Armádní velitelství Ebro [1938-1939]

Historie jednotky
Armádní velitelství Ebro byla vojenská jednotka Lidové armády republiky, která se účastnila španělské občanské války. Toto velitelství je známé tím, že mělo na starosti zahájení ofenzivy Ebro a následně se účastnilo tažení v Katalánsku. 29. května 1938 byla vytvořeno Armádní velitelství Ebro, která zdědila jednotky staré skupiny Ebro a integrovala XII. armádní sbor. Bylo tedy organizováno se 3 armádními sbory, 9 divizemi a 29 smíšenými brigádami, za podpory 120 obrněných vozidel a tanků a také 200 polních děl a protiletadlovou technikou. Všechen tento materiál dorazil po znovuotevření francouzských hranic 17. března a byl životně důležitý pro rekonstituci republikánských sil, přestože v polovině června byly opět uzavřeny. Jak bylo plánováno, velení nové skupiny připadlo Juanu Guilloto Leónovi „Modesto“, který vytvořil své nové velitelství s veterány V. sboru. Jeho náčelníkem štábu byl major José Sánchez Rodríguez, zatímco Luis Delage zastával funkci komisaře, který byl rovněž ve V. sboru. Nový „XV. sbor“ obdržel 35. divizi., 3. a 42. – dříve tzv. divize «C», zatímco XII. a XVIII. sbor také obdržel silné lidské a materiální posily (protože francouzské hranice byly znovu otevřeny pro tranzit sovětských zbraní).


Bitva u Ebro
Po příchodu jednotek narodních sil k Středozemnímu moři (ve Vinarozu) bylo území kontrolované republikánskou vládou rozděleno na dvě části. Jednotky, které se stáhly z Aragonie a dalších bodů v jižní Aragonii, se stáhly na okraj vlevo od Ebro, takže za těchto podmínek se vojenský tlak vyvíjený na Valencii a obecně na celé Levante stává neudržitelným, protože se Francovy jednotky snaží všemi prostředky rozšířit klín, který odděluje obě oblasti v republikánské moci. S ohledem na situaci vymýšlí generál Vicente Rojo, šéf republikánského ústředního generálního štábu, plán, jak donutit rebely odklonit síly od útoku na Valencii a ulehčit tak levantské armádě. Rojův plán spočívá v zahájení masivní a překvapivé ofenzívy proti povstaleckým silám, které lemují pravý břeh řeky Ebro. Operace byla odvážným a překvapivým faktem, protože ve smlouvách o vojenské taktice byly mocné řeky jako Ebro považovány za něco méně než nepřekonatelné překážky. S jedním dnem zpoždění oproti plánu začíná ofenzíva krátce před 00:00. 25. července. Překročení hlavní řeky provedly síly V. armádního sboru (Lister) a XV. sboru (Tagüeña) v oblasti mezi Ribarroja, Flix a Ascó. Tyto síly mají dělostřeleckou podporu a v rychlém postupu, i když chybí motorizovaná doprava, v následujících dvou dnech obsadí pohoří Fatarella, Pàndols a Cavalls a podaří se jim dostat se do blízkosti Gandesa a Villalba de los Arcos, čímž by byla linie maximálního průniku republikánské armády. Stejně tak, a aby se odvrátila pozornost nepřítele, byly provedeny další dva menší kroky: Jeden na sever, s 42. divizi, která s 9 500 muži překračuje řeku mezi Mequinenzou a Fayónem. Podařilo se jí zřídit předmostí a dosáhnout Altos de los Auts a proříznout cestu, která spojuje Fayón s Mequinenzou. A další na jihu, v