Main Menu
User Menu
HMS Erin (ex. turecká Reshadiye)


Druh lodě: bitevní loď
Třída lodě: Erin
Kýl položen: 1. srpna 1911
Loděnice: Vickers Maxim Ltd., Barrow-in-Furness
Spuštění na vodu: 3. září 1913
Zařazení do služby: 22. srpna 1914
Vyřazení: prosinec 1922
Osud: šrot 1923


Rozměry:
Délka: 171 m (559 ft 6 in)
Šířka: 27,7 m (91 ft)
Ponor: 8,7 m (28 ft)
Výtlak standard: 27 500 tun
Výtlak plný: 30 250 tun


Pohon:
Stroje: 4 turbíny Parsons
Kotle: 15 Babcock
Výkon: 26 500 hp
Rychlost: 21 uzlů (39 km/h)
Dosah: 5 300 námořních mil (9 800 km)


Výzbroj:
10 x 343 mm (13,5 in) děla (5 x II)
16 x 152 mm (6 in) děla
6 x 57 mm (6 pdr in) děla
2 x 76 mm (3 in) protiletadlová děla
4 x 533 mm (21 in) torpédomety


Pancéř:
hlavní boční pás: 305 mm (12 in)
horní boční pás: 152 mm (6 in)
věže: od 203 do 305 mm (10 to 12 in)


Posádka: 1 070 mužů



Charakteristika:
HMS Erin byla bitevní loď Royal Navy, původně objednaná pod jménem Reshadiye pro turecké námořnictvo, ale po vypuknutí 1. světové války zabavená Velkou Británií. Nesla děla ráže 343 mm, což ji řadí mezi tzv. superdreadnoughty.


Historie
Po rusko-turecké válce v letech 1877-1878 došlo za sultána Abdulhamida II. k úpadku tureckého námořnictva, což vedlo ke katastrofálnímu chátrání jeho plavidel. Jedním z hlavních důvodů tohoto vývoje byl strach sultána z vojenského puče a sesazení, jako se to stalo jeho předchůdci Abdulazizovi I. V roce 1903 ohodnotil První lord britské admirality William Palmer, hrabě ze Selbornu, kondici tureckého námořnictva lakonicky: "There was no navy!"


Nicméně, závody v námořním zbrojení mezi velmocemi na počátku 20. století donutily i tureckou vládu k zahájení programu znovuvyzbrojení námořnictva prostřednictvím nákupu lodí od nejlepších lodních stavitelů světa, což tehdy byli Britové. Od roku 1914 tento program předpokládal zisk čtyřiceti lodí z britských loděnic.


Podobné programy rozvoje námořnictva vypracovaly i další státy. Námořní rivalita mezi Argentinou a Brazílií vedla mimo jiné k objednávce bitevní lodě u firmy Armstrong Whitworth na jaře roku 1911, pojmenované Rio de Janeiro. Od roku 1913 však došlo ke kolapsu obchodu s kaučukem a Brazílie zastavila své platby loděnici Armstrong.


Turecké námořnictvo objednalo dvě lodě, první u firmy Vickers, pojmenovanou Reshadiye, druhou v loděnici Armstrong pod jménem Mahmud Resad V. Finanční obtíže však později vedly ke zrušení objednávky u Armstrongu a Turecko místo toho převzalo kontrakt právě na bitevní loď Rio de Janeiro, přejmenovanou na Sultan Osman I. Třetí loď byla pod jménem Fatih objednána u Vickersu v roce 1914, ale po vypuknutí války byla objednávka zrušena.


Obě bitevní lodě stály Turecko čtyři miliony liber. V té době byla turecká vláda ve finanční tísni, a proto byly k zaplacení plavidel vyhlášeny veřejné sbírky. V kavárnách, školách nebo v obchodech mohl každý přispět na koupi bitevních lodí. K posílení této kampaně byly nejštědřejší dary odměňovány medailí nazvanou "Naval Donation Medal".


Loď Reshadiye byla navržena slavným britským konstruktérem Georgem Thurstonem. Konstrukce vycházela ze současných britských bitevních lodí třídy King George V., loď však měla těžší střední dělostřelectvo a upravenou výstroj, například záchodky v tureckém stylu. Významným konstrukčním zlepšením bylo umístění střední dělové věže na úrovni hlavní paluby. Zásoby uhlí a dosah však byly nižší než u britských lodí a také pancéř byl slabší.


Když na příkaz turecké vlády přijel vyslanec Rauf 27. července 1914 do Newcastlu, aby připravil odeslání bitevní lodě Sultan Osman I., věděl První lord admirality Winston Churchill, že zabavení obou již hotových tureckých lodí vyvolá diplomatickou krizi, ale navzdory tomu nehodlal riskovat, že by tyto výborné lodě mohly být v nastávající válce nasazeny proti Royal Navy. Proto dne 3. srpna 1914 Churchill oznámil zabavení obou tureckých bitevních lodí. Mr. Rauf ve svých pamětech napsal, že: "Zaplatili jsme poslední splátku (700 000 tureckých liber). Dosáhli jsme dohody s výrobcem, že lodě budou předány 2. srpna 1914. Navzdory tomu, poté, co jsme lodě zaplatili, asi půlhodinu před ceremoniálem, Britové oznámili, že plavidla zabavují... I když jsme protestovali, nikdo tomu nevěnoval pozornost."


Poté, co Německo narušilo suverenitu Belgie, vyhlásila Velká Británie 4. srpna 1914 Německu válku a obě lodě byly zařazeny do stavu Royal Navy. Tento akt Turky rozzuřil a přispěl k uzavření spojenectví Turecka s Německem, což vedlo ke vstupu Turecka do války na straně Centrálních mocností v říjnu 1914.


Služba
Reshadiye byla zařazena do služby v Royal Navy pod jménem HMS Erin a posílila 1. divizi 2. eskadry bitevních lodí, vedené viceadmirálem M. I. Jerramem. V sestavě této jednotky prodělala bitevní loď Erin bitvu u Jutska, kterou přečkala bez poškození. V roce 1919 byla loď stažena do rezervy a roku 1922 podle Washingtonské dohody sešrotována.


(bude doplněno)


Zdroje:
en.wikipedia.org; de.wikipedia.org
BB - HMS Erin (1913) - Plán bitevní lodi Erin. Zdroj: en.wikipedia.org

Plán bitevní lodi Erin. Zdroj: en.wikipedia.org
BB - HMS Erin (1913) - Bitevní loď HMS Erin v roce 1918. Via de.wikipedia.org

Bitevní loď HMS Erin v roce 1918. Via de.wikipedia.org
URL : https://www.valka.cz/BB-HMS-Erin-1913-t60518#218184Verze : 0