CHN - WZ-141

Čínský dvouhlavňový stihač tanků WZ-141
Koncem šedesátých let po čínsko-sovětských bojích na Ussuri nastal relativní klid, ale stratégové Čínské lidové armády (ČLA) se obávali pověstných tankových klínů sovětské armády. Snad proto v dubnu 1975 vznesli požadavek na dozbrojení čínské armády lehkými stíhači tanků, který byl později upřesněn na čtyři základní konstrukční požadavky:


- co nejmenší rozměry,
- vysoká mobilita (schopnost jízdy v bažinatých, zalesněných a hornatých oblastech),
- schopnost ničit tanky T-55 a T-62,
- pancéřování chránící před střelbou z kulometů a střepinami.


Projekt vozidla vznikl v roce 1976 a první prototyp byl postaven koncem roku 1977. Vozidlo obdrželo označením WZ-141.


Popis prvního prototypu
WZ-141 bylo pásové obrněné vozidlo s plně uzavřeným trupem s pancéřováním z hliníku. V přední části vozidla vpravo byla umístěna pohonná jednotka a vlevo řidič. V bojovém prostoru za řidičem byl velitel a nabíječ. Velitel byl zároveň střelcem z BzK zbraní umístěných v otočné věžičce.


Hlavní výzbroj WZ-141 se skládala z dvou 105 mm bezzákluzových kanonů s označením Type 75 a 12,7 mm kulomet Type 77. V trupu bylo uloženo 18 kusů BzK nábojů. Později byly přidána dvě odpalovací zařízení pro PTŘS HJ-73 (licenční 9M14 Maljutka) a těchto raket byly vezeny 4 kusy.


Zkoušky prvního prototypu byly zklamáním. Pouze čelní hliníkový pancíř vozidla chránil před střelivem ráže 7,62 mm ze vzdálenosti větší 100 m a boční pancíř pouze před menšími střepinami. Jízdní vlastnosti díky vyosení těžiště na pravou stranu vozidla byly neuspokojivé. Střelecké zkoušky též byly neuspokojivé, díky obtížím s nabíjením, zaměřením cíle, malému dostřelu, průraznosti střeliva a nemluvě o demaskujícímu účinku při výstřelu bezzákluzové zbraně.


Druhý prototyp
V prosinci 1978 byla připraven druhý kus WZ-141, který byl vylepšen na základě získaných zkušeností s prvním prototypem. Bezzákluzové zbraně byly sdruženy a umístěny po pravé straně věže, včetně dvou odpalovacích ramp čínských Maljutek. Místo velkorážného kulometu byl namontován kulomet ráže 7,62 mm Type 56. Nespolehlivý a nehospodárný motor TZ2120A byl u druhého prototypu nahrazen dovezeným západoněmeckým dieselovým motorem Deutz F6L143F. Dovezená pohonná jednotka byla o něco větší, těžší, ale neporovnatelně spolehlivější než čínská. Druhý prototyp při zkouškách dosahoval 80 km/hod. Použité hydro-pneumatické odpružení podvozku dovolovalo změnu světlé výšky vozidla v rozsahu 170-400 mm a napomohlo k zvětšení úhlů deprese a elevace zbraně. Zkoušky druhého prototypu však ukázaly, že nebylo možné zbavit vozidlo všech nedostatků a ani se nepodařilo nezvýšit rychlost střelby. K přebití hlavní zbraně bylo potřeba minimálně 12 vteřin.


Osud projektu
13. srpna 1979 byl projekt WZ-141 vyřazen z registru, ale jeho vývojové práce pokračovaly. Koncem roku 1979 se druhý prototyp účastnil vojskových zkoušek v provincii Henan a údajně se i nacvičovalo nakládání a vykládání do transportního letadla An-12, bez zkoušek shozu vozidla na padácích. K oficiálnímu ukončení programu došlo až v roce 1985 a oba prototypy skončily na skládce. Prví prototyp skončil na vrakovišti v původní podobě, kdežto druhý byl vyřazen s odlišnou osmibokou věží.


ZTD druhého prototypu WZ-141
- osádka: 3 (velitel, řidič a nabíječ),
- hmotnost: kolem 6200 kg,
- délka: 4660 mm,
- šířka: 2400 mm,
- výška: 1560 mm,


- pancéřování: hliníkové.


Výzbroj
2x 105mm BzK Type 75 (18 výstřelů)
- náměr: neuveden (původně -5° až +12°)
- odměr: 360°
2x PTŘS HJ-73C (4 kusy)
1x 7,62mm kulomet Type 56 (3000 patron)


Pohonná jednotka
- vzduchem chlazený dieselový Deutz F6L143F,
- výkon: 137,5 kW (187 k).


Jízdní výkony
- max. rychlost: až 80 km/h,
- dojezd: až 500 km.


Zdroj
www.mod.gov.cn
https://sinorecords.org/wz141/
tanks-encyclopedia.com
https://warspot.ru/17695-kitayskaya-dvustvolka