Indická vzpoura v roce 1857

Autor : 🕔04.01.2003 📕7.459

Hledáme nové kolegy

Server valka.cz neustále hledá nové kolegy, kteří jsou ochotni pomoci s rozvojem a doplňováním obsahu, koordinací a kontrolou práce, moderováním příspěvků a další činností. Neváhejte a zapojte se do tvorby valka.cz v duchu hesla Čtenáři sobě :)

Přidejte se k nám!

Seriál

  1. Indická vzpoura v roce 1857
  2. Indická vzpoura v roce 1857
  3. Indická vzpoura v roce 1857
  4. Indická vzpoura v roce 1857
  5. Indická vzpoura v roce 1857
  6. Indická vzpoura v roce 1857
  7. Indická vzpoura v roce 1857
  8. Indická vzpoura v roce 1857

Podobné články

Další články autora

Rozpočet tohoto webu pro rok 2017 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 55.755,- Kč
♡ Chci přispět

Krátce poté se Campbell rozhodl vyslat civilní část kolony se ženami a raněnými dále po silnici do Alláhábádu a soustředil se na pomoc Windhamovým obráncům. Tántijá Tópé podnikl celou řadu dalších protiútoků, avšak nebyl schopen vzdorovat tlaku ze dvou stran a jeho síly se rozdrobily. 6.prosince byla hlavní část jeho vojska rozmetána námořními dělostřelci kapitána Peela a rebelové začali ustupovat. Po několika hodinách boje byl Kánpur opět v britském držení.

Tántijá Tópé s hrstkou nejoddanějších bojovníků nyní prchal na jihozápad do Džhánsí, kde hodlal obnovit své jednotky a posílit v boji zdejší mladičkou královnu Lakšmí-báí. Počátkem ledna roku 1858 byl do této části střední Indie vyslán generál sir Hugh Henry Rose, jehož armáda byla sestavena v Bombaji z madráských a bombajských jednotek, k nimž byly přiřazeny i početné oddíly vypravené několika místními mahárádži. První velkou akcí Roseovy armády bylo obléhání Saugoru, města ležícího na jih od Džhánsí. Saugor byl dobyt 3.února a celý zbytek měsíce pak trvala likvidace menších skupinek rebelů v oblasti Malwa. Tento název patřil menšímu území mezi provinciemi Rádžputána a Bundelkhand. Také v této oblasti započala vzpoura již v červnu předchozího roku, avšak dlouhé období monzunů ve druhé polovině roku neumožnilo vyslat vojsko k potlačení sipáhijského odporu dříve než na začátku roku 1858. Generálu Roseovi se podařilo vytlačit vzbouřence z Malwy a ti se stáhli na sever ke Džhánsí a Gválijaru, kde se hodlali připojit k oddílům Tántijá Tópého i královny Lakšmí-báí. Na konci března stanuly britské jednotky před branami Džhánsí a zahájily přípravy na jeho obléhání. Tántijá Tópé nevěděl, že Rose uzavřel kruh okolo města, takže když 1.dubna vyrazil proti britským pozicím, byl silným protiútokem Britů odražen a nucen ustoupit zpět. Rose vydal příkaz k jeho stíhání a zatím pokračoval v obléhání města. Džhánsí nakonec padlo 3.dubna a po krátkém odpočinku, doplnění zásob z městských skladišť a po ošetření raněných se kolona brzy vydala na severovýchod ke Kalpi na břehu řeky Džamúny.

Právě zde však vyčkával Tántijá Tópé se svými oddíly i s jednotkou královny Lakšmí-báí. Boje trvaly od 7.až do 22.května, kdy si vzbouřenci uvědomili, že přece jen nemají dostatek sil pro vítězství nad Roseovým vojskem a rozhodli se ustoupit na západ do Gválijaru. Jejich domněnka, že se gválijarský mahárádža Džajdží Sindhija přidá na jejich stranu, se ukázala jako chybná a Tántijá Tópé by se byl málem ocitl v pasti nebýt toho, že Sindhijovy oddíly odmítly svému pánovi poslušnost a přidaly se k rebelům. Sindhija se svou věrnou tělesnou stráží uprchl do lesů a vzbouřenci tak měli volnou cestu do Gválijaru.

6.června Roseova armáda opustila Kalpi a vydala se na pochod ke Gválijaru. O deset dní později porazili Britové menší sipáhijskou jednotku u Bahádurpuru a druhý den nato došlo k rozhodujícímu střetu s Tópéovými rebely u Kotah-ki-Seraje. V krátké, ale zuřivé bitvě zde padla i královna Lakšmí-báí, přestrojená za muže. Tántijá Tópému se podařilo vyrvat z obklíčení mohutné britské přesily a jeho cesta nyní směřovala hlouběji na západ do Rádžputány. Zde se po několika týdnech spojil s Mánem Singhem z Džajpúru, avšak v těchto oblastech již nezískali mnoho přívrženců pro další protibritský odpor. Místní venkovské obyvatelstvo si uvědomovalo, že pokračovat ve vzpouře nadále nemá žádný smysl a že dříve či později by spojenecká trestná výprava znamenala jen a jen další krveprolití a porážku. Uvědomil si to i Mán Singh, jenž se v dubnu roku 1859 vzdal Britům a prozradil úkryt Tántijá Tópého. 7.dubna byl Tópé chycen a o jedenáct dní později byl oběšen. Takto skončil poslední velký vůdce indické vzpoury.

Vraťme se však ještě o rok zpět k některým událostem a osobám. Rose dobyl Gválijar 19.června 1858 a ještě téměř celý zbytek roku pokračoval ve vyčišťovacích operacích proti drobným ohniskům sipáhijského odporu ve střední Indii. Proti sipáhijům se na několika místech obrátili i místní rolníci, takže ozbrojené tlupy nejfanatičtějších vzbouřenců se již neměly kde ukrýt. Ke konci roku byl tak v provinciích Bundelkhand, Malwa, Rádžputána a Gudžarát znovunastolen pořádek a zákon.

