Příběh tragédie lidské geniality a hlouposti...
Slyšel jsem, že o letecké základně u Bihače už bylo psané hodně v L+K, ale já vám přináším detaily převzaté z textu fóra bývalých ex-jugoslávských zemí a přímo od lidí, kteří sloužili na tomto letišti a kteří tam strávili kus svého celého života.
Píše se rok 1957. V přísném utajení se na ministerstvu obrany v Bělehradě rýsují první siluety tajného objektu "505". Přesněji v oddělení pro budování objektů zvláštního určení. Hlavni inženýr projektu je plk. dr. Lj. Kodelja a pplk. V. Smirnov. Ještě předtím je vybráno území. Výběr padl na místo, které je blízko městu Bihač, v centru bývalé Jugoslávie, a které je kryto skoro ze všech stran vysokými horami.
Teprve roku 1959 začaly první práce na terénu. Práce byly uloženy stavitelské státní firmě "Soča". Zároveň s výstavbou letiště, samotných tunelů, se stavělo 5 velkých drah pro přistání a odlet letadel. Tady však nastal první problém, protože horský masív, ve kterém mělo letiště být, byl z velice pevné horniny a muselo se používat pořád odstřelové metody hornin. Inženýři proto používali odstřelové metody "plného a prázdného plnění", a tak dosáhli skoro centimetrové přesnosti v kopáni tunelu šířky 20 m, výšky 8 m a délky 1 km. Konec výkopů se datuje roku 1965. Pracovalo se ve vší tajnosti ve třech směnách a pracovalo zde kolem 250 techniků a inženýrů. Teprve roku 1966 začaly přijíždět první jednotky jugoslávského letectva.
Vojenské letiště, které udělali, vypadalo opravdu úchvatně. Byly zde 3 tunely plus jeden rezervní (únikový), které se spojovaly na "křižovatce", za které vedla obří síň, ve které se opravovaly Migy, výšky až 12 m.
Tyto tunely byly délky 500 m, 400 m a 350 m, šířky 20 m a výšky 8 m! Tato základna ve dnu hory Gola Pleševica byla také projektována, aby odolala přesnému zásahu jadernou pumou síly 20 kt. Každý ze 4 tunelů byl zkroucen a měl na horních stranách po každém desátém metru betonový závěs. To vše vedlo do železobetonových vrat, která měla vydržet úder do 3 atmosfér. Tato impresivní vrata měla váhu kolem 103 tun, byla dlouhá 21 m, vysoká 9 m a tlustá 1 m. Hermeticky uzavírala celé podzemní letiště a posouvala se na stranu.
Jinak samotný objekt v masivu hory byl projektován tak, aby v něm přežilo delší dobu cele mužstvo i s posádkou objektu, což znamená, že tu byla skladiště raket, bomb, kompletní opravny pro typ Mig-21, letecké obří pohonné rezervoáry, kuchyně, nemocnice, pokoje pro letecký i personál pro obsluhu objektu.
V samotném centru objektu, nebo v podzemním letišti, byl výtah, který vedl skoro 30 m do výšky, do kontrolní věže, což byl vlastně bunkr, ze kterého se řídil veškerý letecký provoz ve venkovním prostoru letiště. Zde bylo velení a plánování misí, radarová obsluha, meteostanice a hlavně štáb velitelství celého objektu.
Jelikož bylo letiště navrženo na to, aby přežilo jaderný útok, mělo své cisterny s pohonnými hmotami, ale jinak do něj vedlo potrubí délky kolem 20 km, které končilo v armádním skladišti PHM na úpatí hory Pokoj. A střelivo bylo uloženo 5 km od letiště ve vesničce V. Polje.
Ventilační systém samotného objektu byl na svoji dobu opravdovou senzací. Pracoval nepřetržitě a udržoval teplotu i v samotném centru objektu Klek, tedy v jádru hory, pořád na stálé teplotě i malé vlhkosti. V pokojích bylo kolem 21°C a v tunelech pro letadla kolem 18°C. Co se vody týče, když se razily tunely, našla se tu malá říčka, která nakonec zásobovala objekt vodou.
Venkovní část letecké základny sestávala z 5 drah: 2 (přistávací-vzletová) a 3 vzletové a z kasáren a logistických skladů.
