Altacher, Eduard

Vražda byla nepřímo ukázána v televizní sérii Bratrstvo neohrožených, kdy opilý voják (Craver) stojí u dvou mrtvých němců, kdy jedním z nich je Altacher. Floyd Wilkinson Craver toho dne byl ještě s jedním kolegou od roty I, svobodníkem Dewey H. Hoguem. Toho dne odpoledne strávili čas ve společnosti dvou žen, kdy dohromady vypili flašku koňaku. Okolo půl 8 večer zastavili německého civilistu a vrátili se na ubikaci v Zell am See. V půl 9 večer si obstarali šoféra a vyrazili na cestu do Saalfelden, oba si vzali z ubikací ukořistěné pistole Luger. Několik mil za Zell am See došel šoférovi benzín a rozhodli se zastavit projíždějící vozidlo, které řídil muž v německé důstojnické uniformě, který měl na rukávu bílou pásku. Craver si všiml, že němec je ozbrojen (pistole mu byla legálně ponechána) a rozhodl se němce odzbrojit. Hogue se rozhodl zasáhnout a řekl němci, aby odjel. Auto neujelo ani 7 metrů, kdy zpoza Hoguea zaznělo 3-5 výstřelů. Craver došel mezitím zpátky do stojícího auta a vzal si ze zadní sedačky Hogueův Luger, se kterým začal střílet na ujíždějící auto s německým důstojníkem.
Ujíždějící auto se 12 metrech stočilo do příkopu a havarovalo. Hogue nato vzla Craverovi svůj Luger a přikázal mu, aby se šel podívat, jestli řidič přežil. Craver došel k auto, pošoupl řidiče, poodstoupil a zastřelil ho ... "Tak to by bylo, střelil sem ho do hlavy." Craver poté sedl do jeho auta a pokusil se ho nastartovat. Když k autu přišel Hogue s Němcem, Craver prohlásil: "Něco se stalo. Byl zavražděn člověk." a němci řekl: "Nedívej se dovnitř nebo tu budete dva". Následně Hogue donutil Cravera vystoupit z auta. Vyslal s německým šoférem pro benzín, zatímco on počkal u auta. Ve chvíli, kdy zmizeli za zatáčkou, vyrazil Hogue do Saalfelden pro sanitku nahlášení incidentu. Při cestě slyšel z Craverova směru další výstřel. Po příchodu na velící stanoviště v Saalfelden a nahlášení celé události byla zorganizována pátrací hlídka. Když dorazili na místo činu, auto se kterým přijel Hogue a Craver bylo pryč. Nabourané auto bylo stále v příkopě i s mrtvým tělem uvnitř. Jako příčina smrti byla určena mnohočetná zranění způsobená pěti zásahy do těla a jedním do hlavy. Obět byla identifikována jako Eduard Altacher.


Mezitím Craver a německý šofér potkali nějaké rusy na cestě a zeptali se jich, jestli neví o nějakém místě, kde sehnat benzín a Craver vystřelil rusům před nohy. Oba poté pokračovali na farmu a pak se vrátili k autu, kde zjistili, že Hogue tam není. Nasedli proto znovu do auta a vrátili se na farmu vzdálenou asi 5 kilometrů, kde si dali pár panáků. Během 30-40 minut, kdy byl Craver na farmě se cítil jen málo opitý. V tu chvíli přijeli dva britští vojáci, Major R. G. Watkins od rozvědky a poddůstojník Dodd, kteří si všimli civilního auta zaparkovaného před farmou a zastavili na kontrolu. Craver náhle vyšel ze stavení a řekl, že je to jeho auto a jestli by ho nemohli roztlačit, major Watkins souhlasil. Bylo zřejmé, že Craver předtím pil, ale mluvil racionálně, rozpoznal, že to jsou britové, věděl, že to je jeho auto a že bude nutné ho k nastartování roztlačit. Poté projížděl kolem americký náklaďák, který přibrzdil u auta. Když major vysvětlil situaci, náklaďák znova vyrazil. Ale Craver na náklaďák vypálil dva výstřely, čímž zastavil. Z náklaďáku sestoupil seržant Charles E. Grant a požadoval vysvětlení kdo střílel. Craver se přiznal, že on. Když Grant žádal, aby mu dal pistoli, Craver vystřelil na neozbrojeného Granta a zasáhl ho do hlavy. Britský major a poddůstojník se běželi schovat. Major běžel alejí, kde o několik minut později bylo nalezeno jeho mrtvé tělo. Grantovi byla zajištěna lékařská péče a byl odvezen do nemocnice.


Krátce po půlnoci byl Craver dostižen u nemocnice nějakých čtyřista až pětset yardů od místa činu, kde se pokoušel znásilnit místní dívku. Ačkoliv byl pod vlivem alkoholu, nebylo to na něm znát a působil dojmem, že ví co dělá.


Craver následně stanul před vojenským soudem, kde byl obvinil ze dvou vražd prvního stupně (Altacher a Watkins) a za pokus o vraždu (Grant) a porušení 92. válečného článku. Obhajoba se snažila bazírovat na jeho údajném šílenství, z 5 členné skupiny se dva rozhodli pro, dva proti a jeden se zdržel hlasování. Divizní neuropsychiatr byl toho názoru, že na základě jeho studií hlášení a poznatků a svém vlastním názoru byl obviněný příčetný v době spáchání zločinů i v době soudu a je schopen rozlišovat dobro od zla a že jeho jednání nemělo žádnou spojitost s žádnou psychickou nebo duševní poruchou. Obhajoba předvodala jako svědky dva neuropsychology z 227. všeobecné nemocnice, kteří konstatovali, že obviněný, kterého prohlíželi 7. června 1945 byl dle jejich názoru v době spáchání vražd nepříčetný a neschopný odlišovat dobro od zla. Bylo to jejich mínění, že obviněný je závislý na drogách, a tento názor potvrdili i výpovědi obviněného, který jim řekl, že vykouřil několik jointů ráno před vraždama.


Soud nakonec shledal Floyda Wilkinsona Cravera vinným a byl odsouzen k propuštění bez vojenských poct z armády a doživotnímu vězení.


Z vězení byl však po krátké době propuštěn a zemřel 6. července 1987, když ho na mopedu srazil náklaďák.

https://wikitia.com/wiki/Floyd_W._Craver