Čas letí jak splašený kůň, a ani se nechce věrit, kolik ho už uplynulo od našich společných výprav do Normandie (2014), Arden (2016) či naší nepočetné, leč o to delší a důkladnější výpravy do USA (2019). Protože jsme si v mezičase užili spoustu domácího vězení díky viru z Číny a omezení cestování, ozýval se ten hlas "já už bych zas někam jel" čím dál častěji a urputněji. Bylo na čase konat!
Jako už tolikrát jsme měli na výběr TOLIK možných cílů, a TAK MÁLO času, takže jako vždy došlo na kombinaci "prověřených" destinací s "tohle jsem náhodou našel na mapě a vypadá to bombasticky, zkusíme". Omezení bylo víc než dost, od osobních možností, pracovních povinností po naprosto nesmyslnou otvírací dobu muzejí, která spolu téměř sousedí, ale každé otevírá v opačné polovině týdne. Naštěstí Holandsko není nijak velká země, podobně jako ta naše, takže se dá pár zajížděk alespoň trochu vzít na milost
A jak to celé dopadlo? Udělejte si kávičku, z ledničky dortík či chlebíček a já vám budu vyprávět.
Cesta severní částí Německa je už tradiční trasou, kterou se ubíráme k zemím Beneluxu a do severní Francie. Nezdá se mi tak frekventovaná, jako dálnice na Norimberk a na rozhraní Německa, Francie a Lucemburska. Takže v sobotu ráno vyrážíme po trase Praha - Dráždany - Lipsko - Magdeburg - Hannover - Munster do naší první oblíbené destinace - muzea obrněné techniky v Munsteru.
Muzeum samo o sobě patří mezí ta vetší muzea obrněné techniky a v několika halách se člověk může pokochat originály i replikami bojové techniky od první světové války po současnost. Je to naše oblíbená zastávka "na půl cesty", protože vždy je tam něco nového k vidění. Když už nic, tak alespoň přestaví exponáty, to co bylo zastrčené v rohu je po pár letech krásně k focení a naopak. A protože doba už je holt taková, tak se můžeme "pokochat" plastovým Tigrem 1:1 z 3D tiskárny. Vkrádá se otázka "proč", ale to nechám vkusu každého soudruha, zdali líbí či nelíbí
Protože se pohybujeme v třech různých autech ze třech různých směrů, máme v čase, kdy doráží druhá část týmu k muzeu, už toto prošlé a tak vyrážíme do nedalekého místa koncentračního tabora Bergen Belsen, mezi jehož nejznámější oběti patří i Anna Frank. V slunečném dnu je toto místo až příliš tiché a hezké, než aby člověku došla všechna ta hrůza, co se tu odehrávala v minulosti. Z celého tábora zbyly jen základy jednotlivých baráků, několik památníků, národních i osobních, a stéla. Procházíme a nakonec se vydáváme ještě dále do lesa, kde se stranou nacházel zajatecký tábor pro vojáky Rudé armády, spolu s dalším hřbitovem. Cestou ven procházíme moderní budovu památníku, kde se člověk může blíže seznámit s historií tábore i řadou artefaktů. Obecně mi tato muzea či památníky přijdou velmi špatně prostorově i obsahově využitá, a toto není výjimka (i když to není tak špatné jako třeba u koncentračního tábora Natzweiler-Stutthof.
Den už je ale ve své poslední třetině a my máme před sebou ještě pěkný flák cesty do Holandska, takže hledáme hotel (dobrá rada, mobilní signál uprostřed lesa u tábora Bergen Belsen není z nejlepších ) a pak vyrážíme na přejez do Utrechtu, který se stane pro dnešní den naším dočasným bydlištěm.
V kvalitním hotelu jsme se vyspali do růžova, navíc s vědomím, že je to jeden z mála dní, kdy se nemusí vstávat, protože první muzeum, co nás čeká, je nedaleko, a otevírá až v deset. Nasnídáme, zabalíme a vyrážíme do dalšího sluncem rozpáleného dne. Naším cílem je královské vojenské muzeum Soesterberg!
Už příjezd na parkoviště vyvolává v člověku takové to mravenčení v zádech, že tohle teda bude NĚCO. A taky že jo! Muzeum je obrovská hala na kraji letiště, obklopená řadou dalších atrakcí (vypadají pro děti, vynecháváme). Parkovišť je k dispozici 5, díky brzkému příjezdu parkujeme skoro "u vchodu". Vstup od pokladen vede na galerii nad vetšinou výstavní plochy muzea, a tak člověku hned u vchodu "zůstane viset čelist". Takové to tam je Ve vzduchu visí letadla, vrtulníky, na zemi pak bezpočet obrněné techniky, děl a dalších hejblátek, ve vitriných více či méně ukrytých pak ruční zbraně, miny, granáty, uniformy, plynové masky. Jediné negativum pro nás fotografy je fakt, že vnější stěny budovy tvoří sklo, takže at fotíte co fotíte, fotíte proti světlu Ale i tak je to zážitek. Kromě obsahu samotné budovy se jěště pár věcí nachází na bývalé letištní ploše, takže stojí za to projít kavárnou ven a ještě si to vklidu projít i zvenčí. Nezapomeňte si lístek, budete ho potřebovat na cestu zpět do muzea!