sektoru Amposta, který měla na starosti 45. divizi. Tento plám byl neúspěšný, předčasně ho odhalili rebelové a způsobili vážné ztráty 45. divizi. Přes počáteční úspěch se projevují problémy se zásobováním a stěžují postup pro nové jednotky v důsledku protiútoku rebelů a přítomnosti letectva Condor Legion, které provádí masivní útoky na prostředky průchodu řeky, bez reakce protiletadlového dělostřelectva a i republikánským leteckým jednotkám trvalo více než dva dny, než zasáhly. Bylo dokonce navrženo bombardování Gandesy republikánským letectvím, ale ani to nebylo provedeno. Dalším problémem je otevření přehrad Tremp a Camarasa rebely, které se nacházejí proti proudu v provincii Lleida. Otevření bran způsobuje velké rozvodnění řeky. která strhává muže, náklaďáky a mosty, a to jak silou vody, tak srážkou klád s připevněnými výbušninami vypuštěnými povstaleckými silami. Bez ohledu na to získají republikánští ženisté skvělou praxi při opravě mostů. V průběhu celé bitvy sice dojde k četným útokům na předmostí, ale schopnosti republikánských ženistů jejich účinky minimalizuje, a také republikánská protiletadlová obrana se zlepšuje, a během bitvy na Ebru dokazuje svou vycvičenost. Po měsících bojů rebelové postoupili jen o několik kilometrů a vytvořili malý klín na republikánském území. 30. října 1938 začala poslední protiofenzíva národních sil na Ebru. Hlavní bod útoku byl v 1 kilometer širokém průsmyku na sever od Sierra de Cavalls. O 3 hodině, po rozednění, byly republikánské pozice vystaveny ostřelování 175 baterií rebelů a útoku více než 100 letadel. Bitva na vrcholcích Cavalls trvala celý den, ale v noci se tyto hory padly do rukou rebelů a s nimi 19 opevněných pozic a celá síť republikánské obrany. Pád Cavalls byl těžkou ranou pro republiku, protože tyto pozice ovládaly celý region.
V noci z 1. na 2. listopadu národní síly napadly výšiny «Pàndols», jediná území, která ještě zůstalo republikánským silám na pravé, břehu. Yagüeovy síly postupujíce přes Pinell, dosáhly řeky Ebro a tím splnily jeden ze svých odložených cílů od začátku bitvy. Celé republikánské jižní křídlo se zhroutilo a Listerovy síly musely překročit řeku, zatímco 7.11.1938 padla Mora la Nueva. Národní síly zahájili masivní útok na pahorek známý jako „Picosa“, kde se republikáni silně opevnily. Po pádu „Picosa“ po náporu obrněných vozidel národních sil byla bitva u Ebro pro republikánské síly ztracená. 10. listopadu zůstalo západně od Ebra pouze šest republikánských baterií a poslední republikánské pozice byly záměrně opuštěny. Poslední vojenské operace byly provedeny současně s prvními sněhovými srážkami na bojišti. Za soumraku 15. listopadu je na rozkaz Manuela Tagüeñi ve Flixu vše připraveno k překročení řeky republikovými jednotkami (tentokrát opačným směrem). 16.11.1938 přešli na levý břeh Ebra poslední republikánské jednotky. Po evakuaci válečného materiálu a posledních vojáků nařídil Tagüeña vyhodit do vzduchu železný most u Flix. 18. listopadu Yagüe vstoupil do Ribarroja a obnovil obrannou linii, kterou republikáni prolomili 25. července.


