Paradoxy Pearl Harboru

Autor: František Novotný 🕔︎︎ 👁︎ 32.774

7. prosince 1941 japonský operační svaz pod velením admirála Naguma, jehož jádrem bylo šest letadlových lodí, provedl překvapivý útok na americkou námořní základnu na Havajských ostrovech. Obětí náletu, jež v dvou vlnách provedlo 183 a 171 palubních bombardérů a torpédonosných strojů, se stalo asi 1500 Američanů a bylo vyřazeno 8 bitevních lodí - „Oklahoma“ se převrátila na bok, „Arizona“ vyletěla do povětří, „California“, „Nevada“ a „West Virginia“ klesly na dno a těžce poškozené „Maryland“, „Tennessee“ a „Pennsylvania“ se taktak udržely na hladině. Významně byly poškozeny i pozemní instalace, především letiště a letounový park, naopak tankoviště pohonných hmot přečkala japonský úder bez škrábnutí.

Vzhledem k množství literatury, od ryze odborné až po populární, a dvěma velkofilmům o tomto útoku, „Tora, tora“ a „Pearl Harbor“, je zbytečné podrobněji popisovat průběh akce, americké selhání a následný šok (byť se spekuluje o úmyslu prezidenta Roosevelta, který prý o útoku věděl), jenž vyburcoval americkou veřejnost z pacifismu a způsobil vstup USA do války, což zpečetilo osud mocností Osy. Přínosnější bude zmínit se o paradoxech, které tento zlom v průběhu dějin doprovázejí štědřeji než jakýkoli jiný.

Osobní paradox admirála Jamamota

Reklama

I přes špatný původ byl roku 1901 v rámci „národního usmíření“ přijat na námořní akademii, kde byl téměř jediný, kdo se neposmíval západním hodnotám. V bitvě u Cušimy roku 1905 už sloužil jako dělostřelecký důstojník a byl zraněn. V roce 1916 ho podle běžných japonských zvyků adoptovala rodina bezdětného admirála a samuraje Gonnohjóea Jamamota a už jako korvetní kapitán Jamamoto byl o tři roky později vyslán na stáž do USA na Harwardovu universitu. Poznal nejen americkou mentalitu, ale i výkonnost amerického průmyslu, a dostal se do opozice s militantní a agresivní „frakcí válečného loďstva“, která viděla budoucnost Japonska v konfliktu s USA.

Ve 20. letech se jeho zájem obrátil k letectvu, v němž spatřoval prostředek nové revoluční strategie a taktiky námořní války. V letech 1925 - 28 sloužil kapitán Jamamoto jako námořní přidělenec japonské ambasády ve Washingtonu a po návratu se rozhodl uplatňovat svůj vliv k udržení mírumilovných vztahů s USA.

Jako velitel první velké japonské letadlové lodi „Akagi“ při manévrech roku 1929 ztratil většinu leteckého personálu (v bouři letouny zabloudily a zřítily se do moře). O to více se věnoval zdokonalování provozu letadlových lodí, avšak jako stoupenec „frakce smlouvy“ byl po ovládnutí ministerstva námořnictví militantní „frakcí válečného loďstva“ odstaven. Dostal ministerskou kancelář, ale neměl v ní nic na práci. Jelikož neprotestoval, byl uznán za „napraveného“ a roku 1935 jmenován šéfem vzdušných sil námořnictva.

V roce 1937 došlo v Číně k napadení amerického dělového člunu „Panay“ japonskými letadly. Admirál Jamamoto jako náměstek ministra se za útok Američanům omluvil a stal se tak veřejným nepřítelem č. 1 kliky jestřábů z „frakce válečného loďstva“, na jejichž stranu se přidali i generálové pozemních sil. Když roku 1939 vznikla Osa Berlín - Řím - Tokio a když padla Hiranumova vláda, mohl odstupující ministr námořnictva zachránit Jamamotovi život (v Tokiu mu hrozil politický atentát) jediným způsobem - poslat ho na moře ve funkci vrchního velitele Spojeného loďstva. Jamamoto pochopil, že Japonsko neodvratně směřuje ke konfliktu s USA a jako japonský důstojník měl na výběr - buď spáchat harakiri nebo vypracovat takový plán, který by Japonsku dával alespoň mizivou šanci na úspěch. Dal přednost tomu druhému a tak se paradoxně člověk, který se po celou svou kariéru snažil o mír s USA, stal strůjcem plánu války proti USA.

