Main Menu
User Menu

Bitva o Atlantik [1939-1945]

Battle of the Atlantic

     
Název:
Name:
Bitva o Atlantik
Datum:
Date:
03.09.1939-08.05.1945
Válčiště / Fáze:
Theatre of Operations / Phase:
Atlantické válčiště
Místo:
Location:
Atlantický oceán, Severní ledový oceán
GPS souřadnice:
GPS Coordinates:
00°00'00.00"N 00°00'00.00"E
Účastníci:
Belligerents:
 
Strana A:
Side A:
Spojené státy
Spojené království
Strana B:
Side B:
Německo
Itálie
Velitelé:
Commanders:
 
Strana A:
Side A:
Ernest King
Royal Ingersoll
Jonas Ingram
Adolphus Andrews
Arnold Krogstad
Westside Larson


Dudley Pound
Martin Dunbar-Nasmith
Percy Noble
Max Horton
Frederick Bowhill
Philip Joubert de la Ferté
John Slessor
Strana B:
Side B:
Erich Raeder
Karl Dönitz


Angelo Parona
Romolo Polacchini
Síly:
Strenght:
 
Síly strana A:
Forces Side A:
-
Zobraz detail:
Show Detail:
 
Zobraz detail:
Show Detail:
-
Síly strana B:
Forces Side B:
-
Zobraz detail:
Show Detail:
 
Zobraz detail:
Show Detail:
-
Ztráty:
Losses:
 
Ztráty strana A:
Losses Side A:
-
Zobraz detail:
Show Detail:
 
Zobraz detail:
Show Detail:
-
Ztráty strana B:
Losses Side B:
-
Zobraz detail:
Show Detail:
 
Zobraz detail:
Show Detail:
-
Cíle a výsledek:
Objectives and Result:
 
Typ operace, strana A:
Type of Operation, Side A:
obrana
Typ operace, strana B:
Type of Operation, Side B:
útok
Cíle, strana A:
Objectives, Side A:
eliminovat německou hrozbu pro spojenecké komunikační trasy v Atlantiku - splněn
Cíle, strana B:
Objectives, Side B:
zablokovat spojenecké komunikační trasy v Atlantiku - nesplněn
Výsledek:
Result:
vítězství strany A
Poznámka:
Note:
-
Zdroje:
Sources:
www.ibiblio.org
www.ibiblio.org
www.ibiblio.org
en.wikipedia.org
URL : https://www.valka.cz/Bitva-o-Atlantik-1939-1945-t195759#563513Verze : 6
MOD
Diskuse
Bitva o Atlanik, jež je někdy s přihlédnutím k událostem první světové války označována též jako druhá bitva o Atlantik, byla nejdelší vojenskou kampaní druhé světové války. Doba trvání bitvy je v podstatě totožná s dobou trvání evropské části války. Začala 3. září, v den, kdy Velká Británie a Francie vstoupily do války, a pokračovala až do kapitulace Německa v květnu 1945. Jádrem střetnutí byl souboj německých ponorek, které se snažily ochromit spojenecké zásobovací trasy, se spojeneckými námořními a leteckými protiponorkovými silami. Vedle vlčích smeček a konvojů ale zahrnovala i několik střetnutí mezi hladinovými plavidly.





Pátek 1. září
Německo přepadlo Polsko, čímž oficiálně začala druhá světová válka. Na tahu byly Velká Británie a Francie, které se musely rozhodnout, jak se zachovají. Síly a prostředky amerického námořnictva byly v souladu s dosavadní tradicí a tehdejší doktrínou soustředěny především na západním pobřeží. Americké námořnictvo ani nemělo žádné komplexní plány na evakuaci amerických občanů z Evropy. Výjimku tvořily jen plány na naložení menších skupin ve Středozemí a jejich převoz do místa bezpečného nalodění. Úřad náčelníka námořních operací zaslal depeši velitelům Floty Spojených států, Asijské floty, Atlantická eskadra, Eskadry zvláštních služeb a Eskadry 40-T. V ní je informoval, že lze očekávat, že v Atlantiku budou operovat německé ponorky a ozbrojené obchodní lodě. Počítat také měli s tím, že Velká Británie zřejmě zavede stejná opatření jako během předchozí války. Informaci obdrželi také velitelé lehkého křižníku St. Louis, jenž se nacházel v Punta Delgada na Azorských ostrovech, torpédoborce Anderson, jenž se zdržoval v kanadském Montreal, a ponorky Spearfish, která byla na cestě z New Yorku do brazilského Bahia. Hydrografický úřad začal vydávat zvláštní varování o omezeních a nebezpečích po vypuknutí bojů. První se týkalo Gdaňského zálivu, který německá vláda prohlásila za nebezpečnou oblast z důvodu probíhajících vojenských operací. Německá kapesní bitevní loď Admiral Graf Spee, jež opustila 21. srpna Wilhelmshaven, se jihozápadně od Kanárských ostrovů setkala s tankerem Altmark. Ten jí přivezl palivo zakoupené v texaském Port Arthur. Sesterská kapesní bitevní loď Deutschland opustila Wilhelmshaven 24. sprna a na začátku září vyčkávala v Severním Atlantiku na rozkaz k útokům na obchodní plavidla.



