Operace Rheinübung a potopení Bismarcku (2)

Autor: Tomáš Hasoň / cyki 🕔︎︎ 👁︎ 27.633

První a poslední plavba Bismarcku

Bismarck a Prinz Eugen pod velením admirála Günthera Lütjense opustily 18. května 1941 Gotenhafen (dnes Gdyně) a propluly dánskými úžinami Kattegat a Skagerrak. Aby byla korzárská plavba Britům skryta, Němci uspořádali na Baltu divadlo v podobě velkého konvoje se silným zajištěním (Bismarck, Prinz Eugen, torpédoborce atd.). Nad plujícím konvojem hlídkovalo letectvo, aby popř. zneškodnilo průzkumné letouny. Bismarck však byl spatřen švédským křižníkem Gotland a pracovníky norského hnutí odporu. Díky kontaktům britského atašé nám. kap. H. Denhema se zpráva o objevení konvoje, který je doprovázen dvěma těžkými loděmi a torpédoborci, dostala na západ.

Britové okamžitě dostali strach, protože věděli, že Bismarck byl uveden do činné služby a Tirpitze to čeká zanedlouho. Kdyby se Bismarck a Prinz Eugen dostaly do Atlantiku, znamenalo by to katastrofu největšího rozsahu. Británie byla v defenzivě, přes Atlantik pluly důležité vojenské konvoje s posilami na Dálný východ. Britové proto okamžitě podnikli kroky k nalezení obou lodí a určení, o jaký typ jde. Ještě toho dne průzkumné letouny Coastal command prozkoumaly jižní úsek norského pobřeží.

Reklama

Průzkumný spitfire vyfotografoval obě lodi a tanker ve fjordech u norského Bergenu. Zde si Prinz Eugen doplnil zásoby paliva, Bismarck však takto neučinil! Admirál Tovey - velitel britské Home Fleet - proto okamžitě posílil hlídky na přístupech k Atlantiku. Britové byli varováni i tím, že se zvýšil počet průzkumných letů nad Scapa Flow směrem k Dánskému průlivu a do průlivu mezi Islandem a Faerskými ostrovy. Hlavní skupina britských válečných lodí byla rozdělena na dva operační svazy: (i) Hood (kap. Ralph Kerr) a Prince of Wales (kap. John Catterall Leach) pod velením viceadmirála Lancelota Ernesta Hollanda a (ii) King George V. a britský křižník Repulse, který admiralita vyslala z Clyde pod velením admirála lorda Johna Cronyn Toveye. Mezitím se v jižním Norsku zhoršilo počasí. Německá eskadra zvedla kotvy a odplula k severu. V 5 hodin ráno byly torpédoborce pod velením kmdr. poručíka Schulze-Hinrichse odeslány k Trondheimu. Bismarck a Prinz Eugen zůstaly samy na širém moři a mířily dále na sever.

Admirál Tovey nechal vyslat další průzkumné letouny, ale ty našly kotviště u Bergenu prázdné - bylo jisté, že Bismarck vyplul. Lütjens měl v plánu proplout Dánskou úžinou, kterou před několika měsíci pronikl do Atlantiku v rámci operace Berlin, jež byla od Islandu zúžena britskými minovými poli a od Grónska plovoucím ledem. Pro průnik do Atlantiku tedy zůstala jen úzká část průlivu. V 23 hodin byly Bismarck a Prinz Eugen asi 200 mil severně od Islandu a Tovey s flotilou vyplouval ze Scapa Flow. Lütjens se teď otočil na jihozápad k prvnímu úseku pronikání Dánským průlivem. V této zeměpisné šířce bylo světlo celou noc, ale bylo stále mlhavo. Ve 4 hodiny ráno zvýšila eskadra rychlost na 27 uzlů. V 10 hodin začala narážet na ledovou tříšť a snížila rychlost na 24 uzlů. Eskadra se blížila k nejnebezpečnějšímu úseku plavby - k těsné úžině, jež v této roční době nebyla širší než 30 - 40 mil. Lodi opět zvýšily rychlost na 27 uzlů. Pozdě odpoledne se začalo vyjasňovat, vpravo byly vidět zaledněné vrcholky grónských hor, nalevo se ještě stále držela šedá vrstva mlhy. V 18:15 hod, když Suffolk plul jihozápadním směrem, námořník l. třídy Newell spatřil Bismarck - temný a masivní, jak se vynořoval z mlhy na pravoboku ve vzdálenosti asi 7 mil. Okamžitě vykřikl: „Loď ve směru zelená 140!“ V tom okamžiku vyplul z mlhy i Prinz Eugen. „Dvě lodi ve směru zelená 140!