V době, kdy generál Rose započal své tažení proti středoindickým povstalcům, plánoval generál Campbell v Kánpuru závěrečnou fázi postupu na Lakhnaú s cílem definitivně zde ukončit sipáhijskou přítomnost. Jeho armáda čítala přes 20.000 mužů včetně téměř 9 000 gurkhských dobrovolníků pod velením Junga Bahádura. V polovině února byly tyto síly soustředěny na severním břehu Gangy a 3.března 1858 vstoupili do Alambaghu, kde se k nim připojily Outramovy oddíly. Spojenci získali strategická místa na severu a východě města a 11.března začalo postupné dobývání města. Sipáhijský odpor se však ani zde již nedal srovnávat s odporem v době Havelockova a Outramova dobývání rezidence. 16.března 1858 byla britská vlajka, tzv.Union Jack, vztyčena na jedné z věží rezidence a s výjimkou několika oprav zde symbolicky zůstala až do 13.srpna 1947, kdy Indie začala psát novou, avšak o nic méně krvavou kapitolu svých dějin.

8.července 1858 lord Canning oficiálně oznámil potlačení povstání, o pár dní později přijala londýnská konzervativní vláda premiéra Edwarda G.Stanleyho, hraběte z Derby, nový zákon o Indii a 2.8.1858 se Indie stala korunní kolonií. Východoindická společnost byla zbavena některých svých pravomocí, především ve správě země, avšak existovala nadále jako obchodní koncern. Lord Canning získal nový titul místokrále Indie a stanul v čele tzv.Výkonné rady, vystupující de facto jako vláda Britské Indie. Londýn také ustanovil nový úřad státního tajemníka pro indické záležitosti, nicméně jeho zákonodárná činnost, řešená s pomocí tzv.Legislativní rady, byla prakticky minimální a všechna moc podléhala výhradně místokrálovým rozhodnutím. Od roku 1861 zasedali ve Výkonné radě také členové neevropského původu, především z Bengálska, Paňdžábu a Severozápadních provincií.

Autor : 🕔04.01.2003 📕7.459

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře

  • Anton Bero pozoruhodná zbierka klamstiev a právd

    Stalinův projev na zasedání Sovětu 6. listopadu 1941 · 6 days ago

  • RaS To formální odstoupení vládce z funkce ve prospěch syna bylo obvyklé bezpečnostní opatření, které mělo zabránit bezvládí v případě smrti jednoho z nich. Každý nepřítel věděl, že když zabije jednoho, ten druhý se pomstí. Tokugawové to dělali stejně.

    Daimjó Udžijasu Hódžó · 1 week ago

  • adrian grunert Prečítal som si na dúšok všetkých 10 pokračovaní.Môžem autorovi vysloviť len poďakovanie a uznanie.

    Nad Tatrou sa blýska - (10) · 1 week ago

  • RaS 1) V roce 1241 nešlo o vpád Tatarů ale Mongolů. To je častá chyba. Tataři v té době sloužili uherskému králi. 2) Mogolové po bitvě u Lehnice neprošli ze Slezska do Uher přes Kladsko, ale přes Moravu. Pak se spojili s Bátúem a zúčastnili se bitvy u...

    Tatarský vpád do Uhorska 1241 · 2 weeks ago

  • Letusak Tak Francouzi take meli pomerne presnou predstavu, ale vojska Wehrmachtu se jim zastavit nepodarilo. Cemu bychom si pomohli? Predstava, ze bychom meli nejaky "lepsi kredit" v ocich okupantu je mylna, staci se podivat na Polsko. Bojovalo, ale...

    Benešova Sofiina volba · 4 weeks ago

  • Ivo Bukovsky Ve skutečnosti měli čs generálové poměrně přesnou představu o síle wehrmacht a doporučovali přijmout boj. Beneš se už tím že jednal o odstoupení pohraničí podle godesberských požadavků dopustil vlastizrady - podle tehdejší ústavy. Bohužel...

    Benešova Sofiina volba · 4 weeks ago

  • Letusak A on tehdy nekdo vedel, jake budou nebojove ztraty ceskych obcanu, kdyz zadna valka nebyla (a nebyl vcelku duvod se domnivat, ze Hitler pristoupi k vyhlazeni slovanskych narodu s takovym gustem)? A ona kvalitativni prevaha v technice neznamena...

    Benešova Sofiina volba · 4 weeks ago

  • Ivo Bukovsky Skutečnost že nebojové ztráty na lidech, českosvenských občanů, byly vyšší než předpokládané ztráty bojové, nehledě na sekundární efekt zavlečení sovětského vlivu do střední Evropy a katastrofální vliv na společenské a majetkové poměry se stále...

    Benešova Sofiina volba · 1 month ago

  • Radek Novák Pohádky kremelské babičky nebo tlachy ze Západu?Já nejsem žádný bolševik ani příznivec Ruska ale cizí území si přisvojovaly všechny státy.Jen jsem poukazoval na možné okolnosti,pravda,že v detailech se nevyznám.Na finské hranici se opírám o...

    Besarábie 1940-1941 · 1 month ago

  • CzechMirco Lháři. Žádný "důsledek doby" přisvojení si cizího území nelegitimizuje a už vůbec ne to, co na svém území dotyčná strana dělala. Moldavané rozhodně Rusy v roce 1940 jako osvoboditele nevítali, protože národnostní a náboženský útlak z dob carského...

    Besarábie 1940-1941 · 1 month ago