History of Unit
Army Headquarters Ebro was a military unit of the People's Army of the Republic, which participated in the Spanish Civil War. This headquarters is known for being in charge of launching the Ebro offensive and subsequently participating in the campaign in Catalonia. On May 29, 1938, the Ebro Army Headquarters was created, which inherited the units of the old Ebro group and integrated the XII. army corps. It was therefore organized with 3 army corps, 9 divisions and 29 mixed brigades, supported by 120 armored vehicles and tanks, as well as 200 field artillery and anti-aircraft technology. All this material arrived after the reopening of the French border on March 17 and was vital to the reconstitution of the Republican forces, although they were closed again in mid-June.
As planned, the command of the new group fell to Juan Guilloto Leon "Modesto", who created his new headquarters with veterans of the V Corps. His chief of staff was Major José Sánchez Rodríguez, while Luis Delage served as commissioner, who was also in the V Corps. The new "XV. Corps "received the 35th Division, 3rd and 42nd - formerly the so-called Division" C ", while the XII. and XVIII. the corps also received strong human and material reinforcements (because the French border was reopened for the transit of Soviet weapons).


Battle of the Ebro
After the arrival of national forces in the Mediterranean (in Vinaroz), the territory controlled by the Republican government was divided into two parts. The troops that withdrew from Aragon and other points in southern Aragon withdrew to the edge to the left of Ebro, so under these conditions the military pressure exerted on Valencia and Levante as a whole became unsustainable as Franco's troops tried by all means to widen the wedge, which separates the two areas of republican power. Given the situation, General Vicente Rojo, the head of the Republican Central General Staff, devises a plan to force the rebels to divert their forces from the attack on Valencia and thus relieve the Levantine army. Swarm's plan is to launch a massive and surprising offensive against the rebel forces that line the right bank of the Ebro. The operation was a bold and surprising fact, because in military tactics contracts, powerful rivers like the Ebro were seen as something less than insurmountable obstacles. With one day behind schedule, the offensive begins shortly before 12:00 p.m. July 25. The crossing of the main river was carried out by the forces of the V. Army Corps (Lister) and XV. Corps (Tagüeña) in the area between Ribarroja, Flix and Ascó. These forces have artillery support and, in the absence of motorized transport, will occupy the Fatarella, Pàndols and Cavalls mountains in the next two days and manage to get close to Gandes and Villalba de los Arcos, making the Republican army's maximum penetration line. Likewise, and to divert the enemy's attention, two other smaller steps were taken: One to the north, with the 42nd Division crossing the river between Mequinenza and Fayón with 9,500 men. She managed to set up a bridgehead and reach the Altos de los Auts and cut the road that connects Fayón with Mequinenza. And another in the south, in the Amposta sector, which was in charge of the 45th Division. This plan was unsuccessful, prematurely detected by the rebels and caused serious losses to the 45th Division. Despite initial success, there are supply problems and difficulties for new troops due to rebel counterattacks and the presence of the Condor Legion Air Force, which conducts massive attacks on river crossings, without an anti-aircraft artillery response, and Republican air units took more than two days to intervene. The Republican Air Force bombing Gandesa was even proposed, but it was not done either. Another problem is the opening of the dams Tremp and Camarasa rebels, which are located upstream in the province of Lleida. The opening of the gates causes a great flooding of the river. which pulls down men, trucks and bridges, both by the force of the water and the collision of logs with attached explosives released by rebel forces. Regardless, Republican engineers gain great experience in repairing bridges. Although there are numerous attacks on the bridgehead throughout the battle, the capabilities of Republican engineers minimize their effects, and the Republican anti-aircraft defense also improves, and proves his training during the Battle of Ebro. After months of fighting, the rebels advanced only a few miles and formed a small wedge in Republican territory. On October 30, 1938, the last counter-offensive of the national forces on Ebro began. The main point of attack was in a 1 kilometer wide pass north of the Sierra de Cavalls. At 3 o'clock, after dawn, Republican positions were exposed to the shelling of 175 rebel batteries and an attack by more than 100 aircraft. The battle at the top of the Cavalls lasted all day, but at night these mountains fell into the hands of the rebels and with them 19 fortified positions and the entire Republican defense network. The fall of the Cavalls was a heavy blow to the republic, as these positions dominated the entire region.
On the night of November 1-2, national forces invaded the heights of the Pàndols, the only territory left to Republican forces. Yagüe's forces, advancing through the Pinell, reached the Ebro River, thus meeting one of their postponed targets from the beginning of the battle. The entire Republican southern wing collapsed and Lister's forces had to cross the river while November 7, 1938, Mora la Nueva fell. National forces launched a massive attack on the hill known as "Picosa", where the Republicans were heavily fortified. After the fall of "Picosa" after the onslaught of armored vehicles of the national forces, the battle of Ebro was lost to the Republican forces. On November 10, only six Republican batteries remained west of Ebra, and the last Republican positions were deliberately abandoned. The last military operations were carried out at the same time as the first snowfall on the battlefield. At dusk on November 15, at the order of Manuel Tagüeñi in Flix, everything is ready to be crossed by republican troops (this time in the opposite direction). On November 16, 1938, the last Republican troops crossed over to the left bank of the Ebra. After evacuating the war material and the last soldiers, Tagüeña ordered the iron bridge at Flix to be blown up. On November 18, Yagüe entered Ribarroja and restored the defensive line that the Republicans had broken through on July 25.