Suffolk okamžitě ožil a byl vyhlášen poplach. Byl okamžitě vydán rozkaz: „Docela vlevo a plnou silou vpřed!“ Za několik minut se dostal do mlhy a začal vysílal nepřetržitý sled informací o pohybu nepřítele. Norfolk vzdálený 15 mil plul v pásu mlhy, když zachytil zprávu ze Suffolku. Kapitán Norfolku Philips dal okamžitě zvýšit rychlost a plul do otevřených vod. Poněkud to však přehnal, a když se vynořil z mlhy, uviděl Bismarck ve vzdálenosti 6 mil, jak pluje přímo proti němu. Norfolk se prudce otočil doprava ve snaze skrýt se za mlhavou clonu. Děla Bismarcku se poprvé ozvala. Z Norfolku bylo vidět oranžové záblesky a chuchvalce dýmu. Bismarck na Norfolk vypálil celkem 5 salv, než se Norfolk dostal do mlhy. Některé loď zarámovaly, ale přímý zásah nebyl žádný, střepiny dopadly na palubu, ale nikdo nebyl zraněn. Suffolk nepřetržitě vysílal zprávy o pohybu nepřátelské eskadry. První informace získaly lodi a pobřežní orgány atlantského velení. Ve stejnou dobu, kdy byl zachycen optický signál z Norfolku, byl admirál Tovey na své vlajkové lodi King George V. zhruba 600 mil na jihovýchodě. Informaci obdržela i bitevní loď Rodney, která plula se čtyřmi torpédoborci a s lodí Britanic do Bostonu. Informovány byly lodě konvoje WS8B, jež vypluly den předtím z Clyde a dopravovaly posily k Suezu. Informaci obdržel i viceadmirál sir James Somerville, velitel flotily H kotvící v Gibraltaru.

Zprávu zachytil i Bismarck a Prinz Eugen několik minut poté, co byla odeslána. Ale chybně se domnívali, že ji poslal King George V. a ne Norfolk. Tato důležitá informace byla zachycena i viceadmirálem Hollandem na Hoodu, který spolu s Prince of Wales a torpédoborci plul pouhých 300 mil od Bismarcku. Mohutný Hood ztělesňoval moc britského impéria, byl nejstarší jednotkou britského válečného loďstva. Postaven byl v roce 1918 (kýl byl založen v roce 1916) v clydeských loděnicích, jeho tvůrcem byl John Brown, autor i pozdější série transatlantických lodí série Queen.