Na samotné hoře Gola Plješevica, tedy na hoře, ve které byl ukryt objekt Klek, ve výšce kolem 1 650 m byl instalován anglický radar S-613, což byl Mercedes mezi radary na svou dobu, a tak bylo možné sledovat, co se děje v celé Itálii, Maďarsku, Rakousku což způsobovalo veliký odpor těchto států. Připomínám, že dosah radaru činil tehdy kolem nějakých 400-450 km! Samotný radar měl i svoji část obsluhy zakopanou poblíž něj a v zimě byl možný přístup na tento vrch pouze helikoptérou kvůli výšce a sněhu. Jen radar přežil do 1995, potom ho zničila chorvatská armáda.
Co se týče personálu, na letišti byl dislokován 117. letecký stíhací pluk s letouny Mig-21PF a 323. průzkumný pluk s letouny Mig-21R.
Jediným podobným objektem je letiště Slatina, které je však o hodně menši.
Cena tohoto objektu, tedy celého letiště, jak venkovní infrastruktury, tak samotného objektu v hoře, stál na svou dobu neuvěřitelné 4 miliardy dolarů! A určitě i dost životů, protože se tradují zvěsti o politických vězních a vězních odsouzených na smrt, kteří tam byli posláni a nevrátili se.(Svědci, kteří viděli projíždět černé záplatované autobusy dodnes žijí.)
Roku 1992, jak už skoro celou Jugoslávii zmítala válka, srbská vojska toto letiště zničila. Tedy armáda, která o toto letiště pečovala a kryla ho jako svoje nejtajnější letiště 12. 5. 1992. Pomocí několika kamiónů zničila vchody do tunelu a zničila vzletové a přistávací dráhy a bombardovala posléze ještě dodatečně části, které by se daly použít.
Tak skončila pohádka za 4 miliardy o objektu, který byl na svou dobu něčím jako science-fiction. Něčím technologicky tak vyspělým a geniálním.
Promiňte mi mou češtinu, nežiji v Česku, ale umím částečně vaši řeč, také nemám na klávesnici čárky
Pokud někdo ocení mé úsilí a bude ho to zajímat, tady je link na zajímavá videa, jak to kdysi nádherně vypadalo...
Myslím že za to to stoji se podívat...
www.avijacijabezgranica.com
Vjezd do tunelu č.2 .Fotka je z roku 2002-05 Je videt krasne zaclona proti uderu n. bomby ve tvaru profilu Mig 21
Slyšel jsem, že o letecké základně u Bihače už bylo psané hodně v L+K, ale já vám přináším detaily převzaté z textu fóra bývalých ex-jugoslávských zemí a přímo od lidí, kteří sloužili na tomto letišti a kteří tam strávili kus svého celého života.
Píše se rok 1957. V přísném utajení se na ministerstvu obrany v Bělehradě rýsují první siluety tajného objektu "505". Přesněji v oddělení pro budování objektů zvláštního určení. Hlavni inženýr projektu je plk. dr. Lj. Kodelja a pplk. V. Smirnov. Ještě předtím je vybráno území. Výběr padl na místo, které je blízko městu Bihač, v centru bývalé Jugoslávie, a které je kryto skoro ze všech stran vysokými horami.
Teprve roku 1959 začaly první práce na terénu. Práce byly uloženy stavitelské státní firmě "Soča". Zároveň s výstavbou letiště, samotných tunelů, se stavělo 5 velkých drah pro přistání a odlet letadel. Tady však nastal první problém, protože horský masív, ve kterém mělo letiště být, byl z velice pevné horniny a muselo se používat pořád odstřelové metody hornin. Inženýři proto používali odstřelové metody "plného a prázdného plnění", a tak dosáhli skoro centimetrové přesnosti v kopáni tunelu šířky 20 m, výšky 8 m a délky 1 km. Konec výkopů se datuje roku 1965. Pracovalo se ve vší tajnosti ve třech směnách a pracovalo zde kolem 250 techniků a inženýrů. Teprve roku 1966 začaly přijíždět první jednotky jugoslávského letectva.
Vojenské letiště, které udělali, vypadalo opravdu úchvatně. Byly zde 3 tunely plus jeden rezervní (únikový), které se spojovaly na "křižovatce", za které vedla obří síň, ve které se opravovaly Migy, výšky až 12 m.
