BGR - Bezejmenný projekt horského tanku

The nameless project of a Bulgarian mountain tank
Безименният проект на български планински танк
Vážení,
po bulharských serverech koluje jedna fotografie dřevěného modelu a pár kusých informací, které naznačují, že se jednalo o samostatný vývoj lehkého plovoucího tanku neznámého jména, který byl určen k boji v hornatém terénu.


Krátká historie
Podle pamětníků a historika Antona Oruše (Антон Оруш) vše začalo v druhé polovině 80. let, kdy bulharská armáda požadovala lehké obrněné vozidlo, které by bylo vhodné pro použití v balkánských horách. Lehký horský tank (лек планински танк), který měl být pohyblivý, plovoucí, obtížně rozpoznatelný radarem a vybaven výkonným palebným systémem. Vše nasvědčovalo tomu, že Bulharsko je schopno tento konstrukční úkol zdárně vyřešit. Protože po celá desetiletí byl v zemi rozvíjen průmysl i výzkumně technické ústavy.


Bulharské ministerstvo obrany pověřilo sofijský Vojenský vědecký a technický ústav vývojem lehkého plovoucího tanku a k spolupráci zavázalo další firmy. Je s podivem, že o tomto náročnému úkolu nejsou další informace a dokonce není znám ani oficiální, či krycí název projektu. Pamětníci pouze naznačují, že tank měl být vážným protivníkem jihoslovanského středního tanku M-84 i řeckých a tureckých tanků Leopard 2.


V té době bylo v Kazanlaku vyráběno BMP-23, která se údajně stala předlohou pro vznik lehkého horského tanku. Návrh konstruktérů počítal s kratší podvozkem s větší světlou výškou. Tyto úpravy měly zajistit vyšší manévrovatelnost a průchodivost kamenitým terénem. Trup měl být opatřen silnější pancířem s keramickými vložkami vyrobenými z místního nerostu zeolitu, které byly velmi odolné vůči kumulativnímu střelivu. U vozidla byl vyžadován stealth effect, který měl zabránit detekci radarem. Pásy vybavené gumovými patkami měly snížit hlučnost a zabránit poškození vozovky. Původně se předpokládalo použití motorů z tanků T-55, nebo T-72, ale od tohoto záměru bylo upuštěno kvůli velké náročnosti na vnitř prostor vozidla. Proto byl navržen k zástavbě britský vícepalivový motor Perkins (neznámého typu), který měla v licenci vyrábět továrna ve Varně.


Projekt byl připraven do konce roku 1988 a k posouzení byl předložen i sovětskými vojenskými experty, kteří jej s výhradami schválili i když věděli, že lehký horský tank je plánován i na vývoz partnerům Varšavské smlouvy a spřáteleným mocnostem jako byla Brazílie v Jižní Americe.


Velkým zastáncem lehkého horského tanku byl náměstek ministra obrany gen.plk. Boris Todorov, který trval na vývoji a výrobě bulharské techniky i proti vůli Sovětů. Vývoj pokračoval, byly vyrobeny zmenšené modely a možná i dřevěné makety v skutečné velikosti. Chystala se výroba prvních prototypů u kterých se předpokládalo, že budou dodány k souběžným zkouškám v Bulharsku a Sovětském svazu.


10. listopadu 1989 však došlo k politickým změnám, které měly vliv na tamní hospodářství. Přesto armáda zahájila spolupráci s izraelskými výrobci na nových optoelektronických systémech průzkumu bojiště a řízení palby. Projekt tanku však začal strádat nedostatkem finančních prostředků, které zapříčinily uzavření Vojenského vědeckého a technického ústavu. Konstruktéři byli propuštění a veškerá technická dokumentace byla zničena a následně odvezena do sběren druhotných surovin. Ještě štěstí, že jakýmsi nedopatřením, či spíše dopatřením, přežil v soukromých rukách zmenšený dřevěný model lehkého tanku.


Produkce tanku měla být rozdělena do několika podniků
Vývoji vozidla a koordinaci výroby měl na starosti Vojenský vědecký a technický ústav v Sofii (Военен научнотехнически институт, ВНТИ, София).
Výrobou pásů s gumovými patkami byla pověřena továrna Zebra z Kurila - Novi Iskăr (Зебра, Курило - Нови Искър).
Pohonnou jednotku soustavy Perkins měla dodávat motorárna Vasil Kolarov z Varny (ЗПДД Васил Коларов, Варна).
Kulomety se vyráběly ve Vojenském opravárenském závodě Arsenal v Kazanlăku (ВРЗ Арсенал, Казанлък).
Munici měly na starosti Vazovské strojírny v Sopotech (ВМЗ Сопот).
Pancéřové prvky měly dodávat Slévárny a válcovny v Perniku (ДМЗ Ленин, Перник), Vojenský opravárenský závod Chán Krum v Tărgovišti (ВРЗ Хан Крум, Търговище) a vojenská továrna Beta v Červen Brjagu (Бета, Червен бряг).
Finální montáž vozidla i výroba 100mm kanonů měla probíhat v továrně těžkého strojírenství Červena mogila v Radomiru (ЗТМ Червена могила, Радомир).


Známá ZTD
- hmotnost: 18 tun
- osádka: 3 (velitel, střelec, řidič)
- pohonná jednotka: bulharská licence dieselu Perkins,
- předpokládaný výkon: 440-515 kW (600-700 k),
- vypočtená rychlost na souši: 70 km,
- vypočtená rychlost plavby: 6 km/h,
Výzbroj:
- 100mm kanón s hladkým vývrtem odvozený ze sovětského MT-12 (40 nábojů)
- kulomety: 7,62mm PKT, 12,7mm NSVT, nebo 14,5mm KPVT,
- vrhače dýmotvorných granátů,
- pancéř se zeolitovými keramickými vložkami,
- protiradarovou ochranu měla zajisti speciální obšívka povrchu vozidla.


Zdroj:
epicenter.bg
https://bulgarianhistory.org/bg-tank-maket/
it.dir.bg
segabg.com
www.dnes.bg
www.sandacite.bg
www.voice-bg.com
BGR - Bezejmenný projekt horského tanku - Autor fotografie: Anton Oruš.

Autor fotografie: Anton Oruš.
BGR - Bezejmenný projekt horského tanku - 1 - protilokační obšívka, 2 - zeolitová keramická vložka, 3 - ocelový pancíř. Autor fotografie: Anton Oruš.

1 - protilokační obšívka, 2 - zeolitová keramická vložka, 3 - ocelový pancíř. Autor fotografie: Anton Oruš.
URL : https://www.valka.cz/BGR-Bezejmenny-projekt-horskeho-tanku-t239318#661416 Verze : 0
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy


Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více