Válka v Koreji 1950-1953

Autor: Evžen Petřík / Oněgin 🕔︎︎ 👁︎ 23.566

VII. Ridgwayův nástup

Po smrti generálporučíka Walkera, který zahynul během automobilové nehody podobně jako gen. Patton, potřebovala 8. armáda nového velitele. Stal se jím neméně zkušený veterán z Normandie a Arden, generálporučík Mathew B. Ridgway, známý pod přezdívkou „železné cecky“, neboť měl ve zvyku nosit na prsou dva granáty. Byl to dravý a odvážný muž, který se nebál zamítnout návrh na stažení jednotek na starý Pusanský perimetr.

Zatímco se nový velitel seznamoval s celkovou situací a s vojáky a jejich podmínkami, MacArthur se v Tokiu potýkal s koncepcí omezené války, která se později Američanům vymstila i ve Vietnamu. Chtěl zintenzivnit letecké útoky na severokorejský průmysl, podniknout blokádu Číny a využít sil Čankajškových nacionalistů z Thajwanu k bojům na čínském území. Naproti tomu Číňané, zmámeni úspěchem, se zabývali myšlenkou zahnat 8. armádu do moře.

Reklama

31. prosince 1950 byla zahájena operace, jejímž cílem bylo obsazení Soulu a vyhnání Američanů z Koreje. Proti Ridgwayově armádě stálo přes 350 000 Číňanů, včetně opět zformovaných severokorejských jednotek (Ridgwayův odhad nepřátelských sil byl sotva poloviční). Jako obvykle první úder směřoval na jihokorejské jednotky, které Číňané považovali (a často i právem) za méněcenné. Generál se rozhodl pro ústup bojem, který pak nepřítel musel zaplatit krví. Okamžitě také začal s reorganizací jihokorejské armády, ze které vyhodil (samozřejmě po dohodě s Li Syn-manem) neschopné velitele. Ovšem na záchranu Soulu bylo už pozdě. Ve městě se již potřetí vystřídala armáda a ráno 5. ledna 1951 nad městem zavlála vlajka s rudou hvězdou.

Vojáci 8. armády se drželi silnic a pod leteckým krytím každý den ustoupili o 30 kilometrů. Číňané jim se svými buvoly a poníky nemohli stačit. Wodžun padl 8. ledna, ale jeho dobytí stálo nepřítele mnoho sil a byl zde konečně zastaven. Komunisté se také zmocnili Osanu, ale za tento úspěch zaplatili 38 000 mrtvých a raněných. Jako vždy selhalo jejich zásobování, a tak mnohé věci (hlavně boty) získávali od mrtvých Američanů.

Číňané se pokoušeli prolomit americkou obranu masovými útoky, ale spojenecká linie byla pevná a na jejich „hradbách“ zůstávaly tisíce mrtvých útočníků. Morálka v armádě byla díky Ridgwyovi vysoká a vojáci konečně věděli, proč bojují.

Protože bylo jen velmi málo informací o síle čínských „dobrovolníků“, rozhodl se Ridgway pro průzkum bojem, přičemž zjistil, že jejich linie jsou velmi nestabilní. Číňané se nakonec stáhli ke svým zásobovacím jednotkám a umožnili tak Američanům provést ofenzívu nazvanou WOLFHOUND. Ta byla zahájena 15. ledna 1951. Zúčastnilo se jí 7 pěších praporů, 3 dělostřelecké oddíly a 150 tanků. Ofenzíva byla zpočátku úspěšná a na větší opor vojáci narazili až u Suwonu. Ridgway se rozhodl pro sérii koordinovaných protiútoků, přičemž každý útok měl jasný cíl. První operace nesla název THUNDERBOLT a byla zahájena 25. ledna. Po jejím úspěchu následovaly akce ROUNDUP, KILLER, RIPPER, během kterých se na konci března 8. armáda ocitla opět u 38. rovnoběžky. Ridgway pak stanovil jednotlivé linie postupu, které nazval IDAHO, KNS, UTAH a WYOMING, na nichž měl být zachycen případný čínský útok.

Návrat k 38. rovnoběžce poskytl Trumanovi příležitost k ukončení války. Naproti tomu MacArhur prosazoval vedení války do konečné porážky komunismu v celé Koreji. To však bylo poti mírovým snahám Spojených států a generál byl ze své funkce odvolán. O jeho propuštění 8. dubna rozhodl Spojený výbor náčelníků štábů, prezident pak rozkaz podepsal 10. dubna 1951. Na jeho místo byl dosazen gen. Ridgway a velitelem 8. armády se stal generálporučík James Van Fleet. Přestože se MacArthur cítil poražen a zhanoben, ve Spojených státech byl po svém návratu oslavován jako hrdina, jehož popularita vůbec neklesla.

V té době do Koreje přišlo asi 40 000 neamerických vojáků, z nichž polovinu tvořili Britové, Australané, Novozélanďané a Kanaďané. Síly na frontě byly vyrovnané.

Reklama

22. dubna Číňané zahájili svou jarní ofenzívu a donutili část jihokorejské armády k ústupu na jih. Zatímco Korejci zbaběle ustupovali, Bitové zde svedli jednu z nejslavnějších bitev v celé korejské válce. Tři prapory pěchoty spolu s belgickým praporem, asi 6 000 mužů, bylo zakopáno na výšinách jižního břehu řeky Imdžinu, kde bránili cestu k Soulu. Jednotky bojovaly do posledního náboje a přišly celkem o 1 000 mužů, ale způsobily Číňanům ztráty 10 000 mužů a zadržely útok na Soul. Jejich přesunuté jednotky byly již 40 kilometrů od Soulu, ale generál Van Fleet slíbil, že město za žádnou cenu neopustí. 29. dubna útok náhle ustal a ještě toho dne američtí piloti zlikvidovali 6 000 Číňanů, kteří se snažili přeplout řeku Han.

Fronta, na které byl zachycen nepřátelský útok, nebyla součástí postupových linií a byla pojmenována Bezejmennou linií. Číňané sice opět zaútočili, ale byli odraženi, museli se stáhnout a Američané mohli prohlásit, že nepřítel utrpěl během ofenzívy velké ztráty, neboť bylo napočítáno 17 000 mrtvých a 10 000 zajatých komunistů.

Vojska OSN pokračovala v ofenzívě, ale Rudí se zakopali hluboko v kopcích a jejich vyhnání z této vynikající pozice by Američany stálo mnoho životů. Nadešel čas pro mírová jednání.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více