Po cca 3,5 hodinách se vydáváme ještě k nedalekému památníku letců a pak, protože nám díky oné anarchii v otvíracích dobách muzejí v rámci jednoho města odpadla další "atrakce", se vydaváme směr Amsterdam, kde nás čeká ubytování u olympijského stadionu, odkud nás tramvaj pohodlně doveze přímo do centra. A tak si odpoledne hrajeme na turisty, někteří na lodičkách, někteří pěšky. Kanály, coffee shopy, čtvrť červených luceren, všude odhozená, odložená, postavená kola a řada křivých, napůl se hroutících domů
Cestou jsme se nezapomněli zastavit u domu Anne Frank, jejíž osud se naplnil ve "včerejším" koncentračním táboře v Bergen Belsenu, ale byla z toho až příliš velká turistická atrakce (s kavárnou v moderní dostavbě k domu), takže jsme se zas rychle obrátili na ústup, směr večeře a nezbytná ochutnávka místních stejků
Spokojeni se vracíme na hotel, nabrat síly na další den.
V pondělí nás čekal výlet na holandský venkov, zároveň pro mnohé z nás "srdová záležitost". Protože kdo by neznal knihy KX-B neodpovídá nebo Bombardér T-2990 se odmlčel? Dnes se vydáme po stopách obou neštastných Wellingtonů naší 311. bombardovací perutě RAF za druhé světové války, a částečně i po stopách těch, kteří něměli tolik štěstí a z obou zmíněných bombardérů se nedostali živí, či se nedožili záchrany po dramatické plavbě v záchranném člunu.
Prvním místem je místo dopadu bombardéru KX-T, který se v nedávne době stal dějištěm vytažení trosek bombardéru z místních mokřin, a postavení nového, krásného památníku. Nemohla u toho chybět kniha Bombardér T-2990 se odmlčel, ze které jsme si přímo na místě přečetli strhující líčení posledních chvil nešťastného stroje. Pohled na nedaleký kanál dával představu, jaké to muselo být v noci na padáku do tohoto kanálu spadnout. Drsný válečný příběh tak kontrastoval s krásnou krajinou plnou krav a koní, s větrným mlýnem na obzoru. Tichá oblast, která jen ve své půdě ukrývá památky na válku. Jinak pokud budete památník hledat tak jako my, vězte, že až k němu vede silnice, ne široká, ale pro auta v pohode "sjízdná" - po zkušenostech s mou navigací, která ráda hledá cesty delší, o to horší, jsme zaparkovali v nedaleké obci a k památníku šli pěšky, ale nebylo to nutné.
Nastupujeme zpět do vozů a vydáváme se do Den Helderu, města na špičce kontinentálního Holandska, chránící jeden z průplavů do vnitřního moře. Přístav je aktivní vojenská základna a tak máte možnost spatřit kdejakou chloubu holandského námořnictva (přinejmenším zdálky ). Naším cílem je ale námořní muzeum v části přístavu, kde dříve byly doky.
Muzeum je rozděleno do několika částí a je poměrné rozlehlé, leč nenáročné. Ve vstupní budově je stručná výstavka k historii holandského námořnictva, leč s ohledem na absenci anglických či německých popisků si moc "nepočtete". Následuje prohlídka ponorky Tonijn, pak prohlídka pokračuje části zachráněného můstku křižníku De Ruyter včetně impresivního zážitku z vnitřku kupole s radarem, kam si můžete vylézt! Dále nás prohlídka vede budovami loděnice, kde jsou k vidění další artefakty ze stavby i provozu lodí minulosti i současnosti, pak zase ven a na monitor Schorpioen, abychom ji ukončili prohlídkou minolovky Abraham Crijnssen. Bylo to pěkné, ale je čas něco málo pojíst, zamávat prolétajícím vrtulníkům a pokračovat dál!
- kanadský památník u Passchendaele - hřbitov Tyne Cot - Memorial Museum Passchendaele 1917 - na zámku v Zonnebeke - kanadský památník St. Julien - Cap Blanc Nez - Calais
- Calais - Carré Militaire du Cimetière Nord - Cap Gris Nez - muzeum Atlantického valu - baterie Todt - muzeum 39-45, Ambleteuse - hřbitov Étaples - bojiště u Kresčaku - Stèle de l'Opération Jubilée - Petit-Caux - Royal Regiment of Canada Monument - Dieppe - Pourville Cameron Highlanders of Canada & South Saskatchewan Regiment Memorials - Pourville-sur-Mere - Dieppe
- Gueudecourt Newfoundland Memorial - La Chapelle du Souvenir Français / Nécropole Nationale de Rancourt - Australian 2nd Division Memorial - Mont St Quentin - Museum of the Great War - Peronne - Delville Wood South African National Memorial - DELVILLE WOOD CEMETERY, LONGUEVAL - Footballers Memorial Middlesex Regiment - Pipers Memorial Longueval - New Zealand Battlefield Memorial - Longueval - Flatiron Copse Cemetery - 38th Welsh Division Memorial (Red Dragon) - Bell's Redoubt - Contalmaison - Contalmaison Cairn - Lochnagar Crater - Pozieres Memorial and Cemetery - Pozieres - Gibraltar Bunker - Pozieres - 1st Australian Division Memorial - Pozieres - Tank Corps Memorial - Pozieres - Windmill Memorial - Pozieres - WWI Animal War Memorial - Pozieres - Courcelette Canadian Battlefield Memorial - Butte de Warlencourt
) a pak vyrážíme na přejez do Utrechtu, který se stane pro dnešní den naším dočasným bydlištěm.
). Naším cílem je ale námořní muzeum v části přístavu, kde dříve byly doky.
