty. Narozen v roce 1765, účastnil se tažení v roce 1799 do Itálie pod Suvorovem, v roce 1805 bojoval v bitvě u Slavkova a Hollabrunnu, v roce 1807 v bitvě u Pruského Jílového, Heisbergu a Friedlandu, v roce 1812 hrál významnou roli v tažení Napoleona do Ruska. Byl poražen císařem dne 23.07.1812 v bitvě u Nobilova, bojoval v bitvě u Smolenska a zahynul dne 7. října 1812 po bitvě u Borodina. Byl fanatickým odpůrcem všeho německého, vystupoval proti ruskému generálu Barclay de Tolly.
Alexandr Alexandrovič Suvorov, kníže, ruský generál-major, generální pobočník cara Pavla I., syn knížete Suvorova.
Řehoř, svobodný pán Rosen, major a pobočník generalissima Suvorova.

Část II.
>>Cateau Cambrésis - Oridinál (prodejní katalog z USA)

Oridinál (prodejní katalog z USA)
URL : https://www.valka.cz/Cateau-Cambresis-t87320#323652 Verze : 1
Část III.


Karel kníže Schwarzenberg


Ještě jedna památná událost se však váže na časově stejný úsek, jako byla jezdecká ataka u Villiers en Couche. Koncem března roku 1794 se shromáždila na nizozemské frontě silná francouzská vojska pod velením tehdy třiatřicetiletého generála Pichegru. Ten udeřil dne 29. března s 30 000 muži na přesunuté rakouské pozice, vedené generály Krayem a Werneckem v prostoru u Cateau Cambrésis. Mezi císařskými se nalézal kyrysnický pluk Zezschwitský, jemuž velel mladý plukovník Karel kníže Schwarzenberg, potomní velký maršál a vítěz nad Napoleonem v bitvě u Lipska. Hned tato první vojenská akce skončila pro císařské vítězně a právě Schwarzenbergův pluk dobyl na bojišti svoje první vavříny. Dne 17. dubna přibyl, jak již jednou řečeno, na bojiště sám císař, právě tehdy bylo zahájeno obléhání pevnosti Landrecies .


Před císařovýma očima napadla císařská rakouská vojska výšiny u Guise a Bohainu a Zezschwitští kyrysníci byli mezi těmi oddíly, které posilovaly britské síly, vedené generálporučíkem Erskinem a dobývaly společně výšiny u Prémontu a Serainu. Dne 24. dubna 1794, za velení polního podmaršálka Otty, byla provedena slavná rekognoskace u Montrecourtu, ve které se britské švadrony skutečně vyznamenaly a jak jsem již napsal, před očima císaře Františka II., ale i za účasti Karla Filipa knížete Schwarzenberga a jeho kyrysníků, sklidily tyto oddíly mimořádný vojenský úspěch.


Nejslavnější den však mladého knížete teprve čekal. Byl jim 26. duben 1794. Tehdy podnikl generál Pichegru se 100 000 muži odlehčovací akci u Landrecies a to ve čtyřech kolonách mezi Cateau Cambrésis a Beaumontem. K nejtěžším, ale i nejslavnější bojům došlo na pravém křídle, kde byly shromážděny britské oddíly pod vévodou z Yorku a Albany, kde se ale také nacházel rakouský sbor Ottův. Angličané z neznalosti poměru nezajistili dokonale strážní službu, takže francouzský generál Chapuis spolu s 26 000 muži ze silnice z Cambrai do Cateau Cambrésis v husté mlze prorazil a zatlačil předsunuté oddíly spojenců. Než se mohla hlavní armáda postavit účinně na odpor, byli spojenci vytlačeni z Canry, Beaumontu, Inchy, Berty a Mauroye.


Když se mlha zvedla, rozpoznali oba vojevůdci a to York i Otto povážlivost celé situace a přijali současně i hlášení od adjutanta rytmistra Méczeryho o síle nepřátel. Tehdy zvolal vévoda: "Jen rychlý jezdecký úder nás může zachránit!" Otto si povšiml, že postupující Francouzi si nedokonale zajistili levé křídlo a zavolal k sobě plukovníka knížete Schwarzenberga. Zatím Méczery shromáždil Zezschwitský kyrysnický pluk, anglickou Modrou gardu (dnes královskou jezdeckou gardu), třetí gardu dragounů a dalších 8 eskadron pod velením brigadýra Manseta a Vyceho v údolí mezi Incky a Bethencourtem.


Plukovník kníže Schwarzenberg se seznámil s úlohou, tj. s napadením nekrytého křídla postupující pěší kolony v síle 24 000 mužů, doprovázené 2000 jezdci a dostal rozkaz podřídit svému velení i 12 anglických eskadron. Mécrery zatím donutil kolísající čety O´Donellových dobrovolníků, aby znovu obsadily ploty a příkopy v Inchy a chránily a zajišťovaly levé křídlo útočící jízdy .


