Armáda v exilu [1939-1947]

Krátké, ale zároveň velice výmluvné bylo motto polských příslušníků 1. samostatné paradesantní brigády: „Nejkratší cestou“. Všichni v brigádě, od velitele po nejmladšího vojáka, hluboce věřili, že se na padácích jako první vrátí domů – nejkratší cestou, která vedla do vlasti.
Jak ale ukázala budoucnost, představa to byla naivní a i přes počáteční britskou podporu této myšlenky, Poláci nikdy do vlasti neletěli… 1. samostatná paradesantní brigáda se stala jednotkou jediné bitvy: výsadku u Arnhemu v rámci operace Market Garden.

Dne 30. července 1941 byla podepsána smlouva mezi SSSR a polskou exilovou vládou v Londýně, reprezentovanou generálem Wladyslavem Sikorskim (1881–1943), premiérem a velitelem polských ozbrojených sil. Polští vojáci bojovali proti nacistům i po své hořké porážce na samém počátku druhé světové války; již v roce 1940 nejprve pomáhali Norům a pak se v počtu asi 90 000 osob zapojili do bojů po boku francouzské armády. Navíc přímo na území okupovaného Polska působila ilegální, ale nezanedbatelná Zemská armáda (Armia Krajowa).

Červencová sovětsko-polská smlouva uzavřená pod dojmem útoku Německa a jeho spojenců proti SSSR, v prvé řadě anulovala předchozí sovětsko-německé pakty o dělení dobytého Polska a navíc odsouhlasila vytvoření polských ozbrojených jednotek na území Sovětského svazu. 12. srpna 1941 vyhlásila sovětská vláda amnestii pro polské občany nalézající se na území SSSR a o dva dny později došlo k podpisu smlouvy o podmínkách vzniku polského zahraničního vojska.