Hood byl pojmenován podle slavného rodu, z něhož vzešli čtyři slavní admirálové. Lord Hood pomáhal Rodneymu v 18. st. porazit Francouze v Západní Indii. Jeho bratr lord Bridport se zúčastnil slavného 1. června, kdy admirál flotily Richard Howe zvítězil nad Francouzi u ostrova Uskant v roce 1794. Sám Hood zahynul u Jutska, když jeho vlajková loď Invincible byla zničena výbuchem. Vdova po Horaci Hoodovi vykonala slavnostní křest bitevní lodi Hood, když byl spuštěn na vodu v srpnu 1918, tři měsíce před uzavřením příměří. Hood byl největší lodí, která byla do té doby postavena, byl delší než Bismarck (262 proti 252 metrům), ale byl o něco užší, což mu nezajišťovalo takovou stabilitu při střelbě. Měl 8 děl ráže 381 mm zabudovaných po dvojicích do čtyř věží. Dosahoval max. rychlosti 32 uzlů, a byl tedy nejrychlejší lodí této velikosti. I když na první pohled vypadal dokonale, měl obrovskou slabinu - pancéřování horních palub. Byl navržen před bitvou u Jutska, kde byly tři britské bitevní křižníky potopeny německými granáty, jež pronikly vertikálně lehce chráněnými palubami a vybuchly uvnitř lodí. Všechny lodě postavené po bitvě u Jutska měly pancíře zesílené. Hood měl pancíř zesílen na bocích, ale na palubách nikoliv, což se mu stalo osudným. Ve 30. letech měla být „vada lodi“ odstraněna, ale její vyřazení na dlouhé měsíce, kdy již byl u moci Mussolini a Hitler, bylo nemyslitelné. Proto byla pouze doplněna nejnutnější výzbroj v podobě protiletadlových děl. Teď , po 26 letech, byl připraven utkat se s nepřítelem na širém moři. Hood prorážel vlny a za ním poněkud vzadu plul Prince of Wales, vpředu torpédoborce Electra, Antony, Echo, Ikarus, Achates a Antelope. Čtyři minuty po 8 hodině večer 23. května 1941, kdy zachytil Hood signál ze Suffolku, admirál zkoumal s důstojníky štábu mapu a zakresloval do ní vzájemnou polohu Bismarcka a relativní směr plavby vůči trase Hoodu.

Pak vyslal na eskadru signál, aby zvýšila rychlost na 27 uzlů a plula směrem 295 stupňů, torpédoborce, jež nemohou stačit této rychlosti, měly následovat obě lodi co nejrychleji. Bismarck pálící po Norfolku si vyřadil tlakovou vlnou vlastních děl přední radiolokátor, a proto neměl pokrytý přední úsek. Lütjens chtěl vědět, co ho před ním čeká, a proto dal Prinz Eugenovi signál, ať zaujme pozici v čele eskadry. Bismarck snížil rychlost o několik uzlů a Prinz Eugen se dostal před něj. To proběhlo v době, kdy britské křižníky ztratily na chvíli radarový kontakt, a proto nevěděly, že vepředu již nepluje Bismarck, ale Prinz Eugen. Teď plul Prinz Eugen první, Bismarck druhý a 14 mil za nimi Suffolk a Norfolk, všichni rychlostí 30 uzlů. Hodiny ubíhaly a čtyři lodi se stále hnaly k jihu. Flotila H, kotvící v Gibraltaru, dostala rozkaz vyplout chránit konvoj WS8B, neboť se admiralita bála průniku Bismarcka k jihu. Ve 22 hodin se Hood a Prince of Wales začaly připravovat k boji. Eskadra přešla na plnou bojovou pohotovost. Ve všech věžích na Prince of Wales byly pro případ závad při střelbě v pohotovosti technici od firmy Vickers Armstrong. 12 minut po půlnoci nařídil Holland eskadře, aby se otočila o 45 stupňů napravo a snížila rychlost na 25 uzlů, o 15 minut později změnil Holland směr o dalších 15 stupňů. Holland vyslal signál pro celou eskadru, aby vztyčila bojové vlajky. První signál ze Suffolku byl vyslán v 00:28 hod a asi v téže době Holland oznamoval, že bude-li nepřítel spatřen do 2:10, obrátí se na jih. Tím chtěl dosáhnout toho, aby zůstal před Bismarckem, i když ten bude udržovat jižní kurz. Uplynulo 1,5 hod., aniž byl nepřítel spatřen, aniž ze Suffolku a Norfolku přišlo nové hlášení. Holland nabral stálý kurz 200 stupňů, tj. na jihovýchod, tedy kurz, kterým plul Bismarck, když křižníky ztratily dotyk. Lütjens mu unikl jen o vlásek. Britské lodi pluly téměř po stejné trase, na níž mohly německé lodi zaskočit, a byly vzdáleny pouhých 20 mil, když v 1:45 hodin německé lodi změnily směr poněkud na západ podél grónského celistvého ledu.

