Vranova u Brna aneb Charkov 1943

Autor: Evžen Petřík / Oněgin 🕔︎︎ 👁︎ 28.252

V čtvrtek 27.2.se dívám na klubovně na Četnické humoresky, když mi volá kolega ze šermu Baloun, jestli si nechci jet o víkendu zabojovat do Charkova. Samozřejmě že chci, jen doufám, že takovou dálku poletíme letadlem. Samozřejmě myslel Vranov u Brna, kde se pravidelně pořádají rekonstrukce bitev z 2. světové války. Prý mi vše potřebné půjčí, takže stačí jen v pátek večer počkat na příjezd jejich bojového vozidla. Po příjezdu z kasína domů jsem tedy ani nevysvlékal maskáče, jen si přibalil další jednobarevné kalhoty, našel ušanku po dědovi, obul kanady made for bundeswehr, spakoval spacák a trochu jídla a zapomněl opasek i sumky (jediné věci, které na 2. vojnu zatím mám)a vyčkával příjezdu kolegů. Baloun pro mne přišel v tankistické kukle a že prý budu sedět vzadu, teda pokud se nebojím těch individuí - ukrajinského nacionalisty, vlasovce, esesáků a dvou příslušníků wehrmachtu. Až v přední části se pak tísnil sovětský pár. Nastoupil jsem tedy do Tatry 805 s kulometem lafetovaným nad budkou řidiče a nápisy v azbuce „Na Berlín“, „Za soudruha Stalina“ či „Za vlast“ a vydal se směrem na Vranov. Cesta byla skutečně hodnotná, nicméně nevhodná k popisu. Jen bych poznamenal, že vyvrátila mé přesvědčení o tom, že po sedmiletém
cestování s šermíři mne už nic nemůže překvapit. Na místě jsme se pak nahlásili, ubytovali a šli „pasavětovat“(v překladu pobavit se :) ), jak říká Baloun.  Já jako abstinent jsem „savětoval“ o cosi méně, o to lépe jsem se však cítil ráno, kdy jsem nafasoval kabát, sumky a především Mosina. Samotná bitva se měla konat v motokrosovém areálu za obcí, dopoledne jsme však ještě odjeli, především kvůli filmařům, zařádit si do nedalekého lesa. Na zamrzlém terénu jme pak padali ještě dříve, než to do nás začali Němci solit.

Bitva, mající volně rekonstruovat vítězství Němců u Charkova, měla začít ve 14:30, kvůli neustálému přílivu diváků se však začátek o něco opozdil. Mezitím se začala sjíždět bojová technika zastoupená 2 x polopásovou Tatrou alis haklem, vodníkem a kübelwagnem. Naopak sovětská technika byla prezentována jen kanonem vytažným na kopec naší „kačenkou“. Během bitvy jsem i fotil, bohužel digitál vypověděl poslušnost, takže po té, co jsem si  do sytosti zastřílel a na zmrzlé trati i několikrát pěkně sklouzl, jsem Mosina odložil a zpoza keře monitoroval dění kinofilmovou zrcadlovkou (film ještě nemám vyvolaný). Mnohdy jsem pak slovy: „Posuň se dopředu a střílej na naše zdravotnice, bude to pěkná fotka“ zrádně posílal nepřítele masakrovat naše vojáky. Pokud bych měl bitvu shrnout, tak určitě líbila nejen divákům, ale i účinkujícím, kteří se těší na další akce, jako třeba Ořechov. Dění dokumentují připojené fotky pořízené digitálem.

Reklama


Družba rudormějky s ukrajinským nacionalistou aneb „pasavětujem


Bratranci neboli T 805 a T 810 alias hakl


Vzájemná rusko-německá pomoc při údržbě


Němci měli v obrněné technice převahu


Se schwimmwagenem byl nepřítel připraven téměř na cokoli

Reklama


Německá pěchota během přesunu


Naše „kačena“ zrovna vytáhla dělo na palpost


Moje maličkost (těch kanad si moc nevšímejte)


Porada Spojenců


Nepřátelská porada


Kübel- a schwimmwagen


Před bojem (všimněte si záklaďáků s Sa-58 imitujícími střelbu kulometu)

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více