Jako jediný za celou 2. světovou válku se stal lidským objektem cíleného útoku a de facto byl popraven salvou z kulometů roje stíhacích letounů P - 38 Lightning, vedeného kapitánem Lanphierem, neboť americká rozvědka rozšifrovala cestovní program jeho inspekčního letu na ostrov Bougainville a bombardér Betty, na jehož palubě cestoval, byl v následné akci sestřelen. Zuhelnatělé tělo bylo ve vraku nalezeno sedící ve vzpřímené poloze, opřeno o samurajský meč, který mrtvý admirál svíral koleny.

Paradox darované strategie

Dělový klub“, jak se zpátečnickým admirálům říkalo, byl tedy v americkém námořnictvu velmi silný a vlivný. Jestliže měli Američané vůbec nějaké letadlové lodi, byla to z nouze ctnost. Po podepsání odzbrojovacích dohod ve Washingtonu roku 1922 zůstalo také USA několik rozestavěných nejtěžších plavidel, která nesměly dokončit, aby nepřekročily stanovené limity. Měly ale volnou kvótu 135 tisíc tun v tonáži letadlových lodí (Japonci 81 tisíc), kterou naplnily dostavbou dvou obřích bitevních křižníků “Lexington“ a „Saratoga“ do podoby letadlových lodí. (Obdobně Japonci jako letadlovky dokončili dvě rozestavěné bitevní lodě „Akagi“ a „Kaga).

Reklama

Ačkoli se při manévrech americkým letadlovým lodím v roli „nepřítele“ kupříkladu podařilo provést překvapivý úder na Panamský průplav, „dělový klub“ jenom s neochotou přistoupil roku 1934, vědom si japonského úsilí a aby vyčerpal kvótu, na stavbu již originálních konstrukcí letadlových lodí třídy „Yorktown“, dokončených roku 1939 (druhým plavidlem byla „Enterprise“, třetí, „Hornet“, vstoupil do služby až roku 1941).

A nyní se dostáváme k tomu, co člověka při studiu dějin nikdy nepřestane udivovat, k osudovým náhodám a paradoxům, jež jsou jejich nedílnou součástí.

Japonský „dělový klub“ nechal Jamamota provést jeho bláznivou akci, neboť pokládal letadlové lodě za druhořadé a tedy postradatelné. Stejně tak je pokládal za druhořadé „dělový klub“ americký, nicméně Jamamoto chtěl útokem na Pearl Harbor především vyřadit americké letadlové lodě, neboť je a nikoli lodě bitevní oprávněně pokládal za největší překážku japonským válečným plánům. Shodou okolností americké letadlové lodě v Pearl Harboru nebyly!, jedna cvičila na moři, druhá dopravovala letadla na ostrov Wake, takže to nejcennější, aniž by si ovšem Američané té ceny byli vědomi, japonský útok přežilo!

(Ačkoli historie nezná kdyby, kdyby Japonci v Pearl Harboru americké letadlovky potopili, pravděpodobně by v následné generální bitvě při letecké převaze stejně americké bitevní loďstvo zničili, obsadili Havaj, vylodili se na západním americkém pobřeží a přinutili USA k pro ně výhodnému příměří, jak plánovali.)

Nikoli ze strategické vyspělosti, z pronikavého poznání, kam se ubírá moderní námořní strategie, ale prostě ze zoufalství, protože nic jiného v rukou neměli, objevili američtí námořní velitelé strategii letecké námořní války vedené taktickými prostředky v podobě námořních operačních svazů, jejichž jádrem je letadlová loď, dovedli ji během tichomořského tažení k dokonalosti a používají dodnes.

Paradoxem je pak skutečnost, že tento klíč k vítězství a k současnému panování nad světovým oceánem jim před 60 léty vložili do rukou sami Japonci - přepadem Pearl Harboru.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více