Neděle 3. září
Velká Británie a Francie vyhlásily válku Německu. Německé ponorky okamžitě začaly útočit na britskou námořní dopravu. V rámci těchto útoků torpédovala německá ponorka U-30 kapitánporučíka Lempa jižně od Rockall Bank bez varování britský osobní parník Athenia. Na palubě zahynulo mimo jiné 28 amerických občanů. Lemp později uvedl, že se domníval, že pálí na ozbrojenou obchodní loď. Německé vojenské a politické vedení vinu německé ponorky popřelo a obvinilo z něj Brity, přestože Lemp jednal v rozporu jak s mezinárodním právem, tak německými předpisy. Britové na základě tohoto útoku předpokládali, že Německo začalo s neomezenou ponorkovou válkou. Méně jak tři hodiny po vyhlášení války narazil britský lehký křižník Ajax na německou nákladní loď Olinda, jež plula z uruguajského Montevidea, a jelikož neměl muže k jejímu ukořistění, potopil ji palbou svých děl. Válka tím dorazila na americký kontinent. Britská Domácí flota vyslala letadlové lodě, aby vyhledávaly a potápěly německé ponorky. HMS Ark Royal operovala u severozápadních přístupů, zatímco lodě HMS Courageous a HMS Hermes střežily jihozápadní přístupy. Britské úřady zadržely americkou nákladní loď Saccarappa, která vezla náklad fosfátů a bavlny.






14. září
Ponorka U-30 byla 14. září bombardována britskými letouny Blackburn Skua z letadlové lodě HMS Ark Royal. Utrpěla lehké škody a 19. září vysadila vážně zraněné muže v Reykjavíku na Islandu.


















www.ibiblio.org
www.ibiblio.org
www.ibiblio.org
URL : https://www.valka.cz/Bitva-o-Atlantik-1939-1945-t195759#563514Verze : 8
MOD
Pondělí 4. září
Athenia následkem poškození z předchozího dne klesla ke dnu. Poté, co byla tato skutečnost potvrzena, rozeslalo OKM velitelům všech ponorek na moři depeši s připomínkou toho, že Hitler nařídil neútočit prozatím na osobní lodi, i kdyby byly součásí konvoje. Veřejně německé velení vinu za potopení Athenie odmítalo až do konce války. Úřad náčelníka námořních operací nařídil veliteli Atantické eskadry, aby co nejrychleji zřídil smíšené letecké a námořní hlídky, které měly vyhledávat lodě bojujích států a šifrovaně hlásit jejich pohyb v pásmu od Bostonu po Trinidad. Britský lehký křižní HMS Ajax potopil jihovýhodně od brazilského Rio Grande do Sul německou nákladní loď Carl Frizen.


Úterý 5. září
Americký námořní attaché v Německu námořní kapitán Alan Kirk a jeho zástupce námořního attaché pro letectvo komander Norman Hitchock odletěli do irského Galway, kde se setkali s přeživšími z Athenie. Na základě jejich výpovědí dospěli k jednoznačnému závěru, že loď byla torpédována ponorkou. Prezident Roosevelt vyhlásil neutralitu a nařídil námořnictvu, aby zavedlo tzv. neutralitní hlídky. Náčelník námořních operací admrál Harold Stark nařídil veliteli Atlantické eskadry kontradmirálovi Alfredu Johnsonovi, aby zavedl pobežní hlídky, které měly zabezpečeným kanálem hlásit pohyb všech válečných lodí, které se přibližovaly k východnímu pobřeží USA nebo ho opuštěly. To samé se týkalo i Karibiku. Hlášení nemělo být podáváno, pokud se hlášená loď nacházela příliš blízko, aby ho nemohla zachytit, neboť by to mohlo být vyhodnoceno jako chování v rozporu s neutralitou. Torpédoborce Davis a Benham byly vyslány hlídkovat do oblasti Grand Banks. Měly podávat hlášení o pohybu cizích válečných lodí a provádět záchranné práce. Námořní komise nařídil americkým obchodním lodím na cestě do nebo z Evropy, aby po cestě nekličkovaly, nezatemňovaly, na boky namalovaly americkou vlajku a v noci osvětlovaly stěžen s vlajkami. Obdobná opatření byla v menším rozsahu nařízena i lodím v Pacifiku. Americká nákladní loď Black Osprey, která směřovala do Rotterdamu a Antwerp byla u Lizzard Head zastavena britskou válečnou lodí a eskortována do Weymouthu jednoho z pěti bodů, v němž Britové hledali v nákladových prostorech lodí kontraband. Dalšími body byly Ramsgate, Kirkwall, Gibraltat a Haifa. Zadržena byla i nákladní loď Lehigh, která směřovala do Hamburku. V Suezu Britové zadržel dva německé inženýry, kteří cestovali na filipínské motorové lodi Don Isdro, jež byla postavena v Kielu a plula pod americkou vlajkou. Spojené státy proti tomu protestovali jako proti narušení jejich práv neutráního státu.