Kníže Schwarzenberg shromáždil jezdce, stanovil zálohu a v okamžiku, kdy francouzské oddíly zahájily pochod na čáru Andencourt-Troisville a opřely svoje křídla o toto místo, kladouce hlavní důraz na výšiny u Andencourtu, kde byli shromáždili jezdectvo, začíná slavná ataka.


Jezdci pronikli cvalem úžlabinou východně Bethencouirtu až k výšině, zde obrátili a švadrony řízené Méczerym přešly v útok. Francouzi se uhýbají vlevo, ale v tom zahajuje Schwarzenberg svůj druhý útok v bok Francouzům a nakonec se vrhá sám s třetím oddílem a se zálohou přímo do boku na výšině posazené artilerii. Dělostřelci se sice snažili střílet granáty a kartáče, než marně.


Francouzská jízda je rozražena, obrácena na útěk, stejně i dělostřelci a císařští spolu s Angličany se vrhají na pěchotu. Dochází k řeži, pěchota se na několika místech zastaví a snaží se klást odpor, ale tento je těžkou jízdou rozbit a zanedlouho se ozývá na bojišti "Spas se kdo můžeš".



Na bojišti za tak krátkou dobu zůstalo 4000 mrtvých. Bylo zajato na 500 vojáků, ukořistěno 32 děl, 44 muničních a 22 pěchotních vozů. Generál Chapuis byl zajat. Císařští a spojenci ztratili 15 důstojníků a 384 mužů. Ještě téhož dne se dostavil na bojiště sám císař František II. a přímo na místě propůjčil knížeti Karlu Filipovi Schwarzenbergovi rytířský kříž Vojenského řádu Marie Terezie. Dne 25. května 1794 bylo toto vysoké vyznamenání oficiálně potvrzeno řádovou kapitulou. Vedle Schwarzenberga obdrželi rytířský kříž ještě podmaršálek Otto a generálmajor Jindřich hrabě Bellegarde.


Jezdecká bitva u Cateau Cambrésis patří mezi nejskvělejší jezdecké podniky koaličních válek. Zapsala se nesmazatelně do jejich historie jako kdysi slavné jezdecké útoky od Kolína, Rossbachu, Zerndorfu, Leuthenu, Kunnersdorfu a jako pozdější slavné ataky od Aspern a Borodina.


A snad pro zajímavost se sluší uvést, že v roce 1814 obdrželi řád Marie Terezie, vedle již zmíněného generála Sira Roberta Wilsona, též generál a vítěz v bitvě u Waterloo, Artur Wellesley, vévoda Wellington, který dostal velkokříž řádu, stejně jako nám známý Bedřich vévoda z Yorku a z Albany. Ale to byla již francouzská vojska vedená slavným Korsičanem poražena a údobí strašlivých válek skončila. Koaliční války započaly v Nizozemí a jejich skončení se odehrálo poněkud severněji od Cateau Cambrésisi, ale opět na belgických bojištích. Tam dohasla poslední bitva u Bell Aliance, Saint Jean Paul - bitva u Waterloo.




Literatura:
Ivan Koláčný : Řády a vyznamenání Habsburské monarchie
Václav Měřička : Cateau Cambrésis (soukromý tisk, Praha 1958)
Václav Měřička : Rakouské medaile záslužné a pamětní
Václav Měřička : Orden und Ehrenzeichen der Österreichisch-Ungarischen Monarchie
Roman Freiherr von Procházka : Österreisches Ordenshandbuch
J. Lukeš :Militärischer Maria Terezien Orden (Vídeň 1890)
Lawrence Gordon : Britisch Battles (Aldershot 1950-1962)
>>Cateau Cambrésis - Zámek Orlík (osobní řád, hvězdy a stuha MMTO)

Zámek Orlík (osobní řád, hvězdy a stuha MMTO)
URL : https://www.valka.cz/Cateau-Cambresis-t87320#323654 Verze : 0
Část IV.


Karel Filip, kníže Schwarzenberg, polní maršál císařského vojska se narodil 15.04.1771 ve Vídni. Byl předurčen pro vojenskou službu a již v roce 1788 vstupuje do císařské armády.


V roce 1789 na sebe upozornil chladnou odvahou v turecké válce, jeho první vojenská akce bylo střetnutí u Šabace. Bojoval pod Laudonem u Bělehradu bok po boku polského knížete Josefa Poniatovského, potomního francouzského maršála.


Po vítězné bitvě u Würzburgu je jmenován do hodnosti generálmajora a v roce 1800 je již podmaršálkem. V roce 1805 velí divizi. Jeho nadřízeným je však generál Mack. Schwarzenberg unikl po porážce u Ulmu dne 21.10.1805 z obklíčení a dostal se do Chebu


Starobylý rod, pronikavá inteligence to vše jej předurčovalo pro další funkce. V roce 1808 je rakouským velvyslancem v Petrohradě, ale již v roce 1809 se jako generál jízdy účastní bitvy u Wagramu. Po uzavření "vídeňského míru " se stává velvyslancem v Paříží. Osobně se podílel na zprostředkování a uzavření sňatku císaře Napoleona s Marií Luisou .