Torpédoborce admirála Hollanda minuly na jihozápadě o pouhých 10 mil, a kdyby viditelnost nebyla snížena na 3 - 5 mil, byly by téměř jistě zpozorovány. Muži z Hoodu a Prince of Wales byli na bojových stanovištích už přes 4 hodiny. Těsně před 3. hodinou signalizoval Suffolk plující rychlostí 30 uzlů, že je znovu v dotyku nepřítele. Vyhodnocení na mapě Hoodu ukázalo, že Bismarck je asi 35 mil na severozápadě a že britské lodě jsou poněkud před ním. Asi hodinu pluly obě eskadry v odchylném kursu - Lütjensova ve směru 220 stupňů a Hollandova ve směru 200 stupňů. Proto se vzdálenost mezi nimi zvětšila.

Reklama

Holand vyslal pokyn eskadře, aby zabočila poněkud dovnitř, tj. napříč trasy Bismarcku a Prinz Eugena, a co nejrychleji zvýšila rychlost na 25 uzlů. Že dojde ke střetnutí, bylo jasné, avšak tím, že Suffolk na čas ztratil dotek a že Bismarck změnil kurz k západu, se situace pro Brity značně zhoršila. Německé lodi byly daleko vepředu a rychlé čelní přiblížení, jak je plánoval Holland, nebylo možné. Lodi se budou přibližovat v širokém úhlu, čímž i pomaleji. Situace se ještě zhoršila, když Suffolk hlásil, že Bismarck provedl lehkou změnu kurzu k západu, takže eskadry pluly rovnoběžně. Hood teď může být dlouhou dobu zranitelný německými granáty padajícími pod velkým úhlem. Ve 4 hodiny ráno byla nepřátelská eskadra vzdálena pouhých 20 mil, o hodinu později už jen 15 mil. V 5:10 hod. nařídil Holland okamžitou přípravu k akci. Když byly nepřátelské lodi spatřeny, byly vzdáleny 17 mil. Hood signalizoval lodi Prince of Wales, aby změnila směr o 40 stupňů doprava. Takto velká změna zapříčinila, že Hood a Prince of Wales se budou přibližovat v tak ostrém úhlu, že jejich zadní věže nebudou moci pálit, ale znamenalo to i to, že zranitelná paluba Hoodu bude vydána na pospas nepřátelské palbě minimální dobu. Posádka Bismarcku a Prinze Eugena strávila poněkud klidnější noc, protože o pohybech Hoodu a Prince of Wales vůbec nevěděla. V 5 hodin naslouchací služba na Bismarcku zjistila 2 rychle plující lodi, jež se přibližují zepředu zleva. Z můstku byl dán příkaz, aby hlášení bylo prověřeno radiolokátorem, ale ten nezaznamenal nic. První optický důkaz o spatření britských lodí podal třetí dělostřelecký důstojník, který spatřil kouř daleko na jihovýchodě. Na německé eskadře panovaly rozdílné názory, co jsou vlastně lodi zač. Na Bismarcku se domnívali, že jde o dva křižníky. Zmatek panoval i u Britů, poněvadž nevěděli, která loď je Bismarck (obě lodi měly velmi podobnou siluetu právě z důvodu horšího rozpoznání). Holland, jenž si myslel, že vpředu plující loď je Bismarck, dal signalizovat na Prince of Wales: „Připravit k zahájení palby! Cíl loď vlevo!“ Do dělových věží všech čtyř lodí byly z muničních skladišť dopraveny první granáty, nábojnice a hedvábné sáčky s náplněmi. V komorách děl byly už nachystány první granáty, závěry děl byly zavřeny a zajištěny, kontrolní žárovky potvrzovaly, že děla jsou připravena k palbě. Na čtyřech lodích byly připraveni dělostřelečtí důstojníci Schneider (Bismarck), Jasper (Prinz Eugen), McMullen (Prince of Wales) a Moultrie (Hood).

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více