Středa 6. září
Velitel Atlantické eskadry vyslal mateřské lodě pro hydroplány Gannet a Thrush do portorického San Juan, kde měla být zřízena základna zabezpečující operace těchto letadel. Byl to první krok ke zřízení pobřežních neutralitní hlídky. Kontradmirál Charles Courtney vystřídal kontradmirála Henryho Lackeye v čele Eskadry 40-T. Vlajková loď eskadry, která byla zřízena v roce 1936, aby chránila americké občany a majetek během španělské občanské války, jíž byl lehký křižník Trenton, se nacházela ve Villefranche-sur-Mer. Eskadra podléhala přímo Úřadu náčelníka námořních operací. Francouzské úřady vysadily v Marseilles z americké obchodní lodi Exochorda dva námořníky německé národnosti. Britská Severní hlídka, kterou tvořily 7. a 12. eskadra křižníků, začala operovat v oblasti mezi Shetlandy, Faerskými ostrovy a Islandem. Lehké křižníky HMS Caledon, HMS Calypso, HMS Diomede, HMS Dragon, HMS Effingham, HMS Emerald, HMS Cardiff a HMS Dunedin během následujících tří týdnů zastavily 108 obchodních lodí a 28 z nich doprovodily do Kirkwallu na Orkneyích ke kontrole nákladu.


Čtvrtek 7. září
Divize křižníků 7 kontradmirála Pickense vyrazila střežit pobřežní oblast mezi rhodeislandským Newportem a viržinským Norfolkem. První vyrazily těžké křižníky Quincy a Vincennes, poté je následovaly křižníky San Francisco a Tuscaloosa. Měly hlásit pohyb cizích válečných lodí a poskytovat pomoc při zachráně plavidel a letadel v případě nouze. Britský parník Olivegrove byl torpédován německou ponorkou U-33 severozápadně od Španšlska. Jeho nouzový signál zachytil americký parník Washington, který plul do Británie, aby z Evropy evakuoval americké občany, změnil kurs a zvýšil rychlost, aby pomohl se záchranou osob. Německý velitel kapitánporučík Hans-Wilhelm von Dresky se zachoval vstřícně k britské posádce, neboť vypálil několik nouzových signálních raket, aby do místa potopení své kořisti nasměřoval americké plavidlo, které Brity zachránilo. Americká obchodní loď Lehigh byla po dvou dnech britskými úřady propuštěna. Naopak loď Warrior byla zadržena. Americká osobní loď Santa Paula ńarazila u Curaçaa na britský křižník, který ji donutil zastavit, nicméně po krátkém zdržení ji umožnil další plavbu. Americký tanker I. C. White měl podobné problémy s neidentifikovaným křižníkem u kolumbijské Baranquilly, ale též mohl plout dál.
URL : https://www.valka.cz/Bitva-o-Atlantik-1939-1945-t195759#563587Verze : 10
MOD
Pátek 8. září
Spojenci vyhlásili blokádu Německa. Britské úřady zabavily náklad fosfátů a bavlny z americké nákladní lodi Saccarappa, kterou poté propustily. Podtajemník amerického ministerstva zahraničních věcí Sumner Welles mezitím požádal o setkání mimo záznam s britským ambasadorem lordem Lothianem ohledně situace kolem zadržení osobní lodi Santa Paula předchozího dne. Welles Lothiana informoval, že kapitán lodi měl britskému křižníku poskytnout formální záruky, že na palubě nemá německé pasažéry. Pokud by tak neučinil, měl očekávat, že důstojníci z křižníku na jeho loď vpadnou a případné Němce si odvedou. Welles Lothiana diplomatickou řečí varoval, že takovýto krok britského plavidla vůči osobní lodi tak blízko amerických břehů by navodil vysoce nepříznivý dojem na americkou veřejnost, což je samo o sobě nežádoucí, neboť takovýto krok posádky britského křižníku by byl flagrantním porušením mezinárodního práva. Lord Lothian souhlasil a slíbil, že podnikne kroky potřebné k tomu, aby se situacím tohoto typu do budoucna zabránilo.