V roce 1812 byl pověřen velením části Velké armády a to rakouskému pomocnému sboru, který měl více jak 30 000 mužů. V listopadu 1812 je povýšen do hodnosti polního maršála. Po neúspěšném tažení Francouzů do Ruska je opět od dubna roku 1813 v Paříži. Zde byla jeho snaha zprostředkovat mírová jednání mezi Ruskem a Francii oceněna i Napoleonem.


V osvobozovacích válkách v letech 1813/1814 se stává vrchním velitelem spojeneckých armád, ale ve dnech 26.-27. srpna 1813 je v bitvě u Drážďan poražen, aby následně dosáhl skvělého a rozhodujícího vítězství v bitvě u Lipska (15.-19. října 1813). Velel spojeneckým armádám, s kterými vstupuje jako vítěz v březnu roku 1814 do Paříže.


Po ukončené a vítězné válce se stává prezidentem dvorní válečné rady, ale umírá mladý, dne 15.10. 1820 v Lipsku.


Maršál kníže Schwarzenberg byl druhorozeným synem (proto i předurčení pro vojenskou službu) krumlovského vévody, knížete Jana Nepomuka Schwarzenberga a zakladatelem orlické linie Schwarzenbergů. Kníže byl nositelem nejvýznačnějších a nejvznešenějších řádů své doby:


l. Řádu Zlatého rouna
2. Velkokříže Vojenského řádu Marie Terezie
3. Velkokříže řádu Svatého Štěpána
4. Zlatého armádního kříže z roku 1813/1814
5. Velkokříže pruského řádu Černé orlice
6. Velkokříže ruského řádu Svatého Ondřeje
7. Velkokříže ruského řádu Svatého Jiří ( 1. stupeň)
8. Velkokříže ruského řádu Svatého Alexandra Něvského
9. Velkokříže dánského řádu Slon
10. Velkokříže britského řádu Lázeňského
11. Velkokříže švédského řádu Meče
12. Velkokříže sicilského řádu Svatého Ferdinanda a zásluh
13. Velkokříže saského řádu Routové koruny
14. Velkokříže francouzského řádu Čestné legie
15. Velkokříže francouzského řádu Svatého ducha
16. Velkokříže savojského řádu Zvěstování


Mimo tyto exkluzivní řády v nejvyšších stupních a třídách maršál vlastnil celou řadu dalších řádů a vyznamenání v nižších řádových stupních. Ne vše se zachovalo, ale hodně řádových klenotů je uloženo na zámku Orlík, který naštěstí z "vlády lidu" přešel zpět k rodině, které po právu náleží.


Poznámka:


Bitva u Lipska ve dne 15.-19. října 1813 byla největším a nejvýznačnějším vítězstvím "České armády" pod velením českého šlechtice knížete Schwarzenberga. Dalším českým vojákem, který si zaslouží připomenutí je pozdější maršál Radecký.


Literatura je uvedena v úvodní části.


Prameny
Archiv. Alt.
Archiv : Faleristika
>>Cateau Cambrésis - Osobní šavle knížete, je uložená na Orlíku.

Osobní šavle knížete, je uložená na Orlíku.
>>Cateau Cambrésis - Vývod Karla I. knížete Schwarzenberga ze 16 předků s rodovými znaky příslušných osob.

Vývod Karla I. knížete Schwarzenberga ze 16 předků s rodovými znaky příslušných osob.
URL : https://www.valka.cz/Cateau-Cambresis-t87320#323861 Verze : 0
..pripájam foto medaile (s povolením majiteľa), ktorá sa nachádza v súkromnej zbierke...
URL : https://www.valka.cz/Cateau-Cambresis-t87320#340671 Verze : 0
Náše faleristické stránky jsou snad jediné, které především zásluhou kolegy Ivera, získali od majitele vzácnou medaili Za statečnost, která byla určená jen pro anglické důstojníky originální obrázek. Osobně se domnívám, že za tento počín by si kolega Ivera zasloužil ocenění v podobě medaile, kterou by mohl velitel skupiny polní maršál Robot udělit .

Vzpomínám si, že pan Měřička, který byl na přátelské návštěvě u profesora Fattoviče tuto medaili jako velkou vzácnost držel v ruce a nám posluchačům jeho přednášky vykládal o všech zajímavostech, které tuto medaili doprovázejí .

Kolegu Ivera jsem dlouho prosil o kontaktk na majitele, který si nepřeje být jmenován, a on nám vyhověl, pomohl s tím, že naše faleristické uspořádání se mu líbí. Je to tedy i pochvala celému našemu servu www.valka.cz.

Medaile je určená jen pro naše stránky a je zakázáno její kopírování.
URL : https://www.valka.cz/Cateau-Cambresis-t87320#340713 Verze : 0
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více