Avia S-199

Avia S-199 a CS-199

Československé letectvo mělo po válce ve výzbroji - kromě kořistní německé techniky - směs sovětských a britských typů. S rostoucím vlivem SSSR se stále více zaměřovalo na typy sovětské. Jenomže sovětské stroje byly typickými válečnými konstrukcemi - dřevěné stroje, stavěné s ohledem na krátký život bojového stroje. Mírová služba tento spotřební přístup nemohla potřebovat. V stíhacím letectvu bylo nutné nahradit dosluhující Lavočky La-7 celokovovými konstrukcemi. Britské Spitfiry byly již politicky obtížně průchodné, proto se uvažovalo o zapojení domácího leteckého průmyslu.

Letecké závody v Protektorátě byly zařazeny do zbrojní výroby německé Třetí říše. Po skončení druhé světové války zůstalo na našem území velké množství draků německých stíhacích letounů Messerschmitt Bf 109 verzí G a K, stejně jako zásoba motorů Daimler-Benz DB 605. Bylo proto rozhodnuto tyto stroje zkompletovat a využít je pro nově budované československé vojenské letectvo. Protože hlavním dodavatelem rekonstruovaných "stodevítek" byla továrna Avia, byly takto vzniklé stroje zařazeny do čs. letectva jako Avia S-99.

Hlavním skladem kořistní techniky, kde se nacházela i prakticky celá zásoba motorů DB, byl objekt bývalého cukrovaru v Krásném Březně, dnes jedna ze čtvrtí Ústí n. L. Když tento objekt vyhořel, ( důvod požáru nebyl dodnes přesně stanoven, rozpětí názorů sahá od nešťastné náhody až po sabotáž německých pyrotechniků, kteří zde coby váleční zajatci pracovali ) vznikl problém, kde vzít pro Stodevítky nový motor. Nakonec bylo rozhodnuto adaptovat drak Bf 109 pro motor Jumo 211 (čs. označení M-211) včetně vrtulí, používaný pro bombardéry Heinkel He 111. Jejich zásoby byly dostatečné. Práce na úpravě byly v Avii zahájeny na podzim 1946. První upravená Stodevítka s novým označením S-199 vzlétla 25. dubna 1947 a od února 1948 začala vojenská správa přebírat sériové letouny z Avie a Aera, které bylo do výroby kvůli jejímu urchlení zapojeno také.

Letouny neměly zrovna nejlepší vlastnosti, chovaly se obzvláště při startu velmi svéhlavě, proto ona přezdívka Mezek. Na vině byl jednak již u originálu nepříliš pevný podvozek s velmi malým rozchodem, jednak nová motorová jednotka, hmotnější než původní. Motor i s vrtulí byly ponechány v nezměněné podobě. Fakt, že motor Jumo měl opačný smysl otáčení než motor DB byl jen jedním z mnoha problémů rekonstrukce. Velmi hmotná vrtule s širokými listy měla značnou setrvačnost a veliký kroutivý moment, což vedlo k tomu, že stroj měl při startu tendenci "utíkat" ze směru. Podle pamětníků nebylo vzácností, že nováček odstartoval ve směru až o 90° odlišném od směru, ve kterém se začal rozjíždět. I proto vznikla potřeba dvoumístného cvičného stroje. A protože taková verze existovala (Bf 109 G-12) a "dvoumístné" trupy byly k dispozici, využitím jich, stejně jako přestavbou několika trupů jednomístných letounů, vznikla dvoumístná cvičná verze, označovaná CS-199.

Široké vrtulové listy přinesly - kromě hmotnostních - ještě jeden problém: synchronizace trupových zbraní. Bylo velmi náročné na přesnou práci zbrojířů "strefit" se do otáček vrtule, jejíž široké listy ponechávaly podstatně menší výstřelné pole, než listy vrtule původní. Z bojů v Izraeli je dokládáno několik případů, kdy si letec ustřelil vlastní vrtuli.

V letech 1947-1951 bylo postaveno 450 kusů jednomístných S-199 a 82 dvoumístných CS-199. Avie S-199 se staly standardními stíhacími letouny čs. letectva až do první poloviny padesátých let. Poslední z nich dosloužily v roce 1957. Asi třicet strojů sloužilo u Bezpečnostního letectva. V roce 1948 bylo 24 kusů S-199 exportováno do Izraele, kde sloužily s bojovým jménem Sachin (nůž) u 101. perutě.

Označení letadel bylo podle tehdejšího kódu, tedy S = stíhací, CS = cvičný stíhací, B = bombardovací.

Poznámka:
VLM Kbely vlastní 2 exempláře stroje, jednomístný stíhací S-199 a dvojmístný cvičný CS-199. Ten je pravděpodobně jedním, ne-li jediným dochovaným kompletním strojem tohoto typu na světě.

.

Zo života na vojenských letiskách začiatkom päťdesiatych rokov ...

S-199 v rukách leteckých mechanikov začiatkom 50. rokov.


Zdroj : Československá armáda 1952 č.11

Avia S-199 (D-120) z výzbroje 101. perutě se připravuje k dalšímu bojovému vzletu během 1. arabsko-izraelské války. Letoun svůj poslední válečný let absolvoval zřejmě 22. prosince 1948, kdy Syd Cohen doprovázel letoun AT-6 Texan k bombardovacímu náletu na Chán Junes.

Avia S-199 (D-112 / D-120, výrobní číslo 782358), Muzeum izraelského letectva, Letecká základna Chatzor. Letoun je jediným dochovaným exemplářem tohoto typu v Izraeli. Tato Avie původně nosila marking stroje D-112. Nakonec byla rekonstruována do podoby letounu D-120 ze sestavy 101. perutě, s nímž měl Modi Allon v podvečer 3. června 1948 sestřelit dvě C-47 z výzbroje 3. perutě královského egyptského letectva (izraelský stíhač však dosáhl těchto sestřelů s největší pravděpodobností na letounu D-107).

Avia S-199 (UF-25, výrobní číslo 178), Vojenské letecké muzeum, Praha-Kbely, říjen 2011. Jedná se o rekonstrukci vzniklou z několika zbytků letadel S-199 (výrobní číslo 178 nese trup). Podstatné části draku byly získány z Kovošrotu v Olomouci v roce 1969. Generální opravu vystaveného letounu dokončily Letecké opravny Trenčín v dubnu 1985. Letoun se nyní nachází ve zbarvení stroje, který v padesátých letech sloužil v Leteckém učilišti v Prostějově.

Avia S-199 (UF-25, výrobní číslo 178), Vojenské letecké muzeum, Praha-Kbely, 2009.

Avia S-199 (UF-25, výrobní číslo 178), Vojenské letecké muzeum, Praha-Kbely. Detaily motorového prostoru.