Sobota 9. září
Americká nákladní loď Wacosta plující z Glasgow do New Yorku byla zastavena německou ponorkou a zadržována tři hodiny. Němci prozkoumali její doklady a prohledali nákladový prostor. Poté ji nechali plout dál. Americký parník President Harding byl zadržen francouzskými úřady, které z lodi nechaly vyložit část nákladu, především měď a ropné produkty. Poté loď okamžitě propustily.


Neděle 10. září
Americká nákladní loď Hybert byla zadržována dvě hodiny německou ponorkou. Ta ji poté propustila, nicméně jí nařídila, aby po dobu 24 hodin nepoužívala vysílačku.


Pondělí 11. září
Německo vyhlásilo blokádu Spojenců. Americký tanker R. G. Stewart byl zastaven německou ponorkou U-38, která provedla varovný výstřel přes jeho příď poblíž francouzského Ushantu. Krátce nato tato ponorka toprédovala britský motorový tanker Inverliffey. Americký tanker poté zachránil jeho posádku, kterou po krátké chvíli přesunul na americkou nákladní loď City of Joliet, která je svezla do Antwerp. Německá kapesní bitevní loď Graf Spee provedla doplnění zásob z Altmarku. Do oblasti setkání se blížil britský těžký křižník Cumberland, ale Graf Spee po setkání s Altmarkem preventivně vypustil do vzduchu letouny Ar-196. Graf Spee byl tedy varován a změnil kurs, takže britské plavidlo jej nespozorovalo.


Úterý 12. září
Americká 21. průzkumná peruť majora Howarda Craiga se na floridském Miami ohlásila veliteli Atlantické eskadry k plnění povinností v souvislosti s neutralitním hlídkováním. Instrukce pro toto hlídkování byly v té době pozměněny, aby zahrnovaly i přístupy do Mexického zálivu přes Yucatánský kanál a Floridské úžiny. Americká nákladní loď Black Eagle byla zadržena britskými úřady v kotvišti Downs poblíž pobřeží Kentu.


Středa 13. září
Americká nákladní loď Black Osprey zadržovaná ve Weymouthu byla propuštěna. Norská motorová loď Ronda narazila u nizozemského ostrova Terschelling na minu. O život přišlo několik osob, včetně dvou Američanů. Několik dalších osob se zachránilo, mezi nimi i čtyři Američané, když je naložila italská nákladních loď Providencia.
URL : https://www.valka.cz/Bitva-o-Atlantik-1939-1945-t195759#563665Verze : 3
MOD
Čtvrtek 14. září
Prostředky neutralitní hlídky Atlantické eskadry byly nasazeny ke 14. září takto: torpédoborce Davis, Jouett, Benham a Ellet operovaly mezi Halifaxem a Zálivem Placentia (oblast tzv. Grand Banks); torpédoborce Hamilton a Leary u Georges Shoals; torpédoborce Goff a Hopkins společně s letadly PBY-2 hlídkové perutě 54 (VP 54) a mateřskou lodí hydroplánů Owl u Narragansett Bay; toprédoborce Decatur, Barry a Reuben James společně s transportní lodí Manley a z pevniny startujících letadel hlídkové perutě 52 a 53 u Chesapeake Bay; torpédoborce Babbitt a Claxton u Floridského průlivu; těžké křižníky San Francisco a Tuscaloosa společně s torpédoborci Truxtun, Simpson, Broome a Borie, hlídkovými perutěmi 33 a 51 a mateřskými loděmi hydroplánů Lapwing, Thrush a Gannet v Karibiku a atlantické straně Malých Antill; těžké křižníky Quincy a Vincennes u Mysu Hatteras. V Hampton Roads vyčkávala v záloze úderná síla sestávající z letadlové lodě Ranger s perutěmi VB 4, VF 4, VS 41 and VS 42, bitevních lodí New York a Texas. Bitevní lodě Arkansas a Wyoming sloužily jako základna pro výcvik záložních námořníků.
URL : https://www.valka.cz/Bitva-o-Atlantik-1939-1945-t195759#563716Verze : 0
MOD
RoBoT: TODO
URL : https://www.valka.cz/Bitva-o-Atlantik-1939-1945-t195759#589950Verze : 0
MOD