zdroj: es.wikipedia.org

Obrana Segre
Boje na Ebru zanechaly republikánské síly velmi zničené, zvláště v této fázi války, kdy bylo velmi obtížné nahradit válečný materiál a ztracené muže. 23. prosince 1938 zahájily Francovy jednotky útok podél řek Segre a Noguera Pallaresa, čímž téhož dne prolomily republikánskou frontu. Aby vláda republiky zabránila masivnímu pronikání útočníků, vyslala armádu V. sboru pod velením Enrique Lístera, který zadržel ofenzívu po dobu 12 dní a bránil Francovým jednotkám v pronikání přes vrchol řek Ebro a Segre. Zvyšující se tok řeky Ebro brání marockým jednotkám generála Juana Yagüe překročit řeku a zaútočit na jižní sektor republikánské obrany. Útok národních sil se zastavil, dokud 3. ledna 1939 útok tanků donutil republikány k ústupu. Tentýž den se Yagüeho jednotkám podařilo překročit Ebro a zaútočit na republikány z jižního křídla. Následujícího dne rebelové zaútočili na město Borjas Blancas, znovu prolomili frontu a způsobili ústup přeměněný na útěk, který Listerova dovednost na chvíli zastavila. 5. ledna padly do rukou rebelů Borjas Blancas a Artesa de Segre a republikánský ústup odkryl velký úsek fronty. Republikánské jednotky, které stále bránily tento vrchol mezi Ebro a Segre, se rychle stáhly před hrozbou, že budou obklíčené, zatímco frankisté vytvořili předmostí v Ascó.

Ústup k francouzským hranicím
Po tvrdém odporu na frontě Segre začal ústup, který se nezastaví až k francouzské hranici. Armáda Ebra tak kryla ústup přes pobřežní oblast až do Barcelony, jako poslední se nakonec stáhly jednotky jako 11. divize a V. armádní sbor. Pravdou je, že v této době bylo Armádní velitelství Ebro spíše jednotkou na papíře. Byla velmi ochuzena o lidské i materiální zdroje, ale v rozsahu svých možností kladla tvrdý odpor. Začátkem února 1939 se zbytky jednotek dostaly na sever Katalánska, kde se pokusily zorganizovat obrannou linii s využitím nového vojenského materiálu, který přicházel přes francouzské hranice. Strategie byla: vzdorovat, dokud v Evropě nevypukne válka mezi fašismem a zbytkem zemí, aby donutila další národy vstoupit do konfliktu. Modesto měl v úmyslu evakuovat zbytky armády Ebro do Francie a poté je převézt do centrální zóny, aby pokračovali v boji, ačkoli to byl nápad zcela nereálný. Mezi 5. a 10. únorem 1939 překročila hranice s Francií většina posledních jednotek. Tam byly zbytky poražené armády odzbrojeny a internovány v koncentračních táborech.

Defense Segre
The fighting on the Ebro left Republican forces largely destroyed, especially at this stage of the war, when it was very difficult to replace war material and lost men. On December 23, 1938, Franco's troops launched an attack along the Segre and Noguer Pallares rivers, breaking the Republican Front that day. To prevent a massive infiltration of the invaders, the government sent an army of the 5th Corps under Enrique Líster, who held the offensive for 12 days and prevented Franco's troops from penetrating over the top of the Ebro and Segre rivers. The rising flow of the Ebro is preventing General Juan Yagü's Moroccan troops from crossing the river and attacking the southern Republican defense sector. The attack of national forces stopped until on January 3, 1939, a tank attack forced the Republicans to retreat. That same day, Yagüe's troops managed to cross the Ebro and attack the Republicans from the south wing. The next day, the rebels attacked the town of Borjas Blancas, breaking the front again and causing a retreat turned into an escape, which Lister's skill stopped for a moment. On January 5, they fell into the hands of the rebels Borjas Blancas and Artesa de Segre, and the Republican retreat revealed a large section of the front. Republican troops, still defending this summit between Ebro and Segre, quickly withdrew from the threat of being surrounded, while the Frankists formed a bridgehead in Ascó.

Retreat to the French border
After a hard resistance on the Segre front, the retreat began, which would not stop until the French border. The Ebra army thus covered the retreat across the coastal area to Barcelona, ​​the last of which eventually withdrew units such as the 11th Division and the 5th Army Corps. The truth is that at this time, the Ebro Army Headquarters was more of a paper unit. She was very deprived of human and material resources, but within her means she put up stiff resistance. In early February 1939, the remnants of the troops reached the north of Catalonia, where they tried to organize a defensive line using new military material coming across the French border. The strategy was: to resist until a war broke out in Europe between fascism and the rest of the country to force other nations into conflict. Modesto intended to evacuate the remnants of the Ebro army to France and then transport them to the central zone to continue the fight, although the idea was completely unrealistic. Between February 5 and 10, 1939, most of the last units crossed the border with France. There the remnants of the defeated army were disarmed and interned in concentration camps.

es.wikipedia.org