Tyto tunely byly délky 500 m, 400 m a 350 m, šířky 20 m a výšky 8 m! Tato základna ve dnu hory Gola Pleševica byla také projektována, aby odolala přesnému zásahu jadernou pumou síly 20 kt. Každý ze 4 tunelů byl zkroucen a měl na horních stranách po každém desátém metru betonový závěs. To vše vedlo do železobetonových vrat, která měla vydržet úder do 3 atmosfér. Tato impresivní vrata měla váhu kolem 103 tun, byla dlouhá 21 m, vysoká 9 m a tlustá 1 m. Hermeticky uzavírala celé podzemní letiště a posouvala se na stranu.
Jinak samotný objekt v masivu hory byl projektován tak, aby v něm přežilo delší dobu cele mužstvo i s posádkou objektu, což znamená, že tu byla skladiště raket, bomb, kompletní opravny pro typ Mig-21, letecké obří pohonné rezervoáry, kuchyně, nemocnice, pokoje pro letecký i personál pro obsluhu objektu.
V samotném centru objektu, nebo v podzemním letišti, byl výtah, který vedl skoro 30 m do výšky, do kontrolní věže, což byl vlastně bunkr, ze kterého se řídil veškerý letecký provoz ve venkovním prostoru letiště. Zde bylo velení a plánování misí, radarová obsluha, meteostanice a hlavně štáb velitelství celého objektu.
Jelikož bylo letiště navrženo na to, aby přežilo jaderný útok, mělo své cisterny s pohonnými hmotami, ale jinak do něj vedlo potrubí délky kolem 20 km, které končilo v armádním skladišti PHM na úpatí hory Pokoj. A střelivo bylo uloženo 5 km od letiště ve vesničce V. Polje.
Ventilační systém samotného objektu byl na svoji dobu opravdovou senzací. Pracoval nepřetržitě a udržoval teplotu i v samotném centru objektu Klek, tedy v jádru hory, pořád na stálé teplotě i malé vlhkosti. V pokojích bylo kolem 21°C a v tunelech pro letadla kolem 18°C. Co se vody týče, když se razily tunely, našla se tu malá říčka, která nakonec zásobovala objekt vodou.
Venkovní část letecké základny sestávala z 5 drah: 2 (přistávací-vzletová) a 3 vzletové a z kasáren a logistických skladů.
Na samotné hoře Gola Plješevica, tedy na hoře, ve které byl ukryt objekt Klek, ve výšce kolem 1 650 m byl instalován anglický radar S-613, což byl Mercedes mezi radary na svou dobu, a tak bylo možné sledovat, co se děje v celé Itálii, Maďarsku, Rakousku což způsobovalo veliký odpor těchto států. Připomínám, že dosah radaru činil tehdy kolem nějakých 400-450 km! Samotný radar měl i svoji část obsluhy zakopanou poblíž něj a v zimě byl možný přístup na tento vrch pouze helikoptérou kvůli výšce a sněhu. Jen radar přežil do 1995, potom ho zničila chorvatská armáda.
Co se týče personálu, na letišti byl dislokován 117. letecký stíhací pluk s letouny Mig-21PF a 323. průzkumný pluk s letouny Mig-21R.
Jediným podobným objektem je letiště Slatina, které je však o hodně menši.
Cena tohoto objektu, tedy celého letiště, jak venkovní infrastruktury, tak samotného objektu v hoře, stál na svou dobu neuvěřitelné 4 miliardy dolarů! A určitě i dost životů, protože se tradují zvěsti o politických vězních a vězních odsouzených na smrt, kteří tam byli posláni a nevrátili se.(Svědci, kteří viděli projíždět černé záplatované autobusy dodnes žijí.)
Roku 1992, jak už skoro celou Jugoslávii zmítala válka, srbská vojska toto letiště zničila. Tedy armáda, která o toto letiště pečovala a kryla ho jako svoje nejtajnější letiště 12. 5. 1992. Pomocí několika kamiónů zničila vchody do tunelu a zničila vzletové a přistávací dráhy a bombardovala posléze ještě dodatečně části, které by se daly použít.
Tak skončila pohádka za 4 miliardy o objektu, který byl na svou dobu něčím jako science-fiction. Něčím technologicky tak vyspělým a geniálním.
Promiňte mi mou češtinu, nežiji v Česku, ale umím částečně vaši řeč, také nemám na klávesnici čárky
Pokud někdo ocení mé úsilí a bude ho to zajímat, tady je link na zajímavá videa, jak to kdysi nádherně vypadalo...
Myslím že za to to stoji se podívat...
www.avijacijabezgranica.com
Vjezd do tunelu č.2 .Fotka je z roku 2002-05 Je videt krasne zaclona proti uderu n. bomby ve tvaru profilu Mig 21